Konec, šmitec, tečka, bodka… PUNTÍK!

Baru už je zdatná čtenářka. Tedy posluchačka. Sama číst ve svých skoro třech letech ještě nezvládá. :-) Ještě nedávno spíš jen prohlížela a chtěla obrázky jen krátce okomentovat nebo o nich krátce vyprávět. Jakmile jsem začala číst, otáčela stránku. Teď už u čtení kratších textů vydrží a chce číst dál a dál. 

S výběrem knih nemáme problém, máme jich doma opravdu hodně a často si je také půjčujeme z knihovny. Co nám ale doposud chybělo, byl nějaký pěkný časopis pro nejmenší. Ale pro ty opravdu malé, tj. už tak od dvou let. Jasně, časopisů pro děti vycházejí mraky. Spousta jich vzniká a zase zaniká, jsou pro menší i pro větší, beletristické nebo spíše naučné… Ale my jsme poněkud nároční ve výběru, takže ne úplně vše se nám líbí. Buď jsou nevkusné obrázky nebo hloupé texty, v časopise je hodně reklam apod.

Ale už jsme našli! Díky blogu Knihy dětem jsme objevili nový časopis pro nejmenší Puntík. Je to měsíčník a stojí za ním dlouholetá bývalá šéfredaktorka časopisu Sluníčko a autorka dětských knih Eva Bavorová. Je určen dětem od 2-6 let a moc se nám líbí. Je plný obrázků nám milých ilustrátorů (Andrea Popprová, Vendula Hegerová, Aneta Žabková, Lucie Sunková a další), které známe z našich oblíbených knížek. Texty nejsou hloupé, přestože jsou přizpůsobené pro nejmenší čtenáře. A navíc jich není moc, vsazeno je hlavně na obrázky a hry.

Časopis je totiž plný aktivit, her, hříček, tipů na další aktivity pro děti i jejich rodiče. Spousta stránek je vystřihovacích, takže se dá stříhat, lepit, skládat, sestavovat. Vlastně od toho má časopis i svůj název. Dá se "využít" do posledního puntíku. A je to tak. Obrovským bonusem navíc je, že celý časopis je na tvrdším papíře. Malým dětem se s ním tedy lépe manipuluje a při sestavování jednotlivých skládaček nemusíte nic podlepovat.

My jsme s Baru časopis už přečetly od začátku do konce, některé stránky dokonce několikrát a pořád nás obě baví. Vystříháno a složeno nemáme zdaleka všechno, zatím jsme zvládli jen klobouk pro postavičku Puntíka, který celým časopisem provází, skládací kočičku a melounové špízy. Šetříme si ho totiž, protože příští číslo vyjde až na konci srpna.

Zatím jsme obrovsky spokojené a těšíme se na další číslo. Jen doufáme, že bude stejně obsáhlé jako tohle dvojčíslo a nezmenší se na polovinu. Aktuální číslo má 40 stran, minimum reklam a stojí 25 Kč. Seženete v trafikách a na poštách.

Pokud máte doma malého čtenáře, neváhejte, časopis je opravdu moc fajn. 

Co čteme… o zahradě

Jsme strašně vděční, že máme u domu zahradu. Protože pobíhání venku milujem. A já též hrabání v hlíně a setí a sázení všeličeho. Už několik let se tu s menším, tu s větším úspěchem snažím něco na té zahradě vypěstovat. A jsem ráda, že to baví i děti. Teda taky s  menším i větším nadšením, ale baví. Hlavně Baru je rozená zahradnice. A aby ty výpěstky byly co největší, je třeba se na to i teoreticky připravit, že. :-)
Dneska tedy knihy pro děti o zahradě. Teda hlavně o zahradničení. Ale pár tipů pro ty, kteří na zahradě raději odpočívají, se taky najde.

Ty si má, levandulová...

Levanduli mám na zahradě už několik let. Ale až teprve letos je jí opravdu hodně a dorostla do potřebné délky. Už dlouho jsem si totiž chtěla zkusit vyrobit levandulové paličky. Třeba do skříně proti molům. A nebo jen tak... Levandule mi totiž moc, moc voní.

Co čtu… Projekt : Pravda

Mariusze Szczygiela jsem poprvé "potkala" prostřednictvím projektu Listování. A zamilovala jsem se. Do jeho knih. Tenhle polský novinář a spisovatel totiž zná Čechy snad víc než se znají Češi sami. A skvěle o tom píše. Jeho Gottland, Láska nebeská, Libůstka nebo Udělej si ráj jsou skvělé knihy.

