čtvrtek 3. srpna 2017

Kam… čarokrásná Doubravka

V Údolí řeky Doubravy nebo prostě "na Doubravce", jak se u nás doma říkalo, když jsem byla malá, jsem byla mnohokrát. S rodiči a sestrou i v dospělosti s manželem a synem. A dokonce jsme tu o tělocviku běhali, když jsem chodila do Chotěboře na gympl. A stejně mi nezevšedněla. Byla jsem tu na jaře, v létě i na podzim a Doubravka je vždycky krásná. Ještě musíme vyzkoušet tu zimu, podle videa je tu také krásně.




Kaňonovité údolí řeky Doubravy mezi Chotěboří a Bílkem je plné tůní, vodopádků, kamenných moří a obřích hrnců. A po cestě po červené značce těsně kolem řeky narazíte na spoustu skalek, velkých kamenů, , povalených kmenů, vystouplých kořenů a mechem obrostlých pařezů. Cestička je spletitá, chvilku nahoru, chvilku dolů. Když po ní jdu, znovu a znovu si připomínám, že právě pro tu různorodost jsem to tu měla a mám tak ráda. Na cestě se totiž rozhodně nenudíte. A nebudou se nudit ani vaše děti. Myslete ovšem na to, že s kočárkem tudy určitě neprojedete.





Celé údolí je protkané spoustou turistických stezek, takže si můžeme "ušít" výlet přímo pro sebe. Obvyklé je jezdit na Doubravku vlakem do Chotěboře a jít po modré k chatě Doubravka a poté po červené podél řeky až do Bílku, kde můžeme nasednout na vlak zpět. Cestou po červené můžeme ještě vystoupat na vyhlídky Čertův stolek a Sokolohrady. Celá trasa měří okolo osmi kilometrů. 

Vyhlídka ze Sokolohradů
Krkolomná stezička na konečnou vyhlídku
Konečná vyhlídka na Sokolohradech
My chodíme s dětmi obvyke okruh kolem nekrásnějších míst, který měří asi 4 km. Dojedeme autem k chatě Doubravka za Horním Sokolovcem a tam auto necháme. Potom jdeme po červené podél řeky, vystoupáme po modré nahoru na Čertův stolek a po zelené zpět dolů k řece. A potom po zelené nahoru na vyhlídku Sokolohrady (nezapomeňte dojít po krkolomné cestě necestě až na konečnou vyhlídku) a potom dál po zelené zpět k chatě Doubravka.

Místo je to opravdu magické, není proto divu, že se k němu vztahuje několik pověstí. Kdo najde Točitý vír, Kamenné moře, Čertův stolek nebo Mikšovu jámu? 

Jsem moc ráda, že nadšení pro Doubravku zdědili i naše děti. Na půldenní výlet jsme se vydali za těch největších vedrech, ale nebylo to ani znát. Cesta vede pořád krásným smíšeným lesem a podél vody, v které se dá krásně ochladit. Takže vzhůru do Údolí!


Poustevníkova jeskyně pod Čertovým stolkem
Vyhlídka z Čertova stolku

A nakonec pár drobných krás, které jsme cestou potkali.






















středa 2. srpna 2017

Jak na… putování

Jak jsem slíbila v článku o našem putování, pokusím se shrnout pár tipů, které se nám při naší první letošní cestě osvědčily. Nejsme žádní odborníci, ale třeba se vám bude pár praktických rad hodit.

Berme tedy, že chcete putovat několik dní odněkud někam, bez podpory doprovodného vozidla, vše potřebné (i zbytečné) si nést/vést s sebou a spát ve stanu "nadivoko" mimo kempy.

