Jak na… vyjmenovaná slova

Na úvod bych chtěla říct, že žádný osvědčený recept, jak dětem "natlouct" do hlavy vyjmenovaná slova, nemám. A myslím, že ani žádný takový není. Navíc my jsme doma s nejstarším vyjmenovaná slova nikam nenatloukali, dokonce se je ani neučil nazpaměť. Všechna vyjmenovaná slova jsme projeli, povídali si o nich, vysvětlovali si, co znamenají, vymýšleli jsme slova příbuzná. Mým cílem bylo, aby se s nimi seznámil a trochu si je osvojil a postupně víc a víc "zažíval". Což se myslím dařilo a daří. Velká výhoda ovšem je, že syn má celkem dobrý jazykový cit a navíc hodně čte, takže třeba pády nebo právě vyjmenovaná slova, z kterých jsem měla strach, mu nedělají větší potíže. To ovšem neznamená, že v nich nedělá chyby. 😉

Při "osvojování a zažívání" jsme používali několik nejrůznějších pomůcek. Jediné, na čem jsem trvala, aby si syn pomocí nejrůznějších knížek sám sepsal jednotlivá vyjmenovaná slova do svých seznamů, aby je měl při jakékoliv pozdější nejistotě po ruce a mohl do nich nahlédnout. Nepoužívali jsme ovšem klasické učebnice ani jazykové příručky, ale hravé, veselé a nápadité knihy. Každá je trochu jiná a my doporučujeme do všech nahlédnout a vybrat si, co vám bude nejvíc vyhovovat. Vyjmenovaná slova můžete případně zapsat i se slovy příbuznými pomocí myšlenkové mapy. 

SÝKORČINY SYREČKY (Infoa, 2016) se synovi osvědčily právě při sestavování seznamů. Ke každému vyjmenovanému slovu je tu obrázek a věta, v které je slovo vhodně použité. Jsou tu i slova stejně nebo podobně znějící, v kterých by se mohly dělat chyby. U každého písmene je i vtipný obrázek a obsáhlý seznam příbuzných slov. Kniha tedy: "podporuje zapamatování správného tvaru spojením textu s obrázky - popisuje význam jednotlivých vyjmenovaných a příbuzných slov, čímž rozvíjí slovní zásobu - umožňuje různorodou práci s textem a s obrázky k textu - rozlišuje jiné tvary vyjmenovaných slov a slova příbuzná." Syn ji měl ze všech tu zmíněných asi nejraději, přišla mu nejvíce přehledná.

I v knize VÝŘI NESÝČKUJÍ (Portál, 2011) najdete seznam vyjmenovaných slov, slova příbuzná i záludné dvojice. Nejdůležitější tu však jsou ke každému z osmi českých obojetných souhlásek veselé obrázkové povídky. Ty jsou výjimečné tím, že v sobě vždy obsahují všechna vyjmenovaná slova pro určitou hlásku a navíc se hemží spoustou dalších slov s měkkými či tvrdými i/y. Po povídce doprovázené obrázky následuje text povídky s vynechávkami pro doplnění i/y. Texty jsou opravdu veselé a zábavné a syna moc bavily.

Kniha PROČ CHTĚL PTAKOPYSK DO SOLOPISK (Mladá fronta, 2016) je takový skvělý guláš všeho možného. Najdete v ní spoustu vtipných říkanek, povídek, zajímavostí a vyprávění. Všechny texty se sice váží k vyjmenovaným slovům, ale místo vyjmenovaných slov po B budete například cestovat do minulosti, zajedete se podívat do Kobylis na jednu skříň, uděláte dobrý skutek a zkusíte trochu čarovat. Místo vyjmenovaných slov po L budete lízat lízátka. Také poznáte lišaje, má strach, že se moc liší… Textů je v téhle knížce opravdu spousta. A všechny jsou vtipné, mnohé neobvyklé. Musím přiznat, že pro syna byly některé neobvyklé až moc. Takže jsme knihu spíš jen prolistovali a pročetli jen pár textů.

