úterý 31. října 2017

Jak na… dýňové dny

Halloween doma nijak neslavíme. Neděláme žádnou zvláštní výzdobu ani nepečeme a nevaříme žádná na pohled odpudivá jídla. Ani masky se nekonají. Co si ale nenecháme žádný rok ujít, jsou dýně. Pro nás doma je dýně symbolem podzimu, jeden z úžasných podzimních plodů a darů. Dýně, pravda, doma dlabeme, dáváme do nich svíčky, ale jsou pro nás symbolem světla. Světla, které odchází, které je třeba si domů přinášet jinak. 



pátek 27. října 2017

DV... slavíme 28. října

Tedy přímo neslavíme, ani vlajku nevyvěšujeme, i když už se ke koupi držátka na okno nějakou dobu chystáme. Ale pravidelně už několikátý rok si o vzniku Československa, o TGM, o státních symbolech a všem okolo povídáme. Vlastně už od té doby, co bylo nejstaršímu asi pět let. Letos o den dřív, protože na svátek chceme vyrazit někam ven.


středa 25. října 2017

Jak na… malované podzimní stromy

Výtvarničit chtěla prostření hned jak sama udržela tužku. Vidí to u staršího bráchy a ráda se přidává. Vybírám tedy výtvarné aktivity a techniky tak, aby se mohla podle svých schopností zapojit.

úterý 24. října 2017

Užíváme podzimu...

...plnými hrstmi a plnými doušky. Užíváme listů, plodů, sluníčka, barev a tak. K tomu ani není třeba nic víc psát. Možná jen, že jsme vděční za to vše... přestože bacily a volby a tak... :-)



pondělí 16. října 2017

DV… houby, houby, houbičky

Já vím, že teď se nějakou dobu o houbách mluvilo furt a všude. A taky mi je jasný, že přicházím trochu s křížkem po funuse, protože už asi nerostou. Mám tu ale už nějakou dobu několik vysoce aktuálních článků s domo přírodovědnou podzimní tematikou, jen nějak ne a ne je dopsat. Tak to berte třeba jako inspiraci na příští rok. A protože jsem polovinu věcí už zapomněla, bude to hodně obrázkové. :-)




neděle 15. října 2017

Jak na… zápisníčky do přírody

Tyhle na výrobu jednoduché notýsky jsem vyráběli už loni a jsme s nimi moc spokojení. Dá se do nich psát, kreslit, malovat, vlepovat, do jednoho z nich dokonce i ukrývat nalezené poklady.

Výroba toho prvního je superjednoduchá a na jeho výrobu použijeme dokonce jednu z nalezených přírodnin. Stačí si nastříhat papír podle toho, jak velký chceme mít notýsek. Papíry nastříháme ve velikosti dvoustrany. My používáme papír A4 přestřižený napůl po délce. Nastříhané papíry přehneme. Doporučuji navrch přiložit i tvrdší papír stejné velikosti, bude sloužit jako desky sešitku. No a pak už jen stačí udělat na přeložené straně dva a dva nástřihy, ohnout je nahoru, rozevřít a prostrčit vzniklými "očky" klacík nebo větvičku. Doporučujeme hladkou, aby vám doma "nedrobila". :-)




Druhý sešitek je trochu náročnější, ale výrobu zvládnou též i děti. Tento notes slouží nejek k psaní a malování, ale také k ukládání různých nalezených (pravda spíše plošších) přírodnin. Kromě listů papíru totiž obsahuje i poměrně velké kapsy. Resp. velikost kapes se odvíjí od toho, jak velké máte po ruce hnědé svačinové pytlíky. Doporučujeme ty hnědé, svělé jsou totiž tenčí a snadno se trhají. Pytlíkům ustřiháme dna, abychom získali jakési papírové tunely. Ty přehneme napůl a dáme na chvilku stranou. Nastříháme si papíry stejné velikosti jako jsou pytlíky a též je přehneme. A potom na sebe střídavě skládáme papír-pytlík-papír-pytlík... Porovnáme si je, abychom měli přehyby na sobě a hřbet sešijeme pevnější nití. A pak už jen napříč celým vrchním papírem nalepíme stužku, která bude sloužit jako vázací tkanice a na vršek sešitu nalepíme obálku z tvrdšího papíru. Doporučujeme nějakou barevnou. A je hotovo!




Ať vám zápisníky do přírody slouží jako nám!









sobota 14. října 2017

Jak na… dárky pro jednoleťáčka

Neteřinka moje krásná milá jediná slaví první narozeniny. A při dotazu, co bychom jí tak měli nejlépe pořídit, se mi od sestry dostalo odpovědi, že něco malého, s čím si naše děti tak nějak kolem toho roku nejvíce hrály. 

Ehm, naše děti si všechny tři kolem roku nejvíce hrály s nádobím, různým nalezeným nářadím, holicím strojkem, myčkou a pračkou, s kamínky a hlínou a tak podobně. To jsem vyhodnotila jako ne zcela vhodné, popř. drobné dárky, takže jsem na to šla jinak. Kromě výše zmíněného měly všechny naše děti rády knihy a doma vyrobené hračky/nehračky. Takže jsem nakoupila a doma vyhrabala pár drobností, zakoupila jednu zvláště oblíbenou knihu a šlo se na to.


