Máme rádi… krásy a dobroty od Na pařezu a Paní Dýně

Občas se podivujete, jak je možné, že mám v hlavě všechny ty různé svátky, sváteční a významné dny. A jak je možné, že se stíhám v předstihu na tyhle svátky připravit a s dětmi si je pak nějak smysluplně připomenout či je oslavit. No, ono to je vlastně tak, že je v hlavě nemám. Mám na to totiž spoustu pomocníků.

Kromě toho, že nám některé svátky díky svým skvělým rodičům v krvi už od dětství, mám doma nezměrné množství knih, které o významných dnech, svátcích, oslavách a zvycích pojednávají. A slavit a číst o zvycích našich předků mě hodně baví. Takže jsem si vytvořila takový náš rodinný pelmel svátků křesťanských, keltských, pohanských… Je krásné udělat si den sváteční a slavnostní, tak proč toho co nejvíce nevyužít. Mě i děti to moc baví a máme to rádi. Jasně, že není vždy ta správná příležitost, vhodný den, zapomeneme, nějak se to nehodí… Nelámeme to přes koleno, ale moc rádi si ty radostné, bujaré a veselé, ale i ty zádumčivé a k zamyšlení vedoucí svátky připomínáme a prožíváme.

A právě k tomu, abych nezapomínala, mám skvělého pomocníka. Tedy hned několik. Jeden z nich mají na svědomí dvě dámy. Ilustrátorka a malířka Lucie Čapková z dílny Pařez, jejíž obrázky mám moc ráda a užívám si je vlastně každodenně. A Paní Dýně alias Lenka Rojíková, která tvoří web se skvělými zdravými recepty (přiznávám, že některé jsou na naši rodinu zdravé až moc, ale spoustu jich s úspěchem vařím) a e-shopem se zdravými pochutinami. A ten pomocník od nich je krásný, bohatě ilustrovaný Nekonečný kalendář, který můžete používat pořád a pořád dokola. Na každý měsíc je tu jedna velká stránka a na ní vrchovatě inspirace v obrázcích i textech Lucie Čapkové a nepřeberné množství zdravých receptů Lenky Rojíkové. A kromě 12 měsíců tu najdete ještě několik mimořádných speciálních stránek navíc (Masopust, Velikonoce, Advent…). Kalendář je opravdu moc pěkný, máme ho pověšený na stěně, děti ho na začátku každého měsíce natěšeně otáčejí a společně prohlížíme, co by nám nadcházející měsíc mohl přinést hezkého. Nekonečný kalendář jsme kupovali ještě společně s omalovánkami a pexesem, ale ty už asi nejsou k sehnání.

A pokud jste se namlsali a rádi byste něco dalšího, co tahle dvojice společně zpunktovala, poohlédněte se po originálním časopise Klobouk na pařezu. Sice už nevychází, ale některá čísla ještě seženete.

No, a toho mého největšího svátkového poradce má na svědomí Lucie Čapková, která už čtvrtým rokem připravuje skvělý ručně (tj. jen za pomoci nůžek, lepidla a štětce) tvořený originální týdenní diář Koloběh. A tu je na každý týden něco z našich tradic, pranostik a nápadů k dané roční době. To se to pak, milí přátelé, plánuje, že. :-) 

Třeba na dnešní den:

Svatý Vavřinec - první podzimec. Věnec z jeřabin ochrání váš dům… 
V pátek vrcholí rojení Perseid! Nezapomeňte.

Já se přiznám, že už si do toho diáře vlastně nic moc nepíšu. A to je po letech, kdy jsem ho měla popsaný k prasknutí, protože jsem pořád něco plánovala a plány si zapisovala, co říct. Ale pořád ho mám po ruce na stole vedle sebe, protože je krásný, milý, originální a pořád mi přináší spoustu inspirace i zamyšlení.

Všechno výše zmíněné hledejte v e-shopu Na pařezu nebo u Paní Dýně. Diář na rok 2017 je se slevou ještě k dostání, Nekonečný kalendář také ještě seženete. A na Diář pro rok 2018 budeme již v průběhu srpna nebo září číhat společně. :-)

A ještě pár našich "zvykoslovných" knih, ze kterých si rádi čteme a inspirujeme se:

Máme rádi… jemná by Myyna

Nemám ráda nakupování. Ale opravdu ne. Skoro bych mohla říct, že ho nesnáším. Když už nakupovat jdu, tak jedině s konkrétní představou nebo se seznamem v ruce. Bloumání kolem regálů či věšáků, okukování a obdivování vystaveného mě opravdu nebere. Ale jsou dvě výjimky. Knihkupectví a papírnictví. Tam bych mohla vybírat očima i nosem až do aleluja.

Do papírnictví ani knihkupectví se teď bohužel moc často nedostanu, takže občas "ujíždím" na internetu. A zrovna dnes… balík! Balík v krásném ptáčkovém papíře. Balík zabalený v "autorském" papíře. To se jen tak nevidí. A hned jsem začala litovat, že jsem si ten ptáčkový papír také neobjednala. 

