úterý 17. července 2018

DV kam… naše dvanácté krajské město a široké okolí (Zlín)

Naším dvanáctým krajským městem se po JihlavěPardubicíchBrněOlomouciPraze (a ještě jednou TU), Českých Budějovicích, Hradci Králové, (ne)krajské Kutné Hoře a Ústí nad Labem stal Zlín. Liberec a Karlovy Vary už jsme sice také navštívili, ale ještě nejsou sepsané.



Ale tahle zlínská návštěva nebyla jen tak ledajaká. Protože Zlín je od nás přeci jen celkem daleko a není úplně snadno dostupný ani vlakem, kterým obvykle jezdíme, rozhodli jsme se vyrazit do Zlína protentokrát autem, na víc dní a všichni najednou. I dědu jsme s sebou přibrali. A aby to bylo trochu dobrodružnější, rozhodli jsme se jet pod stan. Cestu jsme uskutečnili na konci června, v týdnu ve všední dny před vysvědčením, což se ukázalo jako skvělý tah. Nikde totiž nebylo moc lidí. Školní výlety už skončily a dovolené ještě nezačaly. I počasí nám vyšlo tak akorát, teploty kolem dvaceti stupňů jsou na turistiku a poznávání ideální.








Ubytovali jsme se v kempu Smraďavka u Buchlovic. Ale nebyl to žádný sofistikovaný výběr. Prostě jsem koukla do mapy, kde by se nám líbilo a nebylo to daleko od zajímavých míst, zadala kempy a Smraďavka na mě vykoukla. A byli jsme moc spokojení. Kromě nás tam byly jen další dva stany, takže klid a mír. Zato spousta kačen a jiného vodního ptactva z rybníka hned vedle kempu, takže děti byly nadšené. Sociálky uklizené, bufet, nějaké to povyražení pro děti a hlavně samá rovina, takže žádné dlouhé vybírání, kam stan na čtyři noci postavíme (a že to v některých kempech je fakt oříšek). Krásně se nám tam spalo! :-) A pokud by se vám do kempu nechtělo, jsou hned vedle Lázně Leopoldov, kde se můžete ubytovat v Loveckém zámečku či v chatkách. Nečekejte žádné obří lázeňské středisko. Je to celkem malý, ale velmi pěkný areál "na konci světa" a jen jedna příjezdová cesta téměř bez provozu.



Do kraje pod vrchy Chřiby na pomezí Slovácka, Hané a Valašska jsme dorazili první den kolem poledne. A protože jsme nechtěli den jen tak promarnit, hned jsme vyrazili na výlet. A procházku kolem hradu Cimburku jsme si moc užili. Není dlouhá, takže ji ušli i nejmenší. Auto jsme zaparkovali na parkovišti U křížku a k hradu jsme se vydali po žluté a zelené turistické značce. Chřipské lesy jsou krásné. Světlé, zelené, listnaté. Na to my z Vysočiny nejsme zvyklí. 




Hrad Cimburk si můžete po libosti projít sami a děti se tu mohou vyřádit, u pokladny dostanete navíc k ruce tištěného průvodce. Můžete se i předpřipravit a stáhnout si ho už doma TU. Hrad je jeden z těch objektů, o které se stará spolek pro ochranu památek, v tomto případě spolek Polypeje. A snaží se dobře, to je na hradě vidět na každém kroku. Hrad je původně gotický, ale byl přestavován renesančně a barokně. Takže můžete třeba v případě oken tipovat, které patří do jakého období. Na hradě se konají různé kulturní akce, můžete si tu koupit občerstvení i suvenýry a mají dokonce otevřeno každý den. Z hradu je navíc krásný výhled na Chřiby. 













