Jak na… zimní piknik

Tak už jsem tu psala o pikniku jarním, letním i podzimním, tak ten zimní pořád chybí. A to jsme v zimě a na sněhu piknikovali už loni. A letos znovu. Několikrát. Tak tedy trochu inspirace pro ty, kteří by se chtěli také "najíst venku". Nejkrásnější je samozřejmě piknik na sněhu, nejlépe ještě v mraze, abychom si tu zimu pořádně užili, ale ani "bláto" není marné. 
Spoustu tipů na zimní piknikování najdete TU na báječném webu jdeteven.cz.

Stejně jako v předchozích piknicích, tak i na ten zimní jsem se snažila připravit jídla ze sezónních surovin. To je takhle na konci zimy trochu oříšek, ale snad se zadařilo. No a protože je v zimě venku zima, že :-), snažila jsem se připravit i jídla zahřívací. A to nejen teplotou, ale i chutí. Musím přiznat, že na nějaké velké zimní vaření venku jsem zatím nenašla dost odvahy. Skončili jsme zase u těch našich buřtů (popř. jablek, brambor, hadů z těsta) a nic moc dalšího jsem venku nevymýšlela. Ale třeba na to ještě dojde. Vše je tedy uvařené doma a přenesené někam ven. 

DV kam… naše třetí krajské město (Brno)

Tak nakonec i na sepsání třetího krajského města v pořadí došlo. Sice se zpožděním, ale po Jihlavě, Pardubicích, Olomouci a Praze (ve dvou posledních městech jsme byli až po Brně) je tu konečně i Brno! V Brně jsme byli už v listopadu, nestihla jsem ovšem zatím sepsat článek, proto to bude jen stručné. Ale třeba přesto někoho inspirujeme. 

Tentokrát to bylo opravdu velké přemýšlení. Protože poznat Brno za jeden den se prostě nedá. Takže jsem se protentokrát zaměřila na dvě dominanty města a pohledy z výšky. Brno stojí na několika kopcích a to jsme si tedy ověřili na vlastní nohy i oči. A opět jsme necestovali sami, syn si s sebou vzal kamaráda.

Kam… do Prahy (nejen) za Josefem Ladou

Ano, za Josefem Ladou jsme se skutečně vydali do Prahy, nikoliv do Hrusic (i když i tam se chystáme). V Praze je totiž do konce března velká výstava Sedmičky Josefa Lady v Tančícím domě. Tentokrát jsme se vypravili s větší skupinkou a měla jsem to bez práce. Jeli jsme totiž se synovým přírodovědným kroužkem Otakárek a vše bylo parádně zorganizované a připravené a nemusela jsem se o nic starat a vymýšlet program. 

Vlastně jsem jen připravila materiály jako obvykle a pracovní listy. Společně s dětmi jsem předem doma vyhrabala všechny knihy, které máme napsané či ilustrované Josefem Ladou, něco málo jsme si i půjčili v knihovně. A byla toho celkem slušná hromádka. Mrkli jsme se na pár pohádek a videí, děti si vzaly nějaké ladovské čtení do vlaku, dcera k tomu nějaké tematické omalovánky, já připravila pracovní listy (najdete je na konci článku) do vlaku i přímo na výstavu a mohlo se vyrazit!