Zdroj: http://www.instytutksiazki.pl/autorzy-detal,literatura-polska,1811,szczygiel-mariusz.html

Jeho nejnovější do češtiny přeložená kniha se jmenuje Projekt : pravda. Pravda, je trochu jiná než knihy předchozí, ale i tak mě chytila. Autor se v ní pomocí slov vyrovnává s těžkou životní událostí. Pomocí příběhů ze svého žitova i příběhů cizích lidí hledá nový smysl života, svou i cizí pravdu. Hledá ji ve Varšavě, v Praze, Londýně, Paříži, New Yorku, Barmě i Laosu. Hledá ji v umění, literatuře, malířství i v hudbě. Ptá se na osobní pravdy slavných osobností, ale i neznámých cestujících z vlaku, taxikářů, prodavaček, hospodských štamgastů či návštěvníků kaváren a knihkupectví. 

Nemám žádnou svoji celoživotní jistou pravdu. Moje pravdy se mění společně se mnou. Nevím, jestli je to dobře či špatně. V každém případě mě několik cizích pravd něčím oslovilo, dotklo se mého aktuálního rozpoložení, rezonovaly nebo naopak se křížily s mými aktuálními pravdami, takže jsem si je vypsala. Tady jsou:

"Stojí za to mít u sebe vždycky stovku… Důležité je, abys ji daroval."

"Člověk nemůže žít jen pro sebe, uzavřený v sobě."

"Nenechat usnout hlemýždě."

"Vyhýbat se životu v iluzích."

"Kontakt s druhým člověkem se nesmí uzavřít zlým slovem."

"Ujisti se, že žiješ."

"Pokud pochopíš - máš šanci, že se zbavíš předsudků a špatných emocí."

"Život chce naše štěstí… Ale jak nám má říct, že to chce? Musí s námi zamávat."

"Tím, že změníme sebe, že vylepšíme svůj život a jiným lidem tu změnu ukážeme, pak můžeme ovlivnit i je…"

"Jsem zdvořilý ze dvou sobeckých důvodů. Za prvé proto, že šetřím energií. Nikdy se neangažuju v něčem, co by mi vzalo spoustu sil. Sice bych někomu mohl dělat schválnosti, jenže zlomyslnost vyžaduje větší vynaložení energie než radost… Radši s lidmi vycházím v pohodě, to nevyžaduje takovou námahu… A ještě mám druhý sobecký důvod. Jsem totiž závislák… Když vidím oči druhého člověka, jak je najednou šťastný, že uslyšel něco milého! Dojetím ze sebe ani nemůže vyrazit slovo. Jeho tvář ho náhle, ve vteřině, přestane táhnout k zemi. A to na mě působí jako narkotikum. Jsem závislý na spokojených tvářích…"

"Když člověk pláče, stává se lepším."

"Nikdy nepodléhej pocitu, že víš, co je pro ostatní nejlepší."

A recept na laoský salát Luang Prabang navrch. Prý nejjednodušší na světě a způsobující kulinářský orgasmus.
"Plátky oloupané okurky, rajčata, salát, bílek z uvařených vajec a lístky čerstvé máty, to vše posypané drcenými burskými oříšky. Že to není nic extra? No není, protože nejdůležitější je omáčka. Tady znamenají omáčky k jídlu něco jako oděv pro člověka. Co v ní je? Natvrdo uvařené žloutky se rozmixují s limetovou šťávou a trochou cukru, raději třtinového než řepného. To je vše, konec. Je třeba jen mít na paměti, že omáčka nesmí být hustá ani krémová, musí být řídká."

Salát jsme zkoušeli a doporučujeme, je moc dobrý a osvěžující. Tak akorát do horkých dnů. A autorovu knihu Projekt : pravda doporučuji též. A nejen tu.

Snědeno… zeleninová minibedýnka č. 2

Naše druhá letošní minibedýnka je snědená. Měli jsme teď tři týdny pauzu, protože na Korsiku je za námi Jitka, naše skvělá dodavatelka, opravdu neposílala. :-) A musím říct, že mi chyběly.  První minibedýnku jsme spotřebovali beze zbytku. A s touhle to dopadlo úplně stejně. 

První letošní zeleninová minibedýnka komplet snědena. Byl v ní špenát, červená lebeda, rukola, petrželka, kopr, jarní cibulka a rebarbora. Takže jsme si dali mřížkový rebarborovo-tvarohový koláč, drožďovou polévku se zeleninou, jarní cibulkou a petrželkou, špenátovo-roketový salát s nivou a jablíčky, špenátovo-lebedový salát s vejcem a květy pažitky a obyč špenát doplněný mongoldem ze zahrady s bramborovo-jálovými knedlíky.

A z várky tohoto týdne mám také radost. Hrášek, rukola, lollo salát, hlávkový salát (stará odrůda plzeňský kamenáč), mladá mrkvička, mladá cibule, libeček, kopr a mangold navíc. 