A protože nám chřipské lesy opravdu učarovali, rozhodli jsme se projít o kousek dál. Po zelené jsme došli ke studánce U mísy, kde jsme se báječně osvěžili chutnou chladnou vodou. Po červené do kopce k pískovcové skalce Kazatelna to pak šlo skoro samo. Z osm metrů vysokého skaliska s dvojramenným křížem je krásný výhled nejen na Chřiby, ale i na hrad Cimburk a na Koryčanskou přehradní nádrž.









Po červené jsme se kolem skalky Kozel vydali zpátky na parkoviště. Mohutná skalní věž vysoká 22 metrů je tvořena pískovci a slepenci a zvětráváním získala bizarní tvar. Místo je ideální pro horolezce. Je zde pro ně vytyčeno několik desítek výstupových cest. U skalky je i "grilovací" přístřešek, kde si můžete na ohni připravit nějaké jídlo. A pak už jen do kempu a stavění našeho pětidenního přechodného bydliště.









Druhý den jsme měli v plánu prozkoumat celou oblast Modré a Velehradu. Velkolepý plán. Tady je toho totiž spousta k objevování, takže jsme si museli vybírat. V Modré jsme měli v plánu navštívit hlavně Archeoskanzen. S nejstarším totiž pro příští rok plánujeme trochu prozkoumat českou historii a tohle se nám k tomu báječně hodilo. Tenhle skanzen je totiž vybudovaný přímo v lokalitě původního velkomoravského osídlení a jeho podoba je velmi věrně inspirována slovanským opevněným sídlištěm z doby Velké Moravy. Takže si v něm můžete prohlédnou, jak asi takové sídliště vypadalo, jak se bydlelo, vařilo, ukládaly potraviny, jak pracovali někteří řemeslníci apod. Součástí sídliště je i obydlí kněze - škola a knížecí palác. U vstupu dostanete podrobnou mapku s popisem všech staveb, takže vždy víte, na co koukáte, jak a pro koho byla stavba postavená apod.








V některých dnech se v areálu konají i speciální ukázky třeba pečení placek, lukostřelba, výroba keramiky apod. My jsme tam sice nic takového nezažili, ale děti byly spokojené i tak. Ty mladší byly nadšené hlavně ze zvířat, protože v areálu se volně procházely slepice, husy, kohout a kozy. A to jim úplně stačilo ke štěstí. Pokud byste chtěli mít procházku po skanzenu trochu aktivnější pro školáky, můžete si na stránkách skanzenu stáhnout pracovní listy pro 1. nebo 2. stupeň i s metodickými listy. Jsou sice určené primárně pro školní kolektivy, ale nebyl vůbec problém, syn dokonce na závěr dostal i certifikát za splnění úkolů. Jen se třeba si e-mailem zažádat o heslo, to ale přišlo do druhého dne.











Po Archeoparku jsme zavítali do areálu Živá voda, který se nachází hned vedle. Nemusíte tedy nikam daleko přecházet ani přeparkovávat auto. I tenhle areál si můžete projít buď sami nebo s průvodcem. My jsme se na prohlídku opět vydali sami. Expozice je tu venkovní a vnitřní. V té vnitřní je hlavní atrakcí tunel pod hladinou rybníka. Díky tunelu tak můžete v přirozeném prostředí vidět mnoho druhů našich původních ryb. Dále tu najdete "vzdělávací" místnost, kde jsou vycpaniny různých vodních ptáků a savců, tematické obrazy, děti si zde mohou vyzkoušet různé doplňovačky, kvízy či výtvarné aktivity tematicky směřované k obměnám přírody kolem vody v průběhu celého roku. 




Ve venkovní expozici se seznámíte s životem ve vodě i kolem vody, s vodními živočichy i rostlinami řeky Moravy, přilehlých potoků i tůní. Najdete zde typické moravské biotopy s jejich charakteristickými bylinami a dřevinami (například chřibské prameniště, venkovskou bylinkovou zahrádku či moravsky lužní les). Vše máte popsané v mapce, kterou dostanete u vstupu. Protože bylo celkem teplo, pro naše děti byl hlavní atrakcí tzv. koupací biotop. Prostě jezírko přímo v areálu, v kterém se dá koupat. Takže se hned směle osvěžili. Jedna jeho část je brouzdaliště, kam můžete samotné pustit i malé děti.









