DV… vlaštovky

AKTUALIZOVANÝ STARŠÍ ČLÁNEK

Na naší oblíbené fbc stránce Ptáci na zahradě jsme se dozvěděli, že u nich už se vlaštovky nahoufovaly a vyrazily do světa. Tož jsme taky vyrazili a oběhli všechna pole a dráty v okolí, abychom to neprošvihli jako loni a ono nic. :-( Zase jsme to asi nestihli. Nikde ani vlaštovka.

Tyhle jsme vyráběli loni.

Tak jsme alespoň obhlídli šípky, ale ty mají ještě chvilku čas.

Tak jsme se rozhodli, že si o vlaštovkách alespoň něco povíme. Tedy, povídat jsem si chtěla hlavně s tříletou, s nejstarším vlaštovky "propíráme" v tomhle období každý rok. Jenže jsem zjistila, že to letos asi nebude tak úplně jednoduché. Nejlepší čas pro nějaké společné "vzdělávací aktivity" je prozatím dopoledne, když nejmladší dvě hodiny spí, takže nám chvilku nedemoluje pomůcky, nekrade psací potřeby a je zkrátka trochu klidněji. Tak jsem měla v plánu, že se budu věnovat tříleté, aby nerušila nejstaršího a vždy ji něčím zabavím. Ale ouha, ona chce také "něco" dělat jako brácha a nejstarší má zase neustálou potřebu zkoumat, co to my dvě kutíme, malujeme, vystřihujeme, o čem si povídáme, co vaříme, zkrátka, co děláme. Takže si povídáme společně, chvilku si dělá každý něco svého a pak zase společně. Jinak to letos asi nepůjde. :-) Bude to náročnější, ale nechci ji odkládat k televizi či tabletu, "aby byl chvíli klid".

Na zahradě jsem si s dcerou prohlížela knížky, četly jsme si vlaštovkové básničky a kratší texty, malovaly, povídaly proč a kam vlaštovky na zimu odlétají. Vyplnila si i dva vlaštovčí grafomotorické listy. Syn mezitím přemýšlel, co už o vlaštovkách ví, co by chtěl vědět a zapisoval si to do tabulky V-CH-D. Pak jsme společně prohlíželi knížky encyklopedické a syn si doplňoval tabulku. Potom jsem jim oběma četla první kapitolu z knížky Františka Nepila Já, Baryk, které je zrovna o vlaštovkách. Během čtení jsem se ptala na otázky do textu i za text, na to, co bude dál a podobně. Přiznávám ale, že syn to nemá moc rád. Je zaujatý posluchač, takže mi vždy říká, ať čtení nepřerušuju a hlavně čtu dál. Hezký text o vlaštovkách je i v knížce Eduarda Petišky Pohádkový dědeček O poslední vlaštovce. Ten jsme četli loni. Nakonec si syn napsal vlaštovčí pětilístek.

Doma jsme si povídali, kteří ptáci od nás na zimu odlétají. Dcera pojmenovávala ty, které zná, syn doplňoval. Potom si ještě vyplňoval nějaké pracovní listy a zase hledal nápovědu v knížkách. Malou poznávačku jsme si dali i venku. Rozdělovali jsme na ty, kteří jsou tažní, a na ty, kteří u nás zůstávají na zimu. A objevili jsme i pár takových, kteří k nám na zimu naopak přilétají.

Zazpívali jsme si písničku Vlaštovičko, leť, koukli na zářijovou pohádku z cyklu Chaloupka na vršku a nakonec si vlaštovky i namalovali. Podklad je anilinkami, vlaštovky temperou. Syn maloval, dceři jsem předpřipravila šablony v podobě bramborových tiskátek (hlava a tělo), takže ta tiskala a domalovávala. Na barevný papír jsme napsali vlaštovkám vzkaz, složili do "vlaštovky" a poslali ji do světa.

Moc nás to všechny bavilo. A na závěr našeho povídání přišla naprosto nečekaná tečka. Vlaštovky se na nás přiletěly podívat! Kdyby mi to někdo povídal, neuvěřím. Asi dvacet minut létalo hejno vlaštovek kolem našeho domu a domů okolních. Mohli jsme krásně rozeznat jejich ocásky i červené a bílé flíčky. Pak si na chvilku posedali na vršek střechy na dohled našeho okna a po chvilce frnk, byly pryč. A když jsme se je vzápětí vydali hledat - nejmladší si vzal na pomoc i své leporelo :-) - už jsme je nikde v okolí neobjevili. Prostě se s námi přiletěly rozloučit! Krása to byla!

Já vím, že tam je prdlajs vidět, ale všechny ty černé tečky jsou fakt vlaštovky! (foceno mobilem)

Velmi obsáhlý článek o ptácích obecně (knihy, aktivity, hry, odkazy, výtvarno) nejdete na blogu TU.