sobota 29. července 2017

Kam… putování Kanadou, s dětmi a vozíkem

To je tak, když se sejdou dva muži s dobrodružnou duší, kteří společně naplánovali již přechod Krkonoš a Jeseníků, nad knihou Tomáše Feřteka S dětmi křížem krážem po Česku. A je to tu znovu! Nápad, touha, nadšení… Pojďme putovat! Krajinou, pěšky, se stanem, odněkud někam, s dětmi, s naloženým vozíkem... Ženy se (rády) podvolují. Všichni se těší. Plány jsou velkolepé, ambice nezměrné.



Ladíme diáře, termín a lokalita vybrány. Vzhůru na to. Ale ouha… České středohoří, které jsme vybrali, protože není tak turisticky exponované, je celé chráněnou oblastí a nedá se tam stanovat. Tak jinde. Co třeba Kanada? Česká Kanada? Ano! Trasa naplánována. Po červené z Jindřichova Hradce na Landštejn a po modré zpět do Jindřichova Hradce. Šest dní, zhruba 80 km. To dáme, nejsme žádné máčky! Ale ouha… jeden z nejmenších členů výpravy dostává jednodenní (cestovní?) horečku. Posouváme start o jeden den. Ale ouha… ten den má celý den hustě pršet na celém území a to není zrovna motivační začátek pro cestování s děti. Posouváme start o další den a putování se nám zkracuje na čtyři dny. Ale nevadí, těšíme se i tak!



Vyrážíme. S brutálně naloženými cyklovozíky, protože chceme někde spát, něco jíst a také vezeme nějaké to oblečení pro nás a šest malých svišťů (8, 7, 5 let a 3, 2 a 1 rok). A také spoustu dalších nezbytností a zbytečností. A ty se pěkně provezou a pronesou (včetně nejmenších členů výpravy). Celý dočasný domov naložený na každém z vozíků. Ale máme silné muže a ti zdolají i cestu nesjízdnou pro jízdní kola, jak hlásají cedule na Jindrově naučné stezce.






A jak nám bylo? Parádně, přátelé, parádně. Kdo nezažil, nepochopí. Putování je vítr ve vlasech, mokro v botách, hvězdy nad hlavou, sladkost malin na jazyku, píseň v srdci a klid na duši. A ještě mnohem víc… Svoboda a čas na děti a pro děti. Nezměrná a absolutní. Čas snít, objevovat, zkoumat, obdivovat, pozorovat...





Přestože vím, že není třeba drahých hraček a zábav, neustále mě překvapovalo to nadšení dětí z věcí kolem. Ovce, balíky slámy, maliny, kobylky, rezavá železná konstrukce, žabky, klacky, voda, les… Vše může při putování lákavě zdržet jakkoliv dlouho, dokud jsou děti vtaženy do akce a malého momentálního dobrodružství. Nikam se nespěchá, vše je dovoleno. A když přeci jen přijde únava a nohám se nechce šlapat, přichází na řadu vyprávění o rytířích, dracích, nesmírné vesmírné velrybě a dalších. A taky hry na cesty. Třeba ty z vyhraného výletu jdeteven.cz. "Klíčenky" jsme měli s sebou rovnou tři! A přišly vhod.










Přiznám se, že to pro mě, notorického plánovače, byla velká zkouška. Trasa byla naznačena, ale kde budeme spát? Bude kde nakoupit, načerpat vodu? Co se bude dít, co budeme dělat? Vše ve hvězdách… A byla to nádhera. Skoro nevypověditelná. Jen jít a jít, kam dojdeme, tam budeme. Cestou snad potkáme dobré lidi, kteří nám dočepují vodu, poradí… Všechno vyšlo, jak mělo. Místo na spaní, dobří lidé, ideální počasí. Přestože jsme podle předpovědi měli putovat v nejchladnějších a nejdeštivějším týdnu z celého července, bylo počasí ideální. Nebo jsme si ho takové "udělali"? Buď jak buď, zažili jsme slunce, prudký i mírný déšť, oblačno… vše, co k takovému putování patří.





