středa 19. července 2017

Kam… za Mamutem do Hamrů

Tohle by mohlo být tak trochu pokračování předchozího "kam" článku o cyklostezce a koupališti v Sázavě. Co by kamenem dohodil a po silnici tři kilometry dojel je totiž vesnice Hamry nad Sázavou. 

Tady to máme moc rádi. Často vyjíždím sama s prcky vlakem třeba jen na dopoledne. Vlakem to máme nejlépe ozkoušené a to hlavně proto, že hned na zastávce je skvělé dětské hřiště, takže hned po výstupu z vlaku je o zábavu postaráno. Tohle místo doporučuji jako výchozí i pro motoristy, protože je tu celkem prostorné parkoviště.






Když se děti vyřádí, můžete vyrazit dál po červené turistické značce. Tady pozor! Je tu jediná nevýhoda tohoto výletu. Musí se jít cca půl kilometru po silnici. Sice není moc frekventovaná, ale s malými špunty je to trochu náročnější. Cestou sledujte značky, protože trasa celkem náhle odbočuje vlevo dolů. Nejprve kousek po asfaltové cestě mezi domy, ale brzy už přejdete mostek přes Sázavu a jste na louce u lesa. A tu je další (i když o poznání starší) hřiště a možnost pohrát si u brodu ve vodě. A potom jen les, vysočinský les. Když jím projdete dál po červené, dostanete se na další louku s betonovou sochou Mamuta od Michala Olšiaka. A to je teprv eldorádo pro děti. Kdo neseděl mamutovi na hlavě, ten u něj vůbec nebyl!




Pokud půjdete dál po červené dojdete nejprve na lávku z kamenů přes Sázavu. I tady lze realizovat dětské hrátky s vodou. My sem chodíme především na jaře, když břehy nejsou ještě tolik zarostlé. Přejdete na další louku a po další lávce se po červené dostanete strmým výstupem k  přírodní památce Rozštípená skála. Což je skalní blok, ve kterém v jednom místě vznikla rozměrná puklina. Dost často na skále uvidíte horolezce. Pod skálu ovšem zase musíte strmě sestoupat. Výstup ani sestup nejsou dlouhé, pokud by někdo přesto raději pohodlnější cestu, je skoro hned za Mamutem nová lávka, která vás dovede přímo pod skálu. Naše děti ovšem baví právě to prudké stoupání a klesání přes kameny. 



Když se vrátíte zpět k lávce, můžete si po žluté udělat krát
kou zacházku ke Šklakhamru - Brdíčkovu mlýnu. Tady je expozice středověkého železářství, která je umístěná ve zrekonstruované původní budově hamru ze začátku 15. století. Jsou zde funkční vodní kola i buchar. A 5. srpna 2017 zde můžete s dětmi absolvovat akci S večerníčky na Šlakhamr, kterou pořádá Technické muzeum v Brně, které hamr spravuje.




Pro ty, kterým tahle malá procházka nestačila a rádi by nějakou větší turistiku, můžu doporučit Hamerský okruh. Je to žlutě značený okruh určený pro pěší i cyklisty a měří 15 km. Od hamru můžete pokračovat dál po žluté a zanedlouho dojdete Na konec světa - bývalou česko-moravskou hranici. Dál na kopec Peperek, z kterého je krásný výhled. A hlubokými vysočinskými lesy k vyhlídce u Mamlase a poté k Hamroňovi, který stojí už skoro zpět v Hamrech. Obojí jsou opět betonové sochy Michala Olšiaka. Přímo v Hamrech najdete v blízkosti jezdeckého klubu ještě sochu Kůň. Sochy jsou zcela jistě především pro děti zajímavou atrakcí, za mě už je na Vysočině trochu moc "přeolšiakováno". :-)



Jak už jsem psala na začátku článku, dá se tenhle výlet klidně spojit s výletem na cyklostezku. Doporučuji ale nespěchat a strávit u nás dva dny. :-) Šťastnou cestu!

pondělí 17. července 2017

Jak na… letní piknik

Pikniky my můžem. Hodně a často a rádi. A v každém ročním období. Dokonce i v zimě. Letos jsme opékali buřty na sněhu a na sáňkách se zahřívali svařeným jablečným džusem. :-)

Připravovat jídlo na piknik mě opravdu baví. Vařit a balit a přemýšlet, co asi ještě by se hodilo. Nemáme žádný sofistikovaný piknikový koš ani žádné speciální nádoby na uchovávání chladného nebo naopak teplého jídla. Jen pár obyčejných plastových krabiček s dobře těsnícím víčkem. Toť vše.



