neděle 28. února 2021

Co venku… v březnu

AKTUALIZOVANÝ STARŠÍ ČLÁNEK

Chodíme ven každý den. Alespoň na chvilku, Zjistili jsme totiž, že nám to dělá dobře. Jsou ale dny, kdy se dětem moc ven nechce. Pak stačí nějaký cíl, činnost, dopředu dané místo, které je třeba prozkoumat a jde to samo. Jsme venku na to šup. Venku se sice naplánovanou činností obvykle nezabýváme nijak dlouho, protože děti se trhnou a hrají si/baví se po svém, ale to vůbec nevadí. Pokud to máte podobně a občas potřebujete podobné "spouštěče", třeba vám přijde vhod pár tipů.

A protože máme březen, tak pár tipů březnových:
  • Vydejte se na průzkum zahrad a pokuste se najít co nejvíce jarních květin (najdete sněženku podsněžník, bleduli jarní, talovíny, modřence, ladoňky a další?). Tipy na knížky o zahradě najdete v článku TU a TU.
  • Pátrat můžete i ve volné přírodě. Objevit byste už mohli kvetoucí podběl lékařský, sasanku hajní, orsej jarní, violku vonnou (fialku) a jiné. Podběl si můžete natrhat a nasušit si ho na čaj.
  • V březnu celkem hojně prší. Obujte holiny a pláštěnky a vyrazte do deště a bláta. Louže a bláto jsou parádní zábava! :-)

pátek 26. února 2021

DV… jak na polární oblasti

Jako obvykle pozdě, ale co se dá dělat, dřív jsem to sepsat nestihla. Tématu polárních oblastí jsme se věnovali tak nějak průběžně během konce ledna a února. Nejprve hodně prakticky, protože u nás bylo letos v zimě opravdu hodně sněhu. Takže stavění nejrůznějších iglú, pro děti i pro malé figurky, hrátky na sněhu a se sněhem, závody "psích" spřežení se sáňkami apod. Děti chtěly být hodně venku, takže doma jsme toho moc nezvládli. To až později, když sníh roztál, věnovali jsme se tématu víc doma. A navíc je v tomhle období ještě i tučný čtvrtek, kterému se také říká tučňák (sice nemá s těmi opravdovými tučňáky nic společného, ale proč si je nepřipomenout) a také koncem února Mezinárodní den ledních medvědů, takže se oba tyhle svátky k tématu náramně hodí. Víc o obou svátcích najdete TU.

sobota 20. února 2021

Co číst… bobky, šišky, hovínka

STARŠÍ AKTUALIZOVANÝ ČLÁNEK

Já vám to řeknu rovnou. Tenhle článek je o h…. Teda ne tak úplně. Je o knihách, které vyprávějí, kreslí a povídají o šiškách, bobcích a hovínkách. Zkrátka o lejnech a výkalech. Pokud vám už tenhle výčet nedělá dobře, tak prosím nečtěte dál. Máte-li slabší žaludek, nechte si na další čtení raději zajít chuť. Zlobit se nebudu. :-)



Divíte-li se proč zrovna tohle téma, je vysvětlení celkem jednoduché. Za prvé jsem to slíbila už ve dvou článcích (ten vánoční je TU, ten o stopách TU). Za druhé jsou zvířecí výkaly skvělým pobytovým znamením, podle kterého poznáte, co ve vašem lese žije za zvířata (a ne, nemyslím tím to neřádstvo na chodnících kolem vašeho domu). A za třetí u nás tak nějak dokola jede "fekální" období. Možná to znáte. To je ta doba, kdy se hodně mluví (ba i prozpěvuje a rýmuje) o čůrání, kadění, prdění, bobkách, ba i "sprostá" slova jako hovno či prdel se "odnikud" zjeví a povětšinou všechny tyhle výrazy způsobují salvy smíchu. Nejstaršího syna to drželo snad skoro dva roky. Tak od tří do pěti, jestli si správně pamatuju. A někdy mám pocit, že ho to drží stále. :-)