A jak to dopadlo? Užili jsme si to náramně. My velcí, ti prostřední i ti nejmenší.  Zpět do Jindřichova Hradce jsme sice nedorazili, ale neuspěchané putování pro nás mělo mnohem větší cenu. Skončili jsme na Landštejně a jeho návštěva byla pro nás i pro děti závěrečnou třešničkou na dortu. Ještě teď se rozechvěju, když si to naše báječné putování ve vzpomínkách přehrávám.




Nemějte obavy a vyrazte! V příštím článku třeba putování ještě trochu víc prakticky. Co a jak a kam a tak. :-)

středa 19. července 2017

Kam… za Mamutem do Hamrů

Tohle by mohlo být tak trochu pokračování předchozího "kam" článku o cyklostezce a koupališti v Sázavě. Co by kamenem dohodil a po silnici tři kilometry dojel je totiž vesnice Hamry nad Sázavou. 

Tady to máme moc rádi. Často vyjíždím sama s prcky vlakem třeba jen na dopoledne. Vlakem to máme nejlépe ozkoušené a to hlavně proto, že hned na zastávce je skvělé dětské hřiště, takže hned po výstupu z vlaku je o zábavu postaráno. Tohle místo doporučuji jako výchozí i pro motoristy, protože je tu celkem prostorné parkoviště.






Když se děti vyřádí, můžete vyrazit dál po červené turistické značce. Tady pozor! Je tu jediná nevýhoda tohoto výletu. Musí se jít cca půl kilometru po silnici. Sice není moc frekventovaná, ale s malými špunty je to trochu náročnější. Cestou sledujte značky, protože trasa celkem náhle odbočuje vlevo dolů. Nejprve kousek po asfaltové cestě mezi domy, ale brzy už přejdete mostek přes Sázavu a jste na louce u lesa. A tu je další (i když o poznání starší) hřiště a možnost pohrát si u brodu ve vodě. A potom jen les, vysočinský les. Když jím projdete dál po červené, dostanete se na další louku s betonovou sochou Mamuta od Michala Olšiaka. A to je teprv eldorádo pro děti. Kdo neseděl mamutovi na hlavě, ten u něj vůbec nebyl!




Pokud půjdete dál po červené dojdete nejprve na lávku z kamenů přes Sázavu. I tady lze realizovat dětské hrátky s vodou. My sem chodíme především na jaře, když břehy nejsou ještě tolik zarostlé. Přejdete na další louku a po další lávce se po červené dostanete strmým výstupem k  přírodní památce Rozštípená skála. Což je skalní blok, ve kterém v jednom místě vznikla rozměrná puklina. Dost často na skále uvidíte horolezce. Pod skálu ovšem zase musíte strmě sestoupat. Výstup ani sestup nejsou dlouhé, pokud by někdo přesto raději pohodlnější cestu, je skoro hned za Mamutem nová lávka, která vás dovede přímo pod skálu. Naše děti ovšem baví právě to prudké stoupání a klesání přes kameny. 



Když se vrátíte zpět k lávce, můžete si po žluté udělat krát
kou zacházku ke Šklakhamru - Brdíčkovu mlýnu. Tady je expozice středověkého železářství, která je umístěná ve zrekonstruované původní budově hamru ze začátku 15. století. Jsou zde funkční vodní kola i buchar. A 5. srpna 2017 zde můžete s dětmi absolvovat akci S večerníčky na Šlakhamr, kterou pořádá Technické muzeum v Brně, které hamr spravuje.