VYJMENOVANÁ ČTENÍ O PŘÍRODĚ (Triton, 2011) nás zase naopak bavila dost. Sice ji syn nepřečetl úplně celou, ale oba jsme se z ní dozvěděli spoustu zajímavého. O přírodě i o vyjmenovaných slovech. Tedy hlavně o té přírodě, ale texty k jednotlivým zvířatům a rostlinám jsou plné barevně zvýrazněných slov, o která malí čtenáři neustále "zakopávají" a tak si je ukládají do paměti. Kapitolek je 42, takže na každý týden školního roku jedna. A nečekejte jen zvířata a rostliny všem dobře známá. Najdete tu sice mývala, sýčka, sysla a další, ale také třeba vyzu nebo kavyl. Kdo ví, co to je? :-) 

Hodně oblíbené je u nás i LOGICO PICCOLO. Teď už ho sice nevyužíváme tak často jako v předškolním věku nebo v první třídě, ale na vyjmenovaná slova se nám hodí pořád. Je to obyčejný rámeček, do kterého se vkládají papírové karty z tvrdého kartonu s nejrůznějšími úkoly. Na každé kartě je vždy deset úkolů označených barevnými puntíky. Barevnost těchto puntíků je shodná s barevností knoflíků v rámečku. Karta se zasune do rámečku a barevné knoflíky se přisouvají ke správné odpovědi. Po vyřešení všech deseti úkolů se karta otočí a porovnají se barvy a správné vyřešení úkolů. Pro mladší děti jsou určené sady karet LOGICO PRIMO, ale prostřední čtyřletá občas vyžaduje i ty "pro starší". 

Dobble je hra u nás oblíbená, takže bylo na milost vzato i dobble s vyjmenovanými slovy a se slovy příbuznými. Hra je sice především postřehová, ale při hraní si lze velmi snadno mnohá slova zapamatovat.

Od Ježpodů máme doma dřevěný box plný vyjmenovaných slov. V krabici je několik dřevěných desek a každá z nich obsahuje vyjmenovaná slova ve formě puzzle a na desce pod každým slovem vygravírovanou signifikantní větu. Při skládání se nejen upevňuje znalost vyjmenovaných slov, ale děti si při vsazení slova do věty lépe zapamatují jeho význam. A ti mladší si trénují motoriku. :-) Krabici jsem kupovala už před nějakou dobou za zaváděcí cenu. Teď ji nějakou dobu nevyužijeme, takže stejně jako LOGICO karty (máte-li vlastní rámeček) můžeme zapůjčit.

Poslední pomůckou, kterou doma hojně využíváme je hra Ypsilonie - Cesta do vyjmenované země. Je to jednoduchá, zábavná hra pro celou rodinu. Putujete pomocí figurek a kostky po hrací desce - kouzelné vyjmenované zemi - prožíváte úžasná dobrodružství, překonáváte nástrahy, shromažďujete byliny, sýčky, žvýkačky či kobylky. A cílem není dojít do domečku, ale splnit zadaný úkol. A k tomu se děti i dospělí zcela mimochodem naučí spousty slov vyjmenovaných a jim příbuzných – aniž o tom ví, a dokonce aniž to chtějí… Hrát mohou i děti, které ještě nečtou. Hra má čtyři verze různé obtížnosti a tu nejlehčí s námi hraje i čerstvě čtyřletá. A jak říkají autorky hry: "Ve hře jsou pouze slova vyjmenovaná a slova jim příbuzná čili pouze slova s ypsilon v kořeni po obojetných souhláskách. Ve vyjmenované zemi Ypsilonii tedy potkáte výra, ale žádnou vířivku. Na farmě Zbyňka Kopýtka je jen sýpka a lýkové výrobky, žádné chlívy nebo vidle. A v hostinci U Syna Přemyslova si dáte výborný smažený sýr…" Slovíčka s Y tak zůstanou "pod kůží" a snadněji se budou vybavovat i mimo hru.