Tyhle knížky z edice Minipedie nakladatelství Svojtka jsou u nás moc oblíbené. Jako první je měla prostřední a teď si je moc užívá nejmenší. Sám si je nosí z police a buď prohlíží sám nebo si vyleze k někomu na klín, když chce společnost. Obrázky by pravda mohly být možná trochu realističtější, ale dětem se na knížkách líbí nejvíce ta akce. Možnost posouvat, točit, otáčet, vysunovat, objevovat… Každá z knížek nabízí takových "akcí" několik. Stačí si tedy jen vybrat ty knihy, které budou dětem tematicky nejvíce vyhovovat, vyšlo jich opravdu hodně. Synovy nejoblíbenější jsou Farma, Tělo a Vozidla. Neteřince jsem zakoupila zbrusu nový Les a mám nutkání jej domů také pořídit. :-)








A pak už přišlo na řadu vyrábění. Knoflíkovou vstkávačku miloval syn snad od té doby co seděl a má ji rád do dnešních 18 měsíců. Výroba je jednoduchá. Mně se osvědčila obyčejná sklenice od hořčice s plastovým víčkem. Do víčka vystřihneme nůžkami na nehty díru, nakoupíme v galanterii velké knoflíky a máme hotovo. Pokud máme víčko navíc, můžeme udělat dva varianty obtížnosti.






No a pokud seženete takhle pěkné knoflíky, mohou později velmi dobře posloužit i na třídění a ještě později na pojmenovávání barev. A ještě ještě později i na počítání, protože se s nimi opravdu dobře manipuluje. Takže si dítko může "hrát" klidně až třeba do sedmi let. :-)


Na tuhle hračku jsem musela koupit kromě již zmíněných knoflíků druhou věc, kterou jsem neměla doma, opět v řádu desetikorun. Je to jakási nádoba na příbory plná dírek. A ty dírky jsou právě ideální na protahování stužek, které jsou pro lepší uchopování zakončené různě velkými korálky. I stužky jsou různě dlouhé a různě široké, aby vytahování bylo zajímavější. Jedna stužka je vytažená hned, druhá je dlouhá, jedna jde lehce, druhá tíž…. Výroba je snadná. Provlečte šňůrky, navlečte korálky, pořádně zauzlujete a je hotovo.



I tady jde dobře cvičit barvy a navíc může dítko, kterému už popotahování nestačí, zkoušet píchat brčky do vosího hnízda. Ehm, tedy do dírek, Není to tak úplně snadné! :-)



Tak snad se budou dárečky líbit a třeba inspirují i někoho dalšího.

pátek 13. října 2017

Jak na… podzimní piknik

Plním, co jsem slíbila u jarního a letního pikniku. Je tu piknik podzimní. A protože má být o víkendu a pár dní po něm pravé babí léto, třeba něco z toho využijete.



Ryze podzimní piknikování už jsme realizovali loni díky Deníku do divočiny od jdeteven.cz. Letos zatím tak nějak po kouskách, ale určitě ještě něco uspořádáme. V jídelníčku jsme vycházeli z toho, co nám aktuálně roste na zahradě nebo nám přistane v zeleninové bedýnce. Takže jablka, hrušky, švestky, víno, mrkev, zelí, řepa, dýně, ořechy, šípky a další dobroty. 

středa 11. října 2017

Dětská práce?

Zrovna máme doma všechny dětské exempláře jednotlivých vývojových stádií přístupu k práci. Je fajn to pozorovat. A někdy (často) je to taky hra na moje nervy a trénink trpělivosti. :-)

Nejmladší rok a půl letý je aktuálně ve stádiu "ci, ci". Všechno chce dělat s námi, okamžitě, hned a v plné míře. Tak obstarává pračku, myčku, míchá, přesýpá, věší prádlo, zametá, vytírá, luxuje… S nadšením a elánem se bezhlavě vrhá do všech činností, které se kolem něj odehrávají. Tahle fáze trvá tak do tří let. Takže naše prostřední už pomalu přechází do fáze druhé. 





Velmi ochotně vykonává různé činnosti, především ty, u kterých ji potřebuji ze všeho nejméně. Jinak začíná mít svoji hlavu a když nechce, tak prostě nechce a nehne s ní nic. Aktuálně je tahle fáze asi nejnáročnější na moje nervy. Trvá asi do pěti let, kdy už jsou obě strany schopny celkem v klidu vykomunikovat, že pokud chceme mít doma pořádek, chodit v čistém oblečení a nemít hlad, je třeba se o to společně postarat. Takže nejstarší syn už má nějakou dobu své povinnosti, které bez řečí (občas tedy s připomenutím, že je něco třeba) vykonává. Teď v osmi letech má na starosti věšení a sklízení svého prádla, uklízení myčky, vynášení tříděného odpadu a doplňování toaletního papíru. Ty dvě poslední činnosti zřejmě brzy převezme prostřední. Ovšem pokud po něm člověk chce něco mimo jeho povinnosti, obvykle vyčkává, dělá že neslyší, popř. čeká, jestli se práce neujme některý z jeho zatím práce lačných mladších sourozenců. Takže každá fáze "má něco do sebe". :-)





Podivuhodné ovšem je, že pokud jde o práci neobvyklou (moštování, sekání dřeva, montování čehokoliv….) nebo práci na zahradě, vrhají se do ní bezhlavě a s nadšením všichni tři. Že by to bylo tou neobvyklostí, dobrovolností, tím, že práci děláme všichni společně? Nevím, ale je to úžasná odměna za všechny dříve ztracené nervy. :-)

















Jak je to s dětskou prací u vás?

Něco ke společné práci hrou dětí na skvělém webu Svobodná hra.