Pro ty, kterým tahle malá procházka nestačila a rádi by nějakou větší turistiku, můžu doporučit Hamerský okruh. Je to žlutě značený okruh určený pro pěší i cyklisty a měří 15 km. Od hamru můžete pokračovat dál po žluté a zanedlouho dojdete Na konec světa - bývalou česko-moravskou hranici. Dál na kopec Peperek, z kterého je krásný výhled. A hlubokými vysočinskými lesy k vyhlídce u Mamlase a poté k Hamroňovi, který stojí už skoro zpět v Hamrech. Obojí jsou opět betonové sochy Michala Olšiaka. Přímo v Hamrech najdete v blízkosti jezdeckého klubu ještě sochu Kůň. Sochy jsou zcela jistě především pro děti zajímavou atrakcí, za mě už je na Vysočině trochu moc "přeolšiakováno". :-)



Jak už jsem psala na začátku článku, dá se tenhle výlet klidně spojit s výletem na cyklostezku. Doporučuji ale nespěchat a strávit u nás dva dny. :-) Šťastnou cestu!

pondělí 17. července 2017

Jak na… letní piknik

Pikniky my můžem. Hodně a často a rádi. A v každém ročním období. Dokonce i v zimě. Letos jsme opékali buřty na sněhu a na sáňkách se zahřívali svařeným jablečným džusem. :-)

Připravovat jídlo na piknik mě opravdu baví. Vařit a balit a přemýšlet, co asi ještě by se hodilo. Nemáme žádný sofistikovaný piknikový koš ani žádné speciální nádoby na uchovávání chladného nebo naopak teplého jídla. Jen pár obyčejných plastových krabiček s dobře těsnícím víčkem. Toť vše.



Nejčastěji piknikujeme na zahradě, takže tam jídlo připravuji rovnou na talíře nebo do misek.  A když vyrážíme někam do přírody (ale nikdy nejdeme nijak daleko), balím do krabiček a do batohu.

sobota 15. července 2017

Kam… 4x Sázava

4x Sázava. Posázavská cyklostezka, řeka Sázava, městečko Sázava, koupaliště Sázava. Tohle nás fakt moc baví a realizujeme to za rok několikrát. Hlavně na kole, občas na bruslích.

Cyklostezka Přibyslav - Sázava je totiž moc fajn. Na kole obzvlášť pro rodiny s dětmi. Na bruslích pro všechny bez rozdílu. Na jednom inlinovém webu se dokonce píše, že je to jedna z nejkrásnějších tras. Je na ní totiž jen minimální převýšení a navíc jedete úžasnou krajinou. Skály, husté lesy, rozlehlé louky, lávky nad řekou Sázavou, podjezdy pod vysokými železničními mosty… to všechno cestou míjíte. Ještě větší paráda je to na jaře, když kolem všechno kvete.

Cestu vám zpestřuje i několik mostků a přejezdů, protože stezka vede po bývalé železniční trati. Všechny mostky i přejezdy jsou číslovány, podél cesty jsou navíc po půl kilometru patníky určující vzdálenost od začátku trasy. Pro naše děti je to báječná hra : hádat jaký patník, mostek nebo přejezd je právě před námi. Máťa už zná trasu nazpaměť, ví přesně, kde je patník označující 4,5 km nebo mostek č. 8. Na něj prostě nemáme. :-)



Trasa měří zhruba 10 km jedním směrem. Je to tak akorát, aby to Máťa v pohodě zvládl a Baru s Honzíkem vydrželi každý ve svých sedátkách (Baru v sedačce, Honzík v kočáře). Okolo je pořád co pozorovat. My už jsme měli dokonce štěstí na srnce, několik zajíců a čápů a také bachyni s mláďaty. Mašírovali si to rovnou přes stezku!

Trasa začíná v Přibyslavi přímo u nádraží. Takže se dá s kolem ke stezce jednoduše přiblížit vlakem. Pokud přijedete autem, jsou tu dvě parkoviště a ještě jedno na konci stezky. Na trase jsou dvě krytá odpočívadla a jedno je ještě na konci stezky v Sázavě.




Pokud jedeme na koupaliště, odpočívadla moc nevyužíváme a jedeme přes vesnici Sázava rovnou až k vodě. Ani na koupaliště nedáme dopustit. Pokud jedeme ráno, na stezce ani u koupaliště nejsou téměř žádní lidé a to my rádi. :-) Voda je celkem čistá, kolem lesy. Paráda. Můžeme jen doporučit!