Nejprve je tedy třeba vybrat KAM. Abyste nedopadli jako my a nemuseli vybírat znovu, chcete-li tábořit mimo kempy a vyhrazená tábořiště, zjistěte si podle mapy, zda vámi vybraná oblast není součástí národního parku, chráněné krajinné oblasti nebo národní přírodní rezervace. Tam se totiž tábořit, tj. spát ve stanu, vařit tam a vykonávat hygienu, nesmí. Existují však výjimky, ale ty stanovuje správa jednotlivých chráněných oblastí (viz např. Šumava). Pokud máte vybráno mimo chráněné oblasti, je nutné ještě vědět, že mimo zvláště vyhrazená místa se nesmí tábořit v lese. Dále nelze tábořit na pozemcích fyzických osob. Z táboření je vyloučena i orná půda, louky a pastviny v době, kdy by mohla být poškozena úroda, a dále pozemky, na nichž se pase dobytek. Zůstávají tedy okraje lesů a posečené louky bez dobytka. Zjistit, zda je místo, které jste si vybrali k táboření, majetkem fyzické osoby, je složité. Obvykle to musíte risknout, popř. se zeptat v nejbližším obydlí či v nejbližší obci. Vždy je pravidlem, že táboříte pouze jednu noc a místo opouštíte nepoškozené. Z tohoto důvodu se proto nedoporučuje rozdělávat oheň. V zákonech a paragrafech je celkem složité se vyznat, ale vcelku srozumitelně najdete problematiku popsanou třeba TU. My jsme tábořili po tři noci. Vždy na louce, v dosahu obce, jednou na soukromém pozemku. O svolení jsme v tomto případě žádali v přilehlé budově, nebyl problém. Oheň byl původně v plánu, ale nakonec jsme ho nikde raději nerozdělávali. Z naší zkušenosti doporučuji začít vybírat místo na přespání už tak kolem páté hodiny. Zvláště v lesnaté krajině se vhodné místo hledá dost složitě. Ať se zbytečně neotmíte jako jednou my, kdy jsme stan stavěli skoro až v devět hodin.





Ráda bych ještě napsala, že pro putování v pojetí, které jsme uskutečnili my, není třeba vybírat turisticky exponovaná místa. Možná právě naopak. Davu turistů ani významných turistických cílů netřeba. Při pomalém putování si totiž všímáte zcela jiných věcí. Kamenů, kořenů, potůčků, děti se zabavují prostými věcmi, které po cestě nacházejí. Drobná překvapení přicházejí na každém kroku, protože víc vnímáte, objevujete… My jsme měli na čtyřdenním putování významný turistický cíl jen jeden - hrad Landštejn. Ale do poslední chvíle nebylo jasné, jestli ho nakonec dobudeme.



Máme kam, ale s kým vlastně? Sami? Ano, to je jistě možné, ale my raději doporučujeme společnost. Děti. Děti všeho věku. Protože putovat se dá i s těmi nejmenšími (u nás šest dětí ve věku 1-8 let). Náš nejmladší poutník, který sám ještě nechodí, měl patnáct měsíců. Ale je fakt, že je to ostřílený turista, protože už ve čtyřech měsících cykloputoval po Rakousku. Děti na cestě nijak nestrádaly. Právě naopak. Byly moc spokojené. Měly nezměrně víc svobody a volnosti než doma a my na ně měli tolik času. Pro nechodící, či málo chodící doporučuji šátek nebo nosítko typu manduka. Já měla s sebou manduky dvě a občas se ze mě stávala dvojitá nosnice. :-) Jediný menší problém byl s tříletou, protože nemohla pojem "putování" dlouho pochopit a často se ptala, kam že to jdeme, kdy už budeme u auta, jestli jdeme domů apod. Ale trpělivé vysvětlování přineslo své ovoce a i ona brzy pochopila, že prostě jdeme. :-)





Kromě dětí je fajn putovat ještě s jinou spřátelenou rodinou. Pro děti to znamená více zábavy, pro dospělé třeba větší podporu ve chvílích těžších (a že i ty občas při putování přijdou). My jsme měli obrovské štěstí, že jsme se našli. Vlastně tak nějak po malých krůčcích, pomaloučku. Snad s nikým jiným nemám při výletech či výpravách pocit takové volnosti a zároveň propojení. Skupinky jednotlivých členů výpravy se různě prolínají, přeskupují, někteří jdou vpředu, pak zase vzadu… Ani na chvilku za ty čtyři dny jsem se necítila nijak omezená tím, že bych měla pocit, že na někoho musím čekat, či že někdo musí čekat na mě. Velké díky, přátelé!



