Jak na… ředkvičky

Tak je mi jasné, že dávat sem recepty s ředkvičkami, když úplně nejlepší jsou na kváskovém chlebu s máslem a s pažitkou, je trochu scestné. Ale třeba jich máte doma tolik co my, tak nějaký ten recept využijete. Nás totiž aktuálně ředkvičkami zásobuje naše zeleninová bedýnka. Pár jich máme i na zahradě, ale protože já jsem veskrze líný zahradník a moc nezalévám, jsou celkem malé a brzy půjdou do květu. Ale my si po odkvětu počkáme i na ředkvičkové  lusky (šešule), ty jsou také moc dobré.

Ředkvička je zelenina s příznivým zdravotním vlivem na funkci žlučníku, povzbuzuje chuť k jídlu. Obsahuje vitamín C, železo, hořčík, vápník, draslík. Lze konzumovat nejen bulvičky, ale po odkvětu i plody, které mají podobnou, ale jemnější chuť.

Takže co nám kromě chroupání samotných syrových ředkviček doma chutná? Nejprve pár receptů, kde vám ředkvičky zůstanou v syrovém stavu. 

Pestrý salát je skvělou jarní záležitostí. Je osvěžující a máme ho moc rádi všichni. Jen do něj obvykle nepřidávám česnek, protože ten děti moc nemusí.

PESTRÝ ŘEDKVIČKOVÝ SALÁT
Ředkvičky nakrájíme na plátky a dáme do misky. Přidáme na malé díly nakrájená rajčata a listy hlávkového salátu natrhané na kousky. Smícháme s nadrobno nakrájenou cibulí a troškou prolisovaného česneku. Zalijeme zálivkou smíchanou  z oleje, hořčice citronové šťávy a soli. Máte-li raději sladší zálivku, dejte místo hořčice trochu medu.

Tenhle salát je trochu těžší než ten předchozí. Je v něm totiž zakysaná smetana, ale můžete ji klidně nahradit jogurtem. Majonézu nedoporučuji, ta by salátu zbytečně ještě "přitížila". Klidně můžete podávat i s pečivem jako hlavní jídlo

ŘEDKVIČKOVÝ SALÁT S OKURKOU
Na plátky nakrájené ředkvičky dáme do misky, osolíme a necháme chvíli rozležet. Přidáme na plátky nakrájenou okurku a oloupaná, na plátky nakrájená vejce. Zakysanou smetanu rozmícháme s hořčicí a citronovou šťávou na zálivku, osolíme a nalijeme na salát. Nakonec salát ozdobíme nakrájenou pažitkou.

Ředkvičkovou pomazánku máme moc rádi. Skvěle chutná, krásně vypadá a dá se směle dozdobit vším jedlých barevným, co na zahradě najdete. Už se moc těším, až kromě kvítky pažitky budu moci zdobit modrými květy brutnáku či žluto-oranžovými květy lichořeřišnice.

ŘEDKVIČKOVÁ POMAZÁNKA SE SÝREM COTTAGE
V míse smícháme sýr cottage a lučinu. Přidáme na kostičky nakrájené ředkvičky a jarní cibulku nakrájenou na kolečka. Osolíme, opepříme. Namazané na pečivu ozdobíme nakrájenou pažitkou a pažitkovými květy.

Tohle je taky moc dobrá varianta ředkvičkového jídla. Jen je potřeba jako u smažených vajíček u toho stát a brzy stáhnout z ohně, aby se vajíčka moc nesrazila. Ne jako já…

ŘEDKVIČKY SE SMAŽENÝMI VEJCI
Asi 30 g nakrájených ředkviček společně s nasekanou jarní cibulkou jemně osmahneme na másle. Osolíme, opepříme a asi 10 minut dusíme. Potom zalijeme 4 vejci s nakrájenou pažitkou. Do vajec můžeme přimíchat i nakrájenou šunku. Zamícháme a necháme mírně srazit. Podáváme na topinkách zdobené pažitkou, popř. lze i s brambory a zeleninovým salátem.

Ředkvičková polévka je bašta se vším všudy. A tím, že do ní dáte i ředkvičkové listy, popř. i kopřivové listy, máte-li těch ředkvičkových málo, zužitkujete celou rostlinu.

POLÉVKA Z ŘEDKVIČEK
Čerstvě vypadající listy z jednoho svazku ředkviček propláchneme a necháme okapat. Poté nakrájíme nahrubo. Dvě ředkvičky nakrájíme na tenké plátky a vložíme do misky s vodou. Zbylé ředkvičky necháme v celku. Tři jarní cibulky nakrájíme na větší kousky. V hrnci rozpustíme máslo, na něm necháme chvilku zavadnout cibulku. Poté zalijeme 750 ml vody. Osolíme, opepříme a přidáme celé ředkvičky a listy. Vaříme 10 minut, pak odstavíme z ohně. Vmícháme 100 g mraženého hrášku. Jakmile rozmrzne, přilijeme 100 ml smetany (lze použít i sójovou)  a rozmixujeme. Podáváme ihned, ozdobené plátky ředkviček, popř. s trochou čerstvého tvarohového sýra.

