DV kam… naše čtvrté krajské město (Olomouc)

Čtvrté, čtete dobře. A musím ho rychle sepsat nebo dopadne jako to třetí. V Brně jsme totiž byli už v listopadu, ale článek pořád nikde (ale bude, slibuju!). Takže rychle sem s ním, ať už to tu je společně s Jihlavou a Pardubicemi komplet. O našem "krajském" cestování v rámci celoročního projektu Česká republika najdete víc na blogu TU. A opět jsme nejeli sami, ale syn si s sebou vzal kamarádku domškolačku.

Olomouc jsme si teď v zimě vybrali mj. pro ještě relativně dobrou dostupnost. Jezdíme vlakem, popř. autobusem a od nás cesta trvá tři hodiny. Na naše krajské výlety vyjíždíme vždy brzy ráno, abychom toho stihli co nejvíce. Kolem páté odpoledne se totiž obvykle už vydáváme na cestu zpět. Vlakem cestujeme neustále, máme ho rádi a nemáme s ním problém. Tentokrát nás však čekala ještě cesta autobusem z Brna (a zpět do Brna). Ještě že jsem prozřetelně rezervovala dopředu místa. Cestou tam byl sice bus poloprázdný, ale některé pozdější spoje již byly vyprodané. A autobus zpět byl plný úplně a řidič odmítal na jednotlivých zastávkách cestující, kteří neměli místenku. Pokud se tedy do Olomouce vydáte busem jako my, myslete na to. 

Cestou tam jsme jeli "žluťákem" a dotykové obrazovky, na kterých bylo možné se sluchátky hrát hry nebo sledovat filmy, byl zážitek dne. A jen tak mimochodem, dalšími nej zážitky byla jezdící ploštice a dřevěný jeřáb v herničce. Že já se snažím s nějakým programem! :-) Ten se snažím vždy koncipovat tak, aby v něm bylo něco naučného, něco z historie města, aktuální zajímavosti, prohlídka památek, ale i něco zábavného a odlehčujícího. To si děti samozřejmě pamatují nejvíc (viz výše), ale snad jim uvízne i něco dalšího. Z každého místa se snažím "vytáhnout" nějakou dominantní věc, protože nejde během jednoho dne obsáhnout úplně věechno. V Olomouci to byly především kašny, kterých je tu několik.

Na výlet jsem zase dopředu připravila pracovní listy. Někdy je to trochu obtížné, protože připravuji úkoly jen podle různých obrázků, fotografií a především informací v mapě. Mapy.cz jsou neuvěřitelný pomocník. Tak nějak si můžu dopředu všechno trochu "osahat" a víc, co kde asi je. Olomouc znám malinko z několika služebních cest, ale ne natolik, abych měla vše v hlavě. S vyplňováním děti začaly už ve vlaku a pak postupně během celého dne vždy kousek. V pracovním listě měly i naznačenou cestu, kudy by se měly vydat, a tak podle přiložené mapky postupovaly převážně sami. 

Z nádraží jsme jeli tramvají na zastávku U Dómu. Odtud je to jen kousíček na Václavské návrší, kde najdete několik památek postavených, popř. upravovaných v různých stavebních slozích. Můžete navštívit i Arcidiecézní muzeum, mnozí si ho chválí, my jsme ale nebyli, protože si děti vybraly jiné muzeum. Doporučujeme celý blok těchto krásných historických staveb obejít a podívat se na ně i z druhé strany. Uvidíte především Olomoucký hrad, který je zepředu téměř celý zakryt církevními stavbami. A mj. je tam i hřiště na vyřádění.

Dál jsme se vydali směrem náměstí. Cestou děti hledaly Tvarůžkovou cukrárnu. Ne, že by si chtěly něco dát, ale zajímaly je roztodivné výrobky z téhle regionální pochutiny, které se zde prodávají. Bohužel měli zavřeno, tak třeba budete mít větší štěstí. Zavřeno naštěstí neměli ve Vlastivědném muzeu, kde děti chtěly navštívit expozici Příroda Olomouckého kraje. Expozice je sice celkem malá, ale hodně interaktivní. Děti ji prolezly od začátku do konce a ještě stihly podrobně informovat hlídací paní, že jsou domácí školáci, a že když se učí doma, neznamená to, že nejsou komunikativní, jak si chudák paní myslela. Právě naopak! :-) Na výstavě je spousta tlačítek, hejblat, šuplíků a překvapení, na kterých si lze jednoduše ověřovat svoje znalosti z přírody. A na své si přijdou i malincí. Je tu spousta vycpaných zvířat v jejich reálných prostředích, děti si mohou vlézt do jezevčí nory, zkusit chytat ryby apod. Všem se nám tam líbilo. Rychle jsme proběhli i expozici Dějiny Olomouckého kraje, ta se mi též líbila, ale děti už tolik nezaujala. 

