To máte tak, když si naplánujete výlet a zuby nehty na něm trváte, protože následující víkendy jsou tak nějak obsazené. Takže vyrazíte, i když se necítíte úplně fit. A den předem navíc zjistíte, že se v noci před výletem mění čas a vstávat se tedy nebude v šest, ale vlastně v pět. Uff, ale zvládli jsme to a kluci byli stateční. A brzkoranní mrazivá procházka na vlakovou zastávku nás probrala dokonale.
Ale tím to zdaleka nekončilo. Lístky jsme kupovali až ve vlaku, protože na zastávce není pokladna. Pan průvodčí se nám dosti dlouho věnoval a zkoušel různé varianty, co nám vyjde nejlevněji. Nakonec nám prodal celodenní síťovou jízdenku. Tu jsme měli poprvé za všechny naše cesty. A zanedlouho jsem měla zjistit, že to nemohla být náhoda…. "Spěšný" vlak od nás spěchá do Pardubic celé dvě hodiny. Kluci se ale nenudili, četli si, luštili, vyplňovali pracovní listy jako obvykle. Pak už jen přestup v Rosicích na rychlík a za deset minut jsme v Hradci. Natěšení, že už jsme za chvilku v cíli, jsme v Rosicích přestoupili do vlaku, který právě přijel. Jen jsme se trochu divili, že rychlík má jen dva vagóny. To my jsme na trase Praha-Brno zvyklí na jinší soupravy. Co jsme ovšem vůbec netušili bylo to, že ten malý rychlík ještě v půlce rozdělili a jedna půlka jela směr Hradec a druhá směrem, odkud jsme právě přijeli. A co my? No správně, my seděli v té špatné půlce. Takže jsme jeli zase zpět. Zprvu trochu panika, ale nakonec jsem z toho udělala přednost. Budeme mít výlet navíc! A kluci si mohli dokonce vybrat, jestli chtějí do Chrudimi nebo do Slatiňan. :-)
Zvítězila Chrudim, takže jsme měli skoro dvě a půl hodiny na procházku tímhle krásným městem. Na prohlídku nějaké expozice to sice nebylo, ale propátrali jsme náměstí, prohlédli si krásný Mydlářovský dům zepředu i zezadu a prošli se Myší dírou. A syn se tu naučil jezdit po zábradlí. Vlastě ani nevím, jaktože to do té doby neuměl. :-)
No a pak znovu do Rosic a podobná anabáze s přestupováním. Tentokrát jsme však měli štěstí, protože přijel opravdovější rychlík a nic se nerozpojovalo, takže jsme byli za chvilku v Hradci. Sice skoro s dvouhodinových zpožděním, ale přeci!
Nejprve jsme vyrazili do Obřího akvária. Měli jsme štěstí na mladou průvodkyni, která nám povyprávěla zajímavosti o některých z množství vystavovaných ryb z Jižní a Střední Ameriky. Bohužel ne vždy to prý tak je. V akváriu si můžete také prohlédnout amazonské papoušky, podívat se na zajímavý film o přírodě Střední Ameriky nebo si prostě jen tak sednou do kavárny. V akváriu se nám moc líbilo, přesto bych ho rozhodně nenazvala obřím a i vstupné se mi zdá celkem vysoké.
Dál jsme se vypravili na naši obvyklou prohlídku městem. Chtěli jsme obsáhnout většinu z těch zajímavých míst, na které nás upozornili přátelé a známí. Hodně námi navštívených hradeckých míst nějak souviselo s vodou. Na tuhle myšlenku mě přivedlo už výše zmíněné akvárium a také to, že Hradec Králové leží na soutoku řek Labe a Orlice. Takže naše další cesta vedla právě sem. Na soutok a k vodní elektrárně Hučák. Vodní elektrárnu můžete navštívit v rámci prohlídky, my jsme ale navštívili jen vedlejší Infocentrum o obnovitelných zdrojích. Je sice vidět, že centrum už nějaký ten pátek funguje, ale vše funguje a většina exponátů je interaktivních, tak to tam kluky moc bavilo. Navíc si v expozici můžete vyplnit i speciální pracovní listy. Ke stažení jsou TU.
Hned u vodní elektrárny je celkem velké dětské hřiště. Normálně na taková hřišťata moc nechodíme, ale když je příležitost, je nadšení veliké. A tak se unavená matka mohla usadit na sluníčko a v klidu si vychutnat kousek zatajené čokolády. :-) Ale brzy se šlo dál. Na soutok a prozkoumat celé Jiráskovy sady, které se právě okolo soutoku a mezi oběma řekami rozkládají. Moc se tam líbilo mě i klukům. Hned vedle centrálního plácku si našli jakési přírodní bludiště a snad na čtvrt hodiny se mi v něm ztratili.
A pak zase přes most a po jiném zase zpátky, abychom jsme si té vody dostatečně užili. Cestou na centrální náměstí jsme se cíleně zastavili u moderní budovy Státní vědecké knihovny a okoukli Zpívající schody/stromy odkud je krásná vyhlídka na starou i novou část města.
A potom už ulicí s Kanovnickými domy (které prý byly barokně přestavěny Janem Blažejen Santinim) na Velké náměstí. Tak Velké náměstí sice zase tak úplně velké není, viděli jsme už mnohem větší, ale stojí na něm tři krásné historické památky. A každá v jiném stavebním slohu. Je tu gotická Katedrála sv. Ducha, renesanční Bílá věž a barokní radnice. Pěkně fotogenicky vedle sebe. Takže se dají skvěle porovnávat prvky jednotlivých stavebních slohů.
Do Bílé věže jsme se vylezli podívat. A musím říct, že je uvnitř krásně, moderně a velkoryse zrekonstruovaná. Pár městských věží už jsme navštívili a tohle je opravdu paráda. Pravda, ten barevně nasvícený skleněný model věže už na mě byl trochu moc, ale kluci byli nadšení!
A potom ještě prohlédnout náměstí, dodělat pracovní listy a hurá zase pěšo na vlak. Cestou jsme viděli krásnou budovu Jana Kotěry, v které sídlí Muzeum východních Čech. A také spoustu dalších zajímavostí, protože Hradec Králové je opravdu krásný. A už tu začínalo jaro a kvetly krokusy!
Únava po opravdu dlouhém výlete byla znát. Ještě jsme chtěli nakouknout do Labyrintu divadla Drak, ale to už jsme nestíhali. Tak při nějakém příštím výletě.
Kluci měli opět připravené pracovní listy. Máte-li zájem, stáhnout si je můžete TU, mapu TU a plánek TU.
Žádné komentáře:
Okomentovat