Co čtu… Projekt : Pravda

Mariusze Szczygiela jsem poprvé "potkala" prostřednictvím projektu Listování. A zamilovala jsem se. Do jeho knih. Tenhle polský novinář a spisovatel totiž zná Čechy snad víc než se znají Češi sami. A skvěle o tom píše. Jeho Gottland, Láska nebeská, Libůstka nebo Udělej si ráj jsou skvělé knihy.

Zdroj: http://www.instytutksiazki.pl/autorzy-detal,literatura-polska,1811,szczygiel-mariusz.html

Jeho nejnovější do češtiny přeložená kniha se jmenuje Projekt : pravda. Pravda, je trochu jiná než knihy předchozí, ale i tak mě chytila. Autor se v ní pomocí slov vyrovnává s těžkou životní událostí. Pomocí příběhů ze svého žitova i příběhů cizích lidí hledá nový smysl života, svou i cizí pravdu. Hledá ji ve Varšavě, v Praze, Londýně, Paříži, New Yorku, Barmě i Laosu. Hledá ji v umění, literatuře, malířství i v hudbě. Ptá se na osobní pravdy slavných osobností, ale i neznámých cestujících z vlaku, taxikářů, prodavaček, hospodských štamgastů či návštěvníků kaváren a knihkupectví. 

Nemám žádnou svoji celoživotní jistou pravdu. Moje pravdy se mění společně se mnou. Nevím, jestli je to dobře či špatně. V každém případě mě několik cizích pravd něčím oslovilo, dotklo se mého aktuálního rozpoložení, rezonovaly nebo naopak se křížily s mými aktuálními pravdami, takže jsem si je vypsala. Tady jsou:

"Stojí za to mít u sebe vždycky stovku… Důležité je, abys ji daroval."

"Člověk nemůže žít jen pro sebe, uzavřený v sobě."

"Nenechat usnout hlemýždě."

"Vyhýbat se životu v iluzích."

"Kontakt s druhým člověkem se nesmí uzavřít zlým slovem."

"Ujisti se, že žiješ."

"Pokud pochopíš - máš šanci, že se zbavíš předsudků a špatných emocí."

"Život chce naše štěstí… Ale jak nám má říct, že to chce? Musí s námi zamávat."

"Tím, že změníme sebe, že vylepšíme svůj život a jiným lidem tu změnu ukážeme, pak můžeme ovlivnit i je…"

"Jsem zdvořilý ze dvou sobeckých důvodů. Za prvé proto, že šetřím energií. Nikdy se neangažuju v něčem, co by mi vzalo spoustu sil. Sice bych někomu mohl dělat schválnosti, jenže zlomyslnost vyžaduje větší vynaložení energie než radost… Radši s lidmi vycházím v pohodě, to nevyžaduje takovou námahu… A ještě mám druhý sobecký důvod. Jsem totiž závislák… Když vidím oči druhého člověka, jak je najednou šťastný, že uslyšel něco milého! Dojetím ze sebe ani nemůže vyrazit slovo. Jeho tvář ho náhle, ve vteřině, přestane táhnout k zemi. A to na mě působí jako narkotikum. Jsem závislý na spokojených tvářích…"

"Když člověk pláče, stává se lepším."

"Nikdy nepodléhej pocitu, že víš, co je pro ostatní nejlepší."

A recept na laoský salát Luang Prabang navrch. Prý nejjednodušší na světě a způsobující kulinářský orgasmus.
"Plátky oloupané okurky, rajčata, salát, bílek z uvařených vajec a lístky čerstvé máty, to vše posypané drcenými burskými oříšky. Že to není nic extra? No není, protože nejdůležitější je omáčka. Tady znamenají omáčky k jídlu něco jako oděv pro člověka. Co v ní je? Natvrdo uvařené žloutky se rozmixují s limetovou šťávou a trochou cukru, raději třtinového než řepného. To je vše, konec. Je třeba jen mít na paměti, že omáčka nesmí být hustá ani krémová, musí být řídká."

Salát jsme zkoušeli a doporučujeme, je moc dobrý a osvěžující. Tak akorát do horkých dnů. A autorovu knihu Projekt : pravda doporučuji též. A nejen tu.