Hned vedle areálu Živá voda můžete nahlédnout do Centra slováckých tradic - muzea vinařství a páleničářství o kousek dál je i Terárium. Součástí celého areálu je i hotel a restaurace, kde se můžete občerstvit. Tam my jsme ovšem už nebyli. Naše cesta totiž směřovala po modré turistické značce kolem dvou rybníků na Velehrad. Tuhle cestu moc doporučujeme. Určitě spíš než přejíždět do Velehradu autem. Za prvé je to po cyklostezce a navíc kousek, ale hlavně ten výhled na přibližující se siluetu Velehradu je impozantní.







Velehrad je úžasné, magické místo. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě, která je součástí Velehradského kláštera, je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky. V době, kdy se nekoná žádná bohoslužba můžete kostem samozřejmě navštívit, můžete se podívat i do krypty, můžete si objednat i prohlídku s průvodcem. Veškeré info najdete TU.




Ale v okolí je spousta dalších zajímavých míst. Pokud je chcete společně s dětmi blíž prozkoumat, doporučujeme quest (šifrovačku). My jsme zvolili tu kratší, jen v okolí kláštera, ale můžete si zvolit i tu téměř čtyřkilometrovou. Bavila nás všechny moc a dozvěděli jsme se díky ní spoustu zajímavých informací.







Pak už jsem měla v plánu zamířit do kempu, ale děti byly k neutahání, takže jsme ještě navštívili zámek Buchlovice, který stojí jen kousek od našeho kempu. Uvnitř jsme nebyli, ale důkladně jsme si prošli park. Je krásný, část je upravena jako francouzská zahrada, část jako anglický park plný krásných, starých stromů. Doporučujeme si v pokladně koupit mapku s těmi nejzajímavějšími dřevinami, ať potom netápete. Park je otevřen až do půl sedmé, takže si můžete udělat podvečerní procházku. Ovšem výstava fuchsií, záchranná stanice volně žijících živočichů a chocolaterie, které se v parku také nacházejí, zavírají již o něco dříve.











Třetí den jsme zamířili o něco dále. Krajské město Zlín leží od našeho kempu půl hodiny cesty autem, ZOO Lešná pak ještě o kousek dál. Ale vyplatilo se. ZOO nám byla poměrně hodně doporučovaná a už vím proč. Je to asi nejhezčí ZOO, v které jsme doposud byli. Zatím byla naším favoritem naše ZOO jihlavská, ale tahle je ještě o stupínek výš. Nejde mi o počet ani druhy jednotlivých zvířat. Dětem se to obvykle stejně všechno po chvíli zmotá dohromady a je jim celkem jedno, jestli viděli lva nebo tygra, pštrosa nebo plameňáka. Těm menším tedy určitě. Jde mi o prostředí a celkový dojem. A ZOO Lešná je za prvé položená ve velmi krásné, svažité, zalesněné a hodně zelené krajině a navíc je vidět, že je budovaná s rozmyslem a nějakou vizí. 










Nikde nejsou žádné klece, zvířata mají dostatečně velké výběh (ano, může se vám stát, že nějaké zvíře neuvidíte nebo až dost daleko od vás, ale to mi rozhodně vadí o mnoho míň, než zvíře v kleci s minimem prostoru), ZOO je rozdělená podle kontinentů a každý z nich je vždy dozdoben různými přírodními detaily podle toho kterého světadílu. I takové obyčejné odpadkové koše jsou v každém prostředí jiné. Opravdu je vidět, že si s tím někdo vyhrál a myslel i na detaily. Hodně je v ZOO myšleno i na děti, takže při procházení ZOO potkáváte různá malá hřiště, lanové prolézačky apod. V ZOO je i jedno velké centrální hřiště, tak jak to bývá obvyklé, a kolem něj několik různých bufetů a restaurací, tak abyste si mohli vybrat podle své chuti. 







