Jak na… putování

Jak jsem slíbila v článku o našem putování, pokusím se shrnout pár tipů, které se nám při naší první letošní cestě osvědčily. Nejsme žádní odborníci, ale třeba se vám bude pár praktických rad hodit.

Berme tedy, že chcete putovat několik dní odněkud někam, bez podpory doprovodného vozidla, vše potřebné (i zbytečné) si nést/vést s sebou a spát ve stanu "nadivoko" mimo kempy.

Nejprve je tedy třeba vybrat KAM. Abyste nedopadli jako my a nemuseli vybírat znovu, chcete-li tábořit mimo kempy a vyhrazená tábořiště, zjistěte si podle mapy, zda vámi vybraná oblast není součástí národního parku, chráněné krajinné oblasti nebo národní přírodní rezervace. Tam se totiž tábořit, tj. spát ve stanu, vařit tam a vykonávat hygienu, nesmí. Existují však výjimky, ale ty stanovuje správa jednotlivých chráněných oblastí (viz např. Šumava). Pokud máte vybráno mimo chráněné oblasti, je nutné ještě vědět, že mimo zvláště vyhrazená místa se nesmí tábořit v lese. Dále nelze tábořit na pozemcích fyzických osob. Z táboření je vyloučena i orná půda, louky a pastviny v době, kdy by mohla být poškozena úroda, a dále pozemky, na nichž se pase dobytek. Zůstávají tedy okraje lesů a posečené louky bez dobytka. Zjistit, zda je místo, které jste si vybrali k táboření, majetkem fyzické osoby, je složité. Obvykle to musíte risknout, popř. se zeptat v nejbližším obydlí či v nejbližší obci. Vždy je pravidlem, že táboříte pouze jednu noc a místo opouštíte nepoškozené. Z tohoto důvodu se proto nedoporučuje rozdělávat oheň. V zákonech a paragrafech je celkem složité se vyznat, ale vcelku srozumitelně najdete problematiku popsanou třeba TU. My jsme tábořili po tři noci. Vždy na louce, v dosahu obce, jednou na soukromém pozemku. O svolení jsme v tomto případě žádali v přilehlé budově, nebyl problém. Oheň byl původně v plánu, ale nakonec jsme ho nikde raději nerozdělávali. Z naší zkušenosti doporučuji začít vybírat místo na přespání už tak kolem páté hodiny. Zvláště v lesnaté krajině se vhodné místo hledá dost složitě. Ať se zbytečně neotmíte jako jednou my, kdy jsme stan stavěli skoro až v devět hodin.

Ráda bych ještě napsala, že pro putování v pojetí, které jsme uskutečnili my, není třeba vybírat turisticky exponovaná místa. Možná právě naopak. Davu turistů ani významných turistických cílů netřeba. Při pomalém putování si totiž všímáte zcela jiných věcí. Kamenů, kořenů, potůčků, děti se zabavují prostými věcmi, které po cestě nacházejí. Drobná překvapení přicházejí na každém kroku, protože víc vnímáte, objevujete… My jsme měli na čtyřdenním putování významný turistický cíl jen jeden - hrad Landštejn. Ale do poslední chvíle nebylo jasné, jestli ho nakonec dobudeme.

Máme kam, ale s kým vlastně? Sami? Ano, to je jistě možné, ale my raději doporučujeme společnost. Děti. Děti všeho věku. Protože putovat se dá i s těmi nejmenšími (u nás šest dětí ve věku 1-8 let). Náš nejmladší poutník, který sám ještě nechodí, měl patnáct měsíců. Ale je fakt, že je to ostřílený turista, protože už ve čtyřech měsících cykloputoval po Rakousku. Děti na cestě nijak nestrádaly. Právě naopak. Byly moc spokojené. Měly nezměrně víc svobody a volnosti než doma a my na ně měli tolik času. Pro nechodící, či málo chodící doporučuji šátek nebo nosítko typu manduka. Já měla s sebou manduky dvě a občas se ze mě stávala dvojitá nosnice. :-) Jediný menší problém byl s tříletou, protože nemohla pojem "putování" dlouho pochopit a často se ptala, kam že to jdeme, kdy už budeme u auta, jestli jdeme domů apod. Ale trpělivé vysvětlování přineslo své ovoce a i ona brzy pochopila, že prostě jdeme. :-)

