pondělí 19. února 2018

Jak na… zimní piknik

Tak už jsem tu psala o pikniku jarním, letním i podzimním, tak ten zimní pořád chybí. A to jsme v zimě a na sněhu piknikovali už loni. A letos znovu. Několikrát. Tak tedy trochu inspirace pro ty, kteří by se chtěli také "najíst venku". Nejkrásnější je samozřejmě piknik na sněhu, nejlépe ještě v mraze, abychom si tu zimu pořádně užili, ale ani "bláto" není marné. 
Spoustu tipů na zimní piknikování najdete TU na báječném webu jdeteven.cz.

Stejně jako v předchozích piknicích, tak i na ten zimní jsem se snažila připravit jídla ze sezónních surovin. To je takhle na konci zimy trochu oříšek, ale snad se zadařilo. No a protože je v zimě venku zima, že :-), snažila jsem se připravit i jídla zahřívací. A to nejen teplotou, ale i chutí. Musím přiznat, že na nějaké velké zimní vaření venku jsem zatím nenašla dost odvahy. Skončili jsme zase u těch našich buřtů (popř. jablek, brambor, hadů z těsta) a nic moc dalšího jsem venku nevymýšlela. Ale třeba na to ještě dojde. Vše je tedy uvařené doma a přenesené někam ven. 



DV kam… naše třetí krajské město (Brno)

Tak nakonec i na sepsání třetího krajského města v pořadí došlo. Sice se zpožděním, ale po Jihlavě, PardubicíchOlomouci a Praze (ve dvou posledních městech jsme byli až po Brně) je tu konečně i Brno! V Brně jsme byli už v listopadu, nestihla jsem ovšem zatím sepsat článek, proto to bude jen stručné. Ale třeba přesto někoho inspirujeme. 

Tentokrát to bylo opravdu velké přemýšlení. Protože poznat Brno za jeden den se prostě nedá. Takže jsem se protentokrát zaměřila na dvě dominanty města a pohledy z výšky. Brno stojí na několika kopcích a to jsme si tedy ověřili na vlastní nohy i oči. A opět jsme necestovali sami, syn si s sebou vzal kamaráda.



Kluci dostali pracovní listy, v kterých postupně plnili úkoly a mapku, podle které procházeli městem. K ruce měli i knížečku s pověstmi o místech, kterými jsme procházeli. Vše najdete jako u ostatních krajských měst ke stažení na konci článku.

Kluci od nádraží nejprve vyrazili na Náměstí Svobody, kde měli nalézt některé z vypsaných historických i novodobých památek a také výrazné domy. 





Nedaleko museli na kostele sv. Jakuba objevit neslušného mužíčka Nehaňbu, ke kterému se váže jedna z brněnských pověstí. I dalekohled na něj měli a nakonec ho nad jedním z oken objevili! :-) 









Cestou na Špilberk prozkoumali, co mohli. Chtěli jsme se podívat i do Otevřené zahrady, ale ta byla bohužel zavřená. Tak někdy příště, protože podle fotografií je tam opravdu krásně.










Na Špilberku měli na výběr, co by chtěli vidět. Vidět chtěli všechno, takže jsme ho obešli ze všech stan, podívali jsme se na Brno z Krásné vyhlídky, prozkoumali sochu Jana Skácela, v dálce našli Petrov a prošli hrad. Jen na věž jsme se nedostali, protože se tam zrovna konala jakási svatební výstava. Ale i ze samotných hradeb je Brno jako na dlani.


















Dala jsem klukům na výběr z několika výstav, které se zrovna v Brně konaly. Já se tajně těšila na výstavu knižních ilustrací, ale nakonec jsme skončili na Špilberku na výstavě Jeden kmen. Výstava vychází z reálií Tolkienových knih, ale vytváří vlastní, do detailů propracovaný svět skřetů kmene Snaga. Můžete se dozvědět všechno ze života tohoto kmene prostřednictvím fotografií, artefaktů, videí, zápisků, zinscenovaných situací. Kluci si to moc užili, líbilo se jim tu a já jsem obdivovala tu preciznost a důkladnost při přípravě výstavy. Výstava byla prodloužena do 1. dubna, takže ji ještě stihnete.