K celé ZOO mám vlastně jednu jedinou výtku. A to je, že ne vždy je myšleno na menší děti. Ty větší tak od šesti let, krásně vidí přes všechny celkem nízké živé ploty či dřevěné palisády. Ty menší bohužel ne a je třeba je u každého výběhu zvedat, aby něco viděly, což není úplně pohodlné, zvlášť když takových prcků máte víc. Rozumím tomu, že někdy to z bezpečnostních důvodů není možné a nejde zábrany nějak snižovat apod. Ale v jiných ZOO mají pro takovéhle případy u plůtků v některých místech schůdky či vyvýšená místa, kam lze menší děti postavit, aby samy viděly. Ale jak jsem už říkala, je to opravdu nejhezčí zoologická zahrada, jakou jsme zatím navštívili. A ještě krásný zámek uprostřed, no která jiná ZOO to má! :-)











V ZOO jsme strávili poměrně hodně času, zahrada je dost rozlehlá a to jsme ani neprošli úplně všechno. Takže do Zlína jsme se dostali až dost pozdě odpoledne. Připravila jsem pro syna jako obvykle pracovní listy. Ale neměla jsem v plánu nijak moc Zlín objevovat jako obvykle, protože mi bylo jasné, že prckové by to moc dlouho nevydrželi. Takže jsme se soustředili především na nevšední funkcionalistickou zástavbu v centru města. Kde jinde než ve Zlíně uvidíte úplně v centru tovární (krásné baťovské) budovy. Máte-li dost času, doporučuji navštívit budovy 14/15, tzv. Baťův institut, v kterých sídlí muzeum, galerie a knihovna. Nejenže můžete shlédnout nejednu zajímavou výstavu, ale uvnitř uvidíte velmi citlivě zrekonstruované bývalé tovární prostory. 




My jsme navštívili Baťův mrakodrap, tzv. "jedenadvacítku", kde teď sídlí krajský a finanční úřad. Expozice o Tomáši Baťovi, jeho firmě a výstavbě Zlína je volně přístupná, uvidíte v ní i známý Baťův prosklený výtah. Ale pozor, otevřeno je jen v úředních hodinách úřadu. Vyrazíte-li později odpoledne jako my, doporučujeme pondělí či středu. Pokud si v Muzeu jihovýchodní Moravy domluvíte prohlídku s výkladem, dostanete se do expozice i mimo úřední hodiny a dokonce se výtahem budete moci i svést. My jsme se svezli jen výtahem obyčejným, zato až do šestnáctého patra a do sedmnáctky jsme vystoupali po schodech. Z terasy u kavárny je krásný výhled na všechny strany a uděláte si skvělou představu, jak ten "tovární" Zlín vlastně vypadá. A že je to podivuhodné město. Na terasu se díky kavárně dostanete každý den až do večera, takže si můžete dopřát i večerní výhled.
Škoda, že až pozdě jsem zjistila, že zrovna ve dnech kdy jsme byli na Zlínsku, se ve Zlíně křtil nový skvělý průvodce S Pastelkami městem Zlín Evy Chupíkové. Určitě si ho ještě dodatečně zakoupíme. A pokud byste stáli o organizovanou dětskou prohlídku Zlínem právě s tímhle průvodcem, mrkněte TU.





My jsme se pak už jen prošli městem mezi funkcionalistickými budovami a kolem zámku jsme přešli na náměstí. V zámku je mj. stálá výstava výtvarníka a zlínského rodáka Petra Nikla a dalších výtvarníků Orbis Pictus Play. Podobně koncipovanou hravou výstavu už jsme kdysi navštívili v Praze a v Brně a můžeme vřele doporučit. Tady už jsme nestíhali, ale výstavu, kde si můžete všechno osahat, vyzkoušet, tvořit a vyrábět, opravdu vřele doporučujeme. Stejně tak jako skvělou zmrzlinu na náměstí. 