Kromě dětí je fajn putovat ještě s jinou spřátelenou rodinou. Pro děti to znamená více zábavy, pro dospělé třeba větší podporu ve chvílích těžších (a že i ty občas při putování přijdou). My jsme měli obrovské štěstí, že jsme se našli. Vlastně tak nějak po malých krůčcích, pomaloučku. Snad s nikým jiným nemám při výletech či výpravách pocit takové volnosti a zároveň propojení. Skupinky jednotlivých členů výpravy se různě prolínají, přeskupují, někteří jdou vpředu, pak zase vzadu… Ani na chvilku za ty čtyři dny jsem se necítila nijak omezená tím, že bych měla pocit, že na někoho musím čekat, či že někdo musí čekat na mě. Velké díky, přátelé!

A stručně ještě trocha "provozních" věcí:

Jak vařit, kde jíst
My vařili na obyčejném cestovní plynovém vařiči s kartuší a v nerezových hrncích/ešusech. Vařit můžete samozřejmě i v kotlíku (oheň viz výše) nebo nějakém obyčejném hrnci z domu, pokud vám bude na kartuši dobře držet. Jíst můžete jistě též v restauracích, my jsme jich však po cestě mnoho neměli, takže nejlépe nám bylo na dece.

Kam na záchod
No, kam jinam než do lesa či třeba do kukuřice. Nijak moc jinak to při putování nejde.  A nezapomeňte po sobě "spláchnout". :-)

Večerní výprava na záchod.

Jaký stan
My jsme kupovali těsně před putováním stan nový, protože se našemu starému stanu rozlepily švy a vzhledem k předpovědi počasí jsme nechtěli riskovat. Doporučujeme stan lehký, ale takový, do kterého se všichni pohodlně vejdete, pokud někdo z vás nechce spát každou noc pod širákem. My jsme nakonec pořídili stan pinguin storm 4 duralu. Je lehký a v pohodě se nás do něj vejde pět a ještě kočárek. A samozřejmě také zabalte karimatky a spacáky pro všechny členy výpravy. Jede-li vás pět jako nás, je to už slušná hromada.

Co zabalit
Musím se přiznat, že jsem dříve byla neskutečný plánovač. Když jsme někam jeli, měla jsem obvykle zabaleno už týden dopředu. No, to už se tedy s dětmi a nenadálými plány mého muže tak úplně nedá, takže se obvykle balí den předem. Co všechno jsme nabalili vám tu sepisovat nebudu. Jen pár tipů, které byste možná opomněli a nám se moc hodily. Pro děti je dobré nepromokavé oblečení (my máme odtud a jsme moc spokojení) a pro ty menší, které ještě nemají nepromokavé turistické boty, vezměte určitě holinky. Nám se také osvědčily vlhčené ubrousky. Doma je vůbec nepoužíváme, ale na cestě se hygieně a mytí nádobí moc nedá, tak alespoň takhle. :-) A rozhodně si nezapomeňte vzít dost vody! Dobří lidé nám po cestě vodu vždy ochotně doplnili, bylo-li třeba, ale je fajn mít zásobu. Abyste ráno třeba nezjistili, že nemáte z čeho udělat snídani. A vezměte si také klíčenku!

Kam to všechno dát
Samozřejmě to můžete nacpat do batohů a nést vše na zádech. Máte-li však v rodině ještě nějaké "nosící" děti, je zad, na které by se mělo vše naložit, už nějak málo. Zvolili jsme tedy variantu s vozíkem. I tak jsme měli vozík plný, muži ještě na zádech batoh a ženám se na zádech střídala různá díťata. My jsem měli stařičký devítiletý chariot, který odvozil všechny naše děti a má toho už dost za sebou. Děkujeme mu velice, staříkovi, že nám tak báječně posloužil. Přátelé měli dvoumístný croozer. Terén byl místy opravdu dost náročný a dvakrát jsme museli dokonce věci stěhovat ručně a kočáry přenášet, ale jinak vozíky jely jako po másle. Resp. naši silní muži je jako po másle tlačili. :-)

Pro ženy
Nemějte obavy, ženy drahé. Putovat se dá i v pátém měsíci těhotenství a s menstruací. Vše se dá, chce to jen chtít.