Nejčastěji piknikujeme na zahradě, takže tam jídlo připravuji rovnou na talíře nebo do misek.  A když vyrážíme někam do přírody (ale nikdy nejdeme nijak daleko), balím do krabiček a do batohu.

sobota 15. července 2017

Kam… 4x Sázava

4x Sázava. Posázavská cyklostezka, řeka Sázava, městečko Sázava, koupaliště Sázava. Tohle nás fakt moc baví a realizujeme to za rok několikrát. Hlavně na kole, občas na bruslích.

Cyklostezka Přibyslav - Sázava je totiž moc fajn. Na kole obzvlášť pro rodiny s dětmi. Na bruslích pro všechny bez rozdílu. Na jednom inlinovém webu se dokonce píše, že je to jedna z nejkrásnějších tras. Je na ní totiž jen minimální převýšení a navíc jedete úžasnou krajinou. Skály, husté lesy, rozlehlé louky, lávky nad řekou Sázavou, podjezdy pod vysokými železničními mosty… to všechno cestou míjíte. Ještě větší paráda je to na jaře, když kolem všechno kvete.

Cestu vám zpestřuje i několik mostků a přejezdů, protože stezka vede po bývalé železniční trati. Všechny mostky i přejezdy jsou číslovány, podél cesty jsou navíc po půl kilometru patníky určující vzdálenost od začátku trasy. Pro naše děti je to báječná hra : hádat jaký patník, mostek nebo přejezd je právě před námi. Máťa už zná trasu nazpaměť, ví přesně, kde je patník označující 4,5 km nebo mostek č. 8. Na něj prostě nemáme. :-)



Trasa měří zhruba 10 km jedním směrem. Je to tak akorát, aby to Máťa v pohodě zvládl a Baru s Honzíkem vydrželi každý ve svých sedátkách (Baru v sedačce, Honzík v kočáře). Okolo je pořád co pozorovat. My už jsme měli dokonce štěstí na srnce, několik zajíců a čápů a také bachyni s mláďaty. Mašírovali si to rovnou přes stezku!

Trasa začíná v Přibyslavi přímo u nádraží. Takže se dá s kolem ke stezce jednoduše přiblížit vlakem. Pokud přijedete autem, jsou tu dvě parkoviště a ještě jedno na konci stezky. Na trase jsou dvě krytá odpočívadla a jedno je ještě na konci stezky v Sázavě.




Pokud jedeme na koupaliště, odpočívadla moc nevyužíváme a jedeme přes vesnici Sázava rovnou až k vodě. Ani na koupaliště nedáme dopustit. Pokud jedeme ráno, na stezce ani u koupaliště nejsou téměř žádní lidé a to my rádi. :-) Voda je celkem čistá, kolem lesy. Paráda. Můžeme jen doporučit!





Zrovna na koupališti v Sázavě vznikla moje další letošní letní výzva. Po výzvě sukničkové přišla na řadu výzva koupací. Výzva k posílení těla a zdraví. A přidal se ke mně i tchán, takže se budeme tužit oba. Rozhodli jsme se následujících minimálně 100 dní vykoupat venku (ano, počítáte správně, to je zhruba do 20. října). Nejčastěji zřejmě právě na Sázavě, ale počítá se jakákoliv jiná venkovní vodní nádrž, kde se budeme právě vyskytovat. Každý máme 10 "žolíků" na případné neodkoupané dny.  Dva ze sta dní máme za sebou. Zatím plaveme zhruba 250 m, ale vzdálenost se bude s přibývající zimou zřejmě zkracovat. :-) Tak uvidíme, jak to dopadne.


Dnes navečer

středa 12. července 2017

Konec, šmitec, tečka, bodka… PUNTÍK!

