Co číst… podzim

Už nějakou dobu tu máme podzim. A tak jsme tedy aktualizovali náš knižní košík ročních období (o jarním koši jsem psala TU). A cože v našem podzimním koši s knihami je? Ani jsem netušila, než jsem to dala na hromadu, co všechno o podzimu máme. Většina naše, něco málo také z knihovny. A protože na nás lezou různé choroby, bude to tentokrát spíš obrázkové.

Pokračování článku o podzimních knihách najdete TU.

Černobílé mámení...

Jsou to už skoro dva roky, co jsem nejmladšímu připravovala a šila černobílé hračky, podložku, deku, polštářek, černobílé kolotoče… Už z toho všeho dávno vyrostl. 

A tak věci putovaly dál. K dalšímu miminku až na severní Moravu. K miminku knihovnickému. Z miminka se vyklubal kluk jako buk. A ten také roste a roste a většinu těch věcí už nepotřebuje. Nechal si jich pár pro potěchu a ten zbytek putuje dál, tentokrát do kraje Pardubického. K dalšímu miminku, co se brzy narodí. A zase mamince knihovnici a zase to bude kluk.

Takže tyhle věci už bude využívat třetí knihovnický klouček. Mám z toho velkou radost, moc mě to těší a mám chuť si zase něco malého ušít. :-)

Buďte zdraví, vy kluci knihovnický!

DV kam… za lovci mamutů

Mít tři děti je krásné, ale občas taky trochu záhul. Hlavně v tom, že každý má jiné aktuální potřeby a přání a skloubit vše tak, aby všichni dostávali přiměřený díl pozornosti, je obtížné. Zvlášť nejstarší na tom byl v poslední době bit. Byť v domácím vzdělávání, nedostávalo se mu takové pozornosti, jaké bychom si oba představovali. Pozornost, péči a objetí si pro sebe uzurpovali ti mladší. A tak jsme se domluvili, že budeme vyrážet alespoň jednou měsíčně na celodenní výlet jen sami dva. Celá rodina trávíme volný čas velmi rádi společně, vyrážíme ven do přírody a na výlety, ale asi nastala doba trávit s dětmi nějaký ten čas i odděleně. I když se musím přiznat, že si budu muset zvykat, protože prožívání s celou rodinou mám hodně pod kůží.

Kam… vem si deštník a hurá na Křemešník

Takhle nám často odpovídal náš taťka, když jsme se ho se sestrou zvědavě ptaly, kam jde. Že prý si bere deštník a jde na Křemešník. Taková žertovná rodinná průpovídka. Ale jestli si správně pamatuju, v dětství jsem s rodiči na Křemešníku nebyla. Poprvé jsem tohle místo navštívila až před několika lety na skvělém motivačním knihovnickém kurzu, kde jsem poznala spoustu moc fajn lidí. A bylo tam krásně! Stejně jako teď.

A tak jsem na tenhle zalesněný vrch vysoký 765 metrů s radostí vyrazila s celou rodinou. Podle různých fotek soudím, že v sezóně je tam asi pěkně šrumec. Pokud nemáte "davy" moc rádi, vyrazte stejně jako my mimo prázdniny. My jsme tam byli začátkem září a počasí bylo na turistiku tak akorát, ale bylo chladněji a zataženo, takže to dost lidí asi odradilo. Moc jsme jich totiž nepotkali. 

Protože jsme měli s sebou kočárek, rozhodli jsme se pro okružní naučnou stezku kolem celého vrcholu Křemešník, protože měří jen asi 4 km a podle mapy se zdála nejsjízdnější. Bylo to opravdu tak. Ale pro nás a náš kočár byla sjízdná až moc. :-) Vede totiž celá po lesní zpevněné cestě, místy silničce a na to nejsme my ani naše děti moc stavění. Jde se ale krásným smíšeným lesem, všude zeleno, voňavo, kameny, skalky, pařezy kolem. Sem tam naučná cedule, studánky… Krásně se tam jelo i šlo. Ale zřejmě jsme si potřebovali užít svou trošku adrenalinu, takže jsme to od kapličky sv. Jana a Zázračné studánky vzali po červené přes kořeny a kameny do krpálu kolem Křížové cesty na vrchol Křemešníku. A udělali jsme dobře, protože Křížová cesta je zasazená do neskutečně krásného prostředí. Zázračná studánka byla aktuálně bez vody, bude zase až před Vánoci. Voda ve studánce je prý léčivá a dříve se k tomuto místu podnikaly poutě.

