Naše dny vánoční...

Mám báječné rodiče. I díky nim znám  a dál s radostí praktikuju spoustu nejen vánočních zvyků. Baví to nejen mě, ale i manžela a děti. Drobnosti, při kterých jsme spolu, všichni společně a přitom každý sám v sobě. 

Naše střípky vánoční…

Den před Štědrým dnem připravujeme jídlo na další den. Aby se vše řádně uleželo a taky, aby nebyla na Štědrý den honička. Letos pomáhala hlavně prostřední a vařit s ní má pro mě ještě kouzelný rozměr navíc. Předávání tradic a rodinných receptů a tak. :-)

Den předem připravujeme bramborový salát, pečeme kváskovou celozrnnou vánočku a vaří se kyselačka. Tj. polévka se zelím, bramborami a houbami. Jíme ji o štědrovečerním obědě. To je tradice z manželovy rodiny. U nás doma se jedla vinná klobása. Ale naše celodenní menu o Štědrém dni je vegetariánské, tak proto. A navíc je výborná! 

A vánočka se letos mimořádně vydařila. Fakt! Vzhledově i chuťově.

Na štědrý den dopoledne zdobíme stromeček. Já s dětmi. Ježíšek nám ho nenosí, protože v bytě se třemi dětmi a skoro bez dveří by ho neměl ani kde ozdobit. :-)

Stromeček máme klasický. Vesměs slaměný, červeno-bíle-zlatý. Některé ozdoby jsou kupované, některé vyráběné "z ničeho", většinu z nich máme už dlouho. Jen pomaličku se sem tam přidají nové.

Téhle ozdobě říká můj taťka "bomby". Je to jen jakákoliv kulička v kousky látky.

Sušená jablíčka.

Keramické ozdobičky od sestry.

Sušené pomeranče.

Nepoužívané formičky na pracinky. Udělá se jen dírka a je hotovo.

Mnohaleté slaměné řetězy. Už se pomalu rozpadají a chtělo by je inovovat. :-)

Korálkoví andílci.

Slaměné ozdůbky.

Tyhle dvě ozdobičky jsou letos nové. Vystřižené z časopisu Puntík. A byly letos vyhlášeny jako nejhezčí. Možná proto, že jsou nové, ale zcela určitě proto, že jsou nádherné. Andrea Popprová prostě nikdy nezklame!

O malé odpolední svačince pijeme voňavý domácí čaj, ze všeho, co jsme přes rok nasbírali a nasušili. A rozkrajujeme jablíčko. Byla hvězdička a budeme tedy snad zdraví! Jablko potom rozkrájíme na tolik dílů, kolik je nás u stolu a sníme. Abychom příští rok drželi při sobě.

A potom chodíme ke krmelci v lese nasypat zvířátkům. Dáváme jim scvrlá jablíčka a malé mrkvičky ze zahrady. A taky podzimní plody, z kterých jsme tvořili, vyráběli dekorace nebo sbírali právě pro zvířata. Letos se sešly kaštany, žaludy, obilíčko, jeřabiny, šípky, kukuřice… U krmelce už bylo nasypáno. Jen škoda, že většinu tvořilo pečivo. :-/

Před večeří pouštíme lodičky ze skořápek ořechů a zjišťujeme, jak moc se budeme držet doma a při sobě a kdo se vydá na cesty. 

A pak štedrovečerní večeře a šupinka a penízek po talířem. Šupinky máme od prarodičů, protože sami kapra nejíme.

Po večeři prskáme venku prskavky, abychom Ježíška nerušili.

A pak koledy u stromečku.

A nakonec sdílení radosti s prarodiči a pratetou. Aktuálně nejstarší a skoro nejmladší člen rodiny. :-)

A protože nic není jen růžové, ale spíš černobílé, pár střípků i z druhé strany:

Dárky jsem balila vesměs až noc před Štědrým dnem. Ještě, že mám ty hromady látkových pytlíků, co jsem našila v minulých letech. Půjde to rychle, říkala jsem si. No rychle by to šlo, ale nejdřív jsem se musela převléct a vytřít celou chodbu. Dětem se samozřejmě nějak nechtělo spát, tak jsem si za našimi téměř jedinými dveřmi něco trošku nachystala a dveře zavřela. A šla uspat děti. Pak si uvařila kotel čaje a potmě šla balit. Ovšem na ty zavřené dveře jsem zapomněla! Aspoň, že to sklo ve dveřích jsem nerozbila.

Krmelec jsme letos o Štědrém dni nestihli. S prostřední jsme odpoledne neplánovaně usnuly jak špalky a bylo to moc fajn. Takže krmelec byl až 27. prosince.

Příští rok bude zřejmě velmi, velmi bouřlivý. Nejmladší honil naše loďky po celém lavóru a byly spíš zhasnuté než krásně svítící. 

Ze stejného důvodu byla dobrodružná štědrovečerní večeře. Snažili jsme se od stolu neodcházet, abychom i příští rok drželi pospolu, ale bylo to velmi náročné. Nejmladší měl snahu sfoukávat vše, co kde viděl a na naše odmítání reagoval řevem. Takže jsem společně s ním víc foukala než jedla.

Nejmladšího ze všech krásných, vzdělávacích a hodnotných darů zaujala nabíječka ke kouzelné Albi tužce. Všechny tři dny mu to vydrželo a drží ho to dál. Příští rok dostane nějakou sadu malý elektrotechnik. A nebo od někoho vyžebrám nefunkční nabíječku, to vyjde levněji.

I dohady byly a nedorozumění též. Manželovi se jako obvykle zdálo, že dárků mají děti moc.  Takže jsme to oba museli trochu vydýchat. Neobvykle dlouho to trvalo. Já obvykle zasrším a po pěti minutách je vše pryč. Teď se to protáhlo na pár hodin.

Krásné Vánoce to byly. A pořád je v sobě máme, pořád užíváme.