Cestou na Petrov jsme zase skončili na nějakém dětském hřišti, kterých je po kopci okolo Špilberku rozeseto několik. A každé je jiné. :-) 



Cestou ke Katedrále sv. Petra a Pavla kluci objevovali zbytky hradeb a opevnění. Katedrálu jsem si prohlédly zvenku i zevnitř a vyšplhali jsme až nahoru do věží. Vyhlídka je totiž z obou dvou. Propátrali jsme okolí z výšky a zjišťovali, co už jsme viděli i ze Špilberka. Přečetli si pověsti a vzhůru dál.









Na Zelném trhu prozkoumali ze všech stran kašnu Parnas a rozhodovali se, jestli navštíví brněnský Tajemný labyrint. Nakonec ale zvolili jiný program.



Nesměli jsme zapomenout ani na Starou radnici. I tu si prohlédli zvenku i zevnitř, přečetli si k ní několik pověstí a vylezli na radniční věž. Třetí pohled na Brno z výšky. 











No a tady je ten program, kterému dali přednost před podzemím. Jakmile jsem to jen zmínila, bylo rozhodnuto. Modelový svět je natolik okouzlil, že skoro ani nezaregistrovali, že jsem zmizela shánět nějaké brněnské pohledy. Ve dvou INFO centrech mi totiž řekli, že je neprodávají, že musíme do papírnictví nebo do tabáku. No, v neděli v podvečer trochu oříšek. Ale nakonec jsem objevila. Ale zdá se mi to trochu ostudné. To ovšem byla jen jedna jediná skvrnka na našem výletě. Brno je krásné, nedalo se zvládnout všechno a určitě se tam brzy vrátíme.



Pokud budete chtít využít naše pracovní listy, jsou ke stažení TU, brněnské pověsti TU a mapka TU.


pátek 16. února 2018

Co číst… bobky, šišky, hovínka

Já vám to řeknu rovnou. Tenhle článek je o h…. Teda ne tak úplně. Je o knihách, které vyprávějí, kreslí a povídají o šiškách, bobcích a hovínkách. Zkrátka o lejnech a výkalech. Pokud vám už tenhle výčet nedělá dobře, tak prosím nečtěte dál. Máte-li slabší žaludek, nechte si na další čtení raději zajít chuť. Zlobit se nebudu. :-)



Divíte-li se proč zrovna tohle téma, je vysvětlení celkem jednoduché. Za prvé jsem to slíbila už ve dvou článcích (ten vánoční je TU, ten o stopách TU). Za druhé jsou zvířecí výkaly skvělým pobytovým znamením, podle kterého poznáte, co ve vašem lese žije za zvířata (a ne, nemyslím tím to neřádstvo na chodnících kolem vašeho domu). A za třetí na prostřední dceru pomalu a jistě přichází "fekální" období. Možná to znáte. To je ta doba, kdy se hodně mluví (ba i prozpěvuje a rýmuje) o čůrání, kadění, prdění, bobkách, ba i "sprostá" slova jako hovno či prdel se "odnikud" zjeví a povětšinou všechny tyhle výrazy způsobují salvy smíchu. Nejstaršího syna to drželo snad skoro dva roky. Tak od tří do pěti, jestli si správně pamatuju. 


Pokud "to" doma zrovna taky máte, třeba vám přijde vhod pár knižních tipů. Skoro žádné z nich tentokrát nemáme doma, ale půjčili nebo půjčujeme si je z knihovny. Všechny jsme ale přečetli nebo aktuálně čteme. A vezmeme to zase hezky popořádku zhruba podle věku.


Pro ty úplně nejmenší je vhodná vysunovací knížka od Svojtky MALÝ NOČNÍK, MALÁ HOVÍNKA. Sice na to, že tam není skoro žádný text, je dost krkolomně přeložená (třeba slova kočkolit nebo box bych zrovna nepoužila), ale systém vysouvacích okýnek je zajímavě řešený. Nejmenšího syna moc baví roletky posunovat a objevovat hovínka jednotlivých zvířat. Takže pro ty nejmenší můžeme určitě doporučit. 








Knížka CO JE TO HOVÍNKO? je klasická okýnkovka od Svojtky a je v ní hezky už pro nejmenší děti vysvětlené, co to hovínko vlastně je, kam se poděje, co se dá s hovínkem dělat. Také je tam přehlídka tvarů, barev a velikostí u různých druhů zvířat a vysvětleno, proč je každé hovínko jiné. Jakou barvu má velrybí hovínko? Kdo kadí bobky ve tvaru kostek? Co je to koprolit? Prostě takový "fekál" základ.










