DV kam… naše šesté krajské město (České Budějovice)

Pořád si s nejstarším povídáme o naší zemi, syn doplňuje malovanou mapu, čte, cestujeme prstem po mapě i ve skutečnosti.  Mimo jiných míst stále navštěvujeme a poznáváme naše krajská města. Už jsme byli v Jihlavě, Pardubicích, Brně, Olomouci a v Praze (tam dokonce dvakrát, takže ještě TU). Tentokrát padl los na České Budějovice. 

A bylo to trochu dobrodružné. Syn se protentokrát rozhodl, že chce jet jen se mnou, ale ve stanovený termín mu nebylo dobře, takže jsme to o týden odložili. V ten den ale bylo -10 stupňů, od nás to jsou tři hodiny vlakem a navíc mimo sezónu je v Českých Budějovicích téměř všechno zavřené. No, váhali jsme, váhali, ale nakonec vyrazili. A udělali jsme dobře. Už cesta vlakem mezi zasněženými třpytivými poli a zářící slunce nám daly za pravdu. A České Budějovice jsou krásné. I když vám drkotají zuby. :-) 

Pracovní listy si syn začal vyplňovat jako obvykle už ve vlaku (ke stažení jsou jako u všech ostatních krajských měst na konci článku). Tentokrát jich bylo o něco víc, protože jsem od milé kolegyně knihovnice z ČB dostala pracovní sešity, které vydává tamní Národní památkový ústav. A jsou tak skvělé, že bylo škoda je nevyužít. A k tomu ještě krásné českobudějovické omalovánky.

Každé naše putování krajskými městy má nějaký základní motiv. A v Českých Budějovicích to byly hradby a opevnění kolem historického jádra města, které nechal vystavět již Přemysl Otakar II. Začali jsme tedy přímo u jeho sochy v parku Na Valech.

A dál už to byla jako obvykle hledačka. Syn měl na vytištěné mapě zobrazeno, kudy bychom se asi měli ubírat a co navštívit. Takže sledoval mapu i okolí a "vedl mě". Orientace v mapě už mu jde velmi dobře. Rozhodl se, že dál budeme postupovat úzkou Hradební uličkou, která vede podél bývalých hradeb, které se ale bohužel nezachovaly. V těchto místech se jedinou upomínkou na bývalé hradby bílá Rabeštejnská věž. Té se také někdy říká Havraní, protože na vedle stojících stromech hnízdí havrani. O tom jsme se přesvědčili na vlastní uši, protože jejich krákání je slyšet do daleka. V blízkosti věže stojí i nejužší dům v Českých Budějovicích.

Cestou k areálu Kláštera dominikánů jsme si prohlédli budovu Solnice. Ta se sice zrovna opravovala, ale všechny kamenné obličeje jsme na fasádě našli. I ten, který je na druhém štítu, který je vidět od řeky. Areál kláštera, v kterém v současnosti sídlí základní umělecká škola, jsme si bohužel prohlédnout nemohli, protože byl zavřený. Obešli a prozkoumali jsme ho tedy alespoň ze všech stan. A slíbili si, že se do Českých Budějovic příští rok (v sezóně) vrátíme. To by si syn rád víc povídal o českých dějinách a staveb z jednotlivých historických obdobích je v ČB požehnaně.

V té době už jsme byli venku skoro dvě hodiny a to popocházení, sem tam posedávání a doplňování do pracovních listů na nás bylo znát. Zmzlí jsme byli jak preclíci, takže jsme uvítali jednu z mála otevřených kaváren. A udělali jsme dobře. Byla to totiž bio kavárna Fér Café a bylo nám tam moc fajn. Po zahřátí jsme pokračovali dál kolem Masných krámů až k Černé věži, která je vidět snad odevšad okolo. Nahoru jsme se nepodívali, protože jak už jsem psala, je v mimosezóně téměř vše zavřené. 

Ale nám to nevadilo, protože už jsme byli naladění na proslulé, obrovské, téměř čtvercové náměstí. Nejprve jsme měli strach, že neuslyšíme zvonkohru z jedné z radničních věží, ale nakonec jsme ji slyšeli třikrát. Tak se nám na náměstí líbilo. Ke zkoumání je toho totiž spousta. Nejen krásné domy s podloubím, ale i obrovská Samsonova kašna, barokní budova radnice, bludný kámen… Je toho moc. A to, jak moc v Budějovicích mrzlo, potvrzují i krásné ledopádky na kašně. :-)

A aby jsme zjistili, zda některé z domů na náměstí mají skutečně gotická jádra, museli jsme alespoň jeden z nich navštívit. Syn zatoužil po pizze, takže volba byla jasná. A je to tak! Krásná gotická klenba i se sloupy.

Z náměstí jsme se vydali k další části bývalého městského opevnění. To na soutoku Malše a Vltavy je ještě zachovalé a jeho součástí je i několik bašt a věží. Procházku podél slepého ramena Malše vřele doporučujeme. Na budovy, které jsme předtím viděli zepředu, je zajímavý pohled i z druhé strany.  

Jakmile však syn zmerčil venkovní hřiště, byl ztracen. A musím přiznat, že i já jsem byla unesena. Nápadité "hudební" hřiště jsem jinde ještě neviděla. Syn skotačil a já se kochala pohledem na město "zezadu". A i na dálku poslouchala to krásné odbíjení. Nejprve Černá věž, pak Katedrála sv. Mikuláše, potom radnice a nakonec zvonkohra. Za ten den jsme slyšeli několikrát, ale stejně se nám to neohrálo.

No a pak už vzhůru domů. A ve vlaku příprava na další výlet. :-)

Jak jsem psala, v sezóně můžete navštívit několik zajímavostí, které však nyní byly zavřené. Z doporučení vybírám:

• Jihočeské motocyklové muzeum v Solnici
• vystoupat na Černou věž
• navštívit expozici pivovarnictví
• Muzeum konězpřežky
• Jihočeské muzeum

Pokud by se vám hodily naše pracovní listy a mapka k nim, můžete si je stáhnout TU a TU.

Skvělé pracovní sešity Národního památkového ústavu České Budějovice najdete ke stažení TU.
Krásné omalovánky českobudějovických památek najdete TU.