Kam… podzimní Seč

Přehrada Seč a její okolí je moje srdeční záležitost. Už od malinka jsem tam každý rok asi do dvanácti let trávila část léta na "blázinecké" chatě. Resp. na chatě, která patřila Psychitrické léčebně v Havlíčkově Brodě, kde můj taťka kdysi pracoval jako elektrikář. Chata tedy není přímo v Seči, ale na druhém konci přehrady v Ústupkách. Až úplně na konci vedle tehdejšího hotelu Mír.

Jednoduchá chata se suchým záchodem na verandě, kohoutkem se studenou vodou vedle chaty a starým topením, které se roztápělo půl dne. Ale já i sestra jsme to tam milovaly. Kousek k vodě, les hned za chatou. Trávili jsme tam opravdu celkem hodně času, takže blízké i trochu vzdálenější okolí máme propátrané důkladně. Na delší výlet jsme se pravidelně vydávali na zříceninu hradu Oheb a tam jsme si zajeli i teď zhruba před deseti dny.

Sice bylo šedivo a větrno (a to jsme ještě netušili, že druhý den přijde takový fujavec, že nám dva dny nepůjde elektřina), ale krásné podzimní barvy a svěží vzduch nám všechno vynahradily.

Pokud se tam vydáte, doporučuji zaparkovat na plácku uprostřed Ústupek, naproti sezónní restauraci, která je teď na podzim zavřená. Určitě tam bude místo. Odtamtud je to totiž kousek po modré k Penzionu Hájenka a potom dál lesem do kopce až k Ohebu. My jeli i s naším kočárkem (pravda, je to trochu teréňák), ale neměli jsme problém.

Oheb je zřícenina hradu, který byl postaven zřejmě počátkem 14. století nad řekou Chrudimkou. Dnes leží nad přehradou Seč a od hradu k hladině je kolmá, příkrá stěna. To je jediná malá nevýhoda, máte-li s sebou děti, jinak pro ně může být zřícenina eldorádem. Tajemné tunely, skalky a stěny, na které lze lézt, svah, stromy, lupení… Děti si to tam náležitě užily. I přes ten fujavec a zimu.

Pak jsme sešli zpátky dolů a šli jsme se ještě podívat k vodě. A připadali jsme si jak u moře někde na Baltu. Šedivo, veliké vlny. A nikde nikdo. Vlastně ano, pár rybářů tam i v tom nečase posedávalo. A bylo tam tak krásně!