A tohle je třešnička na dortu. Tohle je tak neskutečně skvěle propracovaná lekce na vyjmenovaná slova (navíc venku!), že jen zírám z otevřenou pusou. Lekce byla vytvořená pro web Učíme se venku, kde najdete spoustu další inspirace. K vyjmenovaným slovům si tu můžete stáhnout propracované pracovní listy i metodiku. A potom už stačí jen vyrazit ven a osvojovat si vyjmenovaná slova pohybem či "všemi smysly".

Zdroj: https://ucimesevenku.cz/pribehy-venku/vyjmenovana-slova/

Tipů a odkazů na nejrůznější obrázkové kartičky, obrázkové seznamy, přehledy či procvičovací sešity najdete na internetu spousty. Vybrat si můžete, co se vám a vašim dětem bude nejlépe hodit. Pokud byste ale ještě uvítali pár odkazů ode mě, tady jsou:

On-line procvičování:

• www.gramar.in
• www.mojecestina.cz
• www.onlinecviceni.cz
• www.pravopisne.cz

Články o tom, jak na vjmenovaná slova:

• lekce k vyjmenovaným slovům na skvělém webu Učíme se venku
• na webu Moje čeština, na stejném webu ještě tipy TU, TU, TU a TU 
• na webu Škola zvesela
• recenze na hru Ypsilonie na blogu Učit nebo neučit

Pomůcky:

• hra dobble Vyjmenovaná slova ke stažení
• básničky k jednotlivým vyjmenovaným slovům na Rádiu Junior
• vyjmenovaná slova s Dádou Patrasovou, podobně nazpívala vyjmenovaná slova i Jana Rychterová
• vyjmenovaná slova jednou větou

A jaké jsou vaše osvědčené tipy na vyjmenovaná slova?

-----------------------------------

Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.

DV kam… naše třinácté krajské město (Ostrava)

Ostrava nám vyšla jako třinácté krajské město, tedy předposlední. Předtím jsme už byli v Jihlavě, Pardubicích, Brně, Olomouci, Praze (a ještě jednou TU), Českých Budějovicích, Hradci Králové, (ne)krajské Kutné Hoře, Ústí nad Labem a Zlíně. Liberec a Karlovy Vary už máme také prozkoumané, ale pořád ještě nejsou sepsané.

Musím přiznat, že Ostravu jsem si nechávala na konec a měla z ní trochu obavy. Za prvé proto, že je to od nás víc než čtyři hodiny cesty vlakem a jet tam a za chvilku zpátky by se úplně nevyplatilo, takže bylo třeba řešit přespání. Za druhé proto, že Ostrava je přeci jen velká a chtěli jsme navštívit místa nejen v centru, takže bylo nutné počítat s několika přejezdy MHD. A za třetí musím přiznat předsudky. Třeba u Ústí jsem věděla, že město není nic moc, ale tam to vyvážil Střekov a Větruše. Od Ostravy jsem neoprávněně očekávala špínu, hluk, smog, nehezkou moderní průmyslovou architekturu… A nic z toho se nepotvrdilo. V době naší návštěvy krásné slunečné počasí, dobrá viditelnost, k tomu čisto, spousta historických staveb, zeleně, o víkendu málo lidí i aut… krása!

Do Ostravy jsme jeli jako obvykle vlakem. Cesta dlouhá, takže jako vždy došlo na pracovní listy (odkaz na konci článku) a k tomu tematické čtení. Panoramatickou knížku Tajemná Ostrava Lucie Seifertové opravdu doporučujeme. Syn si ji četl cestou tam jako první seznámení s Ostravou i cestou zpátky, aby se mrknul, co viděl a dozvěděl se a v knížce je také zmíněno. Vyjeli jsme v sobotu v poledne, takže jsme dorazili až kolem čtvrté. A v neděli ve čtyři zase zpět domů. Naplánovat, kdy co navštívit, bylo trochu náročné, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Chtěli jsme vidět něco málo ze současné městské zástavy, ale také něco z té industriální. A protože v sobotu pozdě odpoledne neměli už mnohde otevřeno, volba padla na zajímavosti otevřené déle do večera.

