středa 2. srpna 2017

Jak na… putování

Jak jsem slíbila v článku o našem putování, pokusím se shrnout pár tipů, které se nám při naší první letošní cestě osvědčily. Nejsme žádní odborníci, ale třeba se vám bude pár praktických rad hodit.

Berme tedy, že chcete putovat několik dní odněkud někam, bez podpory doprovodného vozidla, vše potřebné (i zbytečné) si nést/vést s sebou a spát ve stanu "nadivoko" mimo kempy.

Nejprve je tedy třeba vybrat KAM. Abyste nedopadli jako my a nemuseli vybírat znovu, chcete-li tábořit mimo kempy a vyhrazená tábořiště, zjistěte si podle mapy, zda vámi vybraná oblast není součástí národního parku, chráněné krajinné oblasti nebo národní přírodní rezervace. Tam se totiž tábořit, tj. spát ve stanu, vařit tam a vykonávat hygienu, nesmí. Existují však výjimky, ale ty stanovuje správa jednotlivých chráněných oblastí (viz např. Šumava). Pokud máte vybráno mimo chráněné oblasti, je nutné ještě vědět, že mimo zvláště vyhrazená místa se nesmí tábořit v lese. Dále nelze tábořit na pozemcích fyzických osob. Z táboření je vyloučena i orná půda, louky a pastviny v době, kdy by mohla být poškozena úroda, a dále pozemky, na nichž se pase dobytek. Zůstávají tedy okraje lesů a posečené louky bez dobytka. Zjistit, zda je místo, které jste si vybrali k táboření, majetkem fyzické osoby, je složité. Obvykle to musíte risknout, popř. se zeptat v nejbližším obydlí či v nejbližší obci. Vždy je pravidlem, že táboříte pouze jednu noc a místo opouštíte nepoškozené. Z tohoto důvodu se proto nedoporučuje rozdělávat oheň. V zákonech a paragrafech je celkem složité se vyznat, ale vcelku srozumitelně najdete problematiku popsanou třeba TUMy jsme tábořili po tři noci. Vždy na louce, v dosahu obce, jednou na soukromém pozemku. O svolení jsme v tomto případě žádali v přilehlé budově, nebyl problém. Oheň byl původně v plánu, ale nakonec jsme ho nikde raději nerozdělávali. Z naší zkušenosti doporučuji začít vybírat místo na přespání už tak kolem páté hodiny. Zvláště v lesnaté krajině se vhodné místo hledá dost složitě. Ať se zbytečně neotmíte jako jednou my, kdy jsme stan stavěli skoro až v devět hodin.





Ráda bych ještě napsala, že pro putování v pojetí, které jsme uskutečnili my, není třeba vybírat turisticky exponovaná místa. Možná právě naopak. Davu turistů ani významných turistických cílů netřeba. Při pomalém putování si totiž všímáte zcela jiných věcí. Kamenů, kořenů, potůčků, děti se zabavují prostými věcmi, které po cestě nacházejí. Drobná překvapení přicházejí na každém kroku, protože víc vnímáte, objevujete… My jsme měli na čtyřdenním putování významný turistický cíl jen jeden - hrad Landštejn. Ale do poslední chvíle nebylo jasné, jestli ho nakonec dobudeme.



Máme kam, ale s kým vlastně? Sami? Ano, to je jistě možné, ale my raději doporučujeme společnost. Děti. Děti všeho věku. Protože putovat se dá i s těmi nejmenšími (u nás šest dětí ve věku 1-8 let). Náš nejmladší poutník, který sám ještě nechodí, měl patnáct měsíců. Ale je fakt, že je to ostřílený turista, protože už ve čtyřech měsících cykloputoval po Rakousku. Děti na cestě nijak nestrádaly. Právě naopak. Byly moc spokojené. Měly nezměrně víc svobody a volnosti než doma a my na ně měli tolik času. Pro nechodící, či málo chodící doporučuji šátek nebo nosítko typu manduka. Já měla s sebou manduky dvě a občas se ze mě stávala dvojitá nosnice. :-) Jediný menší problém byl s tříletou, protože nemohla pojem "putování" dlouho pochopit a často se ptala, kam že to jdeme, kdy už budeme u auta, jestli jdeme domů apod. Ale trpělivé vysvětlování přineslo své ovoce a i ona brzy pochopila, že prostě jdeme. :-)





Kromě dětí je fajn putovat ještě s jinou spřátelenou rodinou. Pro děti to znamená více zábavy, pro dospělé třeba větší podporu ve chvílích těžších (a že i ty občas při putování přijdou). My jsme měli obrovské štěstí, že jsme se našli. Vlastně tak nějak po malých krůčcích, pomaloučku. Snad s nikým jiným nemám při výletech či výpravách pocit takové volnosti a zároveň propojení. Skupinky jednotlivých členů výpravy se různě prolínají, přeskupují, někteří jdou vpředu, pak zase vzadu… Ani na chvilku za ty čtyři dny jsem se necítila nijak omezená tím, že bych měla pocit, že na někoho musím čekat, či že někdo musí čekat na mě. Velké díky, přátelé!