A stručně ještě trocha "provozních" věcí:

Jak vařit, kde jíst
My vařili na obyčejném cestovní plynovém vařiči s kartuší a v nerezových hrncích/ešusech. Vařit můžete samozřejmě i v kotlíku (oheň viz výše) nebo nějakém obyčejném hrnci z domu, pokud vám bude na kartuši dobře držet. Jíst můžete jistě též v restauracích, my jsme jich však po cestě mnoho neměli, takže nejlépe nám bylo na dece.





Kam na záchod
No, kam jinam než do lesa či třeba do kukuřice. Nijak moc jinak to při putování nejde.  A nezapomeňte po sobě "spláchnout". :-)


Večerní výprava na záchod.

Jaký stan
My jsme kupovali těsně před putováním stan nový, protože se našemu starému stanu rozlepily švy a vzhledem k předpovědi počasí jsme nechtěli riskovat. Doporučujeme stan lehký, ale takový, do kterého se všichni pohodlně vejdete, pokud někdo z vás nechce spát každou noc pod širákem. My jsme nakonec pořídili stan pinguin storm 4 duralu. Je lehký a v pohodě se nás do něj vejde pět a ještě kočárek. A samozřejmě také zabalte karimatky a spacáky pro všechny členy výpravy. Jede-li vás pět jako nás, je to už slušná hromada.




Co zabalit
Musím se přiznat, že jsem dříve byla neskutečný plánovač. Když jsme někam jeli, měla jsem obvykle zabaleno už týden dopředu. No, to už se tedy s dětmi a nenadálými plány mého muže tak úplně nedá, takže se obvykle balí den předem. Co všechno jsme nabalili vám tu sepisovat nebudu. Jen pár tipů, které byste možná opomněli a nám se moc hodily. Pro děti je dobré nepromokavé oblečení (my máme odtud a jsme moc spokojení) a pro ty menší, které ještě nemají nepromokavé turistické boty, vezměte určitě holinky. Nám se také osvědčily vlhčené ubrousky. Doma je vůbec nepoužíváme, ale na cestě se hygieně a mytí nádobí moc nedá, tak alespoň takhle. :-) A rozhodně si nezapomeňte vzít dost vody! Dobří lidé nám po cestě vodu vždy ochotně doplnili, bylo-li třeba, ale je fajn mít zásobu. Abyste ráno třeba nezjistili, že nemáte z čeho udělat snídani. A vezměte si také klíčenku!



Kam to všechno dát
Samozřejmě to můžete nacpat do batohů a nést vše na zádech. Máte-li však v rodině ještě nějaké "nosící" děti, je zad, na které by se mělo vše naložit, už nějak málo. Zvolili jsme tedy variantu s vozíkem. I tak jsme měli vozík plný, muži ještě na zádech batoh a ženám se na zádech střídala různá díťata. My jsem měli stařičký devítiletý chariot, který odvozil všechny naše děti a má toho už dost za sebou. Děkujeme mu velice, staříkovi, že nám tak báječně posloužil. Přátelé měli dvoumístný croozer. Terén byl místy opravdu dost náročný a dvakrát jsme museli dokonce věci stěhovat ručně a kočáry přenášet, ale jinak vozíky jely jako po másle. Resp. naši silní muži je jako po másle tlačili. :-)



Pro ženy
Nemějte obavy, ženy drahé. Putovat se dá i v pátém měsíci těhotenství a s menstruací. Vše se dá, chce to jen chtít.