Na vrcholu Křemešníku je toho mnoho k vidění a případnému vyžití, stojíte-li o to. My jsme si zvenku prohlédli Větrný zámek, kostel Nejsvětější Trojice, děti si pohrály na dětském hřišti a všichni jsme se vyšplhali na 52 metrů vysokou rozhlednu Pípalka. Rozhled je neskutečný! Kruhový a s dalekým rozhledem. Opět jsem si ale potvrdila, že rozhledny tohoto druhu nejsou nic pro mne a měla jsem co dělat, abych vylezla i slezla ve zdraví. Proč já tam furt lezu! :-) Na vrcholu můžete dál využít hotel s restaurací, lanové centrum pro malé i velké nebo v zimě sjezdovku s vlekem. Nevyužili jsme ani jedno, takže nemůžeme referovat. Co ale můžeme doporučit beze zbytku, je tenhle nenáročný, avšak moc fajn výlet! 

Jak na… barvy

Prostřední teď budou tři a musím přiznat, že co se týče barev, byla jsem v poslední době trochu na vážkách. Pořád se nějak nechytala, pletla všechno dohromady, barvy nedokázala přiřadit ani pojmenovat. Ne, že bych měla strach, že už by to měla vědět a neví. Ne, že bych ji chtěla do něčeho tlačit nebo ji neustálým opakováním něco lít do hlavy. Ale vzhledem ke všem svým očním neduhům jsem přeci jen měla strach, jestli je všechno v pořádku. A je! Uff. Už to naskočilo. Samo. Jako všechno ostatní z čeho jsem měla někdy obavy. Třeba před dvěma lety čtení u nejstaršího. Ne nadarmo se říká: "netlačit, ono to přijde samo až bude čas". Je to pravdivé nejen v oblasti vývoje a vzdělávání. :-)

Ale nejsem nadarmo milovnice knih, her a různých didaktických pomůcek, abych jí přeci jen něco nepodsunula. A cože máme pravidelně "v oběhu"?

Jsem strašně ráda, že se tříletá začíná chytat v hraní deskových her. Začíná chápat, že hry mají nějaká pravidla, chápe smysl házení kostkou, respektuje střídání hráčů ve hře. A navíc ji to moc baví. Takže obyčejné barevné pexeso (zatím jí úplně stačí tak osm dvojic) nebo hru Duha od Granny hrajeme aktuálně několikrát denně. Duhu můžeme vřele doporučit. Při hře si lze barvy nenásilně procvičit a navíc jde hru hrát několika různými způsoby v různých obtížnostech. V té nejtěžší kromě barev trénujete i paměť a soustředění.

Skvělé jsou i kartičky od Juchuuu!. A to nejen na poznávání barev, ale i na jejich míchání. 

K hrátkám s barvami jsme používali různé barevné pomůcky, které sice primárně slouží jinému účelu, ale proč je nevyužít, když jsou tak krásně barevné.

Dřevěné navlékací pyramidy od Plan Toys, na kterých momentálně trénuje motoriku nejmladší, ale skvěle se na nich trénují barvy a jejich jednotlivé odstíny.

Tohle se sice také spíše na trénování motoriky, ale základní barvy se na tom dají poznávat dobře. Podle přiložených předloh lze kuličky vkládat do podložky a trénovat tak paměť, prostorovou představivost a dovednost "oko-ruka".

Dřevěná abeceda je krásně barevná už od pohledu. Písmena u nás aktuálně nikdo netrénuje, tak alespoň ty barvy.

Barevné počítací tyčinky od Ježpodů z Hejného matematiky jsou též v základních barvách. A netřeba s nimi jen počítat. Lze z nich skládat obrázky nebo hrát mikádo. A u Ježpodů mají i spoustu jiných krásných barevných věcí! 

A taky pár nějakých těch knih. Nejoblíbenější je u nás barevná kniha Petra Horáčka (u nás jsou oblíbené všechny jeho knihy) a okýnková knížka od Svojtky. A zapomenout nesmíme ani na "tulletky" nebo krásnou knížku Daniely Fischerové Duhové pohádky.

Spoustu barevnách aktivit lze jednoduše vyrobit doma. Z věcí, které máte po ruce. Třeba z víček od lahví nebo přesnídávek, vyřazených vzorníků barev z hobby marketu nebo prostě jen z barevných drobností a mističek z IKEA.