DV kam… město perníku (Pardubice)

Tak jsme se s nejstarším vydali do druhého krajského města. Syn si po Jihlavě vybral Pardubice. Ty moc neznám, služebně jsem tam byla párkrát v knihovně, takže jsem věděla, že se určitě podíváme na Perštýnské náměstí, ale jinak nic moc. Tož jsem se poptala přátel a známých, co bychom si určitě neměli nechat ujít. Pár tipů jsme sice dostali, ale také jsem se z několika úst dozvěděla, že v Pardubicích "nic" není. A podle předpovědi počasí mělo celý den pršet. Navíc jsme s nejmladším museli den předtím na pohotovost s podezřením na bronchitidu, takže do poslední chvíle nebylo jasné jestli vůbec vyjedeme a měla jsem z výletu trochu obavy. Tentokrát jsme nejeli sami, vzali jsme synova kamaráda, také domškoláka, aby nás bylo víc a nebáli jsme se Pardubic. :-)

A obavy byly naprosto zbytečné! Nevím, možná si tak nějak umíme najít to pěkné, v každém případě výlet se skvěle vydařil. Kluci byli moc spokojení a já též. Pardubice jsou krásné město a k vidění je tam toho spousta. A to jsme se nebyli ani podívat na závodišti, přestože/protože se zrovna jela Velká pardubická. Zjistila jsem totiž už v Jihlavě, že pokud chceme město trochu poznat (je mi jasné, že za jeden den to úplně nejde), je třeba navštívit a obejít víc míst než se soustředit na jedno místo či aktivitu časově dlouhodobou. Takže Velkou pardubickou jsem podobně jako plavbu lodí Arnošt po Labi zavrhla z důvodu, že by nám odkrojily mnoho času z našeho naplánovaného dne. Ale jednu časovou chybku jsme v plánu přeci jen měla, ale o tom později.

Kluci měli s sebou zase dopředu předpřipravené pracovní listy, které si stihli skoro celé vyplnit už ve vlaku (ke stažení TU). Jeden z úkolů bylo dojít podle mapy z vlakového nádraží až k Perštýnskému náměstí a cestou najít sochy Jana Pernera a Jana Kašpara. Cesta není složitá, ale je celkem dlouhá, přesto to kluci zvládli úplně v pohodě. 

A co jsme všechno viděli? Hned na začátku jsme museli zavítat do info centra pro hromadu pohledů pro naše dopisové přátele. Pak jsme vyšplhali na Zelenou bránu odkud je skvělý výhled a ještě se cestou nahoru dozvíte spoustu zajímavého z historie Pardubic. 

Na Perštýnském náměstí, které se rozkládá hned za branou, je mnoho krásných domů. Kluci si pár z nich vyhledali a zapsali do svých listů. 

Pak jsme se rychle vydali přes zámecký park na soutok Labe a Chrudimky a z lávky pro pěší jsme si prohlédli zdymadlo a čekali na loď Arnošt, která měla zdymadlem projet. Arnošta jsme viděli, ale bohužel se nehnul z místa, asi zrovna nikdo nechtěl nikam plout. 

Tak jsme se vydali o kousek dál na dětské hřiště v parku Na Špici kousek od Chrudimky. Hřiště je plné neobvyklých herních prvků. Kluci se vyřádili, dali jsme si tam i svačinu na pěkném místě v altánku u rybníka. U altánku je i vnitřní klubovna, toalety, informační panely o stromech a ptácích v parku. Opravdu moc pěkné místo v přírodě kousíček od centra. Musím říct, že blízkost vody a zeleně (hezké a udržované parky a sady) hned u centra se mi tu líbila snad nejvíc.

Pak jsme se vrátili na zámek, prohlédli si nádvoří a okolí zámku. Zámek je krásný, s renesanční sgrafitovou omítkou. V zámku sídlí Východočeské muzeum a Východočeská galerie. V rámci muzea můžete navštívit velké množství výstav. O přírodě Polabí, archeologii, expozice zbraní, sklářství nebo mincí. A také vždy několik výstav dočasných. Někde můžete najít informaci, že jsou na zámku expozice hraček a pohlednic. Obě byly ale v loňském roce zrušeny. 

My jsme navštívili jednu výstavu stálou a jednu dočasnou. A obě byly skvělé. Na výstavě Hry a klamy, která je na zámku do konce listopadu, si můžete vyzkoušet svůj důvtip, postřeh, logické myšlení, představivost a spoustu dalšího. Na tyto výstavy zapůjčované libereckým IQ parkem můžete narazit celkem často, ale vždy potěší. Kluci byli nadšení. 

Nadšení byli i z archeologické expozice, která zahrnuje období od pravěku do 10. století našeho letopočtu. Kluky zaujalo především ozvučení expozice sluchátky, tablety s možností prohlédnout si obrázky dalších exponátů, hmatová stezka, kdy bylo možné si spoustu exponátů ohmatat a také možnost obléknout se do dobového oblečení, vyzkoušet si přilbu a šavli a zahrát si na archeology. Opravdu moc povedená výstava.

Po návštěvě zámku se šlo na pizzu. Neprozřetelně jsem totiž v pracovních listech označila jeden z historických domů, aniž bych tušila, že v něm sídlí právě italská restaurace. Celý den to klukům nešlo z hlavy a pořád se k tomu vraceli, takže místo pozdního oběda bylo jasné. Naneštěstí bylo v pizzerii hodně lidí, takže jsme na objednané jídlo docela dost dlouho čekali, ale kluci si ukrátili čas dopisováním pracovních listů a psaním pohlednic. 

Přeci jen jsme se ale trochu zdrželi, takže na poslední naplánovaný cíl nezbylo mnoha času.  Navštívili jsme skvělé ekologické centrum Natura park. Původně jsem měla v plánu absolvovat Velkou pátrací hru po okolí, kterou centrum právě ten den pořádalo, ale kluci už byli uchození, takže se jim nikam dál nechtělo. Využili jsme možnosti zapůjčit si jednu z tematických sad s stát se na chvilku vědcem/ochranářem/krajinářem/umělcem/turistou. Kluci si vybrali vědce. Dostali jsme návody na osm úkolů, plné vybavení na všechny experimenty a také mikroskop připojený na tablet. Ten táhnul nejvíce. Takže si kluci hned vyzkoušeli odlov a pozorování drobných vodních živočichů. 

Kvůli času a pomalu viditelné únavě se toho o moc víc nestihlo. Jen jsme si proběhli a prohlédli venkovní i vnitřní prostory a přírodní zahradu a všichni jsme se shodli, že se tam určitě vrátíme. A to na celý den. Tohle ekocentrum můžeme opravdu vřele doporučit!

A potom už jen rychlý poklus a nakonec i jízda MHD, abychom stihli vlak domů. O dvě hodiny později, než jsem původně plánovala. Takže Pardubice slavily úspěch. A nakonec skoro nepršelo. :-)

Pardubice - pracovní listy ke stažení