Stejně jako už čtyři roky předtím (články najdete TU, TU, TU a TU) jsem tady zase s článkem, který vychází z mého povídání o zajímavých dětských knihách loňského roku pro knihovníky kraje Vysočina. Tohle povídání je už taková tradice, protože vyprávím každoročně už snad patnáct let. A protože do povídání se mi všechno nevejde, připravuji pro knihovníky seznam, kde jsou i knihy, které se do povídání nevešly. A se seznamem se v vámi ráda podělím.
A přiznávám, že připravit to, byl zase záhul pořádný. Jen shromáždit knihy na jedno místo je fuška nejen fyzická. A pak je přetřídit podle věku, přečíst, pročíst nebo alespoň prolistovat, udělat si poznámky. A protože dětských knih vychází snad stále víc a víc a musím říct, že mám dojem, že i kvalita se zvyšuje (samozřejmě neplatí pro všechna nakladatelství), jsou to opravdu hromady. I letos je jich v seznamu kolem sto padesáti. A musím říct, že jsem i letos měla velké nutkání vyřešit moje povídání odkázáním knihovníků na skvělý online magazín Mravenčí chůva, kde je spoustu zajímavých článků o dobrých dětských knihách, o čtenářství i nejrůznější přehledy nových knih pěkně pohromadě. :-) Takže moc doporučuji jejich web pořádně propátrat!
Semínka jsou fascinující téma pro malé i větší děti. Z malého, suchého, zdánlivě mrtvého „čehosi“ dokáže za pár dnů či týdnů vyrůst semenáček, malá a nakonec i veliká rostlina. Tak jsme si povídali s dětmi, jak a kde semena vznikají, jak semínka cestují, jak se rozšiřují po krajině. Děti semínka pozorovali, zkoumali, vnímali všemi smysly. Seli (a ještě budeme) jsme semínka a pozorovali růst rostliny. Pro děti je to takové malé velké kouzlo. A nejlépe když děti sejí semínka, která na podzim samy sklidily a přes zimu uschovaly.
Jako obvykle pozdě, ale co se dá dělat, dřív jsem to sepsat nestihla. Tématu polárních oblastí jsme se věnovali tak nějak průběžně během konce ledna a února. Nejprve hodně prakticky, protože u nás bylo letos v zimě opravdu hodně sněhu. Takže stavění nejrůznějších iglú, pro děti i pro malé figurky, hrátky na sněhu a se sněhem, závody "psích" spřežení se sáňkami apod. Děti chtěly být hodně venku, takže doma jsme toho moc nezvládli. To až později, když sníh roztál, věnovali jsme se tématu víc doma. A navíc je v tomhle období ještě i tučný čtvrtek, kterému se také říká tučňák (sice nemá s těmi opravdovými tučňáky nic společného, ale proč si je nepřipomenout) a také koncem února Mezinárodní den ledních medvědů, takže se oba tyhle svátky k tématu náramně hodí. Víc o obou svátcích najdete TU.