No zkrátka, krása to byla přenáramná! Doporučujeme taky vyrazit! 

Klíčenka bez klíčů aneb Bez čeho se výlet neobejde

Tohle vám opravdu musím představit, protože je to super. Moc se mi to líbí, moc se nám to osvědčilo a navíc! Je to skladné, je to zdarma. No, "nekupte to"! :-)

Skvělý projekt jdeteven.cz jsem tu už několikrát zmiňovala. No, a právě jdeteven.cz stojí za báječným seznamem her na všechny cesty a výlety. Na dobu, kdy už se dětem nechce moc šlapat, je to do kopce, už by byly rády u cíle, trochu se nudí nebo jsou unavené. A je třeba je trochu vzpružit nebo rozptýlit. Ale zásobník her můžete využít třeba i na cestě autem nebo při čekání u doktora. Většinu her možná znáte, hrajete je se svými dětmi nebo jste je hráli jako malí, ale když zrovna potřebujete, nemůžete si na žádnou vhodnou hru vzpomenout. Klíčenka vám pomůže, můžete ji nosit kamkoliv s sebou, nezabere skoro žádné místo.

A kde se taková báječná věc dá sehnat? Je to jednoduché. Můžete si ji stáhnout z odkazu v článku Vyhraný výlet na webu jdeteven.cz. Stáhnete, vytisknete, rozstříháte, zalaminujete a navléknete na kroužek od klíčů. A je to! Hotovo! Skvělý pomocník je na světě. V seznamu je necháno i pár volným okének, do kterých si můžete napsat svoje oblíbené hry.

My jsme měli na našem putování klíčenky hned tři. Pro všechny starší děti. Každý měl svou a průběžně vybíral, co budeme hrát. Po cestě si přirozeně nacházely zábavu a vymýšlely hry, které vycházely přímo z prostředí, kterým jsme procházely. Ale občas byly unavené či znuděné a to potom přišla klíčenka vhod.

Zábavy bylo kolem dost a dost.

A co všechno jsme hráli? Bezkonkurenčně nejoblíbenější byla hra Bomba! Nálet! Povodeň! Ta se hrála několikrát denně. Mezi další hrané  a oblíbené patřilo třeba: Frisbee poklad, Až poletím na Měsíc, Škola za pochodu, Státy abecedy, Hádanky, Hádej, kdo jsem, Slovní fotbal, Věty na jedno písmeno, Pět slov do příběhu, Nekonečný příběh, Indiánský běh a další.

Bomba! Nálet! Povodeň!

Frisbee poklad

Ještě se nám při putování osvědčilo vzít si s sebou do pytlíčku pár drobností, které se dají při hrách použít. Společně s klíčenkou nezaberou moc místa a zábavy je s nimi kopec. A co máme v plátěném pytlíčku my? Menší míček, křídy, provázek, papír a tužky, několik pingpongových míčků, kostku a figurky, malou lupu, kolíčky, obrázky na schovávání...

Vřelé díky jdeteven.cz, že i díky nim bylo naše putování tak fajn! Kdo nevěří, ať sem běží a klíčenku si pořídí. :-)

Kam… putování Kanadou, s dětmi a vozíkem

To je tak, když se sejdou dva muži s dobrodružnou duší, kteří společně naplánovali již přechod Krkonoš a Jeseníků, nad knihou Tomáše Feřteka S dětmi křížem krážem po Česku. A je to tu znovu! Nápad, touha, nadšení… Pojďme putovat! Krajinou, pěšky, se stanem, odněkud někam, s dětmi, s naloženým vozíkem... Ženy se (rády) podvolují. Všichni se těší. Plány jsou velkolepé, ambice nezměrné.