Nejprve jsme navštívili Slezskoostravský hrad. Tedy spíše hrad-nehrad. Nečekejte žádný historický objekt. Původní hrad se kdysi kvůli těžbě černého uhlí propadl o 16 metrů a původní je tu tedy jen část jedné z bašt. Hrad byl znovu vystavěn, sice v historickém duchu, ale je to na něm prostě znát. Funguje především jako místo pro konání různých festivalů, veletrhů a výstav. V době naší návštěvy se tu zrovna konalo jakési setkání řezbářů a přátel dřeva, takže přestože jsme dorazili pozdě odpoledne, bylo tu ještě plno lidí. Sice jsme to měli i s koncertem a nemuseli jsme platit vstupné, nedostali jsme se ale do všech výstavních expozic, protože některé byli zavřené. Některé z nich jsme viděli (výstava Čerti a permoníci, Čertí škola, Muzeum záhad, několik různých mučících nástrojů, hradní betlém…) a já z nich měla trochu pocit "každá pes, jiná pes", ale syn byl spokojený a to je hlavní. Navíc si ještě stihl u stánku Lesů ČR vysoutěžit medaili v poznávačce stromů, takže spokojen byl opravdu nadmíru.

Trolejbusem jsme se vydali zpátky do centra a navštívili jsme věž Nové radnice. Schválně jsme si ji nechali nakonec, protože jsme věděli, že mají otevřeno až do sedmi večer. Nahoru do výšky 73 metrů se dostanete dvěma výtahy. Nejprve se totiž vyvezete do šestého patra budovy, kde je pokladna a informační centrum, druhý výtah vás pak protáhne věží až na vršek. A z věže je opravdu krásný výhled. Na celou krásně zelenou Ostravu (kdeže je ta černá Ostrava), uvidíte několik těžebních věží, Vítkovickou železárnu, katedrálu Božského Spasitele, několik kostelů a také haldy v okolí. Vše je popsáno na několika tabulích a do dálky se můžete zdarma podívat dvěma dalekohledy. 

Moc doporučujeme se na věž podívat v úvodu vaší případné návštěvy Ostravy. Věž potom uvidíte snad ze všech míst v Ostravě a navíc kamkoliv se vrtnete, můžete s nadšením jásat "to jsme viděli z věže!" podobně jako my. A vyhlídka téměř při západu slunce má ještě o kouzlo navíc.

Noc jsme strávili díky milé knihovnické výpomoci za kterou jsme neskonale vděční v centru hned vedle mostu Miloše Sýkory. Ocelového mostu přes řeku Ostravici, který spojuje Moravskou a Slezskou Ostravu. Nedaleko je i budova radnice Slezské Ostravy. Obojí je v noci krásně osvětlené a my měli na obojí nádherný výhled.

Druhý den jsme vyrazili časně brzy ještě za mlhy, abychom toho stihli co nejvíce. Od našeho přechodného bydliště jsme se vydali po nábřeží Ostravice k výstavišti Černá louka. Cestou jsme téměř nikoho nepotkali, až na hřišti se to začalo hemžit, ale výhradně tatínky s kočárky a malými dětmi. Napočítali jsme jich snad deset. Cestou jsme míjeli hřišť dokonce několik. U jednoho z nich jsme narazili i na bludné balvany, které sem v době ledové dotlačil ledovec z Finska či Švédska.

A pak už MINIUNI - svět miniatur. Nejdříve jsem zvažovala, zda sem vyrazit, protože nedávno jsme byli v podobném venkovním muzeu miniatur v Mariánských lázních, ale když jsem zjistila, že tady jsou miniatury nejen české, ale především evropské a k tomu všech sedm divů světa, neodolala jsem. Areál není veliký, ale všech aktuálně 34 ministaveb se sem v pohodě vejde. Součástí areálu je i restaurace, dětské hřiště, trampolína, mezi stavbami projíždí po kolejích malý vláček. 