A pak už jsem se přesunuli na Horní náměstí, kde jsme si prohlédli nejen památku UNESCO Sloup nejsvětější trojice a známý olomoucký orloj, ale hlavně všechny ty kašny. Děcka občas vypadala, jako že nudaaaa, ale jakmile uviděla další kašnu, s nadšením a výkřiky ji letěla hned zkoumat. :-) Pokud přijedete v turistické sezóně, můžete ještě navštívit radniční věž nebo věž na přilehlém kostele sv. Mořice. Kašny jsme zkoumaly ještě i na Dolním náměstí, ale to už byla trochu znát únava a hlad a tak jsme zamířili do rezervované kavárny. Cestou ale ještě s přehledem stihly řádit na jediné hromadě sněhu široko daleko. :-)

Když jsem synovi předem říkala, kde tentokrát budeme jíst, byl zklamaný, že nebude pizza ani svíčková. A dožadoval se jiného restauračního zařízení. Ale nakonec byl nadšen! Teda nadšení jsme byli všichni. Kavárna V lese je totiž úžasné místo s duší. A s láskou opečovávané. Skutečně si trochu jako v lese připadáte. Vše je dřevěné, přírodní, včetně hraček v herničce, která zabírá jednu celou místnost. Děti ale nejsou nijak separované, můžete sedět a jíst přímo v herničce a děti s vámi. Pravda, počítá se, že děti budou zřejmě o něco mladší, ale i ty naše si vyhrály víc než dost, najedly se lehce, zdravě, ale přitom vydatně a ještě jim chutnalo. Zkrátka se jim tam odtud ani po skoro dvou hodinách nechtělo. Hrály si se vším možným, ochutnávaly všechno možné a byly moc spokojení. A já též. Určitě můžeme jen doporučit. Kavárnu najdete hned na kraji Žerotínova náměstí, půjdete-li od Dolního náměstí.

Pak už jsme se jen vydali přes Bezručovy sady do Pevnosti poznání. Půjdete-li zhora třeba po Michaelských schodech, tak vězte, že budete tuto bílou stavbu vidět hned, ale dostat se k ní není až tak snadné. Všechny mostky přes Mlýnský potok, které jsou v dosahu vedou totiž  do botanické zahrady a byly zamčené. Nechcete-li bloudit po parku jako my, jděte rovnou vpravo a přejděte až přes mostek pod Blažejským náměstím. Právě z tohoto jediného mostku Pevnost poznání paradoxně vůbec neuvidíte. Pokud půjdete z druhé strany od ulice 17. listopadu, nebudete mít s cestou problém. 

Už doma jsem na internetu zjistila, že půlka Pevnosti poznání je do konce ledna uzavřená a mrzelo mě to celkem dost. Ale nakonec jsem byla ráda. Na Pevnost poznání jsme měli vyhrazené něco přes dvě hodiny a na ty dvě expozice ze čtyř a navíc dvacetiminutové promítání v planetáriu to bylo jen tak tak. Alespoň máme důvod se tam vrátit. Dětem i mně se tam moc líbilo. Prošli jsme si expozice Živá voda a Světlo a tma (Věda v pevnosti a Rozum v hrsti byly uzavřené) a zaujala nás spousta věcí. Na vše můžete sahat, vše si vyzkoušet a prohlédnout ze všech stran. Všechny exponáty jsou interaktivní a pokud byste si s nějakým nevěděli rady, velmi milí animátoři vám poradí a vše vysvětlí. 

Výlet se vydařil. Olomouc je opravdu krásné město. Pokud byste chtěli společně s dětmi Olomouc projít podobně jako my, nabízím stejně jako u předchozích krajských měst ke stažení pracovní listy.

Pracovní listy

Hledačka do ZOO Olomouc
Mapka