pondělí 22. května 2017

Jak na… pampelišky

Je mi jasné, že je to trochu s křížkem po funuse. Ale pampelišky se objevují celé léto, i když už ne v takovém množství, tak snad se ještě potěšíte, pokocháte a třeba i něco vyrobíte.



Miluju pampelišky! Pampeliška je skvělá bylina. Krásná i užitečná. Když na to přijde, můžete ji celou využít. K jídlu i k hraní. Je poslem jara a sluníčka. Můžete ji jíst, léčit se s ní, hrát si s ní… Smetanka lékařská, hadí mlíčí, kačinec, lucerničky, pamprlice, lví zub, kněžská koruna… to všechno je pampeliška. A já se s vámi podělím o pár tipů, které frčí u nás. Některé každý rok, některé letos poprvé…


Pampelišky jsou skvělé k jídlu. Listy používám s další listovou zeleninou a dalšími planými bylinami do salátů. Jen s lehkou italskou zálivkou (lžíce medu, lžíce citronové šťávy, dvě lžíce oleje, popř. trochu soli). Listy můžete použít třeba i do omelety. Někde se radí, že listy se mají používat jen čerstvě zjara. Nejlépe do Velikonoc, že potom zhořknou. Já radím ochutnat. A samozřejmě netrhat ty obří lupeny, ty nechat raději králíkům. :-)


Z květů jsem letos poněkolikáté dělala pampeliškový med. Teda on je to spíš sirup, i když letos tedy měl konzistenci zatím nejmedovatější. Vylepšila jsem ještě meduňkou a pomerančovou šťávou. A je to bašta a ta vůně! Zato kapary, které jsem letos z poupat pampelišky dělala poprvé, na ochutnání teprve čekají. Ale výroba je super jednoduchá.
A co kořen? Z praženého kořene se prý dá vyrobit náhražka kávy. To ale vyzkoušené nemám. Kafe nepiju, ani obyčejné ani žádné jiné. Zato detoxikační čaj zdravý pro játra vyzkoušený mám!




Pampeliška bývá sice často považována za plevel, je ale i hodnotným lékem! Květy, listy i kořen totiž obsahují spousty vitamínů a dalších prospěšných látek. Kořenu se jistě ne nadarmo říká "český ženšen". Takže nejlépe čaj z kořene a med z květů!


A s pampeliškami se dá i krásně hrát. Přiznám se, že je mi zatěžko trhat ty krásné svítící hlavičky jen tak, takže u nás pampeliškové hraní vždycky předchází vaření medu. A co tedy s nimi? Ze stonků můžete jejich "roztřepením" a ponořením do vody vytvářet různé ornamenty, zvířátka, chobotničky… Z květů i se stonky můžete holkám uplést věneček a klukům vyrobit náramkové hodinky. Nebo naopak. Nebo obojí jako u nás. :-) 






A nakonec si dejte pořádnou pampeliškovou bitvu. Když květ se stonkem chytnete hned za hlavičkou šikovně mezi palec a ukazováček, můžete palcem květ vystřelit pekelně daleko. Tak do toho! A pak? Tak rozstřílené i jinak použité květy sesbírejte do košíku, přidejte pár nově otrhaných a hurá na med. Já trhám i s dětmi. Baví je to a starší si při počítání do dvou set skvěle zopákne matiku. :-)


Na pampeliškách se také skvěle pozorují včelky, drobní broučci a jiný hmyz. A co teprve, když pampelišky odkvetou. Posílání ochmýřených semínek do světa baví snad všechny. Jojo, s pampelajdama je zábava!






Pampeliškově můžete i tvořit, není to těžké. Na prvním obrázku jen zmačkaný krepák, na druhém přání pro babičku.



A na konec jako obvykle pár všelikých pampeliškových odkazů. Těch sice najdete na webu spousty, ale já přidávám jen ty, které mám ozkoušené, nebo ty, které jsou z mých oblíbených stránek:
Nejen pampeliškové květnové aktivity venku v jiném článku tu na blogu a nejen pampeliškové hraní na webu jdeteven.cz.

Hurá na ně! Na pampelišky… :-)


sobota 13. května 2017

Kam… skály, doly, hrady Kokořínska

Tak tenhle výlet byl od počátku výzva. A to v mnoha směrech. Zvlášť pro mě, vrcholně plánovacího tvora. Měl to být výlet třídenní, ale nakonec bylo všechno jinak. Ale o tom později… Přesto jsem se rozhodla článek o výletu sepsat, třeba někoho i tak inspiruje.

Na začátku bylo pár dní před plánovaným odjezdem horlivé shánění ubytování. Zjistila jsem, že hledat ubytování na turisticky exponovaném místě a ještě k tomu o prodlouženém víkendu a pár dní předem je poněkud… ehm, pošetilé. Obeslala jsem asi dvanáct ubytovacích zařízení, skládala, jestli pojedeme z pátku do neděle nebo ze soboty do pondělí, podle toho jak to vyjde. A nakonec to vyšlo. Sice ne zcela podle našich představ, protože původně jsme chtěli postupně obejít celé Kokořínsko. Po žluté z Mšena a potom po červené přes Ráj a Kokořín zpět do Mšena. Ale co už, hlavně, že jedem!


Kam se chceme asi tak nějak podívat, jsme měli v hlavě sesumírované. "Trasy" výletů jsme tvořili za pochodu. Trasy jsou schválně v uvozovkách, protože s dětmi osm, dva a půl let a jeden rok jsme na túry a jejich plánování dopředu spíše rezignovali, protože obvykle nevyjde nic z naplánovaného.