Ladíme diáře, termín a lokalita vybrány. Vzhůru na to. Ale ouha… České středohoří, které jsme vybrali, protože není tak turisticky exponované, je celé chráněnou oblastí a nedá se tam stanovat. Tak jinde. Co třeba Kanada? Česká Kanada? Ano! Trasa naplánována. Po červené z Jindřichova Hradce na Landštejn a po modré zpět do Jindřichova Hradce. Šest dní, zhruba 80 km. To dáme, nejsme žádné máčky! Ale ouha… jeden z nejmenších členů výpravy dostává jednodenní (cestovní?) horečku. Posouváme start o jeden den. Ale ouha… ten den má celý den hustě pršet na celém území a to není zrovna motivační začátek pro cestování s děti. Posouváme start o další den a putování se nám zkracuje na čtyři dny. Ale nevadí, těšíme se i tak!

Vyrážíme. S brutálně naloženými cyklovozíky, protože chceme někde spát, něco jíst a také vezeme nějaké to oblečení pro nás a šest malých svišťů (8, 7, 5 let a 3, 2 a 1 rok). A také spoustu dalších nezbytností a zbytečností. A ty se pěkně provezou a pronesou (včetně nejmenších členů výpravy). Celý dočasný domov naložený na každém z vozíků. Ale máme silné muže a ti zdolají i cestu nesjízdnou pro jízdní kola, jak hlásají cedule na Jindrově naučné stezce.

A jak nám bylo? Parádně, přátelé, parádně. Kdo nezažil, nepochopí. Putování je vítr ve vlasech, mokro v botách, hvězdy nad hlavou, sladkost malin na jazyku, píseň v srdci a klid na duši. A ještě mnohem víc… Svoboda a čas na děti a pro děti. Nezměrná a absolutní. Čas snít, objevovat, zkoumat, obdivovat, pozorovat...

Přestože vím, že není třeba drahých hraček a zábav, neustále mě překvapovalo to nadšení dětí z věcí kolem. Ovce, balíky slámy, maliny, kobylky, rezavá železná konstrukce, žabky, klacky, voda, les… Vše může při putování lákavě zdržet jakkoliv dlouho, dokud jsou děti vtaženy do akce a malého momentálního dobrodružství. Nikam se nespěchá, vše je dovoleno. A když přeci jen přijde únava a nohám se nechce šlapat, přichází na řadu vyprávění o rytířích, dracích, nesmírné vesmírné velrybě a dalších. A taky hry na cesty. Třeba ty z vyhraného výletu jdeteven.cz. "Klíčenky" jsme měli s sebou rovnou tři! A přišly vhod.

Přiznám se, že to pro mě, notorického plánovače, byla velká zkouška. Trasa byla naznačena, ale kde budeme spát? Bude kde nakoupit, načerpat vodu? Co se bude dít, co budeme dělat? Vše ve hvězdách… A byla to nádhera. Skoro nevypověditelná. Jen jít a jít, kam dojdeme, tam budeme. Cestou snad potkáme dobré lidi, kteří nám dočepují vodu, poradí… Všechno vyšlo, jak mělo. Místo na spaní, dobří lidé, ideální počasí. Přestože jsme podle předpovědi měli putovat v nejchladnějších a nejdeštivějším týdnu z celého července, bylo počasí ideální. Nebo jsme si ho takové "udělali"? Buď jak buď, zažili jsme slunce, prudký i mírný déšť, oblačno… vše, co k takovému putování patří.

A jak to dopadlo? Užili jsme si to náramně. My velcí, ti prostřední i ti nejmenší.  Zpět do Jindřichova Hradce jsme sice nedorazili, ale neuspěchané putování pro nás mělo mnohem větší cenu. Skončili jsme na Landštejně a jeho návštěva byla pro nás i pro děti závěrečnou třešničkou na dortu. Ještě teď se rozechvěju, když si to naše báječné putování ve vzpomínkách přehrávám.

