Jak na… látkové pytlíky

Předem předesílám, že nejsem žádná švadlena. Umím jen rovné švy. Ty já umím, ty mi jdou. Povlaky na polštáře, ubrusy, látkové pytlíčky, které používám na Vánoce místo papíru a dokola recykluju. Přesto si dovolím jeden fotonávodný článek o šití. Ale je to tedy návod pro naprosté začátečníky. 

Před pár lety jsem sice ušila i něco o trochu složitějšího pro mimi. Ale pořád jsou to skoro všechno rovné švy. Víc v článku TU. Na oblečení si prostě nějak netroufám.

A tyhle záclonové pytlíky jsou na tom podobně. Samá rovina, jako u Kolína. Ušít už je chci asi dva roky, ale pořád na to nějak nebyl čas. Už jsem si všimla, že šicí stroj vytahuju snad jen tehdy, když mám břicho tak obrovské, že skoro nedosáhnu na stůl. Podobné to bylo i s těmi černobílými věcmi na miminko. Takže lezu po zemi, břichem škrtám o podlahu, stříhám a stříhám a s nataženýma rukama šiju. Letos to mám ale vylepšené o to, že nemusím šlapat. Všechny tři děti jsou strojem tak unešené, že šlapou za mě. Takže zřejmě brzy začneme s kompletními lekcemi šití na stroji. 😀

Konečně po dvou letech odkládání jsou pytlíky na světě! Pytlíky mám na ovoce, zeleninu a pečivo do obchodu. Látkové tašky používám už hodně dlouho, igelitové pytlíky recykluji, co to jde a nosím si do obchodu stále dokola vlastní, ale spotřeba tu přeci jen nějaká je. Vetší ovoce, pokud jich není moc kusů, obvykle zvážím bez pytlíku a dávám jen tak do košíku či vozíku. U kasy to sice chtělo trochu lovení, ale dalo se to zvládnout. Ale teď, když u kasy vyndávají z vozíku oba mladší, už to stojí poměrně dost nervů. Tak jsem se konečně rozhoupala. Pytlíků je několik velikostí a budu je použít mimo hlavní sezónu především na ovoce a zeleninu. V letní sezóně mám ovoce a zeleninu ze zahrady, takže není třeba to moc řešit a pečivo moc nekupuji, protože peču domácí chleba a rohlíky a spol. doma moc nejíme. Pečivo kupuji  jen občas do mrazáku "pro strýčka příhodu" a na výlety apod.

Ale už k těm pytlíkům nebo z toho zase bude megačlánek a ne krátký fotonávod. Snad se mi výrobu podaří srozumitelně popsat, opravdu nejsem odborník, takže žádnou odbornou terminologii nečekejte. 😊

Z šuplíku jsem vyhrabala první nepoužívanou záclonu, které mi přišla pod ruku a rozložila na podlaze. Protože jsem měla jen lehkou představu o velikosti pytlíků a neměla jsem žádné přesně dané požadavky na velikost, rozstříhala jsem záclonu na několik různě velkých dlouhých obdélníků. Polovina obdélníku je zhruba velikost budoucího pytlíku. Chcete-li mít pytlíky nějak přesně velké, stříhejte na délku 2x výšku budoucího pytlíku plus cca 10 centimetrů a na šířku střihněte šířku pytlíku plus cca 2  centimetry.

Z každé delší strany si zahněte a našpendlete cca 3-5 cm (podle velikosti pytlíku) a na obou stranách přehybu prošijte. Přehyb dělám tak široký, protože ne něj budu přišívat tunýlek z tkalounu, kterým povedou stuhy či provázky na utažení pytlíku. Při výrobě vánočních pytlíků se mi tento styl zavírání nejvíce osvědčil. Má-li pytlík dvě stuhy na zavazování proti sobě, velmi dobře se stáhne a nehrozí rozdělání jako v případě, kdy je stuha na stahování jen z jedné strany. Některé z vánočních pytlíků nemají tunýlek na stuhu vůbec a zavazují se jen volnou stuhou. To se mi ale v případě nákupních pytlíků nezdá úplně praktické. 

Zhruba doprostřed obou přehybů si našpendlete a poté přišijte kousek tkalounu širokého cca 1-2 cm po obou delších stranách tak, aby vám vznikl "tunýlek". Tkaloun nesmí být až do krajů, přišijte ho cca 2 cm od krajů na lícovou stranu.

Potom si našpendlete boční strany a nezapomeňte, že šít budete po rubové straně, tzn., že našité tkalouny musíte mít uvnitř. Sešijete boční strany, otočte a hurá! pytlík je hotov. 

Tedy ještě ne úplně, ještě je třeba navléct z každé strany šňůrku. Ta nemusí být nijak dlouhá, stačí, když bude na každé straně kousek vyčuhovat. Použít můžete stužku, popř. třeba i tkaničku. Na konec šňůrky můžete případně přivázat korálek či něco podobného pro lepší uchycení.

Snad je to alespoň trochu srozumitelné a z textu či fotek něco pochopíte. Ať vám sáčky dobře slouží!

A poznámka na závěr:

Než jsem pytlíky došila a dopsala článek, nejstaršímu už jen "šlapání" nestačilo a chtěl se naučit šít sám. Nejprve ho tedy zajímalo, jak vlastně stroj funguje, shlédl nejrůznější videa, sám si jedno zpomalené video "nitra" našeho stroje natočil a pustil se do šití. Sám si to nastříhal, našpendlil a během hodiny měl komplet hotové čtyři pytlíky na křížaly. A myslím, že u rovných švů dlouho nezůstane a brzy mě předběhne, protože už se ptal, kdy bude moct zase šít. 😀