Další u nás moc oblíbená knížka je skoro bych řekla "kultovní" nočníkovka. VÍŠ, CO MÁ V PLÍNCE MYŠ je asi nejznámější knížka o bobkách a odplenkovávání. U našich obou starších dětí kýžený efekt sice nepřinesla, děti si samy řekly, že už nechtějí plínu, ale knížka se jim líbila/líbí všem třem. Je založená na postupném odkrývání plínek jednotlivých zvířátek. Myška zkoumá, co kdo má v plínce a na konci se chlubí, že ona má plínku suchou a čistou. Jakto? Chodí přeci na nočník! Myšlenka knížky mi dává smysl a líbí se mi, co se mi ale vůbec nelíbí, je text knížky.  Veršovaný, rýmovaný, ale děsivý. Text jsme přečetli snad jen jednou, od té doby jen vyprávím. A doporučuji vám to samé, pokud nechcete, aby vás slova "víš?, nevíš?, si piš" nestrašila i ve snech.







Stejně jako předchozí knihu i další dvě napsal/přebásnil Hynek Vilém. A textově jsou tyhle rýmovánky podobně děsivé. DOBRÝ PEJSEK PRO KOKÝNKO, PŘESKOČÍ I PŘES HOVÍNKO je sbírka neslušných básniček pro děti a knížka KDO TO JE, KDO TO JE, KDO TEN ZÁCHOD BLOKUJE je zase veršovaným vyprávěním o tom, kdo tak dlouho sedí na veřejném záchodě. Nápad i potenciál mají obě knihy, ale to veršované zpracování je i tu minimálně kostrbaté. Nu, nedočetli jsme ani jednu. A přitom třeba knížku BÍLE od stejného autora máme moc rádi (více TU). Skoro bych řekla, že to snad nenapsal jeden člověk. Ale proti gustu… třeba se budou někomu líbit.






To knížka O KRTKOVI, KTERÝ CHTĚL VĚDĚT, KDO SE MU VYKAKAL NA HLAVU je jiná káva. Musíte si ovšem pořídit tu velkou verzi s pohyblivými obrázky. Vyšla totiž ještě malinká verze, ale ta pozbývá jaksi smyslu, pokud chcete s dětmi postupně odhalovat, jak trus jednotlivých zvířat vypadá a kdo je tedy viníkem. Skvělá přehlídka různých tvarů, barev a velikostí. A taky zvuků. Ratatata, plesk, buch, prsk, šplouch… Určitě doporučuju jako poznávací knihu pro ty úplně nejmenší.







Knížka VOMBAT JIRKA  je další z těch nočníkových. Zřejmě opět nepovede k tomu, aby vaše dítko začalo chodit na nočník, ale může namotivovat a rozhodně pobaví. A taky poučí, pokud nevíte, jak vombatí bobky vlastně vypadají. Knížka je opravdu vtipná a hezky ilustrovaná - Galina Miklínová patří k našim oblíbeným ilustrátorům. Jediné, co mi v ní trochu vadí, je právě ono vynucování "nejdřív se musíš vykakat" a nakonec dokonce vyhrožování "jestli tady budeš dlouho sedět, přijde tasmánský čert a kousne tě". Ale beru to jako nadsázku. 







U nás milovaná a mnohokrát čtená je kniha KDO SI PRDNUL U DVORA od jakéhosi předního odborníka na prdění Doc. Mudr. Jonáše Ovanula, CSc. Nevím, kdo je skutečným autorem, ale knížka syna neuvěřitelně dlouho bavila. Smál se u ní a připadalo mu hrozně vtipné, že i u královského dvora se prdí. A dokonce nahlas! A při námluvách! Kniha dokonale pokrývala jeho "prdící" potřebu. Četli jsme ji nahlas, povídali si o ní, smáli se a bavili. Určitě tuhle knížečku můžeme doporučit.







Pokud se o tom, o čem se obvykle moc nemluví, budete chtít dozvědět víc, určitě doporučujeme jednu ze tří následujících knih.

Bohatě ilustrovaná kniha NESPLACHUJ je o tom, jak důmyslně využít dva nejvíce přirozené zdroje na Zemi: čůrání a kakání. Farmaření, kouzla, líčení, lékařství? Co má tohle všechno společného s výkaly a močí? Kniha zábavnou formou pojednává o tom, jak se od dávné historie do současnosti využívalo a využívá nejen zvířecího trusu. V knížce najdete spoustu zajímavých informací a také partu vtipně ilustrovaných "fekálních" postaviček. 





Kniha BOBKY, ŠIŠKY A JINÁ HOVÍNKA přináší informace spíše přírodovědné. Co vlastně trus je, co se s ním v přírodě děje, jaké jsou rozdíly mezi trusem různých zvířat? Dozvíte se také k čemu je trus dobrý a co všechno se z něj dá zlepšit. Jednoduché texty, vtipné ilustrace. Určitě zaujme nejen "fekálisty", ale i nadšené přírodovědce.







VELKÁ KNIHA ČŮRÁNÍ je skvělá kreslená encyklopedie čůrání pro malé i velké. Tohle je opravdu báječný unikát. Hravá i naučná knížečka představuje čůrání ze všech stran. A to hlavně prostřednictvím obrázků, textu je v knížce výrazně méně. Co je to čůrání a čůránky, jak je využít, jak se čůralo v historii a jak je to dnes, jak lidé čůrají a jak se čůrá v extrémních podmínkách? To všechno a ještě mnohem víc je v téhle skvělé knížce. A je to vtipné i naučné prohlížení a čtení. 







Pokud se budou chtít děti dozvědět něco o tom, co to v jejich okolí, v lese, na zahradě či na louce trousí za zvířata, určitě doporučujeme plakát LEJNA, BOBKY, KOBLÍŽKY, který nedávno vydaly Chaloupky. Nám už visí na záchodě na dveřích a nejvíc ho miluje nejmladší. Obsahuje víc než dvacet vyobrazení (pozor, velmi, velmi reálných!!!) trusu našich nejběžnějších savců. Slabším žaludkům nedoporučuji, jedná se o fotografie, takže někomu by se mohlo udělat nevolno. 



Pro vášnivé badatele doporučuji knihu ATLAS TRUSU, kterou vydala ZOO Praha. Najdete tam snad úplně všechno. Knihu ale nemám k dispizici pro nafocení. Dost obrázků najdete i v knize STOPY ZVÍŘAT, kde jsou i další stopy (otisky) a pobytová znamení našich nejběžnějších zvířat. Psala jsem o ní více TU.





Hodit by se vám mohla i krásná hra od Pipasiku MLADÝ ZOOLOG, kde k šesti různým zvířátkům přiřazujete jejich obydlí, stopu, potravu a hovínko. Ke hře je i krásný manuál.

Pokud by vaše malé bobkomily zajímalo, jak to v těle vlastně funguje, doporučujeme nějakou z interaktivnějších knih. Nám se kdysi osvědčily tyhle dvě. JIRKOVO TĚLO je obecně o všech soustavách v lidském těle a jedna z jich je samozřejmě i ta trávicí/vylučovací. A v knížce CO SE DĚJE S JÍDLEM V TĚLE? je pojednán celý ten proces od snědeného jídla a vypitého pití až po toaletu. Na focení jsem je měla půjčené z knihovny a jsou již notně v dezolátním stavu, ale třeba budete mít větší štěstí.







A pokud knihy stačit nebudou, doporučujeme si podle některé z knížek bobky prostě vymodelovat. Klidně použijte plastelínu, nám se nejvíce osvědčila samotvrdnoucí hmota a její namalování po zaschnutí. Myslím, že vymodelované bobky si teď pamatujeme všichni dokonale. :-) Ještě předtím než jsem nalepila "bobkový" plakát, děti vytáhly zvířátka a "trus" a vesele přiřazovaly. 






A při vyrábění si můžete třeba i zazpívat, doporučujeme naše oblíbené čůrací písně. Znáte ty od Peta Nikla a Kašpárka v rohlíku? "Čůráááám, uprostřed louky, zlato padá na brouky…." a taky "Čůrej sem a čůrej tam…" Jo, to jsou hity! Pusťte si je, zaručeně je nebudete moct dostat z hlavy! :-)




-----------------------------------
Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.