Přidala jsem něco ze své zahrádky a ukuchtila toto:

• salát capresse se základem z hlávkového salátu 
• rukolový salát s nivou, jahodami a italskou zálivkou
• koprová polévka
• hlávkový salát s jogurtem, ředkvičkami a vejcem
• jarní polévka s cibulkou, mrkvičkou, hráškem a omeletovými nudlemi
• nicejský salát (já s tuňákem, manžel vegetarián s olivami)
• mangoldovo-špenátová polévka
• mrkvičkový salát s cibulkou a arašídy

Teď když na to koukám, zjišťuji, že to byly samé saláty a polévky. :-) Všechno bylo výborné a moc jsme si pochutnali. Jen já osobně jsem si potvrdila, že listové saláty mám raději svěží se zálivkou než s jogurtem nebo dokonce s majonézou. 
A k tomu ještě hory jahod a meruněk. Ale o tom třeba zase někdy příště...

Pokud byste rádi nějaký recept, napište do komentářů. Tu nebo na fb. Ráda napíšu, jen nějak teď nestíhám vypisovat to sem rovnou. :-)

Meduňkobraní

Tak tedy musím přiznat, že mátě se u nás na zahradě moc nedaří. Ať dělám co dělám, pořád je tam jen pár lístečku. Prý se má sázet raději do květináče, aby se moc rozrostla a nezaplevelila zahradu. Tak to u nás tedy rozhodně nehrozí… 

Čemu se ale rozhodně daří je meduňka. Zelená, košatá, šťavnatá... Navíc těsně před rozkvětem, tak akorát na sbírání. Takže jsme si udělali meduňkobraní a meduňka byla všude. 

Meduňka je nejlepší čerstvá. Sušená na rozdíl od jiných bylinek a koření tak dlouho nevydrží, protože rychle ztrácí vůni. Takže jsme trhali hlavně na zpracovávání za čerstva, ale něco málo jsme i nasušili.

A kde všude se u nás meduňka vyskytla? V teplém čaji pro dobré spaní, v ledovém čaji, jako ozdoba v různých ochucených vodách, v salátu, v jogurtu, pár jsme jich hodili do mrazáku v ledových kostičkách…

Ale největší akcí bylo šití meduňkového medvídla Meduňky. Nejdřív jsme si o něm přečetli pohádku ve skvělé knížce Pohádky a hry s bylinkami (podrobnější info v článku tu) a pak jsme se dali do šití. Máťa si svého medvěda vyrobil komplet sám, moc ho to bavilo, vydržel u toho jako u máločeho a myslím, že se mu skvěle podařil. Mám velkou radost jakého mám doma švadlenu. :-) Baru zvládla samostatně si šest stehů, zbytek jsem došila já, ale naplnila si ho sušenou meduňkou sama i mu sama nakreslila obličej.

Večer jsme si ještě o meduňce přečetli z knížky Byliny malé čarodějky (meduňka je prý obzvlášť vhodná pro přetížené kočky stejně jako pro kočky, které pořád něco trápí, protože uklidňuje a krásně se po ní spí - info o knížce opět tu), prckové si dali koupel s meduňkovým nálevem a šlo se spát. Tišící účitek však zcela potvrdit nemohu. Příště do nich před spaním naliju čaj. :-)

Sukničková výzva

A je to tu! Konec sukničkové výzvy. Tu jsem obkoukla od Alice Jiráskové z jdeteven.cz. Díky moc! Jaká jsou pravidla? Nic složitého, prostě jen měsíc chodit v sukni.

Ale jakýpak vlastně konec. Spíš začátek. Mně, notorickému "nosiči" kalhot, tříčtvrťáků a kraťasů, se ty sukně moc zalíbily. Už od porodu Honzíka si říkám, že bych si měla koupit nějaké nové kalhoty. Mám tu pár těhotenských a pár těch, které jsem nosila do práce. A ty se na ven a do lesa tedy nehodí. A jen jedny rifle, které jsem nosila vlastně pořád. Nějak jsem se ale ke koupi těch kalhot nemohla rozhoupat a už asi nerozhoupu. Po průzkumu šatníku a dalších odlehlých koutů jsem totiž zjistila, že sukní mám víc než dvacet. Kde se tu všechny vlastně vzaly? 

Ano, nosit sukně v teplém počasí není nic náročného. Vyzkoušela jsem si, že to jde i ve dnech chladnějších a deštivých. Dokonce i při turistice lze nosit sukně. Je to dokonce mnohem pohodlnější než kalhoty. Takže se jede dál…

A jak vlastně celá výzva dopadla? Do/Vydržela jsem? Musím přiznat, že na dvacet minut jsem jeden den oblékla tříčtvrťáky. Potřebovala jsem totiž zrýt kousek záhonu a hrozně foukal vítr. Byť jsem se všemožně snažila, pořád jsem měla sukni až na hlavě. Nešlo to. Ale jinak jen sukně! A opravdu jsem si to užívala.

Pokud jste spíš kalhotové, zkuste taky takovou výzvu. Je to moc fajn.