Zimní slunovrat je velmi silným svátkem. V době slunovratu se slavil návrat slunce. Je to doba největšího temna a zároveň doba očekávání návratu světla. Čas noření se do sebe. Čas vytahování stínů na světlo. Čas, kdy můžeme zacítit vše, co zůstalo v tomto roce nedořešeno, co nás omezuje a co je načase zpracovat a odložit.
O ježcích jsme si povídali pár dní v říjnu. Je to ideální doba, protože právě koncem října a začátkem listopadu si ježci hledají vhodný úkryt a v době, kdy teploty trvale klesnou pod 5 stupňů se ukládají k zimnímu spánku. Povídali jsme si hlavně s prostřední dcerou prvňačkou, která si udělala "zápis" do svého "Deníku do divočiny" a vyplnila pár pracovních listů. Ale pár pracovních listů a aktivit bylo i pro předškoláka, nějaké to tvoření i pro nejmladšího skoro tříletého.
Stejně jako loni jsem se rozhodla zapojit už do třetího ročníku skvělého projektu PROČTENÉ LÉTO, který si po vzoru slovenského projektu Prečítané leto, vzala pod křídla Mravenčí chůva. Opět je tu devět prázdninových týdnů, tři hlavní témata a devět podtémat - O velkém světě, O maličkostech a O tom, co nás spojuje. Ke každému tématu mnoho fajn knih pro čtenáře nejrůznějšího věku. Přehled knih na celé prázdniny a spoustu tematických aktivit si můžete stáhnout i v překrásném Prázdninovém deníku - VZPOMÍNKOVNÍKU (ke stažení TU), který parádně ilustroval Filip Horník. Najdete v něm spoustu místa i na svoje poznámky, zapisování zážitků a vzpomínek z prázdnin. A určitě se vyplatí sledovat i facebookovou skupinku Čtení je brána do světa.
V minulých letech jsem ke každému tématu Prečítaného leta sepisovala na blog svůj přehled knih (všechny články najdete pohromadě TU), letos to bude stejně jako předloni a loni, takže jen jeden souhrnný článek se stručnými tipy.
Původně jsem měla v plánu napsat o našem zkoumání pupenů jen krátký post na sítě, ale protože se text nějak rozrůstal a rozrůstal, je z toho nakonec krátký článek na blog. Pupenům jsme se věnovali v průběhu března, několikrát jsme se k tématu vraceli a je to nečekaně fascinující téma. Nápady a náměty na aktivity jsme čerpali ze skvělých článků - z webu Učíme se venku TU a TU a z webu Jdeteven.cz TU.
Stejně jako už pět let předtím (články najdete TU, TU, TU, TU a TU) jsem tady zase s článkem, který vychází z mého povídání o zajímavých dětských knihách loňského roku pro knihovníky kraje Vysočina. Tohle povídání je už taková tradice, protože vyprávím každoročně už snad patnáct let. A vzhledem k tomu, že do povídání se mi všechno nevejde, připravuji pro knihovníky seznam, kde jsou i knihy, které se do povídání nevešly. A protože dětských knih vychází snad stále víc a víc, a mám dojem, že i kvalita se zvyšuje (samozřejmě neplatí pro všechna nakladatelství), knih na seznamu pořád přibývá. I letos je jich tu víc než sto padesát.
Sněhu všady, sněhu všady hromady. A tak jsme si kromě užívání sněhu jako takového (sněhuláků několik, iglú, boby a lyže) také povídali o vločkách. Tedy nejprve o tom, jaký vlastně sníh je, jaká různé označení a názvy pro sníh používáme (prašan, ledovka, firn - o moc víc jsme jich nevymysleli, ale schválně si najděte, kolik slov pro sníh mají některé severské jazyky). A taky jsme si povídali o tom, jak vločky vypadají (spoustu nejrůznějších vloček najdete třeba TU). Že základem každé vločky je vlastně šestiúhelník, proto jsou to šestihranné krystaly. A záleží na teplotě a vlhkosti vzduchu, jestli zůstanou je destičkami či se "rozvinou" do krásných krajkových tvarů. Šestihranné jsou však vždy a prý se na světě nenajdou dvě stejné vločky. Můžete se podívat na zajímavá vzdělávací videa z dílny České televize. Jedno ze Studia 6 najdete TU, krátké info z pořadu Zázraky přírody TU a animovaný pořad o sněhu a vločkách TU. Na webu ČT edu najdete celý blok věnovaný vločkám. Jsou tam kromě videí i pracovní listy a tipy na tvoření (TU). A také doporučujeme vyzkoušet si, jak padají na zem právě ty ploché krajkové vločky (malé kolečko papíru) a jak krystalky (malá zmuchlaná papírová kulička). Jaká je jejich rychlost a způsob letu? Která letí rychleji?
