Meduňkobraní

Tak tedy musím přiznat, že mátě se u nás na zahradě moc nedaří. Ať dělám co dělám, pořád je tam jen pár lístečku. Prý se má sázet raději do květináče, aby se moc rozrostla a nezaplevelila zahradu. Tak to u nás tedy rozhodně nehrozí… 

Čemu se ale rozhodně daří je meduňka. Zelená, košatá, šťavnatá... Navíc těsně před rozkvětem, tak akorát na sbírání. Takže jsme si udělali meduňkobraní a meduňka byla všude. 

Meduňka je nejlepší čerstvá. Sušená na rozdíl od jiných bylinek a koření tak dlouho nevydrží, protože rychle ztrácí vůni. Takže jsme trhali hlavně na zpracovávání za čerstva, ale něco málo jsme i nasušili.

A kde všude se u nás meduňka vyskytla? V teplém čaji pro dobré spaní, v ledovém čaji, jako ozdoba v různých ochucených vodách, v salátu, v jogurtu, pár jsme jich hodili do mrazáku v ledových kostičkách…

Ale největší akcí bylo šití meduňkového medvídla Meduňky. Nejdřív jsme si o něm přečetli pohádku ve skvělé knížce Pohádky a hry s bylinkami (podrobnější info v článku tu) a pak jsme se dali do šití. Máťa si svého medvěda vyrobil komplet sám, moc ho to bavilo, vydržel u toho jako u máločeho a myslím, že se mu skvěle podařil. Mám velkou radost jakého mám doma švadlenu. :-) Baru zvládla samostatně si šest stehů, zbytek jsem došila já, ale naplnila si ho sušenou meduňkou sama i mu sama nakreslila obličej.

Večer jsme si ještě o meduňce přečetli z knížky Byliny malé čarodějky (meduňka je prý obzvlášť vhodná pro přetížené kočky stejně jako pro kočky, které pořád něco trápí, protože uklidňuje a krásně se po ní spí - info o knížce opět tu), prckové si dali koupel s meduňkovým nálevem a šlo se spát. Tišící účitek však zcela potvrdit nemohu. Příště do nich před spaním naliju čaj. :-)