Baru už je zdatná čtenářka. Tedy posluchačka. Sama číst ve svých skoro třech letech ještě nezvládá. :-) Ještě nedávno spíš jen prohlížela a chtěla obrázky jen krátce okomentovat nebo o nich krátce vyprávět. Jakmile jsem začala číst, otáčela stránku. Teď už u čtení kratších textů vydrží a chce číst dál a dál. 




S výběrem knih nemáme problém, máme jich doma opravdu hodně a často si je také půjčujeme z knihovny. Co nám ale doposud chybělo, byl nějaký pěkný časopis pro nejmenší. Ale pro ty opravdu malé, tj. už tak od dvou let. Jasně, časopisů pro děti vycházejí mraky. Spousta jich vzniká a zase zaniká, jsou pro menší i pro větší, beletristické nebo spíše naučné… Ale my jsme poněkud nároční ve výběru, takže ne úplně vše se nám líbí. Buď jsou nevkusné obrázky nebo hloupé texty, v časopise je hodně reklam apod.



Ale už jsme našli! Díky blogu Knihy dětem jsme objevili nový časopis pro nejmenší Puntík. Je to měsíčník a stojí za ním dlouholetá bývalá šéfredaktorka časopisu Sluníčko a autorka dětských knih Eva Bavorová. Je určen dětem od 2-6 let a moc se nám líbí. Je plný obrázků nám milých ilustrátorů (Andrea Popprová, Vendula Hegerová, Aneta Žabková, Lucie Sunková a další), které známe z našich oblíbených knížek. Texty nejsou hloupé, přestože jsou přizpůsobené pro nejmenší čtenáře. A navíc jich není moc, vsazeno je hlavně na obrázky a hry.



Časopis je totiž plný aktivit, her, hříček, tipů na další aktivity pro děti i jejich rodiče. Spousta stránek je vystřihovacích, takže se dá stříhat, lepit, skládat, sestavovat. Vlastně od toho má časopis i svůj název. Dá se "využít" do posledního puntíku. A je to tak. Obrovským bonusem navíc je, že celý časopis je na tvrdším papíře. Malým dětem se s ním tedy lépe manipuluje a při sestavování jednotlivých skládaček nemusíte nic podlepovat.





My jsme s Baru časopis už přečetly od začátku do konce, některé stránky dokonce několikrát a pořád nás obě baví. Vystříháno a složeno nemáme zdaleka všechno, zatím jsme zvládli jen klobouk pro postavičku Puntíka, který celým časopisem provází, skládací kočičku a melounové špízy. Šetříme si ho totiž, protože příští číslo vyjde až na konci srpna.







Zatím jsme obrovsky spokojené a těšíme se na další číslo. Jen doufáme, že bude stejně obsáhlé jako tohle dvojčíslo a nezmenší se na polovinu. Aktuální číslo má 40 stran, minimum reklam a stojí 25 Kč. Seženete v trafikách a na poštách.

Pokud máte doma malého čtenáře, neváhejte, časopis je opravdu moc fajn. 






neděle 9. července 2017

Co čteme… o zahradě

Jsme strašně vděční, že máme u domu zahradu. Protože pobíhání venku milujem. A já též hrabání v hlíně a setí a sázení všeličeho. Už několik let se tu s menším, tu s větším úspěchem snažím něco na té zahradě vypěstovat. A jsem ráda, že to baví i děti. Teda taky s  menším i větším nadšením, ale baví. Hlavně Baru je rozená zahradnice. A aby ty výpěstky byly co největší, je třeba se na to i teoreticky připravit, že. :-)
Dneska tedy knihy pro děti o zahradě. Teda hlavně o zahradničení. Ale pár tipů pro ty, kteří na zahradě raději odpočívají, se taky najde.



neděle 2. července 2017

Ty si má, levandulová...