S PASTALKAMI DO ZLÍNA - DOPLNITDOLNIT§§§§§§§§




Den čtvrtý nám trochu zkomplikoval déšť. Ale my jsme se moc nedali. Vlastně to vyšlo krásně, pršelo sice vydatně celou moc i ráno, ale před desátou přestalo a my mohli vyrazit na cesty. Původně jsem měla naplánováno, že vyrazíme ze Strážnice na vyhlídkovou okružní cestu po Baťově kanálu, ale kvůli dešti jsme nestíhali a já se nechtěla držet programu zuby nehty. Navíc Baťův kanál jsme si ujít nenechali, ale o tom později. Nejprve jsme totiž vyrazili jen o pár kilometrů dál od kempu do Starého Města navštívit KOVOZOO. A musím přiznat, že tady jsem se trochu bála. Nemám moc ráda taková ta prvoplánová hřišťata, zábavní parky, hrací komplexy, navíc se spoustou dětí i dospěláků. A tady jsem něco podobného očekávala. Ach, jak jsem se spletla! A navíc jsme tam ve všední den posledního týdne školního roku byli skoro sami. 











KOVOZOO je zajímavé svým prostředím, atrakcemi, které nabízí, ale hlavně svým konceptem. Představte si, že provozujete kovošrot, prostě takové sběrné suroviny, ale rádi byste něco víc. Máte spoustu snů a smělých plánů a nebojíte se je uskutečnit. A tak si v areálu "kovové šrotovky" plníte své sny. V obřím areálu bývalého cukrovaru se tedy opravdu naváží a třídí odpad, dál se zpracovává apod. a vy to všechno můžete sledovat z vyhlídkových lávek, ale nachází se tam spousta dalších (nejen pro děti) zajímavých věcí. A většina z nich jsou buď přímo do šrotu dovezené nebo ze šrotu vyrobené artefakty. A ne jen tak ledajaké. 














V KOVOZOO si můžete prohlédnout nejen více než 250 velmi věrně provedených "kovových" zvířat, ale také nahlédnout do porodnice, kde se zvířata vyrábějí, pohrát si na hřišti, nahlédnout do starého letadla L-610, vylézt si na Maják - rozhlednu a propátrat obří loď Naděje. Na té můžete dokonce i přespat. Po KOVOZOO se můžete pohybovat pěso, vláčkem Steelinkou nebo se projet na mini/motokárách. Je tu toho k vidění opravdu hodně, ale areál je celkem rozlehlý, nepůsobí přeplácaně. Mezi zvířaty je v zeleni spousta laviček a odpočinkových zákoutí, kde si můžete odpočinout nebo se občerstvit. U vstupu i je malá restaurace. A podle webových stránek, kde najdete všechny potřebné informace a ještě mnohem víc, jsou v plánu další skvělé inovace a rozšíření. Areál si můžete prohlédnout sami, je možné si domluvit prohlídku celého areálu i s komentářem, dokonce jsou možné i exkurze zaměřené na třídění a recyklaci odpadu apod. Opravdu můžeme vřele doporučit. 











Nakonec jsme zvládli i ten Baťův kanál. Sice jen ze břehu, ale nám to ani moc nevadilo. Přímo ve Starém městě je jedno z přístavišť, kde spousta lodí kotví, připlouvá, odplouvá a je na co koukat. Kousíček od přístaviště je i jedna z mnoha plavebních komor. A my jsme měli obrovské štěstí, že jsme zrovna viděli komorou projíždět lodě. Dokonce tři najednou! Pokud byste měli chuť si kousek tohoto 52 km dlouhého umělého kanálu projet, ať už v rámci organizované vyhlídkové plavby či si na několik hodin či dní pronajmout loď, určitě se podívejte TU. Jsou tam na jednom místě pohromadě nejen informace o kanálu, ale také o všech přístavištích, která nějakou ze služeb nabízejí. Někde to je jen pronájem, někde nabízejí i (různě tematické) vyhlídkové plavby. Kolem kanálu jsme se prošli kousek po cyklostezce a zrovna bylo na vodě poměrně rušno. 







