První den jsme se nejprve trochu podívali po Písku. Už jsme tam párkrát byli, takže jsme se tentokrát jen prošli po kamenném mostě přes řeku Otavu. Most byl postavený v druhé polovině 13. století a jedná se o nejstarší zachovaný most v Čechách! A museli jsme nutně obhlédnout obří sochy z písku na náplavce. Sochy můžete obdivovat každoročně už třináctý rok od května do září a letos jsou sochy na téma písecké osudové devítky.
My jsme se potom hned vydali do Sladovny, ale pokud byste chtěli město poznat víc, určitě můžete navštívit ještě Prácheňské muzeum, Křižíkovu elektrárnu, projít se podél Otavy od Kamenného mostu až ke zbytkům hradeb, středověkého opevnění a Putimské bráně, můžete vystoupat na věž kostela Narození Panny Marie. V tohle krásném historickém městě, které bylo založeno Přemyslem Otakarem II., je toho k vidění spousta.
Naše děti se nejvíc těšili na stálou expozici Mraveniště. S nejstarším jsme ho už před několika lety navštívili, když bylo jen kartonové a jednalo se o přechodnou výstavu. Všechny děti si často fotky z Mraveniště doma prohlížely a toužily se tam podívat. Takže teď se tam parádně vyřádily. Do Sladovny jsme dorazili ve všední den v době školních výletů. Měla jsem trochu strach, že bude plno, tak jsem návštěvu naplánovala na poledne. A opravdu, kromě menší školkové třídy, kterou jsem minuli, už jsme tam skoro nikoho nepotkali.
Mraveniště je oproti tomu, které jsme znali, mnohem větší a bytelnější, pevnější. Je celé ze dřeva a je to mravenčí labyrint plný tunelů, schovávaček, skrýší a mostů. I jednu skluzavku tam najdete. Děti (a vlastně i dospělí, já si taky zařádila) se mohou vcítit do role malého lesního tvora, prozkoumat desítky metrů tunelů a několik komůrek s audiovizuálními doplňky. Vyšplhat na strom, procházet se po dřevěných mostech, setkat se s královnou a starat se o mravenčí kukly. A skrze hru na mravence si mohou osvojit i mnoho informací z přírody.
Z druhé výstavy jsem měla trošku obavy, úplně jsem nevěděla, co od ní čekat. Jmenuje se totiž Góóól! - Hrdinové české kopané. A přestože je u nás doma převaha kluků, nikdo z nich fotbal nehraje a ani fotbal nijak nesledujeme. Ale tahle zážitková výstava je stejně skvělá, jako všechny ostatní, které jsme už ve Sladovně zažili. Vychází z publikace Ondřeje Horáka (Fuczika) Hrdinové, kterou vydalo nakladatelství Yinachi.
Hlavním poselstvím knihy a tedy i výstavy je skutečnost, že k hrdinství nestačí jen sportovní výkon, ale jsou k němu potřeba také výjimečné lidské vlastnosti. A právě na ty vlastnosti výstava cílí. Jednotlivá stanoviště prověří týmové i individuální herní dovednosti, ale i charakterové vlastnosti. Budete udržovat balanc, střílet na přesnost, přihrávat na cíl, ale zahrajete si i opravdový, byť trochu nevšední fotbal. To všechno si můžete vyzkoušet na téhle výstavě a jako bonus se z mnoha komiksových panelů dozvíte o výjimečných vlastnostech našich nejznámějších fotbalistů. Hrdinů české kopané. Lidí, fotbalistů, kteří se zachovali hrdinsky a to nejen ve fotbalovém prostředí. Fakt jsem byla nadšená i já, naprostý fotbalový neznalec. Výstava trvá do konce září.
Ve třetím patře můžete navštívit novou stálou expozici Sladovny Hnízdo ilustrace. Pokud máte rádi dětské knížky a ještě víc ilustrace v nich, určitě si přijdete na své. Děti (i mnozí dospělí) objeví prostřednictvím výstavy svět dětských obrazových knih a příběhů v nich ukrytých. Děti tu najdou ilustrace významných českých ilustrátorů a odkrývat je mohou způsobem jim nejbližším - prožitkem a hrou. Ilustrace tu jsou představené jako jakýsi most ke knihám a dětem se představují v podobě velkých prostorových objektů.
