Co číst… o smrti pro děti

Dušičky (dušičkový článek najdete na blogu TU). Svátek, který je spojený se smrtí. Myslím, že je důležité o smrti s dětmi mluvit. Upřímně a otevřeně jim říkat, čemu věříme. Přijímat jejich strachy. A taky ty svoje. Zhruba kolem čtvrtého roku většina dětí na smrt velmi citlivě reaguje, ptá se, dožaduje se odpovědí, pláče, smutní… Není žádný návod na to, jak dětem život a smrt vysvětlovat. Každý se k tomu staví jinak, záleží na víře a životní filozofii. Krásný článek na tohle téma najdete na TU.

Ráda bych vám představila knížky, které promlouvají o smrti. Jsou stejné tématem, ale jinak je každá úplně jiná. Každá smrt uchopuje jinak. Některé jsou realistické, vysvětlují a popisují, jiné povídají pomocí obrazů, jinotajů, poodkrývají a naznačují. Jedny popisují smrt jako takovou, jiné se snaží vyrovnánat se ztrátou a smutkem. V některých vystupují lidé, v jiných zvířata či hračky. Některé jsou skutečným příběhem, jiné spíše pohádkou. Ale krásné jsou všechny beze zbytku. 

Jak na… Dušičky

Nejen Dušičky (nebo jinak také Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých) jsou pro nás dnem, kdy vzpomínáme na ty, kteří už tu s námi nejsou. V tento svátek, který připadá na 2. listopadu, je to ale tak nějak víc. Povídáme si s dětmi, čteme knížky o smrti (článek na blogu TU), prohlížíme staré fotografie, tvoříme... Prostě se snažíme v dětech probouzet úctu a lásku k životu a ke stáří a vědomí vlastních kořenů. Před pěti lety jsme si na stěně vytvořili náš "rodový strom" i s fotografiemi, aby se dětem lépe vzpomínalo a viděly i jednotlivé rodinné vztahy.  

Jak na… dýňové dny

Halloween jsme doma nikdy moc neslavili. Ale člověk míní, děti mění. Ale i tak neděláme žádnou zvláštní výzdobu, ani masky se nekonají. "Strašidelnou" svačinu či večeři ale děti vyžadují celkem pravidelně (víc na konci článku). Co si ale nenecháme ujít žádný rok, jsou dýně. Pro nás doma je dýně symbolem podzimu, jeden z úžasných podzimních plodů a darů. Dýně, pravda, doma dlabeme, dáváme do nich svíčky, ale jsou pro nás symbolem světla. Světla, které odchází, které je třeba si domů přinášet jinak. 

DV... jak na státní symboly

O státních symbolech si doma s dětmi povídáme pravidelně asi každý rok. Tentokrát i s dětmi na tematickém dopoledni. Nejčastěji je to okolo svátku 28. října, protože se to samo nabízí. Však právě při vzniku nového státu (a v době nejbližší) byla ustanovena většina státních symbolů v podobě, v jaké je známe dodnes. Ke svátku Den vzniku samostatného československého státu už jsou na blogu dva články. Takový obecnější najdete TU, článek, který jsem sepisovala ke 100. výročí republiky najdete TU (je v něm spousta nafocených knih a také velké množství odkazů). Tak můžete též mrknout.

Něco se bude možná bude trochu opakovat, ale věřím, že tady i tam načerpáte potřebnou inspiraci. V tomto článku se pokusím velmi stručně shrnout celou "lekci", kterou jsem s dětmi prošla. Na konci článku budou jako vždy odkazy na další materiály, videa apod. Souhrn knih není v žádném případě vyčerpávající, přidávám jen to, co jsme aktuálně používali. Víc tipů na knihy najdete v předchozích článcích.

Co číst… opeření krasavci

Ptáky vlastně sledujeme tak nějak celý rok, když je příležitost. V zimě na krmítku, jinak na zahradě. Loni jsme dali na zahradu budku a hned se do ní nastěhovaly sýkorky. A letos tam byli vrabci. 

Když syn dostal předloni k Vánocům "skládací" ptačí budku, netvářil se úplně nadšeně a chvíli ležela ladem. Ale když ji dával s dědou dohromady, moc ho to bavilo. A když potom dostala nájemníky, nadšení bylo obrovské, takže by si prý přál nějakou další. Pokud si podobně jako my netroufáte na budku sami, koukněte na stránky Budka jako dárek a objednejte si stavebnici. Majitel e-shopu Ing. Václav Klapetek je obdivuhodná osoba, která toho dělá spoustu pro přírodu. Stal se i červencovým Laskavcem Nadace Karla Janečka. 

Tu na blogu najdete i starší článek o krmítkách a jeho pokračování.

DV kam… naše čtvrté krajské město (Olomouc)

Čtvrté, čtete dobře. A musím ho rychle sepsat nebo dopadne jako to třetí. V Brně jsme totiž byli už v listopadu, ale článek pořád nikde (ale bude, slibuju!). Takže rychle sem s ním, ať už to tu je společně s Jihlavou a Pardubicemi komplet. O našem "krajském" cestování v rámci celoročního projektu Česká republika najdete víc na blogu TU. A opět jsme nejeli sami, ale syn si s sebou vzal kamarádku domškolačku.

Olomouc jsme si teď v zimě vybrali mj. pro ještě relativně dobrou dostupnost. Jezdíme vlakem, popř. autobusem a od nás cesta trvá tři hodiny. Na naše krajské výlety vyjíždíme vždy brzy ráno, abychom toho stihli co nejvíce. Kolem páté odpoledne se totiž obvykle už vydáváme na cestu zpět. Vlakem cestujeme neustále, máme ho rádi a nemáme s ním problém. Tentokrát nás však čekala ještě cesta autobusem z Brna (a zpět do Brna). Ještě že jsem prozřetelně rezervovala dopředu místa. Cestou tam byl sice bus poloprázdný, ale některé pozdější spoje již byly vyprodané. A autobus zpět byl plný úplně a řidič odmítal na jednotlivých zastávkách cestující, kteří neměli místenku. Pokud se tedy do Olomouce vydáte busem jako my, myslete na to. 

DV… jak na stromy

Stejně jako několik posledních podzimů jsme si aktuálně povídali a ještě povídáme o stromech. Tedy o stromech stejně jako o spoustě dalších věcí si povídáme během celého roku, ale na podzim je to vždycky intenzivnější. Asi to barevné padající listí… Správně bych vlastně měla říct, že si povídáme o dřevinách. Víme, jak se rostliny dělí, ale termín "stromy" je pro nás prostě tak nějak srozumitelnější.

DV… houby, houby, houbičky

Houby jsou teď úplně všude. Plné košíky, obří hřiby, nadšení houbaři, plné lesy. My jsme také vyrazili. A trochu už asi s křížkem po funuse, protože hub bylo dost, ale hromady to rozhodně nebyly. A v lese jsme potkali jediného houbaře. Byla krémová houbová polévka, houbová bramboračka a houbové řízky. A také povídání, čtení a pár aktivit jako v minulých letech. Houbové téma je takový náš evergreen. Tak jsem starší článek trochu doplnila a třeba se vám bude pár tipů též hodit.

DV… jablka

Po bramborách a zelenině jsme se vrhli i na povídání o jablkách a ovoci. Nebyl to žádný ucelený projekt, spíš jsme si v mladšími dětmi u několikadenního sbírání, sklízení a třídění jablek z naší zahrady povídali, zkoumali, hráli, trochu četli a výtvarničili. A taky vařili. Vlastně jako obvykle. Ale třeba se vám bude pár tipů hodit, tak jsem to dala dohromady.