Syna tady snad nejvíc zaujala atrakce "dobývání hradu", kdy v jedné místnosti je na jedné straně kašírovaný hrad, v kterém stojí za děly obránci, na druhé straně jsou děla těch, kteří hrad obléhají. Za deset korun můžete dělem s molitanovými míčky "likvidovat" druhou stranu. Syn nadšen a já se také jednou zapojila. :-) Součástí areálu je i výstava modelů lodí a hradů.

Od výstaviště jsme vyrazili pěšky, abychom se trošku prošli i po centru Ostravy. V Ostravě je mnoho krásných kostelů a i jiných hezkých zákoutí. Opravdu jsem byla hodně překvapená.

Z centa jsme jeli trolejbusem k dolu Michal. Pokud budete podobně jako my více cestovat MHD a budete v Ostravě o víkendu, určitě se vám vyplatí jízdenka na 24 hodin za 80 Kč. Jezdit na ni může celá rodina s až třemi dětmi staršími 6 let. Cestou k dolu jsme mj. projížděli kolem haldy Emy (výletního místa ostraváků, "kopce" hlušiny, který má uvnitř kolem 1500 stupňů Celsia a občas ještě místy doutná) a také kolem ZOO, které bylo zjevně natřískané k prasknutí, protože byla plná parkoviště i silnice kolem. V duchu jsem jásala, že jsme si návštěvu ZOO odpustili. Naproti tomu u dolu Michal bylo pusto a prázdno a my jsme si tak užili prohlídku dolu v klidu jen se synem.

A musím říct, že to byla fakt paráda! Zvažovala jsem ještě Landek Park či areál Dolních Vítkovic. Ale Landek byl o "našem" víkendu zavřený a na Vítkovice bychom asi neměli dost času (ale určitě se ještě vrátíme), tak jsem vybrala důl Michal. A udělala jsem dobře. Areálem bývalého dolu nás prováděl pán, který tu přes třicet let pracoval jako důlní elektrikář, takže ví vše nejen o dolu samotném, ale i o všech strojích, které důl obsluhovaly. Opravdu jsme se synem koukali skoro s otevřenou pusou, protože to byl úplně jiný svět. 

V dole se přestalo těžit v roce 1994, poté byl důl zasypán a celý areál "zakonzervován" přesně tak, jak ho horníci opustili. Takže si v rámci prohlídky můžete projít cestu horníka od vrátnice až k šachtě. Uvidíte, kde měli horníci uložené oblečení (to jsou ti "oběšenci" na fotce), co všechno si brali s sebou do dolu, jakými třemi kontrolami procházeli, aby bylo ihned zřejmé, že v dole nikdo nezůstat apod. Nakonec se dostanete i ke klecím, v kterých horníci zfárávali dolů a kterými se následně vyváželo uhlí ve vozících. Můžete si prohlédnout stroje, které klece obsluhovaly, jsou tu i některé historické ze začátku 20. století. Přestože jsem měla trochu strach, jestli syn prohlídku hodinu a půl vydrží a jestli já zvládnu tak dlouhé popocházení a stání, byli jsme oba nadšení a spokojení. Určitě doporučujeme.

Pak už následovala jen zpáteční cesta domů. I na ní se prohlížela Tajemná Ostrava, jak jsem psala výše, takže přikládám pár fotografií, abyste viděli, že opravdu stojí za to si ji na cestu obstarat. 

A jako obvykle pracovní listy si můžete stáhnout TU. Tentokrát jsou bez mapky, protože jsme hodně jezdili trolejbusem a jsou poněkud strohé, protože jsem do poslední chvíle nevěděla, co stihneme či nestihneme, ale třeba je i tak využijete.