Nemějte obavy a vyrazte! V příštím článku třeba putování ještě trochu víc prakticky. Co a jak a kam a tak. :-)

Kam… za Mamutem do Hamrů

Tohle by mohlo být tak trochu pokračování předchozího "kam" článku o cyklostezce a koupališti v Sázavě. Co by kamenem dohodil a po silnici tři kilometry dojel je totiž vesnice Hamry nad Sázavou. 

Tady to máme moc rádi. Často vyjíždím sama s prcky vlakem třeba jen na dopoledne. Vlakem to máme nejlépe ozkoušené a to hlavně proto, že hned na zastávce je skvělé dětské hřiště, takže hned po výstupu z vlaku je o zábavu postaráno. Tohle místo doporučuji jako výchozí i pro motoristy, protože je tu celkem prostorné parkoviště.

Když se děti vyřádí, můžete vyrazit dál po červené turistické značce. Tady pozor! Je tu jediná nevýhoda tohoto výletu. Musí se jít cca půl kilometru po silnici. Sice není moc frekventovaná, ale s malými špunty je to trochu náročnější. Cestou sledujte značky, protože trasa celkem náhle odbočuje vlevo dolů. Nejprve kousek po asfaltové cestě mezi domy, ale brzy už přejdete mostek přes Sázavu a jste na louce u lesa. A tu je další (i když o poznání starší) hřiště a možnost pohrát si u brodu ve vodě. A potom jen les, vysočinský les. Když jím projdete dál po červené, dostanete se na další louku s betonovou sochou Mamuta od Michala Olšiaka. A to je teprv eldorádo pro děti. Kdo neseděl mamutovi na hlavě, ten u něj vůbec nebyl!

Pokud půjdete dál po červené dojdete nejprve na lávku z kamenů přes Sázavu. I tady lze realizovat dětské hrátky s vodou. My sem chodíme především na jaře, když břehy nejsou ještě tolik zarostlé. Přejdete na další louku a po další lávce se po červené dostanete strmým výstupem k  přírodní památce Rozštípená skála. Což je skalní blok, ve kterém v jednom místě vznikla rozměrná puklina. Dost často na skále uvidíte horolezce. Pod skálu ovšem zase musíte strmě sestoupat. Výstup ani sestup nejsou dlouhé, pokud by někdo přesto raději pohodlnější cestu, je skoro hned za Mamutem nová lávka, která vás dovede přímo pod skálu. Naše děti ovšem baví právě to prudké stoupání a klesání přes kameny. 

Když se vrátíte zpět k lávce, můžete si po žluté udělat krátkou zacházku ke Šklakhamru - Brdíčkovu mlýnu. Tady je expozice středověkého železářství, která je umístěná ve zrekonstruované původní budově hamru ze začátku 15. století. Jsou zde funkční vodní kola i buchar. A 5. srpna 2017 zde můžete s dětmi absolvovat akci S večerníčky na Šlakhamr, kterou pořádá Technické muzeum v Brně, které hamr spravuje.

Pro ty, kterým tahle malá procházka nestačila a rádi by nějakou větší turistiku, můžu doporučit Hamerský okruh. Je to žlutě značený okruh určený pro pěší i cyklisty a měří 15 km. Od hamru můžete pokračovat dál po žluté a zanedlouho dojdete Na konec světa - bývalou česko-moravskou hranici. Dál na kopec Peperek, z kterého je krásný výhled. A hlubokými vysočinskými lesy k vyhlídce u Mamlase a poté k Hamroňovi, který stojí už skoro zpět v Hamrech. Obojí jsou opět betonové sochy Michala Olšiaka. Přímo v Hamrech najdete v blízkosti jezdeckého klubu ještě sochu Kůň. Sochy jsou zcela jistě především pro děti zajímavou atrakcí, za mě už je na Vysočině trochu moc "přeolšiakováno". :-)

Jak už jsem psala na začátku článku, dá se tenhle výlet klidně spojit s výletem na cyklostezku. Doporučuji ale nespěchat a strávit u nás dva dny. :-) Šťastnou cestu!