No zkrátka, krása to byla přenáramná! Doporučujeme taky vyrazit! 

úterý 1. srpna 2017

Klíčenka bez klíčů aneb Bez čeho se výlet neobejde

Tohle vám opravdu musím představit, protože je to super. Moc se mi to líbí, moc se nám to osvědčilo a navíc! Je to skladné, je to zdarma. No, "nekupte to"! :-)

Skvělý projekt jdeteven.cz jsem tu už několikrát zmiňovala. No, a právě jdeteven.cz stojí za báječným seznamem her na všechny cesty a výlety. Na dobu, kdy už se dětem nechce moc šlapat, je to do kopce, už by byly rády u cíle, trochu se nudí nebo jsou unavené. A je třeba je trochu vzpružit nebo rozptýlit. Ale zásobník her můžete využít třeba i na cestě autem nebo při čekání u doktora. Většinu her možná znáte, hrajete je se svými dětmi nebo jste je hráli jako malí, ale když zrovna potřebujete, nemůžete si na žádnou vhodnou hru vzpomenout. Klíčenka vám pomůže, můžete ji nosit kamkoliv s sebou, nezabere skoro žádné místo.


A kde se taková báječná věc dá sehnat? Je to jednoduché. Můžete si ji stáhnout z odkazu v článku Vyhraný výlet na webu jdeteven.cz. Stáhnete, vytisknete, rozstříháte, zalaminujete a navléknete na kroužek od klíčů. A je to! Hotovo! Skvělý pomocník je na světě. V seznamu je necháno i pár volným okének, do kterých si můžete napsat svoje oblíbené hry.


My jsme měli na našem putování klíčenky hned tři. Pro všechny starší děti. Každý měl svou a průběžně vybíral, co budeme hrát. Po cestě si přirozeně nacházely zábavu a vymýšlely hry, které vycházely přímo z prostředí, kterým jsme procházely. Ale občas byly unavené či znuděné a to potom přišla klíčenka vhod.



Zábavy bylo kolem dost a dost.
A co všechno jsme hráli? Bezkonkurenčně nejoblíbenější byla hra Bomba! Nálet! Povodeň! Ta se hrála několikrát denně. Mezi další hrané  a oblíbené patřilo třeba: Frisbee poklad, Až poletím na Měsíc, Škola za pochodu, Státy abecedy, Hádanky, Hádej, kdo jsem, Slovní fotbal, Věty na jedno písmeno, Pět slov do příběhu, Nekonečný příběh, Indiánský běh a další.

Bomba! Nálet! Povodeň!
Frisbee poklad
Ještě se nám při putování osvědčilo vzít si s sebou do pytlíčku pár drobností, které se dají při hrách použít. Společně s klíčenkou nezaberou moc místa a zábavy je s nimi kopec. A co máme v plátěném pytlíčku my? Menší míček, křídy, provázek, papír a tužky, několik pingpongových míčků, kostku a figurky, malou lupu, kolíčky, obrázky na schovávání...



Vřelé díky jdeteven.cz, že i díky nim bylo naše putování tak fajn! Kdo nevěří, ať sem běží a klíčenku si pořídí. :-)


sobota 29. července 2017

Kam… putování Kanadou, s dětmi a vozíkem

To je tak, když se sejdou dva muži s dobrodružnou duší, kteří společně naplánovali již přechod Krkonoš a Jeseníků, nad knihou Tomáše Feřteka S dětmi křížem krážem po Česku. A je to tu znovu! Nápad, touha, nadšení… Pojďme putovat! Krajinou, pěšky, se stanem, odněkud někam, s dětmi, s naloženým vozíkem... Ženy se (rády) podvolují. Všichni se těší. Plány jsou velkolepé, ambice nezměrné.