Ve Starém Městě můžete zavítat ještě do Muzea Velké Moravy či na různá archeologická naleziště. Pokud bych ve městě byla jen s nejstarším, určitě bychom se do muzea podívali. Předpokládala jsem ale, že prcky by to příliš nebavilo a navíc mě to po dni ve městě strašně táhlo někam do přírody, stavili jsme se cestou do kempu ještě u rozhledny Salaš. K té se můžete dostat různými cestami, my jsme zvolili tu nejkratší. Když zaparkujete ve vesničce Salaš skoro na konci u obecního úřadu, je to k rozhledně asi kilometr po zelené. Sice hodně do kopce, ale zvládli to i ti nejmenší. 





A rozhledna je krásná, ve tvaru dvou do sebe zaklesnutých (šťastných) sedmiček. Má dvě vyhlídkové plošiny a je z nich krásně vidět po kraji kolem. Na Chřiby, Uherské Hradiště, dokonce je velmi dobře vidět i Velehrad. 






Závěrečný pátý den už jsme z části strávili cestou autem domů. Ale protože jsme chtěli ještě něco nakoukat a já chtěla ještě jednou do toho krásného listnatého lesa, zvolili jsme procházku kolem hradu Buchlov. S dětmi na prohlídky hradů a zámků moc nechodíme, byli jsme jen párkrát s nejstarším na dětské prohlídce, jinak šetříme své nervy. Tady jsme udělali trochu chybu, protože když si zakoupíte jen prohlídku areálu, zase tak moc toho neuvidíte. Dostanete se jen na 1. a 2. nádvoří, dál ne. Takže pokud do hradu zavítáte, určitě si zakupte dvacetiminutový okruh s průvodcem, který zahrnuje vyhlídku z věže. Je to krátké, děti vydrží, něco málo se dozvíte, něco málo z hradu uvidíte a hlavně se podíváte do kraje. Ze samotných nádvoří ani z vrchu Buchlova, na které hrad stojí, totiž nic vidět není. Kopec je hodně zalesněný vysokými stromy. 







A pokud máte větší děti, určitě by se jim mohla líbit dětská prohlídka S pastelkami po hradu Buchlov. Dostanou při ní skvělého průvodce Evy Chupíkové, ten se dá ale případně zakoupit i bez prohlídky v suvenýrech hradu. My máme tyhle bohatě ilustrované průvodce po památkách moc rádi. Doma už jich máme několik a postupně "sbíráme" další. Už jich je více než šedesát a všechny můžete zakoupit TU, některé z nich v pokladnách příslušných památek.  





A ten okruh lesem kolem Buchlova byl prostě paráda! Mou jedinou ambicí bylo dojít na vedlejší vrch Modla (Barborka), kde stojí kaple sv. Barbory, v které jsou pochováni všichni páni hradu Buchlov. A potom okruhem zpět k Buchlovu. Kdyby byla dobrá konstelace, tak bychom mohli okruh trochu zvětšit a dojít až na Břesteckou skálu. Leč únava pochodujících byla značná, takže jsme to vzali přes Čertovo sedlo po naučné stezce zpět k Buchlovu.







A řeknu vám, že překvapení nás všech bylo značné. Naučná stezka je plná naučných tabulí, tak jak je zvykem. Na téhle naučné stezce jsou navíc odpočívadla a kryté přístřešky snad na každém půl kilometru, takže můžete svačit a odpočívat, jak se vám zlíbí. Co však vzalo dech nám a hlavně dětem, jsou dřevěné zvířecí rodinky v životní velikosti, které na stezce potkáte. Na úvodní tabuli byli velcí obyvatelé lesa představeni, ale že se s nimi cestou setkáme i "naživo", to jsme nečekali. 







