Kam… tajuplná a vzpomínková Lipnice

Lipnice je moje srdeční záležitost. Hrad, lomy a celé lesnaté okolí. Jezdili jsme tam se sestrou a rodiči, když jsme byly malé, byla jsem tam na hradě (tehdy ještě na zřícenině hradu) na školním výletě v 1. třídě. Ve třeťáku na gymplu jsme byli na tři dny v tábornické základně u lomu Na Hřebenech na výletě a tak se nám tam líbilo, že jsme tam na konci čtvrťáku uspořádali i rozlučku. A hlavně! Hned v roce 1990 jsem tu byla na svém prvním skvělém skautském táboře. Tehdy ještě bez stanů s podsadami, bez valného vybavení, ale s o tom větším elánem i nadšením. Byl to nezapomenutelný tábor. Dodnes smekám před vedoucími, kteří nás jako skautíky nováčky s důvěrou nechali při bojovkách lítat v lesích mezi lomy, lozit po skalách a stromech, nořit se do rybníků a lomů a objevovat další a další zašifrované zprávy, které nás měly přivést do cíle. Ty zprávy mám stejně jako hromadu skvělých zážitků dodnes schované. Proto znám okolí Lipnice jako své boty a moc ráda se tam vracím.

Vrátila jsem se tam nedávno i s manželem a dětmi. Rodinná výprava. Historie se opakuje. :-) Tentokrát jsme si na Lipnici udělali výlet celodenní. Rozhodli jsme se obejít nejprve lomy kolem hradu, protože děti byly ještě čerstvé a doufali jsme, že i prostřední zvládne zhruba pětikilometrovou trasu obejít po svých. Zaparkovali jsme na náměstí (v létě za 20 Kč na den) a směrovky nás hned navedli kudy k Národnímu památníku odposlechu, kam jsme měli namířeno. 
Národní památník odposlechu je trojice reliéfů vytesaných do skal v zatopených lomech. Projekt zastřešil sochař Radomír Dvořák, na sochání se podílela skupina kameníků, včetně žáků Kamenosochařského střediska. Mecenášem památníku byl Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška.

Směrovky jsou barevné šipky a děti baví je v lese objevovat. My jsme se vydali nejprve po červené k Ústům pravdy, potom kousek zpět a dál po modré k Bretchneiderovu uchu a nakonec po žluté i ke Zlatým vočím. Je skvělé, že je v lese vyznačen okruh a mohli jsme se tak po zelené vrátit jinou cestou zpět do Lipnice. To dříve nebývalo. Ten Památník mě baví. Moc. Ten nápad, provedení, umístění, to jak se jednotlivé reliéfy odráží ve vodě… U každého z lomů navíc najdete pohodlnou lavičku z palet na malou sváču. U každého lomu jinou, líbivou zvláště pro děti. Jo a ještě - v letáčku, který jsme dostali na parkovišti, se psalo, že část trasy je nesjízdná pro kočárky. Ale my to s naším zasloužilým staříkem dali celé v pohodě, ani jsme nemuseli přenášet. Takže jestli máte jen trochu terénní kočár, zvládnete to taky. Cesta vede místy přes kořeny a kameny, takže naše děti byly nadšené. Jen poslední úsek zpět do Lipnice je po kraji lesa po louce, takže sbohem kořeny, pro naši prostřední děsná nuda, takže si vyměnila místo v kočárku s nejmenším a probrala se až na hradě. :-)

Kolem Lipnice ale vůbec nemusíte chodit po značkách, můžete krásnými smíšenými lesy a mezi lomy bloudit jen tak. Ve větších lomech se dá koupat. Sice na vlastní nebezpečí, ale koupe se v nich celkem běžně. V lese jsme objevili i penzion Silentium, o kterém jsem do té doby neměla tušení. Nachází se v krásném kamenném skoro sto let starém domě a já se zamilovala. Asi se tam s manželem vydáme na náš první víkend bez dětí. :-)

Po návratu do Lipnice jsme se zašli podívat k hrobu spisovatele Jaroslava Haška, který na Lipnici prožil poslední léta svého života. Navštívit můžete i Haškův domek - Muzeum Jaroslava Haška. Odtamtud ale nemůžeme podat zprávu, neb jsme v zájmu zachování zdravých nervů návštěvu vynechali. Stejně tak jako návštěvu restaurace U české koruny, kterou provozují potomci Jaroslava Haška. Zde se můžete případně i ubytovat.

Co ale doporučit můžeme zcela a úplně je návštěva hradu Lipnice. Sice dovnitř nemůžete s pejsky a hafany, ale pro děti je to ráj. Hrad si totiž můžete projít úplně sami. U pokladny dostanete plán hradu s popisem míst, které byste rozhodně neměli vynechat a s pár základními informacemi. Pokud máte zájem, každou celou hodinu probíhá prohlídka s výkladem o historii hradu. My jsme výklad oželeli a vydali jsme se na prohlídku na vlastní pěst. Nejprve jsme tedy odložili nejmladšího člena výpravy s tatínkem na krásném nádvoří, kde si i ti nejmenší mohou lozit po trávě a kolem laviček a sledovat cvrkot. 

Prohlídka hradu opravdu stojí za to a vyplatí se nic nevynechat. Vylezte si na Velkou věž s vyhlídkou, projděte zříceninou Trčkovského paláce, nakoukněte do kaple, prozkoumejte nedávno zrekonstruovaný Thurnosvký palác a jeho sklepení a vystoupejte na vyhlídkový ochoz na věži Samson. 

Je toho hodně k objevování a naše děti byly nadšené. Děti se mohou zapojit i do sbírání "hradních bobříků". Hrací kartu si mohou vyzvednout v pokladně a bobříci se plní přímo v prostorách hradu. Podaří se jim splnit bobříka uzlování, míření, odvahy, síly, všímavosti a odhadu? Lov bobříků je připraven jako doplněk k výstavě o výchově v přírodě v okolí hradu Lipnice, kterou najdete na vršku věže Samson. A je moc pěkná. Zaujme určitě všechny příznivce přírodní pedagogiky a skautingu. Najdete tu zmínku o lipnických táborech, Pelhřimáku, Orlovech, Sluneční zátoce i Letní prázdninové škole. A já si znovu krásně zavzpomínala. Fajn výlet to byl!