Levanduli mám na zahradě už několik let. Ale až teprve letos je jí opravdu hodně a dorostla do potřebné délky. Už dlouho jsem si totiž chtěla zkusit vyrobit levandulové paličky. Třeba do skříně proti molům. A nebo jen tak... Levandule mi totiž moc, moc voní.


sobota 1. července 2017

Co čtu… Projekt : Pravda

Mariusze Szczygiela jsem poprvé "potkala" prostřednictvím projektu Listování. A zamilovala jsem se. Do jeho knih. Tenhle polský novinář a spisovatel totiž zná Čechy snad víc než se znají Češi sami. A skvěle o tom píše. Jeho Gottland, Láska nebeská, Libůstka nebo Udělej si ráj jsou skvělé knihy.

Zdroj: http://www.instytutksiazki.pl/autorzy-detal,literatura-polska,1811,szczygiel-mariusz.html

Jeho nejnovější do češtiny přeložená kniha se jmenuje Projekt : pravda. Pravda, je trochu jiná než knihy předchozí, ale i tak mě chytila. Autor se v ní pomocí slov vyrovnává s těžkou životní událostí. Pomocí příběhů ze svého žitova i příběhů cizích lidí hledá nový smysl života, svou i cizí pravdu. Hledá ji ve Varšavě, v Praze, Londýně, Paříži, New Yorku, Barmě i Laosu. Hledá ji v umění, literatuře, malířství i v hudbě. Ptá se na osobní pravdy slavných osobností, ale i neznámých cestujících z vlaku, taxikářů, prodavaček, hospodských štamgastů či návštěvníků kaváren a knihkupectví. 



Nemám žádnou svoji celoživotní jistou pravdu. Moje pravdy se mění společně se mnou. Nevím, jestli je to dobře či špatně. V každém případě mě několik cizích pravd něčím oslovilo, dotklo se mého aktuálního rozpoložení, rezonovaly nebo naopak se křížily s mými aktuálními pravdami, takže jsem si je vypsala. Tady jsou:

"Stojí za to mít u sebe vždycky stovku… Důležité je, abys ji daroval."

"Člověk nemůže žít jen pro sebe, uzavřený v sobě."

"Nenechat usnout hlemýždě."

"Vyhýbat se životu v iluzích."

"Kontakt s druhým člověkem se nesmí uzavřít zlým slovem."

"Ujisti se, že žiješ."

"Pokud pochopíš - máš šanci, že se zbavíš předsudků a špatných emocí."

"Život chce naše štěstí… Ale jak nám má říct, že to chce? Musí s námi zamávat."


"Tím, že změníme sebe, že vylepšíme svůj život a jiným lidem tu změnu ukážeme, pak můžeme ovlivnit i je…"

"Jsem zdvořilý ze dvou sobeckých důvodů. Za prvé proto, že šetřím energií. Nikdy se neangažuju v něčem, co by mi vzalo spoustu sil. Sice bych někomu mohl dělat schválnosti, jenže zlomyslnost vyžaduje větší vynaložení energie než radost… Radši s lidmi vycházím v pohodě, to nevyžaduje takovou námahu… A ještě mám druhý sobecký důvod. Jsem totiž závislák… Když vidím oči druhého člověka, jak je najednou šťastný, že uslyšel něco milého! Dojetím ze sebe ani nemůže vyrazit slovo. Jeho tvář ho náhle, ve vteřině, přestane táhnout k zemi. A to na mě působí jako narkotikum. Jsem závislý na spokojených tvářích…"

"Když člověk pláče, stává se lepším."

"Nikdy nepodléhej pocitu, že víš, co je pro ostatní nejlepší."


A recept na laoský salát Luang Prabang navrch. Prý nejjednodušší na světě a způsobující kulinářský orgasmus.
"Plátky oloupané okurky, rajčata, salát, bílek z uvařených vajec a lístky čerstvé máty, to vše posypané drcenými burskými oříšky. Že to není nic extra? No není, protože nejdůležitější je omáčka. Tady znamenají omáčky k jídlu něco jako oděv pro člověka. Co v ní je? Natvrdo uvařené žloutky se rozmixují s limetovou šťávou a trochou cukru, raději třtinového než řepného. To je vše, konec. Je třeba jen mít na paměti, že omáčka nesmí být hustá ani krémová, musí být řídká."

Salát jsme zkoušeli a doporučujeme, je moc dobrý a osvěžující. Tak akorát do horkých dnů. A autorovu knihu Projekt : pravda doporučuji též. A nejen tu.