A tuhle baštu můžete podávat i studenou jako salát. Obě varianty jsou moc dobré.

KUSKUS S KOPŘIVAMI, CITRONEM A ŘEDKVIČKAMI
250 g kuskusu zalijeme vroucí vodou podle návodu na obalu, zakryjeme a necháme stát. Ve velké pánvi rozehřejeme olivový olej a chvilku na něm opékáme bílé části dvou jarních cibulek nakrájené na kolečka, přidáme dva jemně nasekané stroužky česneku a hned poté 150 g propláchnutých vršků mladých kopřiv. Osolíme, přikryjeme a necháme asi minutu prohřívat. Pokud nejsou kopřivy dostatečně zavadlé, promícháme a dusíme ještě minutu. Přidáme dvě lžíce nakrájené hladkolisté petrželky, zelené části cibulek, kuskus a pořádně zamícháme. Sejmeme z ohně, přimícháme půl svazku ředkviček nakrájených na kolečka a přidáme citronovou šťávu podle chuti. Posypeme pokrájenými vlašskými ořechy nebo mandlemi a podáváme.

DV kam… naše sedmé krajské město a pidivýlet navíc (Hradec Králové)

V Hradci Králové jsme byli sice už v březnu, ale ke článku jsem se dostala až teď. V té době jsme byli akorát v půlce a měli jsme navštívených sedm krajských měst. Po Jihlavě, Pardubicích, Brně, Olomouci, Praze (a ještě jednou TU) a Českých Budějovicích tedy přišel na řadu i Hradec Králové. A bylo to více než dobrodružné.

To máte tak, když si naplánujete výlet a zuby nehty na něm trváte, protože následující víkendy jsou tak nějak obsazené. Takže vyrazíte, i když se necítíte úplně fit. A den předem navíc zjistíte, že se v noci před výletem mění čas a vstávat se tedy nebude v šest, ale vlastně v pět. Uff, ale zvládli jsme to a kluci byli stateční. A brzkoranní mrazivá procházka na vlakovou zastávku nás probrala dokonale.

DV kam… naše jedenácté (ne)krajské město (Kutná Hora)

Stále s nejstarším (a případně i dalšími přáteli a kamarády) vyrážíme za poznáním našich krajských měst a stále je co objevovat. I když už nám vlastně zbývají jen tři poslední krajská města. Jen nestíhám psát o těch předchozích (to poslední sepsané je v článku TU), ale věřím, že přidám zpětně alespoň fotografie a pracovní listy, aby bylo vše komplet. Kutnou Horu ale publikuji hned, protože už předem se ozývaly hlasy, že pracovní listy se budou hodit. A to se ani nedivím, Kutná Hora je opravdu krásná a stojí za návštěvu. Vlastně hned za několik návštěv.

Co číst… zajímavé dětské knihy roku 2017

Vlastně ani nevím, kolik let dělám pro knihovníky v našem kraji povídání o zajímavých dětských knihách předchozího roku. Už je to snad deset let. A musím přiznat, že každý rok znovu a znovu zvažuji, zda se do toho opět pustit. Ani ne tak proto, že je náročné vybrat knihy a pročíst je, popř. alespoň prolistovat, abych o nich mohla říct pár slov. Náročné je všechny ty knihy (a aktuálně jich bylo víc než 70) fyzicky shromáždit. Knihy chci mít totiž u sebe, ukazovat obálky, obrázky, číst z nich ukázky. A při tomhle množství knih už to začíná být trochu nadlidský výkon. :-)

Výběr knih je hodně, hodně subjektivní. Nevejde se všechno, co bych chtěla, protože na povídání mám dvě a půl hodiny. Je spousta knih, na které zapomenu a také spousta knih, o kterých ani nevím. V seznamu jsou knihy, které nějak zaujaly mě, moje děti, dostaly třeba nějakou literární cenu, knihy, které se dají dobře využít při lekcích čtenářské gramotnosti v knihovnách apod.

DV kam… naše šesté krajské město (České Budějovice)

Pořád si s nejstarším povídáme o naší zemi, syn doplňuje malovanou mapu, čte, cestujeme prstem po mapě i ve skutečnosti.  Mimo jiných míst stále navštěvujeme a poznáváme naše krajská města. Už jsme byli v Jihlavě, Pardubicích, Brně, Olomouci a v Praze (tam dokonce dvakrát, takže ještě TU). Tentokrát padl los na České Budějovice. 

A bylo to trochu dobrodružné. Syn se protentokrát rozhodl, že chce jet jen se mnou, ale ve stanovený termín mu nebylo dobře, takže jsme to o týden odložili. V ten den ale bylo -10 stupňů, od nás to jsou tři hodiny vlakem a navíc mimo sezónu je v Českých Budějovicích téměř všechno zavřené. No, váhali jsme, váhali, ale nakonec vyrazili. A udělali jsme dobře. Už cesta vlakem mezi zasněženými třpytivými poli a zářící slunce nám daly za pravdu. A České Budějovice jsou krásné. I když vám drkotají zuby. :-) 

Pracovní listy si syn začal vyplňovat jako obvykle už ve vlaku (ke stažení jsou jako u všech ostatních krajských měst na konci článku). Tentokrát jich bylo o něco víc, protože jsem od milé kolegyně knihovnice z ČB dostala pracovní sešity, které vydává tamní Národní památkový ústav. A jsou tak skvělé, že bylo škoda je nevyužít. A k tomu ještě krásné českobudějovické omalovánky.