Jak na… letní piknik

Pikniky my můžem. Hodně a často a rádi. A v každém ročním období. Dokonce i v zimě. Letos jsme opékali buřty na sněhu a na sáňkách se zahřívali svařeným jablečným džusem. :-)

Připravovat jídlo na piknik mě opravdu baví. Vařit a balit a přemýšlet, co asi ještě by se hodilo. Nemáme žádný sofistikovaný piknikový koš ani žádné speciální nádoby na uchovávání chladného nebo naopak teplého jídla. Jen pár obyčejných plastových krabiček s dobře těsnícím víčkem. Toť vše.

Nejčastěji piknikujeme na zahradě, takže tam jídlo připravuji rovnou na talíře nebo do misek.  A když vyrážíme někam do přírody (ale nikdy nejdeme nijak daleko), balím do krabiček a do batohu.

Kam… 4x Sázava

4x Sázava. Posázavská cyklostezka, řeka Sázava, městečko Sázava, koupaliště Sázava. Tohle nás fakt moc baví a realizujeme to za rok několikrát. Hlavně na kole, občas na bruslích.

Cyklostezka Přibyslav - Sázava je totiž moc fajn. Na kole obzvlášť pro rodiny s dětmi. Na bruslích pro všechny bez rozdílu. Na jednom inlinovém webu se dokonce píše, že je to jedna z nejkrásnějších tras. Je na ní totiž jen minimální převýšení a navíc jedete úžasnou krajinou. Skály, husté lesy, rozlehlé louky, lávky nad řekou Sázavou, podjezdy pod vysokými železničními mosty… to všechno cestou míjíte. Ještě větší paráda je to na jaře, když kolem všechno kvete.

Cestu vám zpestřuje i několik mostků a přejezdů, protože stezka vede po bývalé železniční trati. Všechny mostky i přejezdy jsou číslovány, podél cesty jsou navíc po půl kilometru patníky určující vzdálenost od začátku trasy. Pro naše děti je to báječná hra : hádat jaký patník, mostek nebo přejezd je právě před námi. Máťa už zná trasu nazpaměť, ví přesně, kde je patník označující 4,5 km nebo mostek č. 8. Na něj prostě nemáme. :-)

Trasa měří zhruba 10 km jedním směrem. Je to tak akorát, aby to Máťa v pohodě zvládl a Baru s Honzíkem vydrželi každý ve svých sedátkách (Baru v sedačce, Honzík v kočáře). Okolo je pořád co pozorovat. My už jsme měli dokonce štěstí na srnce, několik zajíců a čápů a také bachyni s mláďaty. Mašírovali si to rovnou přes stezku!

Trasa začíná v Přibyslavi přímo u nádraží. Takže se dá s kolem ke stezce jednoduše přiblížit vlakem. Pokud přijedete autem, jsou tu dvě parkoviště a ještě jedno na konci stezky. Na trase jsou dvě krytá odpočívadla a jedno je ještě na konci stezky v Sázavě.

Pokud jedeme na koupaliště, odpočívadla moc nevyužíváme a jedeme přes vesnici Sázava rovnou až k vodě. Ani na koupaliště nedáme dopustit. Pokud jedeme ráno, na stezce ani u koupaliště nejsou téměř žádní lidé a to my rádi. :-) Voda je celkem čistá, kolem lesy. Paráda. Můžeme jen doporučit!

Zrovna na koupališti v Sázavě vznikla moje další letošní letní výzva. Po výzvě sukničkové přišla na řadu výzva koupací. Výzva k posílení těla a zdraví. A přidal se ke mně i tchán, takže se budeme tužit oba. Rozhodli jsme se následujících minimálně 100 dní vykoupat venku (ano, počítáte správně, to je zhruba do 20. října). Nejčastěji zřejmě právě na Sázavě, ale počítá se jakákoliv jiná venkovní vodní nádrž, kde se budeme právě vyskytovat. Každý máme 10 "žolíků" na případné neodkoupané dny.  Dva ze sta dní máme za sebou. Zatím plaveme zhruba 250 m, ale vzdálenost se bude s přibývající zimou zřejmě zkracovat. :-) Tak uvidíme, jak to dopadne.

Dnes navečer