Ale v balíku toho bylo i tak dost. Neodolala jsem totiž spoustě věcem. Třeba květinkovým papírům a cedulkám na dárky. A také dvěma úžasným květinkovým sešitům. Jsou nelinkované a součástí každého z nich je nádherná autorská podložka (tedy lenoch by myyna). Takové drobné detaily mám moc ráda. Tyhle jsou jen a jen pro mě.

No a protože se blíží začátek školního roku, je tu něco i pro malého školáka. Sešitů má na výběr hned několik. Čistý, linkovaný i kostičkovaný. A k tomu i dva nádherné podzimní. Jeden si může nechat a jeden darovat někomu, s kým bude sdílet podzimní zážitky a radovánky.

A pak ještě pár drobností a radostí. Ptáčkové pexeso, přáníčka a neodolala jsem jedné krásné lištičkové pohlednici. A dáreček k tomu navrch. V e-shopu "by Mayyna" je toho ovšem ještě mnohem, mnohem více. A všechno je moc krásné.

Markétu Jinochovou, která stojí za značkou by Myyna, osobně neznám. Myslím ale, že je to jemná a milá osoba s barevnou duší. Protože přesně takové jsou věci, které maluje a vyrábí. A nebo je úplně jiná, ale to nevadí, protože její věci na mě tak prostě působí. A moc ráda si je syslím doma. A těším se velice převelice na ptáčkový kalendář na příští rok. Ten nám doma nesmí chybět.

Mrkněte na: http://shop.marketajinochova.com nebo https://netrpeliva.blogspot.cz. Určitě mrkněte alespoň na její kreslené/malované deníky. Jsou úžasné!

Kam… čarokrásná Doubravka

V Údolí řeky Doubravy nebo prostě "na Doubravce", jak se u nás doma říkalo, když jsem byla malá, jsem byla mnohokrát. S rodiči a sestrou i v dospělosti s manželem a synem. A dokonce jsme tu o tělocviku běhali, když jsem chodila do Chotěboře na gympl. A stejně mi nezevšedněla. Byla jsem tu na jaře, v létě i na podzim a Doubravka je vždycky krásná. Ještě musíme vyzkoušet tu zimu, podle videa je tu také krásně.

Kaňonovité údolí řeky Doubravy mezi Chotěboří a Bílkem je plné tůní, vodopádků, kamenných moří a obřích hrnců. A po cestě po červené značce těsně kolem řeky narazíte na spoustu skalek, velkých kamenů, , povalených kmenů, vystouplých kořenů a mechem obrostlých pařezů. Cestička je spletitá, chvilku nahoru, chvilku dolů. Když po ní jdu, znovu a znovu si připomínám, že právě pro tu různorodost jsem to tu měla a mám tak ráda. Na cestě se totiž rozhodně nenudíte. A nebudou se nudit ani vaše děti. Myslete ovšem na to, že s kočárkem tudy určitě neprojedete.

Celé údolí je protkané spoustou turistických stezek, takže si můžeme "ušít" výlet přímo pro sebe. Obvyklé je jezdit na Doubravku vlakem do Chotěboře a jít po modré k chatě Doubravka a poté po červené podél řeky až do Bílku, kde můžeme nasednout na vlak zpět. Cestou po červené můžeme ještě vystoupat na vyhlídky Čertův stolek a Sokolohrady. Celá trasa měří okolo osmi kilometrů. 

Vyhlídka ze Sokolohradů

Krkolomná stezička na konečnou vyhlídku

Konečná vyhlídka na Sokolohradech

My chodíme s dětmi obvyke okruh kolem nekrásnějších míst, který měří asi 4 km. Dojedeme autem k chatě Doubravka za Horním Sokolovcem a tam auto necháme. Potom jdeme po červené podél řeky, vystoupáme po modré nahoru na Čertův stolek a po zelené zpět dolů k řece. A potom po zelené nahoru na vyhlídku Sokolohrady (nezapomeňte dojít po krkolomné cestě necestě až na konečnou vyhlídku) a potom dál po zelené zpět k chatě Doubravka.

Místo je to opravdu magické, není proto divu, že se k němu vztahuje několik pověstí. Kdo najde Točitý vír, Kamenné moře, Čertův stolek nebo Mikšovu jámu? 

Jsem moc ráda, že nadšení pro Doubravku zdědili i naše děti. Na půldenní výlet jsme se vydali za těch největších vedrech, ale nebylo to ani znát. Cesta vede pořád krásným smíšeným lesem a podél vody, v které se dá krásně ochladit. Takže vzhůru do Údolí!

Poustevníkova jeskyně pod Čertovým stolkem

Vyhlídka z Čertova stolku

A nakonec pár drobných krás, které jsme cestou potkali.