První den jsme přijeli kolem poledne a hned jsme vyrazili na hrad Kokořín. Prozíravě jsme zaparkovali na parkovišti hned pod Kokořínem, takže na samotný hrad to nebylo daleko. Kousek se jde po červené po silnici, potom doporučuji odbočit na modrou a jít po "přírodních" schodech z kulánů. Je to větší adrenalin a pro děti větší zábava než šlapání po silnici. Na hradě jste za chviličku a do hradu můžete vstoupit buď postranní brankou nebo hrad obejít a jít hlavní vstupní bránou. My jsme šli hlavní bránou a dobře jsme udělali. Vstup po skále a přes dřevěný most je totiž opět větší zábava. Na hradech a zámcích (pokud už na nějaké zavítáme) se obvykle spokojíme s prohlídkou zahrady či nádvoří. Šetříme nervy své i svých dětí. :-) Ani na Kokoříně jsme se nevydali na skoro hodinovou prohlídku hradu a raději se za pár peněz vydrápali na hradní věž. Rozhled je úžasný, zážitek nedocenitelný.  Všichni spokojeni. Při zpáteční cestě jsme se ještě koukli z Máchovy vyhlídky a dva starší si polezli po skále hned pod hradem. To byl zřejmě nejlepší zážitek z celé návštěvy hradu. Syn se střídavě ztrácel ve skalní průrvě a objevoval vysoko nad našimi hlavami… A pak vymýšlejte program. :-)





V Kokořínském dole je všechno blízko. Takže naše ubytování pro tento den bylo na dosah. Penzion Malba je od hradu kousek a naše chatička Milčinka jen o kousek dál. Tohle ubytování byla opravdu výhra a určitě jsme tam nebyli naposledy. Chatka o jedné místnosti se spacím patrem, vybavenou kuchyní, krbem. Uprostřed lesa a přesto kousek od hlavní silnice, na břehu mizící a znovu se objevující Pšovky, se skalami hned za zády. Co víc si přát! Možná jen to, aby měli volno víc než jen tu jednu noc. 



Po vybalení věcí jsme ještě vyrazili na výlet číslo dvě. Opět žádné velké kilometry. Po červené, která vede kolem naší chaty, na Pokličky. Cestou míjíme mnoho skal a dokonce i skalní byt. Opravdu to není daleko a přímo k Pokličkám vedou opět lezecky atraktivní schody. A kdo neviděl Pokličky, nebyl na Kokořínsku! :-) Kousek od chatky se dá realizovat i krátký výšlap po zelené k jeskyni a skalnímu hradu Nedamy. To už my ale nedali, neb malí turistové stávkovali.



Druhý den jsme se přesunuli do luxusního (ovšem také pěkně drahého) hotelu Kokořín, leč nikde jinde neměli volno a my si přáli ještě dva dny zůstat. V plánu jsme měli krátký okruh po nejbližších skalách a také jsme na něj vyrazili, ale po asi dvou kilometrech jsme to museli vzdát. Dva nejmladší nebyli naladěni na nic, natož na nějaké túrování. Vrátili jsme se do hotelu a zjistili jsme, že nejmladší z ničeho nic nedošplapuje na jednu nohu (zatím chodí jen kolem nábytku) a když na ni došlápne velmi, velmi brečí. Co s tím? Žádné jiné viditelné příznaky jakékoliv choroby neměl, žádná horečka, otoky, s nohama si nechal celkem bez problému cvičit, jen došlápnout nemohl. Několik hodin jsme čekali, jestli se situace nezlepší a plánovali jsme případnou změnu programu. Chtěli jsme se vydat na rozhlednu na Vrátenské hoře u Nosálova a na bezplatné dětské hřiště Vrchbělá pod Bezdězem. Obojí v celkem krátké dojezdové vzdálenosti. Ale noha se nelepšila, nakonec nám to nedalo, sbalili jsme a rozhodli jsme se pobyt ukončit a jet domů a na pohotovost. Luxusu hotelu s prosklenými koupelnami na pokojích jsme si tedy moc neužili. :-) A diagnoza? Juvenilní chronická artritida. Slyšeli jsme poprvé, prý u miminek nic až tak neobvyklého a nic děsivého. Uff.

Zpátky na Kokořínsko už jsme nejeli, přeci jen to jsou od nás skoro tři hodiny cesty a přijeli bychom v noci. Udělali jsme si dva fajn výletové dny u nás v okolí. Ale o tom někdy příště.

Pro doplnění bych měla ještě dodat, že třetí den jsme měli v plánu dojet do Mšena a projít si po žluté okruh Cinibulkovy stezky. Máťa se moc těšil na dětmi oblíbení Prolezovačky a Bludiště, takže se tam určitě ještě vrátíme.

Pokud máte chuť si na pár dní na Kokořínsko také vyrazit, třeba vám přijde vhod několik tipů na  webové stránky.

A ještě souhrn všeho možného ubytování ve výše zmiňované oblasti, které jsem e-mailem obeslala. Téměř ze všech ubytovacích zařízení mi odpověděli obratem, popř. do druhého dne ráno. A to i přesto, že neměli volno. Seznem ubytování je poskládán podle plánu našeho původního "přechodu" - tj. Mšeno - Ráj - Kokořínský důl - Mšeno.

Pokud vyrazíte na Kokořínsko, ať se vám tam líbí jako nám! A hlavně žádné nesnáze! :-)