No a ty lesy, ty krásné, světle zelená bukovo-dubové lesy, to je bonus navíc. To u nás neznáme, to u nás nemáme. Vlastně nás hodně překvapila i cedule Národní památka s moravskou orlicí, my známe ty s českým lvem. No jo no, musíme na tu Moravu jezdit častěji. A nejen do moravských hor.





Musím říct, že jsme si to opravdu užili. Manžel na místě prohlásil, že měl pocit, že jedeme do oblasti nikoho, kde vlastně nic není a moc nevěděl, co tam budeme dělat. A nakonec byl nadšen stejně jako my ostatní. Chřiby jsme si dokonce zamilovali natolik, že bychom se tam rádi vrátili v rámci nějakého vícedenního pěšího putování.

Zcela určitě jsme nevyčerpali všechny možnosti krás téhle oblasti. Vynechali jsme Uherské Hradiště, Kroměříž, Luhačovice, Strážnici, Bílé Karpaty a další krásná místa, ale prostě už se nám to nevešlo. Tak třeba příště. :-)





A na závěr opět pracovní (a jiné) listy ke stažení, popř. odkazy na stránky, kde si je můžete stáhnout. Na většinu z nich byly již odkazy v textu výše:

10 komentářů:

  1. Opět skvělé tipy, velký dík za tip na omalovánky Výlety po Česku. Vypadají jako ideální připomenutí výletů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji! A jsem moc ráda, že se omalovánky budou hodit.

      Vymazat
  2. Díky moc! Většinu míst jsme navštívili během naší loňské plavby po Baťově kanálu. Ráda jsem si je připomněla.
    Zlínskou zoo mám v top spolu s Pražskou a Plzeňskou. Jihlavskou zatím neznáme.
    Tahle vaše tour je pro mě velkou inspirací pro budoucí DV.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuji! A jsem ráda, že můžeme alespoň trochu inspirovat. Tahle naše "tour" nás všechny moc baví. :-)

      Vymazat
  3. Jsem ráda, že se vám v našem kraji líbilo - a pokud budete chtít nějaké tipy, co a kde ve Chřibech, ráda poradím :-) a ta orlice na označení přírodní památky opravdu nepatří, to tam pravidelně přelepuje nějaký vtipálek - jen nám vrtá hlavou, proč jen v této přírodní památce, když jich je v okolí víc... no nic, manžel to zas pojede spravit :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. Tipy určitě v budoucnu využijeme. A líbilo se nám u vás moc! A s tou orlicí je to opravdu vtipné, to jsem nečekala, že to bude mít takové rozuzlení. :-)

      Vymazat
  4. tak jste nas inspirovala a uz jsme navstivili velehrad a modrou... vic takovovych webiku ... moc rada vas ctu dekuji ze jste...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc a moc děkuji! Jsem moc ráda, že jsme inspirovali. Mějte krásné léto!

      Vymazat
  5. Verunko, opět nádhera! Eliška bude mít tento rok taky ČR, tradice, svátky, kraje. Moc se na to těším a ač už jsme něco pocestovali, chystáme se opět a děkujeme za inspiraci!
    Vedete si nějaký cestovatelský deník?
    Krásné léto!
    Kohoutci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, moc díky, jsme rádi za inspiraci. Sbíráme vizitky do Turistického deníku a Máťa si vede svůj deník Výletovník. Jsou to čtvrtky A4 v šanonu. Vždycky si napíše, kde jsme byli, co jsme tam zažili, nalepí si fotku, pohlednici, vstupenku… A ještě si dělá i nějaké další věci. Chystám do konce prázdnin článek o tom, jak jsme poznávali ČR a tak to vše bude. :-) Krásné léto!

      Vymazat