Zrovna na koupališti v Sázavě vznikla moje další letošní letní výzva. Po výzvě sukničkové přišla na řadu výzva koupací. Výzva k posílení těla a zdraví. A přidal se ke mně i tchán, takže se budeme tužit oba. Rozhodli jsme se následujících minimálně 100 dní vykoupat venku (ano, počítáte správně, to je zhruba do 20. října). Nejčastěji zřejmě právě na Sázavě, ale počítá se jakákoliv jiná venkovní vodní nádrž, kde se budeme právě vyskytovat. Každý máme 10 "žolíků" na případné neodkoupané dny.  Dva ze sta dní máme za sebou. Zatím plaveme zhruba 250 m, ale vzdálenost se bude s přibývající zimou zřejmě zkracovat. :-) Tak uvidíme, jak to dopadne.


Dnes navečer

středa 12. července 2017

Konec, šmitec, tečka, bodka… PUNTÍK!

Baru už je zdatná čtenářka. Tedy posluchačka. Sama číst ve svých skoro třech letech ještě nezvládá. :-) Ještě nedávno spíš jen prohlížela a chtěla obrázky jen krátce okomentovat nebo o nich krátce vyprávět. Jakmile jsem začala číst, otáčela stránku. Teď už u čtení kratších textů vydrží a chce číst dál a dál. 




S výběrem knih nemáme problém, máme jich doma opravdu hodně a často si je také půjčujeme z knihovny. Co nám ale doposud chybělo, byl nějaký pěkný časopis pro nejmenší. Ale pro ty opravdu malé, tj. už tak od dvou let. Jasně, časopisů pro děti vycházejí mraky. Spousta jich vzniká a zase zaniká, jsou pro menší i pro větší, beletristické nebo spíše naučné… Ale my jsme poněkud nároční ve výběru, takže ne úplně vše se nám líbí. Buď jsou nevkusné obrázky nebo hloupé texty, v časopise je hodně reklam apod.



Ale už jsme našli! Díky blogu Knihy dětem jsme objevili nový časopis pro nejmenší Puntík. Je to měsíčník a stojí za ním dlouholetá bývalá šéfredaktorka časopisu Sluníčko a autorka dětských knih Eva Bavorová. Je určen dětem od 2-6 let a moc se nám líbí. Je plný obrázků nám milých ilustrátorů (Andrea Popprová, Vendula Hegerová, Aneta Žabková, Lucie Sunková a další), které známe z našich oblíbených knížek. Texty nejsou hloupé, přestože jsou přizpůsobené pro nejmenší čtenáře. A navíc jich není moc, vsazeno je hlavně na obrázky a hry.



Časopis je totiž plný aktivit, her, hříček, tipů na další aktivity pro děti i jejich rodiče. Spousta stránek je vystřihovacích, takže se dá stříhat, lepit, skládat, sestavovat. Vlastně od toho má časopis i svůj název. Dá se "využít" do posledního puntíku. A je to tak. Obrovským bonusem navíc je, že celý časopis je na tvrdším papíře. Malým dětem se s ním tedy lépe manipuluje a při sestavování jednotlivých skládaček nemusíte nic podlepovat.





My jsme s Baru časopis už přečetly od začátku do konce, některé stránky dokonce několikrát a pořád nás obě baví. Vystříháno a složeno nemáme zdaleka všechno, zatím jsme zvládli jen klobouk pro postavičku Puntíka, který celým časopisem provází, skládací kočičku a melounové špízy. Šetříme si ho totiž, protože příští číslo vyjde až na konci srpna.







Zatím jsme obrovsky spokojené a těšíme se na další číslo. Jen doufáme, že bude stejně obsáhlé jako tohle dvojčíslo a nezmenší se na polovinu. Aktuální číslo má 40 stran, minimum reklam a stojí 25 Kč. Seženete v trafikách a na poštách.

Pokud máte doma malého čtenáře, neváhejte, časopis je opravdu moc fajn.