Co číst… bylinky a spol.

Mám bylinky moc ráda. Nejen ty léčivé, ale i ty plané jedlé (tzv. jedlé plevele). A na zahradě jich máme celkem dost. A rádi sbíráme, někdy přímo i sklízíme, ochutnáváme, jíme, vaříme z nich (o tom je samostatný článek na blogu) a léčíme se pomocí nich. Já i děti. Ta teď skoro tříletá pomáhá už od malička. A snad ještě chvilku bude. Protože ten osmiletý sice taky občas ještě lístky a květy sbírá, ale ještě raději je pojídá. A tomu ročnímu je to zatím spíše šumák. I když se zdá, že i z něj bude zdatný pojídač zelených bylin. A snad i sběrač. :-)

Co venku… hmyzáci a jiná havěť

O hmyzu a dalších bezobratlých si netřeba jen číst (viz článek o "hmyzích" knížkách). Drobná havěť může být totiž skvělým předmětem pozorování. A obzvláště děti jsou světem těchto drobných živočichů obvykle fascinovány a je krásné je v jejich nadšení a zapálení pozorovat. A také povzbuzovat.

Rodičům se právě v "hmyzí" oblasti nabízí obrovské množství možností a příležitostí, jak tento svět dětem přiblížit a společně si ho užít. Drobné havěti je všude kolem nás spousta. Pozorovat můžete jen tak. Stačí se pořádně rozhlížet, určitě nějakého hmyzáka objevíte.  Nebo zvedněte kámen a koukejte. To bude úprk!

Co číst… hmyzáci a jiná havěť

Venku začíná vylézat různá drobná havěť a všelijaké malé potvůrky. To malé, co leze, létá, skáče a píďalí se kolem. Můžeme tomu říkat hmyz, i když to tak úplně není. Většina potvůrek kolem nás sice do velice různorodé skupiny hmyz patří, ale zdaleka ne všichni. Třeba takoví pavouci, stonožky, hlemýžď... Dnešní čtení zkrátka bude o bezobratlých, tedy o těch "bez páteře". A hmyz je jen jednou (byť nejpočetnější) skupinou bezobratlých.

Jak na… velikonoční přání

Co si tak vzpomínám, tak jsem asi nikdy klasické polednice k Vánocům a k Velikonocům neposílala. Nepíši ani přející SMS. Ani nevím proč. Možná proto, že mi to připadá málo osobní. A tak jsem začala přání vyrábět. Už kdysi dávno snad před patnácti lety. A teď už je z toho tradice.