neděle 15. září 2019

Kam... do Ledče (nejen) za Foglarem

Není to dlouho, co jsme na webu Skryté příběhy zjistili, že nedaleko nás přibyla nová trasa. Teda ono to tak úplně za humny není, museli jsme od nás rychlíkem a osobákem, ale Vysočina to prostě ještě  pořád je. Jestli neznáte aplikaci Skryté příběhy, doporučuji mrknout na jejich webové stránky. Pokud se totiž vy nebo vaše děti rádi touláte přírodou nebo městy, zkrátka nejrůznějšími zajímavými místy a máte rádi hledačky, šifry, rébusy a různé úkoly a k tomu ještě  příběhy, je tahle skvělá aplikace přesně pro vás. Navíc si díky ní zopáknete českou historii a dovíte se spoustu nového. Skryté příběhy jsou zkrátka hra, ve které máte za úkol pomáhat různým historickým osobnostem v krizových situacích, řešit s nimi problém nebo jim pomoci s nějakým velkým úkolem. Stačí se jen zaregistrovat na webu, stáhnout si aplikaci do mobilu (je třeba, aby to byl dotykový telefon) a můžete začít. Doporučuji stáhnout si podklady ke každé trase/misi/příběhu doma předem na wi-fi, ať potom nejste venku závislí na datech. 



Každá mise je rozkouskovaná na několik etap a každá etapa obsahuje kousek příběhu (ten si můžete přečíst nebo poslechnout namluvený) a nějaký úkol. Ty jsou rozmanité, musíte něco objevit, spočítat, vyluštit, identifikovat apod. A na základě toho zaškrtnout správnou odpověď. Odpovědět však můžete až ve chvíli, kdy dorazíte na konkrétní místo, které je s úkolem spojené. Když neodpovíte správně, nevadí, můžete postupovat dál, jen se nedozvíte řešení konkrétního problému a za odpověď se vám nepřipočtou body do celkového hodnocení. Z dalšího kontextu ale vyplyne, jak příběh pokračuje, takže se nemusíte bát, že byste se ztratili v ději.

Ale zpátky k misi Zelená příšera. Z té jsme byli hodně nadšení i proto, že tenhle nový příběh je zaměřený na Jaroslava Foglara alias Jestřába, Rikitana a jeho hochy od Bobří řeky a úkolem je pomoci skautíku Střízlíkovi vypátrat zelenou příšeru, která ohrožuje oddíl. Nejstarší sice není supervášnivý čtenář Jaroslava Foglara, myslím, že zatím přečetl tak polovinu jeho knih, ale knihy se mu líbí a je skaut, takže k těmhle věcem má vřelý vztah. A navíc trasa měří jen 5 km, takže ji zvládli ujít i naši mladší. Prostě nešlo nevyrazit. A aby nám nebylo smutno, přizvali jsme i kamarády, takže jsme vyrážely dvě ženy a osm dětí ve věkovém rozmezí 0-10 let. Díky moc za společnost!




Spojení vlakem od nás není přímé, musíme přestupovat, ale i když jsme měli na přestup jen dvě minuty, zvládli jsme to! Trasa začíná ve Vilémovicích, kam se pohodlně dostanete vláčkem za Světlé nad Sázavou (leží na rychlíkové trase Praha-Brno). Cestou nezapomeňte z okénka sledovat krásná Stvořidla. Hrát se začíná skoro na vlakové zastávce. Stačí jen přejít mostek na druhou stranu řeky a můžete začít. Od mostku se jde po úzké pěšince těsně kolem řeky, my museli navíc překonávat vyvrácený strom, takže pro kočárky cesta sjízdná určitě není. Brzy dojdete na velkou louku v zákrutu řeky, kde se rozkládá slavná Sluneční zátoka. Poloostrůvek obtéká řeka Sázava, je obklopen lesy a skálami, svítí sem skoro celý den slunce… pohádka. Ani se nedivím, že se tu Jaroslavu Foglarovi a jeho oddílu tak líbilo. Tábořili tu v letech 1925 až 1945. Za osobní účasti spisovatele tu byl v roce 1997 odhalen památník připomínající právě tohle období. A každý rok v červnu se tu koná setkání příznivců Jestřába a jeho díla nazvané Setkání ve Sluneční zátoce. My jsme tu ovšem byli úplně sami. Pusté bylo i přilehlé turistické středisko s kempem a tábořištěm. 






Dál jsme pokračovali chvilku po silničkách, chvilku po lesních cestách i pěšinách kolem léčebny dlouhodobě nemocných v Háji, pořád na dohled řeky Sázavy. Po silničce těsně podél břehu jsme se nakonec dostali i do města Ledeč nad Sázavou. Tady nás čekaly poslední dva úkoly - jeden u krásného kostela sv. Petra a Pavla, který byl postaven na začátku 14. století a stále jsou na něm k vidění některé gotické prvky. Poslední úkol jsme měli splnit u zadní brány druhé dominanty města - ledečského hradu. A podařilo se! Mise splněna, takže na závěr zasloužená fotografie všech zúčastněných se skautíkem Střízlíkem. 







Kamenný ledečský hrad, který se vypíná na vápencovém ostrohu nad řekou Sázavou, byl postavený počátkem 13. století na místě dřevěné tvrze na ochranu tzv. Želivské cesty z Jihlavy přes Ledeč do Prahy. Řadí se mezi nejstarší šlechtické hrady v Čechách a je jediným dochovaným hradem středního Posázaví. Hrad je ukázkou monumentální středověké architektury, která se v běhu časů vyvíjela od rané gotiky až do barokního rázu. Nabízejí tu několik typů komentovaných prohlídek, při kterých si prohlédnete nejrůznější expozice (je tu i dětský okruh). Popř. můžete po 111 schodech vystoupat na 32 metrů vysokou věž, ze které je rozhled do dalekého okolí nebo navštívit Muzeum Jaroslava Foglara. Obojí bez průvodce.







My jsme vzhledem k předchozímu programu zvolili prohlídku Muzea Jaroslava Foglara a dobře jsme udělali. Jedná se totiž o první muzeum věnované známému českému spisovateli. V muzeu naleznete kompletně zdokumentovaný život a dílo spisovatele Jaroslava Foglara. Celkem osm místností zdobí stovky ilustrací i velkoformátových tapet Milana Tesleviče. Děti samozřejmě nemohly docenit všechny zajímavé informace, které muzeum nabízí, ale expozice se jim moc líbila. Její součástí je totiž kopie klubovny slavného Foglarova 2. oddílu, tábor Hochů od Bobří řeky, několik místností navozujících atmosféru tajemných Stínadel, Foglarova pracovna, místnost s expozicí ježků v kleci či knih Jaroslava Foglara. Výstava je pravda trochu “uprášená”, ale to mně ani dětem nevadilo.








A pak už jen v hradní kavárně zakoupit nezbytnou zmrzlinu, projít se po pozdně klasicistním mostě, který je dlouhý 53 metrů, protíná hradní příkop a zároveň železniční trať a je z něj krásná vyhlídka na město a řeku Sázavu, a potom už šup zpět na náměstí na autobus do Světlé nad Sázavou. Tam jsme přešli na vlakové nádraží, kde jsme narazili na vzpomínku v podobě pamětní desky na jiného českého spisovatele a rychlíkem tradá domů. Parádní den to byl!






Žádné komentáře:

Okomentovat