Ladíme diáře, termín a lokalita vybrány. Vzhůru na to. Ale ouha… České středohoří, které jsme vybrali, protože není tak turisticky exponované, je celé chráněnou oblastí a nedá se tam stanovat. Tak jinde. Co třeba Kanada? Česká Kanada? Ano! Trasa naplánována. Po červené z Jindřichova Hradce na Landštejn a po modré zpět do Jindřichova Hradce. Šest dní, zhruba 80 km. To dáme, nejsme žádné máčky! Ale ouha… jeden z nejmenších členů výpravy dostává jednodenní (cestovní?) horečku. Posouváme start o jeden den. Ale ouha… ten den má celý den hustě pršet na celém území a to není zrovna motivační začátek pro cestování s děti. Posouváme start o další den a putování se nám zkracuje na čtyři dny. Ale nevadí, těšíme se i tak!



Vyrážíme. S brutálně naloženými cyklovozíky, protože chceme někde spát, něco jíst a také vezeme nějaké to oblečení pro nás a šest malých svišťů (8, 7, 5 let a 3, 2 a 1 rok). A také spoustu dalších nezbytností a zbytečností. A ty se pěkně provezou a pronesou (včetně nejmenších členů výpravy). Celý dočasný domov naložený na každém z vozíků. Ale máme silné muže a ti zdolají i cestu nesjízdnou pro jízdní kola, jak hlásají cedule na Jindrově naučné stezce.






A jak nám bylo? Parádně, přátelé, parádně. Kdo nezažil, nepochopí. Putování je vítr ve vlasech, mokro v botách, hvězdy nad hlavou, sladkost malin na jazyku, píseň v srdci a klid na duši. A ještě mnohem víc… Svoboda a čas na děti a pro děti. Nezměrná a absolutní. Čas snít, objevovat, zkoumat, obdivovat, pozorovat...





Přestože vím, že není třeba drahých hraček a zábav, neustále mě překvapovalo to nadšení dětí z věcí kolem. Ovce, balíky slámy, maliny, kobylky, rezavá železná konstrukce, žabky, klacky, voda, les… Vše může při putování lákavě zdržet jakkoliv dlouho, dokud jsou děti vtaženy do akce a malého momentálního dobrodružství. Nikam se nespěchá, vše je dovoleno. A když přeci jen přijde únava a nohám se nechce šlapat, přichází na řadu vyprávění o rytířích, dracích, nesmírné vesmírné velrybě a dalších. A taky hry na cesty. Třeba ty z vyhraného výletu jdeteven.cz. "Klíčenky" jsme měli s sebou rovnou tři! A přišly vhod.










Přiznám se, že to pro mě, notorického plánovače, byla velká zkouška. Trasa byla naznačena, ale kde budeme spát? Bude kde nakoupit, načerpat vodu? Co se bude dít, co budeme dělat? Vše ve hvězdách… A byla to nádhera. Skoro nevypověditelná. Jen jít a jít, kam dojdeme, tam budeme. Cestou snad potkáme dobré lidi, kteří nám dočepují vodu, poradí… Všechno vyšlo, jak mělo. Místo na spaní, dobří lidé, ideální počasí. Přestože jsme podle předpovědi měli putovat v nejchladnějších a nejdeštivějším týdnu z celého července, bylo počasí ideální. Nebo jsme si ho takové "udělali"? Buď jak buď, zažili jsme slunce, prudký i mírný déšť, oblačno… vše, co k takovému putování patří.





A jak to dopadlo? Užili jsme si to náramně. My velcí, ti prostřední i ti nejmenší.  Zpět do Jindřichova Hradce jsme sice nedorazili, ale neuspěchané putování pro nás mělo mnohem větší cenu. Skončili jsme na Landštejně a jeho návštěva byla pro nás i pro děti závěrečnou třešničkou na dortu. Ještě teď se rozechvěju, když si to naše báječné putování ve vzpomínkách přehrávám.




Nemějte obavy a vyrazte! V příštím článku třeba putování ještě trochu víc prakticky. Co a jak a kam a tak. :-)