Ale jakýpak vlastně konec. Spíš začátek. Mně, notorickému "nosiči" kalhot, tříčtvrťáků a kraťasů, se ty sukně moc zalíbily. Už od porodu Honzíka si říkám, že bych si měla koupit nějaké nové kalhoty. Mám tu pár těhotenských a pár těch, které jsem nosila do práce. A ty se na ven a do lesa tedy nehodí. A jen jedny rifle, které jsem nosila vlastně pořád. Nějak jsem se ale ke koupi těch kalhot nemohla rozhoupat a už asi nerozhoupu. Po průzkumu šatníku a dalších odlehlých koutů jsem totiž zjistila, že sukní mám víc než dvacet. Kde se tu všechny vlastně vzaly?
Ano, nosit sukně v teplém počasí není nic náročného. Vyzkoušela jsem si, že to jde i ve dnech chladnějších a deštivých. Dokonce i při turistice lze nosit sukně. Je to dokonce mnohem pohodlnější než kalhoty. Takže se jede dál…
A jak vlastně celá výzva dopadla? Do/Vydržela jsem? Musím přiznat, že na dvacet minut jsem jeden den oblékla tříčtvrťáky. Potřebovala jsem totiž zrýt kousek záhonu a hrozně foukal vítr. Byť jsem se všemožně snažila, pořád jsem měla sukni až na hlavě. Nešlo to. Ale jinak jen sukně! A opravdu jsem si to užívala.
Pokud jste spíš kalhotové, zkuste taky takovou výzvu. Je to moc fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat