pondělí 31. prosince 2018

Co čteme… přinesl nám Ježíšek podruhé

Stejně jako loni TU si neodpustím článek, co všechno knižního (popř. "vzdělávacího") jsme našli pod stromečkem. Kupodivu toho nejsou nějaké úplné hromady, protože knížky hodně kupujeme a darujeme i v průběhu roku a hodně si půjčujeme z knihovny, ale přeci jen se něco našlo. A musím říct, že většina toho už je minimálně jednou přečtená. Knížky pro mladší už jsou dokonce předčítané několikrát. A dokonce i hromadně, protože když začnu číst nahlas, okamžitě se obvykle přižene i zbytek tlupy, aby o něco nepřišel. 

neděle 30. prosince 2018

PF 2019

“Léta usilujete být šťastní. Možná i šťastní jste, 
ale dosud nevíte, že štěstí se nemusí podobat jásotu. 
Nečekejte už nic krásnějšího 
a jen si úzkostlivě střežte, 
aby slza nezabila radost.”
(Michal Černík)

Rok plný úsměvů a sem tam nějakou tu slzu přejí
Pesleři

pátek 14. prosince 2018

Co číst… zima a Vánoce podruhé

Tak mi to zase nedalo, i když jsem se celkem urputně bránila. Stejně jako u podzimních knížek jsem sepsala článek No. 2. Protože těm krásným knihám se prostě nedá odolat. A je jich celkem dost, takže vydají na samostatný článek. Některé už máme přečtené, na některé se chystáme. A už se moc těšíme, protože zima je ke čtení snad nejvhodnější ze všech ročních období.



A cože v článku najdete? Knihy o zimě a Vánocích, které jsem vloni nějak opomněla a do článku nezařadila a také knihy, které vyšly až v letošním roce, takže logicky v loňském článku nejsou. A věřím, že do Vánoc se určitě nějaká ta krása ještě objeví. 

Loňský článek o zimních a vánočních knihách najdete na blogu TU. A ještě je tu z loňska i článek o (nejen) knihách andělských. Ten je TU.

úterý 11. prosince 2018

Jak na… vánoční přání

AKTUALIZOVANÝ ČLÁNEK Z LOŇSKÉHO ROKU

Vánoční přání vyrábím a posílám podobně jako přání velikonoční (o tom více TU) už mnoho let. Asi osm let už ve spolupráci s dětmi. Tedy nejprve s jedním, potom s dvěma a letos se už přidal i třetí. Přáníčka nejsou nijak složitá na výrobu, takže zvládnou vyrábět nebo se alespoň spolupodílet i děti.



Výroba obvykle není ani nijak časově náročná, takže zvládnete vyrobit ještě i teď. Představím vám pár přáníček, která jsme už realizovali a doplním i postupem na výrobu. Nápady na jejich výrobu sbírám už několik let, jsou tedy většinou někde "okoukané", popř. upravené.

pátek 7. prosince 2018

Jak na… krmítka pro ptáčky podruhé

Ptáky máme aktuálně jako průběžné přírodovědné minitéma (stále aktualizovaný ptačí článek, do kterého pořád přibývá něco nového, je TU), takže jsme se po mnoha různých bádáních a poznávačkách dostali i k zimě, přikrmování a krmítkům. Děti navíc dostali k Mikuláši krásné ptačí puzzle od Bonkido, takže úkol do adventního kalendáře "vyrobte nějaká krmítka pro ptáčky" byl jasný. 



sobota 1. prosince 2018

Co číst… andělský čas

AKTUALIZOVANÝ ČLÁNEK Z LOŇSKÉHO ROKU

Doba adventní a vánoční je prostě andělský čas. Andělů a andělíčků je všude plno a je i krásné si o nich číst. Nejlépe s dětmi. A to ať už na anděle věříte či nikoliv. Ať už děkujete andělům či jiným dobrým duším, že nad vámi drží ochranou ruku či věříte ve štěstí a šťastnou náhodu.



"Ezo" knížek o andělech vychází v poslední době obrovská spousta. Nakladatelství chrlí a chrlí. Asi je poptávka. O těch ale psát nebudu, v těch se nevyznám a asi ani nechci. Ráda bych vám ale představila pár dětských tipů na nejen adventní čtení. 



středa 28. listopadu 2018

Co číst… opeření krasavci

AKTUALIZOVANÝ ČLÁNEK

Tenhle článek už chystám od loňska. Nejprve jsem ho chtěla dopsat na podzim, kdy odlétají ptáci. Potom v zimě, kdy lze ptáky na krmítku dobře pozorovat, pak na jaře, kdy ptáci přilétají. A pořád to nějak nevycházelo. Až teď, skoro po roce. Ale třeba přijde vhod i tak.



My ptáky vlastně sledujeme tak nějak celý rok, když je příležitost. V zimě na krmítku, jinak na zahradě. Loni jsme dali na zahradu budku a hned se do ní nastěhovaly sýkorky. A letos tam byli vrabci. Když syn dostal předloni k Vánocům "skládací" ptačí budku, netvářil se úplně nadšeně a chvíli ležela ladem. Ale když ji dával s dědou dohromady, moc ho to bavilo. A když potom dostala nájemníky, nadšení bylo obrovské, takže by si prý přál nějakou další. Pokud si podobně jako my netroufáte na budku sami, koukněte na stránky Budka jako dárek a objednejte si stavebnici. Majitel e-shopu Ing. Václav Klapetek je obdivuhodná osoba, která toho dělá spoustu pro přírodu. Stal se i červencovým Laskavcem Nadace Karla Janečka. Na dokrmování ptáčků je ještě hodně brzy, ale aby bylo vše pohromadě, přidávám i odkaz na starší článek na blogu o krmítkách a jeho pokračování.

sobota 24. listopadu 2018

Jak na…. adventní kalendář na poslední chvíli

AKTUALIZOVANÝ ČLÁNEK Z LOŇSKÉHO ROKU

Adventní kalendář máme stejný už tři roky. Takže je ozkoušený na jedno dítě, dvě děti i na tři děti. Ale letos poprvé budou všichni tři alespoň trochu rozumět, o co jde. Nejmladšímu bude 20 měsíců.


středa 21. listopadu 2018

DV… jak na stromy

Stejně jako několik posledních podzimů jsme si aktuálně povídali a ještě povídáme o stromech. Tedy o stromech stejně jako o spoustě dalších věcí si povídáme během celého roku, ale na podzim je to vždycky intenzivnější. Asi to barevné padající listí… Správně bych vlastně měla říct, že si povídáme o dřevinách. Víme, jak se rostliny dělí, ale termín "stromy" je pro nás prostě tak nějak srozumitelnější.




úterý 13. listopadu 2018

… a je nás šest...

Ano, je to tak. Už jsem to upravila i v profilu blogu, takže stručné info i sem. Nejsem maminkou tří, ale už čtyř dětí. Hrdou maminkou čtyř krásných a báječných dětí, abych byla přesná. I když to samozřejmě neznamená, že bych je občas ráda nepřetrhla nebo nevystřelila na Měsíc. 😉 



neděle 4. listopadu 2018

Jak na… ořechový piknik

Vlašské ořechy jsou skvělou podzimní záležitostí a navíc jsou moc dobré. Nám v rodině chutnají všem moc a tak jsem se rozhodla uspořádat ořechový piknik. Vlašské ořechy jsou navíc úžasné v tom, že je můžete použít do salátů, dezertů i hlavních jídel. Menu na piknik tak může být skutečně komplet ořechové. Vlašáky se navíc skvěle doplňují s dalšími podzimními plodinami jako jsou hrušky, řepa či hroznové víno. A rozhodně doporučujeme zkombinovat je i s nivou, kozím či balkánským sýrem. Mňam!




Nás tedy nakonec na pikniku hodně vypeklo počasí, takže jsme měli piknik domácí. Venku se totiž navečer zvedl takový vítr, že se na polévce dělaly vlny a jídlo létalo vzduchem. Takže jsme nakonec piknikovou deku rozložili v obýváku a pozvali oboje prarodiče. A bylo to báječné i doma na zemi. 😉 A pokud byste ořechový piknik (doma nebo venku) chtěli také vyzkoušet, přikládám desítku ozkoušených receptů. Ořechových receptů (především na nejrůznější buchty, řezy, dorty a cukroví) je samozřejmě hromada, ale tyhle jsme opravdu ozkoušeli a moc nám chutnalo. Jo, a kdyby vám to nestačilo, na blogu už najdete články i k pikniku ryze podzimnímu, zimnímu, jarnímu i letnímu

pátek 2. listopadu 2018

DV kam… naše čtrnácté krajské město (Plzeň)

Tak a máme to! Sice jsme nestihli poznat a navštívit všechna naše krajské města (psala jsem o tom loni v září TU) do konce školního roku, jak bylo původně v plánu, nabrali jsme drobné zpoždění, ale máme splněno! V polovině září jsme navštívili naše poslední krajské město - Plzeň. Předtím už jsme byli v JihlavěPardubicíchBrněOlomouciPraze (a ještě jednou TU), Českých BudějovicíchHradci Králové, (ne)krajské Kutné Hoře, Ústí nad Labem a Zlíně a Ostravě. Liberec a Karlovy Vary už máme také dávno prozkoumané, ale pořád ještě nejsou sepsané. Doufám, že i na ně dojde.


středa 24. října 2018

DV… Bedřich Smetana

Na Bedřicha Smetanu jsme "narazili" v poslední době několikrát. Když jsme při výletech na Blaník a Vyšehrad poslouchali stejnojmenné části cyklu symfonických básní Má vlast, na vyšehradském hřbitově vyhledali jeho hrob a také při nejrůznějším povídání. Takže jsme se rozhodli trochu víc se seznámit i s jeho životem. A protože je pro mě jednodušší, když už nějaké téma probíráme, propojit ho v různých předmětech, vznikl z toho takový menší projekt. Třeba se vám bude hodit, tak jsem ho trochu sepsala.


sobota 6. října 2018

Jak na… látkové pytlíky

Předem předesílám, že nejsem žádná švadlena. Umím jen rovné švy. Ty já umím, ty mi jdou. Povlaky na polštáře, ubrusy, látkové pytlíčky, které používám na Vánoce místo papíru a dokola recykluju. Přesto si dovolím jeden fotonávodný článek o šití. Ale je to tedy návod pro naprosté začátečníky. 



Před pár lety jsem sice ušila i něco o trochu složitějšího pro mimi. Ale pořád jsou to skoro všechno rovné švy. Víc v článku TU. Na oblečení si prostě nějak netroufám.


úterý 2. října 2018

Jak na… řepu

Tohle bude jen krátký článek po všech těch dlouhánech, ale říkala jsem si, že musím. Že musím tímhle článkem rehabilitovat řepu, kterou jsem jako dítě nesnášela. Konzervovanou řepu ve sladkokyselém nálevu jsem měla v puse všeho všudy snad jen jednou. Kdysi dávno asi ještě v mateřské škole. Od té doby nikdy a tvrdošíjně jsem ji odmítala několik desetiletí znovu pozřít ať už v jakékoliv podobě. 


Až loni. Loni mi řepa několikrát přistála v zeleninové bedýnce. Proboha, co s tím? Přece to nevyhodím. Nejdřív jsem řepy každý týden přendávala z jedné bedýnky do druhé, ale když se začaly vršit, rozhodla jsem se pro radikální řez. Prostě z nich něco upeču nebo uvařím. Ale rozhodně to nebude nic ve sladkokyselém nálevu! Sáhla jsem po své oblíbené kuchařce Recepty z farmářského trhu a dva recepty realizovala. A na řepu jsem zcela změnila názor. Když se dobře připraví, dokáže být výborná. Navíc malé letní bulvičky jsou tak svěží, křupavé a lahodné, že je můžete jíst klidně jen samotné. Ale já vám předložím dva recepty z řep aktuálních, tedy podzimních. Ale i ty jsou lepší menší či středně velké, obří bulvy už totiž nemají skoro žádnou chuť.

neděle 23. září 2018

Jak na… kaštánky

Pořád jsem měla pocit, že tenhle článek jsem psala už loni, ale nikde na blogu jsem ho nemohla najít. Až v konceptech. Tak ho tedy dopisuju letos, s fotkami letošními, loňskými i předloňskými. A snad na něj ještě není úplně pozdě.

Milujeme všechny přírodniny, ale kaštany asi nejvíc. Je to krása a navíc parádní "smyslový" materiál (taky nosíte po kapsách kaštany a rádi na ně makáte? 😍) . Ale hlavně nabízí spoustu možností pro hraní a tvoření. Mám pocit, že snad veškeré hrací aktivity se na podzim dají obměnit pomocí kaštanů.



pátek 21. září 2018

Co číst… podzimní knihy podruhé

Podzim už je zase tu. A nejen v kalendáři. I počasí za oknem pomalu napovídá, že to dlouhé teplé a suché léto je opravdu pryč. Takže vlastně ideální čas zalézt si pod deky a číst a číst a číst. A nejlépe trochu něco podzimního. O podzimních knížkách jsem psala článek už loni a najdete ho TU. Je jich tam pěkná hromada, většina těch osvědčených, které vytahujeme každý rok. Ale protože jsem na nějaké zapomněla a některé nově vyšly, doplňuji seznam podzimních knížek ještě o jeden článek. A na jeho konci pro inspiraci nabízím ještě seznam článků s podzimní tematikou tady na blogu. Jsou v nich tematické knihy, ale také nápady na podzimní tvoření a ve většině z nich i hromada odkazů na podzimní pracovní listy apod. 



pondělí 17. září 2018

Jak na… vyjmenovaná slova

Na úvod bych chtěla říct, že žádný osvědčený recept, jak dětem "natlouct" do hlavy vyjmenovaná slova, nemám. A myslím, že ani žádný takový není. Navíc my jsme doma s nejstarším vyjmenovaná slova nikam nenatloukali, dokonce se je ani neučil nazpaměť. Všechna vyjmenovaná slova jsme projeli, povídali si o nich, vysvětlovali si, co znamenají, vymýšleli jsme slova příbuzná. Mým cílem bylo, aby se s nimi seznámil a trochu si je osvojil a postupně víc a víc "zažíval". Což se myslím dařilo a daří. Velká výhoda ovšem je, že syn má celkem dobrý jazykový cit a navíc hodně čte, takže třeba pády nebo právě vyjmenovaná slova, z kterých jsem měla strach, mu nedělají větší potíže. To ovšem neznamená, že v nich nedělá chyby. 😉



pátek 14. září 2018

DV kam… naše třinácté krajské město (Ostrava)

Ostrava nám vyšla jako třinácté krajské město, tedy předposlední. Předtím jsme už byli v JihlavěPardubicíchBrněOlomouciPraze (a ještě jednou TU), Českých BudějovicíchHradci Králové, (ne)krajské Kutné Hoře, Ústí nad Labem a Zlíně. Liberec a Karlovy Vary už máme také prozkoumané, ale pořád ještě nejsou sepsané.



Musím přiznat, že Ostravu jsem si nechávala na konec a měla z ní trochu obavy. Za prvé proto, že je to od nás víc než čtyři hodiny cesty vlakem a jet tam a za chvilku zpátky by se úplně nevyplatilo, takže bylo třeba řešit přespání. Za druhé proto, že Ostrava je přeci jen velká a chtěli jsme navštívit místa nejen v centru, takže bylo nutné počítat s několika přejezdy MHD. A za třetí musím přiznat předsudky. Třeba u Ústí jsem věděla, že město není nic moc, ale tam to vyvážil Střekov a Větruše. Od Ostravy jsem neoprávněně očekávala špínu, hluk, smog, nehezkou moderní průmyslovou architekturu… A nic z toho se nepotvrdilo. V době naší návštěvy krásné slunečné počasí, dobrá viditelnost, k tomu čisto, spousta historických staveb, zeleně, o víkendu málo lidí i aut… krása!

neděle 2. září 2018

DV kam… (nejen) za zvířaty (nejen) z pravěku

Jak už jsem psala TU, snažím se naše výlety v letošním školním roce koncipovat alespoň trochu v duchu našeho aktuálního projektu, tedy historicky. Ale vždy plánuji tak, aby si výlet užili všichni. Tedy i ti nejmladší. Takže nejen poznání a dlouhé putování, ale i zábava, tzn. nějaké to hřiště, skály, zvířata apod. Někdy to není jen tak, skloubit všechno dohromady, ale v tomhle případě se všechno skvěle podařilo. A všechno na jednom místě, bez dlouhého přejíždění.



pátek 24. srpna 2018

DV kam… za blanickými rytíři

Pro letošní školní rok se nejstarší rozhodl, že hlavním celoročním projektem bude historie. A protože v právě uplynulém školním roce jsme se při tématu zeměpis České republiky (článek TU) namlsali cestováním, rozhodli jsme se v něm pokračovat. A téma historie nabízí k cestování spoustu možností. Zvažovala jsem, jak tohle téma pojmout, ale syn mi to dost ulehčil tím, že chce začít pěkně od začátku. Tedy vznik vesmíru, Země, pravěk a tak dál… Takže klasika jakou známe všichni ze školy. No budiž. S tím, že se vždycky dotkneme i aktuálních témat (28. října, 17. listopadu, 1. května….) bez ohledu na časovou posloupnost. Což ovšem děláme každý rok asi od jeho čtyř let.


sobota 11. srpna 2018

Jak na… bezové korálky

Bez černý je podivuhodná a obdivuhodná rostlina. I když je mi jasné, že na zahradě to může být taky docela slušný "plevel". Ale hlavně je to léčivka a dá se s/z ní dělat spousta věcí. O tom, že každý rok chodíme na květy bezu, sušíme je na zimní čaj, vyrábíme bezový sirup,  dokonce i bezovou marmeládu jsme jednou dělali, smažíme kosmatice a další, už jsem psala loni TU.



středa 1. srpna 2018

Kam… do ráje (centrum Eden v Bystřici nad Pernštejnem)

O výpravě do centra poznání a zábavy Eden v Bystřici nad Pernštějnem jsem uvažovala už dlouho. Ale jak už to tak bývá, co máme skoro za humny, pořád nějak odkládáme. Tak abych na sebe vyzrála a konečně se rozhoupala, domluvila jsem rovnou hromadnou exkurzi pro domškoláky nejrůznějšího věku. Protože jsem s sebou měla i dvě naše prťátka, o programu exkurze jako takové vám toho příliš neřeknu. Naše děti totiž z organizované prohlídky zběhly hned v úvodu. Prostřední nebavilo čekat, až se na ni dostane řada při projížďce na koni a nejmladšího velmi znervóznil blízký kontakt s několika psy. Zvířata miluje, ale musí od něj být dostatečně daleko.


úterý 24. července 2018

Co čteme… knihy, které se do batůžku nevejdou

Je mi jasné, že psát zrovna o prázdninách, tedy v době, kdy se batůžky nejčastěji z celého roku vytahují ze skříně a tak často se výletuje, o knihách, které se do batůžku nevejdou, je trochu nelogické, ale co už. Prostě to tak nějak vyšlo a nešlo mi to nenapsat.

Takže tu je pár obřích tipů na knihy. Ale nebojte, do batohu je sice nedáte, ale jsou alespoň s prázdninovou tématikou. Cestování, příroda, zvířata, moře, zahrada… a taky pár hledacích knížek pro nejmenší. Všechny k našemu létu tak nějak (každoročně) patří. V létě je častěji vytahujeme, každý rok přibude nějaká další. Na cesty je sice nebereme, ale doma nebo venku na zahradě je prohlížíme často. Takže vzhůru do toho!




úterý 17. července 2018

DV kam… naše dvanácté krajské město a široké okolí (Zlín)

Naším dvanáctým krajským městem se po JihlavěPardubicíchBrněOlomouciPraze (a ještě jednou TU), Českých Budějovicích, Hradci Králové, (ne)krajské Kutné Hoře a Ústí nad Labem stal Zlín. Liberec a Karlovy Vary už jsme sice také navštívili, ale ještě nejsou sepsané.



Ale tahle zlínská návštěva nebyla jen tak ledajaká. Protože Zlín je od nás přeci jen celkem daleko a není úplně snadno dostupný ani vlakem, kterým obvykle jezdíme, rozhodli jsme se vyrazit do Zlína protentokrát autem, na víc dní a všichni najednou. I dědu jsme s sebou přibrali. A aby to bylo trochu dobrodružnější, rozhodli jsme se jet pod stan. Cestu jsme uskutečnili na konci června, v týdnu ve všední dny před vysvědčením, což se ukázalo jako skvělý tah. Nikde totiž nebylo moc lidí. Školní výlety už skončily a dovolené ještě nezačaly. I počasí nám vyšlo tak akorát, teploty kolem dvaceti stupňů jsou na turistiku a poznávání ideální.

čtvrtek 12. července 2018

Jak na… přírodní barvení

S přírodním barvením jsem se asi jako každé dítě setkala už ve velmi raném dětství. Kdo si jako dítě nezašpinil triko od malin či borůvek nebo kalhoty na kolenech od trávy. A že ty skvrny obvykle držely fest! 😉 Později jsme na tohle téma určitě narazili na skautu, možná jsme něco i prakticky vyzkoušeli, ale víc si nepamatuji. Ale nějak jsem se k tomuhle tématu podvědomě pořád vracela, kdykoliv jsem na něj někde narazila a chtěla si to vyzkoušet.




úterý 10. července 2018

DV kam… naše deváté krajské město (Ústí nad Labem)

Po nějaké době zase jedno z našich procestovaných krajských měst. V pořadí už deváté. Po JihlavěPardubicíchBrněOlomouciPraze (a ještě jednou TU), Českých Budějovicích a Hradci Králové přišel na řadu nejsevernější sever. Ještě tu chybí článek o Liberci, který Ústí předcházel. Ale protože tam jsme byli celá rodina několik dní, bude zpracování a sepsání asi ještě chvilku trvat.

V Ústí jsme byli už v dubnu. Ale jestli si pamatujete, byl duben velmi teplý, takže to pro nás byl první krajský výlet, kdy nám ani nepršelo, ani nemrzlo, ani nechumelilo. Dokonce i na tričko a šortky došlo. A zase jsme vyrazili vlakem a zase se ve vlaku četlo a vyplňovaly pracovní listy (ty jsou ke stažení jako obvykle na konci článku).

neděle 8. července 2018

Co čtu… další skvělé knihy pro skorodospělé

O tom, že knihy pro děti i dospívající jsem četla vždycky a vždy s radostí a nadšením, jsem psala už TU. Proto tu můžete najít další tipy na čtení pro vaše dospívající děti, popř. i pro vás. A zase jsou to všechno skvělé silné příběhy stejně jako ty v minulém článku.

Při jejich čtení vám možná ukápne slza, ale hlavně prostřednictvím všech těchto knih můžete přemítat, jak to máte vy, jestli něco podobného cítíte či zažíváte, jak byste se cítili či reagovali vy. Ty příběhy jsou tak moc sugestivní a dokáží tak moc vtáhnout do děje. Budu se ale snažit moc nepopisovat děj či nezacházet nějak moc do podrobností, abych neprozradila zbytečně moc. 

Gleitzman, Morris : POTOM. Argo, 2017.
První díl téhle knížky jsem představila v předchozím článku. Na tuto upozorňuji proto, že pokud vás příběh malého židovského kluka Felixe, který se skrývá v době druhé světové války před nacisty, vzal za srdce (a koho ne), tak určitě budete chtít znát pokračování. Ale pozor, ani tenhle díl není veselý, jak jinak. Je podobně jako ten první plný smutku, ale také humorných a nadějeplných okamžiků. A také nezištné pomoci, odvahy, lidskosti a laskavosti úplně cizích lidí. I druhý díl téhle pětidílné série líčí život v okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého Felixe a o to je vyprávění o hrůzách války ještě silnější.

"Někteří lidé jsou ochotni riskovat cokoli, ba i svůj život, jen aby zachránili život jiného člověka."



pondělí 2. července 2018

Jak na… co (nejen) o prázdninách?

Jasně, že plnit si přání a sny jde po celý rok. Stejně tak jako pobývat víc venku a zažívat různá dobrodružství. I to lze v průběhu celého roku, prostě na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Ale o prázdninách jde všechno z toho tak nějak líp.

„Všechny naše sny se mohou stát skutečností, pokud máme odvahu je následovat.“
(Walt Disney)

My jsme si předloni s nejstarším právě v létě začali psát seznam přání. Prostě to, co bychom o prázdninách rádi zažili. Vycházeli jsme z toho, že chceme být spolu, hodně venku a zažít i nějaké to dobrodružství. Tak jsme si popřemýšleli a potom to napsali a nakreslili, abychom to měli pěkně na očích. Sem vkládám, protože vám třeba podobná inspirace na začátku prázdnin přijde vhod. Nám se to skvěle osvědčilo. Letos už takovýhle velký Átrojkový seznam sepsaný nemáme, ale (nejen) letní přání a sny tu jsou pořád. 😉


pondělí 28. května 2018

Jak na… ředkvičky

Tak je mi jasné, že dávat sem recepty s ředkvičkami, když úplně nejlepší jsou na kváskovém chlebu s máslem a s pažitkou, je trochu scestné. Ale třeba jich máte doma tolik co my, tak nějaký ten recept využijete. Nás totiž aktuálně ředkvičkami zásobuje naše zeleninová bedýnka. Pár jich máme i na zahradě, ale protože já jsem veskrze líný zahradník a moc nezalévám, jsou celkem malé a brzy půjdou do květu. Ale my si po odkvětu počkáme i na ředkvičkové  lusky (šešule), ty jsou také moc dobré.


Ředkvička je zelenina s příznivým zdravotním vlivem na funkci žlučníku, povzbuzuje chuť k jídlu. Obsahuje vitamín C, železo, hořčík, vápník, draslík. Lze konzumovat nejen bulvičky, ale po odkvětu i plody, které mají podobnou, ale jemnější chuť.

Takže co nám kromě chroupání samotných syrových ředkviček doma chutná? Nejprve pár receptů, kde vám ředkvičky zůstanou v syrovém stavu. 


Pestrý salát je skvělou jarní záležitostí. Je osvěžující a máme ho moc rádi všichni. Jen do něj obvykle nepřidávám česnek, protože ten děti moc nemusí.

PESTRÝ ŘEDKVIČKOVÝ SALÁT
Ředkvičky nakrájíme na plátky a dáme do misky. Přidáme na malé díly nakrájená rajčata a listy hlávkového salátu natrhané na kousky. Smícháme s nadrobno nakrájenou cibulí a troškou prolisovaného česneku. Zalijeme zálivkou smíchanou  z oleje, hořčice citronové šťávy a soli. Máte-li raději sladší zálivku, dejte místo hořčice trochu medu.



Tenhle salát je trochu těžší než ten předchozí. Je v něm totiž zakysaná smetana, ale můžete ji klidně nahradit jogurtem. Majonézu nedoporučuji, ta by salátu zbytečně ještě "přitížila". Klidně můžete podávat i s pečivem jako hlavní jídlo

ŘEDKVIČKOVÝ SALÁT S OKURKOU
Na plátky nakrájené ředkvičky dáme do misky, osolíme a necháme chvíli rozležet. Přidáme na plátky nakrájenou okurku a oloupaná, na plátky nakrájená vejce. Zakysanou smetanu rozmícháme s hořčicí a citronovou šťávou na zálivku, osolíme a nalijeme na salát. Nakonec salát ozdobíme nakrájenou pažitkou.



Ředkvičkovou pomazánku máme moc rádi. Skvěle chutná, krásně vypadá a dá se směle dozdobit vším jedlých barevným, co na zahradě najdete. Už se moc těším, až kromě kvítky pažitky budu moci zdobit modrými květy brutnáku či žluto-oranžovými květy lichořeřišnice.

ŘEDKVIČKOVÁ POMAZÁNKA SE SÝREM COTTAGE
V míse smícháme sýr cottage a lučinu. Přidáme na kostičky nakrájené ředkvičky a jarní cibulku nakrájenou na kolečka. Osolíme, opepříme. Namazané na pečivu ozdobíme nakrájenou pažitkou a pažitkovými květy.




Tohle je taky moc dobrá varianta ředkvičkového jídla. Jen je potřeba jako u smažených vajíček u toho stát a brzy stáhnout z ohně, aby se vajíčka moc nesrazila. Ne jako já…

ŘEDKVIČKY SE SMAŽENÝMI VEJCI
Asi 30 g nakrájených ředkviček společně s nasekanou jarní cibulkou jemně osmahneme na másle. Osolíme, opepříme a asi 10 minut dusíme. Potom zalijeme 4 vejci s nakrájenou pažitkou. Do vajec můžeme přimíchat i nakrájenou šunku. Zamícháme a necháme mírně srazit. Podáváme na topinkách zdobené pažitkou, popř. lze i s brambory a zeleninovým salátem.



Ředkvičková polévka je bašta se vším všudy. A tím, že do ní dáte i ředkvičkové listy, popř. i kopřivové listy, máte-li těch ředkvičkových málo, zužitkujete celou rostlinu.

POLÉVKA Z ŘEDKVIČEK
Čerstvě vypadající listy z jednoho svazku ředkviček propláchneme a necháme okapat. Poté nakrájíme nahrubo. Dvě ředkvičky nakrájíme na tenké plátky a vložíme do misky s vodou. Zbylé ředkvičky necháme v celku. Tři jarní cibulky nakrájíme na větší kousky. V hrnci rozpustíme máslo, na něm necháme chvilku zavadnout cibulku. Poté zalijeme 750 ml vody. Osolíme, opepříme a přidáme celé ředkvičky a listy. Vaříme 10 minut, pak odstavíme z ohně. Vmícháme 100 g mraženého hrášku. Jakmile rozmrzne, přilijeme 100 ml smetany (lze použít i sójovou)  a rozmixujeme. Podáváme ihned, ozdobené plátky ředkviček, popř. s trochou čerstvého tvarohového sýra.



A tuhle baštu můžete podávat i studenou jako salát. Obě varianty jsou moc dobré.

KUSKUS S KOPŘIVAMI, CITRONEM A ŘEDKVIČKAMI
250 g kuskusu zalijeme vroucí vodou podle návodu na obalu, zakryjeme a necháme stát. Ve velké pánvi rozehřejeme olivový olej a chvilku na něm opékáme bílé části dvou jarních cibulek nakrájené na kolečka, přidáme dva jemně nasekané stroužky česneku a hned poté 150 g propláchnutých vršků mladých kopřiv. Osolíme, přikryjeme a necháme asi minutu prohřívat. Pokud nejsou kopřivy dostatečně zavadlé, promícháme a dusíme ještě minutu. Přidáme dvě lžíce nakrájené hladkolisté petrželky, zelené části cibulek, kuskus a pořádně zamícháme. Sejmeme z ohně, přimícháme půl svazku ředkviček nakrájených na kolečka a přidáme citronovou šťávu podle chuti. Posypeme pokrájenými vlašskými ořechy nebo mandlemi a podáváme.


neděle 27. května 2018

DV kam… naše sedmé krajské město a pidivýlet navíc (Hradec Králové)

V Hradci Králové jsme byli sice už v březnu, ale ke článku jsem se dostala až teď. V té době jsme byli akorát v půlce a měli jsme navštívených sedm krajských měst. Po Jihlavě, Pardubicích, Brně, Olomouci, Praze (a ještě jednou TU) a Českých Budějovicích tedy přišel na řadu i Hradec Králové. A bylo to více než dobrodružné.

To máte tak, když si naplánujete výlet a zuby nehty na něm trváte, protože následující víkendy jsou tak nějak obsazené. Takže vyrazíte, i když se necítíte úplně fit. A den předem navíc zjistíte, že se v noci před výletem mění čas a vstávat se tedy nebude v šest, ale vlastně v pět. Uff, ale zvládli jsme to a kluci byli stateční. A brzkoranní mrazivá procházka na vlakovou zastávku nás probrala dokonale.




sobota 19. května 2018

DV kam… naše jedenácté (ne)krajské město (Kutná Hora)

Stále s nejstarším (a případně i dalšími přáteli a kamarády) vyrážíme za poznáním našich krajských měst a stále je co objevovat. I když už nám vlastně zbývají jen tři poslední krajská města. Jen nestíhám psát o těch předchozích (to poslední sepsané je v článku TU), ale věřím, že přidám zpětně alespoň fotografie a pracovní listy, aby bylo vše komplet. Kutnou Horu ale publikuji hned, protože už předem se ozývaly hlasy, že pracovní listy se budou hodit. A to se ani nedivím, Kutná Hora je opravdu krásná a stojí za návštěvu. Vlastně hned za několik návštěv.



sobota 12. května 2018

Jak na…. rebarboru

A už nám zase začala bedýnková sezóna. Sice zatím pomálu toho v bedýnkách máme (však je také všechno lokální, tady u nás v Přibyslavi bez chemie pěstované), ale vařit se s tím už dá vesele a s nadšením. Tentokrát jsme tam měli hlávkový salát, ředkvičky a rebarboru.

REVEŇ neboli REBARBORU jsme měli snad ještě předloni na zahradě. Pak ale byla vykopána, aby udělala místo borůvkám a mně tak nějak chybí. Proto jsem ji v bedýnce přivítala s nadšením. Je mi jasné, že její kyselost ne každému sedí, ale já ji mám moc ráda. Takhle na jaře, kdy toho ještě moc čerstvého neroste, je to v kuchyni moc příjemné zpestření. I když pravda, je třeba počítat s tím, že nějaký ten cukr budete potřebovat. A jak uvidíte v několika receptech, vyplatí se i zkombinovat rebarboru s jahodami. Tak je to teprve bašta! Jahodový článek najdete na blogu TU.



Rebarbora obsahuje vitamin A, C, železo, draslík, fosfor a hořčík. Má vyšší obsah kyseliny šťavelové, proto není vhodné ji konzumovat ve velkém množství. Vhodná je kombinace s jogurtem, tvarohem apod.  V kuchyni je použití podobné jako jablka – kompoty, džemy, náplně do moučníků. Před konzumací je třeba rebarborové řapíky oloupat.

pondělí 9. dubna 2018

Máme rádi… jdeteven.cz a vše okolo

O tom, jak moc nám v chození ven pomohl Deník do divočiny projektu Jděte ven, jsem nedávno psala na facebooku. A mrknout se na to můžete i ve starším článku na blogu TU.

Projekt Jdete ven je jeden z mnoha skvělých projektů sdružení Tereza. My třeba ještě moc rádi sledujeme projekty UČÍME se VENKU nebo Svobodná hra





čtvrtek 22. března 2018

Co číst… zajímavé dětské knihy roku 2017

Vlastně ani nevím, kolik let dělám pro knihovníky v našem kraji povídání o zajímavých dětských knihách předchozího roku. Už je to snad deset let. A musím přiznat, že každý rok znovu a znovu zvažuji, zda se do toho opět pustit. Ani ne tak proto, že je náročné vybrat knihy a pročíst je, popř. alespoň prolistovat, abych o nich mohla říct pár slov. Náročné je všechny ty knihy (a aktuálně jich bylo víc než 70) fyzicky shromáždit. Knihy chci mít totiž u sebe, ukazovat obálky, obrázky, číst z nich ukázky. A při tomhle množství knih už to začíná být trochu nadlidský výkon. :-)

Výběr knih je hodně, hodně subjektivní. Nevejde se všechno, co bych chtěla, protože na povídání mám dvě a půl hodiny. Je spousta knih, na které zapomenu a také spousta knih, o kterých ani nevím. V seznamu jsou knihy, které nějak zaujaly mě, moje děti, dostaly třeba nějakou literární cenu, knihy, které se dají dobře využít při lekcích čtenářské gramotnosti v knihovnách apod.


pátek 16. března 2018

Co číst… jaro podruhé

Loni jsem se s jarními tématy docela vyřádila. Jarní knihy, jarní aktivity, několik dalších článků s knihami, které jsou pro jaro jako stvořené. A abyste nemuseli vyhledávat, dám odkazy rovnou sem. Pokud chcete hromadu jarních knih, rozhodně nejprve klikněte na loňský článek TU.
A potom další knihy s podobnou tematikou:  o zahradě najdete TU, knihy o hmyzácích a spol. TU a knížky o bylinkách TU. Pod každým článkem jsou odkazy na videa, pracovní listy, aktivity apod.



pondělí 12. března 2018

DV kam… naše šesté krajské město (České Budějovice)

Pořád si s nejstarším povídáme o naší zemi, syn doplňuje malovanou mapu, čte, cestujeme prstem po mapě i ve skutečnosti.  Mimo jiných míst stále navštěvujeme a poznáváme naše krajská města. Už jsme byli v JihlavěPardubicích, BrněOlomouci a v Praze (tam dokonce dvakrát, takže ještě TU). Tentokrát padl los na České Budějovice. 



A bylo to trochu dobrodružné. Syn se protentokrát rozhodl, že chce jet jen se mnou, ale ve stanovený termín mu nebylo dobře, takže jsme to o týden odložili. V ten den ale bylo -10 stupňů, od nás to jsou tři hodiny vlakem a navíc mimo sezónu je v Českých Budějovicích téměř všechno zavřené. No, váhali jsme, váhali, ale nakonec vyrazili. A udělali jsme dobře. Už cesta vlakem mezi zasněženými třpytivými poli a zářící slunce nám daly za pravdu. A České Budějovice jsou krásné. I když vám drkotají zuby. :-) 



Pracovní listy si syn začal vyplňovat jako obvykle už ve vlaku (ke stažení jsou jako u všech ostatních krajských měst na konci článku). Tentokrát jich bylo o něco víc, protože jsem od milé kolegyně knihovnice z ČB dostala pracovní sešity, které vydává tamní Národní památkový ústav. A jsou tak skvělé, že bylo škoda je nevyužít. A k tomu ještě krásné českobudějovické omalovánky.



Každé naše putování krajskými městy má nějaký základní motiv. A v Českých Budějovicích to byly hradby a opevnění kolem historického jádra města, které nechal vystavět již Přemysl Otakar II. Začali jsme tedy přímo u jeho sochy v parku Na Valech.





A dál už to byla jako obvykle hledačka. Syn měl na vytištěné mapě zobrazeno, kudy bychom se asi měli ubírat a co navštívit. Takže sledoval mapu i okolí a "vedl mě". Orientace v mapě už mu jde velmi dobře. Rozhodl se, že dál budeme postupovat úzkou Hradební uličkou, která vede podél bývalých hradeb, které se ale bohužel nezachovaly. V těchto místech se jedinou upomínkou na bývalé hradby bílá Rabeštejnská věž. Té se také někdy říká Havraní, protože na vedle stojících stromech hnízdí havrani. O tom jsme se přesvědčili na vlastní uši, protože jejich krákání je slyšet do daleka. V blízkosti věže stojí i nejužší dům v Českých Budějovicích.















Cestou k areálu Kláštera dominikánů jsme si prohlédli budovu Solnice. Ta se sice zrovna opravovala, ale všechny kamenné obličeje jsme na fasádě našli. I ten, který je na druhém štítu, který je vidět od řeky. Areál kláštera, v kterém v současnosti sídlí základní umělecká škola, jsme si bohužel prohlédnout nemohli, protože byl zavřený. Obešli a prozkoumali jsme ho tedy alespoň ze všech stan. A slíbili si, že se do Českých Budějovic příští rok (v sezóně) vrátíme. To by si syn rád víc povídal o českých dějinách a staveb z jednotlivých historických obdobích je v ČB požehnaně.













V té době už jsme byli venku skoro dvě hodiny a to popocházení, sem tam posedávání a doplňování do pracovních listů na nás bylo znát. Zmzlí jsme byli jak preclíci, takže jsme uvítali jednu z mála otevřených kaváren. A udělali jsme dobře. Byla to totiž bio kavárna Fér Café a bylo nám tam moc fajn. Po zahřátí jsme pokračovali dál kolem Masných krámů až k Černé věži, která je vidět snad odevšad okolo. Nahoru jsme se nepodívali, protože jak už jsem psala, je v mimosezóně téměř vše zavřené. 











Ale nám to nevadilo, protože už jsme byli naladění na proslulé, obrovské, téměř čtvercové náměstí. Nejprve jsme měli strach, že neuslyšíme zvonkohru z jedné z radničních věží, ale nakonec jsme ji slyšeli třikrát. Tak se nám na náměstí líbilo. Ke zkoumání je toho totiž spousta. Nejen krásné domy s podloubím, ale i obrovská Samsonova kašna, barokní budova radnice, bludný kámen… Je toho moc. A to, jak moc v Budějovicích mrzlo, potvrzují i krásné ledopádky na kašně. :-)



























A aby jsme zjistili, zda některé z domů na náměstí mají skutečně gotická jádra, museli jsme alespoň jeden z nich navštívit. Syn zatoužil po pizze, takže volba byla jasná. A je to tak! Krásná gotická klenba i se sloupy.





Z náměstí jsme se vydali k další části bývalého městského opevnění. To na soutoku Malše a Vltavy je ještě zachovalé a jeho součástí je i několik bašt a věží. Procházku podél slepého ramena Malše vřele doporučujeme. Na budovy, které jsme předtím viděli zepředu, je zajímavý pohled i z druhé strany.  









Jakmile však syn zmerčil venkovní hřiště, byl ztracen. A musím přiznat, že i já jsem byla unesena. Nápadité "hudební" hřiště jsem jinde ještě neviděla. Syn skotačil a já se kochala pohledem na město "zezadu". A i na dálku poslouchala to krásné odbíjení. Nejprve Černá věž, pak Katedrála sv. Mikuláše, potom radnice a nakonec zvonkohra. Za ten den jsme slyšeli několikrát, ale stejně se nám to neohrálo.















No a pak už vzhůru domů. A ve vlaku příprava na další výlet. :-)





Jak jsem psala, v sezóně můžete navštívit několik zajímavostí, které však nyní byly zavřené. Z doporučení vybírám:

  • Jihočeské motocyklové muzeum v Solnici
  • vystoupat na Černou věž
  • navštívit expozici pivovarnictví
  • Muzeum konězpřežky
  • Jihočeské muzeum
Pokud by se vám hodily naše pracovní listy a mapka k nim, můžete si je stáhnout TU a TU.

Skvělé pracovní sešity Národního památkového ústavu České Budějovice najdete ke stažení TU.
Krásné omalovánky českobudějovických památek najdete TU.