A stručně ještě trocha "provozních" věcí:

Jak vařit, kde jíst
My vařili na obyčejném cestovní plynovém vařiči s kartuší a v nerezových hrncích/ešusech. Vařit můžete samozřejmě i v kotlíku (oheň viz výše) nebo nějakém obyčejném hrnci z domu, pokud vám bude na kartuši dobře držet. Jíst můžete jistě též v restauracích, my jsme jich však po cestě mnoho neměli, takže nejlépe nám bylo na dece.





Kam na záchod
No, kam jinam než do lesa či třeba do kukuřice. Nijak moc jinak to při putování nejde.  A nezapomeňte po sobě "spláchnout". :-)


Večerní výprava na záchod.

Jaký stan
My jsme kupovali těsně před putováním stan nový, protože se našemu starému stanu rozlepily švy a vzhledem k předpovědi počasí jsme nechtěli riskovat. Doporučujeme stan lehký, ale takový, do kterého se všichni pohodlně vejdete, pokud někdo z vás nechce spát každou noc pod širákem. My jsme nakonec pořídili stan pinguin storm 4 duralu. Je lehký a v pohodě se nás do něj vejde pět a ještě kočárek. A samozřejmě také zabalte karimatky a spacáky pro všechny členy výpravy. Jede-li vás pět jako nás, je to už slušná hromada.




Co zabalit
Musím se přiznat, že jsem dříve byla neskutečný plánovač. Když jsme někam jeli, měla jsem obvykle zabaleno už týden dopředu. No, to už se tedy s dětmi a nenadálými plány mého muže tak úplně nedá, takže se obvykle balí den předem. Co všechno jsme nabalili vám tu sepisovat nebudu. Jen pár tipů, které byste možná opomněli a nám se moc hodily. Pro děti je dobré nepromokavé oblečení (my máme odtud a jsme moc spokojení) a pro ty menší, které ještě nemají nepromokavé turistické boty, vezměte určitě holinky. Nám se také osvědčily vlhčené ubrousky. Doma je vůbec nepoužíváme, ale na cestě se hygieně a mytí nádobí moc nedá, tak alespoň takhle. :-) A rozhodně si nezapomeňte vzít dost vody! Dobří lidé nám po cestě vodu vždy ochotně doplnili, bylo-li třeba, ale je fajn mít zásobu. Abyste ráno třeba nezjistili, že nemáte z čeho udělat snídani. A vezměte si také klíčenku!



Kam to všechno dát
Samozřejmě to můžete nacpat do batohů a nést vše na zádech. Máte-li však v rodině ještě nějaké "nosící" děti, je zad, na které by se mělo vše naložit, už nějak málo. Zvolili jsme tedy variantu s vozíkem. I tak jsme měli vozík plný, muži ještě na zádech batoh a ženám se na zádech střídala různá díťata. My jsem měli stařičký devítiletý chariot, který odvozil všechny naše děti a má toho už dost za sebou. Děkujeme mu velice, staříkovi, že nám tak báječně posloužil. Přátelé měli dvoumístný croozer. Terén byl místy opravdu dost náročný a dvakrát jsme museli dokonce věci stěhovat ručně a kočáry přenášet, ale jinak vozíky jely jako po másle. Resp. naši silní muži je jako po másle tlačili. :-)



Pro ženy
Nemějte obavy, ženy drahé. Putovat se dá i v pátém měsíci těhotenství a s menstruací. Vše se dá, chce to jen chtít.

No zkrátka, krása to byla přenáramná! Doporučujeme taky vyrazit! 

3 komentáře:

  1. Zítra vyrážíme poprvé na jednu noc, jen kousek, ale odhodlali jsme se, i díky Tobě! Díky za rady! Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, tak to jsem moc ráda. Právě proto se snažím blog psát, pro inspiraci. A není třeba nikam daleko ani mnoho kilometrů. Ať se vám putování vydaří! Veronika

      Vymazat
  2. To máte krásné - putování i celý blog. Jsem ráda, že jsem an něj narazila, fakt super. Marcela

    OdpovědětVymazat