Každé naše putování krajskými městy má nějaký základní motiv. A v Českých Budějovicích to byly hradby a opevnění kolem historického jádra města, které nechal vystavět již Přemysl Otakar II. Začali jsme tedy přímo u jeho sochy v parku Na Valech.

A dál už to byla jako obvykle hledačka. Syn měl na vytištěné mapě zobrazeno, kudy bychom se asi měli ubírat a co navštívit. Takže sledoval mapu i okolí a "vedl mě". Orientace v mapě už mu jde velmi dobře. Rozhodl se, že dál budeme postupovat úzkou Hradební uličkou, která vede podél bývalých hradeb, které se ale bohužel nezachovaly. V těchto místech se jedinou upomínkou na bývalé hradby bílá Rabeštejnská věž. Té se také někdy říká Havraní, protože na vedle stojících stromech hnízdí havrani. O tom jsme se přesvědčili na vlastní uši, protože jejich krákání je slyšet do daleka. V blízkosti věže stojí i nejužší dům v Českých Budějovicích.

Cestou k areálu Kláštera dominikánů jsme si prohlédli budovu Solnice. Ta se sice zrovna opravovala, ale všechny kamenné obličeje jsme na fasádě našli. I ten, který je na druhém štítu, který je vidět od řeky. Areál kláštera, v kterém v současnosti sídlí základní umělecká škola, jsme si bohužel prohlédnout nemohli, protože byl zavřený. Obešli a prozkoumali jsme ho tedy alespoň ze všech stan. A slíbili si, že se do Českých Budějovic příští rok (v sezóně) vrátíme. To by si syn rád víc povídal o českých dějinách a staveb z jednotlivých historických obdobích je v ČB požehnaně.

V té době už jsme byli venku skoro dvě hodiny a to popocházení, sem tam posedávání a doplňování do pracovních listů na nás bylo znát. Zmzlí jsme byli jak preclíci, takže jsme uvítali jednu z mála otevřených kaváren. A udělali jsme dobře. Byla to totiž bio kavárna Fér Café a bylo nám tam moc fajn. Po zahřátí jsme pokračovali dál kolem Masných krámů až k Černé věži, která je vidět snad odevšad okolo. Nahoru jsme se nepodívali, protože jak už jsem psala, je v mimosezóně téměř vše zavřené. 

Ale nám to nevadilo, protože už jsme byli naladění na proslulé, obrovské, téměř čtvercové náměstí. Nejprve jsme měli strach, že neuslyšíme zvonkohru z jedné z radničních věží, ale nakonec jsme ji slyšeli třikrát. Tak se nám na náměstí líbilo. Ke zkoumání je toho totiž spousta. Nejen krásné domy s podloubím, ale i obrovská Samsonova kašna, barokní budova radnice, bludný kámen… Je toho moc. A to, jak moc v Budějovicích mrzlo, potvrzují i krásné ledopádky na kašně. :-)

A aby jsme zjistili, zda některé z domů na náměstí mají skutečně gotická jádra, museli jsme alespoň jeden z nich navštívit. Syn zatoužil po pizze, takže volba byla jasná. A je to tak! Krásná gotická klenba i se sloupy.

Z náměstí jsme se vydali k další části bývalého městského opevnění. To na soutoku Malše a Vltavy je ještě zachovalé a jeho součástí je i několik bašt a věží. Procházku podél slepého ramena Malše vřele doporučujeme. Na budovy, které jsme předtím viděli zepředu, je zajímavý pohled i z druhé strany.  

Jakmile však syn zmerčil venkovní hřiště, byl ztracen. A musím přiznat, že i já jsem byla unesena. Nápadité "hudební" hřiště jsem jinde ještě neviděla. Syn skotačil a já se kochala pohledem na město "zezadu". A i na dálku poslouchala to krásné odbíjení. Nejprve Černá věž, pak Katedrála sv. Mikuláše, potom radnice a nakonec zvonkohra. Za ten den jsme slyšeli několikrát, ale stejně se nám to neohrálo.

No a pak už vzhůru domů. A ve vlaku příprava na další výlet. :-)

Jak jsem psala, v sezóně můžete navštívit několik zajímavostí, které však nyní byly zavřené. Z doporučení vybírám:

• Jihočeské motocyklové muzeum v Solnici
• vystoupat na Černou věž
• navštívit expozici pivovarnictví
• Muzeum konězpřežky
• Jihočeské muzeum

Pokud by se vám hodily naše pracovní listy a mapka k nim, můžete si je stáhnout TU a TU.

Skvělé pracovní sešity Národního památkového ústavu České Budějovice najdete ke stažení TU.
Krásné omalovánky českobudějovických památek najdete TU.