Každá kniha nabídne dětem spoustu zajímavých aktivit, inspirovaných konkrétním příběhem knihy. Děti tak mohou doslova vstoupit do knihy a stát se její součástí. Mohou se všeho dotýkat, všechno zkoumat, se vším si hrát. Můžete se tu setkat s ilustracemi Josefa Lady, Josefa Čapka, Jiřího Trnky, Josefa Palečka, Daisy Mrázkové, Andrey Tachezy, Galiny Miklínové, Pavla Čecha, Karla Svolinského a dalších. A galerie avizuje, že v budoucnu si do Hnízda jistě najdou cestu i další ilustrátoři. Prckové byli nadšení, nejstarší si výstavu jen rychle proběhl a vrátil se do Goóóĺu, takže bych řelka, že výstava je vhodná tak pro děti do sedmi let.
A pokud vám tohle všechno bude málo, určitě se ještě mrkněte do malé expozice o životě a díle Radka Pilaře, pro dospělé je připravena expozice Sladovnictví a pro ty úplně nejmenší interaktivní hernička Pilařiště (tam je však třeba si předem rezervovat místo).
Ve Sladovně jsme byli snad pět hodin, dětem i nám se tam zase moc líbilo. Nejstarší syn si potom ještě chtěl projít píseckou misi Skrytých příběhů (víc TU). Příběh reaguje na událost, při které proběhlo vyhlášení Československé republiky v Písku a nejbližším okolí redaktorem Františkem Hanzlíčkem o 2 týdny dříve než ve zbytku naší země, a sice již 14. října 1918. Město Písek se k tomuto omylu hrdě hlásí i dnes, ostatně již v dobách první republiky se zpívalo o Písku: „Z měst měl´s první elektriku, teď zas první republiku.“ Část trasy si prošel jen syn sám, protože mladší se zahnízdili na několika hřištích v Palackého sadech. A na jedné z prolézaček dcera žuchla tak nešikovně, že si rozrazila o hranu nízkého tarásku hlavu a ošklivě odřela tvář. Takže kromě nejrůznějších píseckých pamětihodností jsme poznali i místní nemocnici a chirurgickou ambulanci. Ale je to statečná amazonka, takže lepení (na šití to naštěstí nebylo) zvládla v pohodě a sama rozhodla, že ve výletě budeme pokračovat i další den.
Druhý den jsme se skupinkou domškoláků vyrazili do Zeměráje v Kovářově nedaleko Orlické přehrady. A byl to moc prima den. Nejen proto, že Zeměráj je opravdu přírodní park plný zážitků a poznání. Nenajdete tu žádné nafukovací atrakce, plastové prolézačky, obří trampolíny apod., jen spoustu zábavy i poučení pro děti i dospělé. Ale také proto, že jsme den strávili ve společnosti moc fajn lidí a poznali nové (brzy)domškoláky.
Areál je rozdělený do několika částí. My jsme měli objednaný program v části nazvané archeopark. Raně středověkou vesnicí Hruškov obklopenou zahradami a pastvinami nás provedla jedna z tamních obyvatelek. Řekla nám, jak se tehdy ve vesnicích žilo, jak tehdejší obyvatelé bydleli, čím a jak se živili a všechno nám v jednotlivých staveních také ukázala. Děti se tak dozvěděly, jak se vyrábělo nádobí, zpracovával len a vlna, obdělávalo pole, mlelo obilí, předlo a tkalo, co a jak se vařilo a podobně.
V areálu dále najdete vesničku Hrejkov, v které jsou herní domky inspirované skutečnými stavbami lidové architektury zdejšího kraje. Je tu obchod, pekárna, úřad, hospoda, stodola a kovárna. Nechybí ani dětské loutkové divadélko ve voze a pumpa uprostřed návsi. Hlavně menší děti si tu vyhrály. Součástí parku je také velká venkovní krytá herna plná interaktivních dřevěných her, archeologické a paleontologické naleziště, palisádové bludiště, lukostřelnice a další. My jsme byli nejvíce nadšení ze skoro kilometrové přírodní bosonohé stezky. Ta je skvěle vedená v rozmanitém terénu přes les, louku, skály, pole, balvany, potok a doplněná různými přírodními materiály jako šišky, oblázky, jehličí aj. Její součástí jsou i balanční prvky a řada zábavných úkolů zaměřených na poznávání české přírody. Všichni jsme si jí prošli hned dvakrát.
Po celém areálu jsou rozmístěna nejrůznější bludiště, množství přírodních hřišť různého zaměření a více než sto různých drobných her, zábavných i naučných prvků, dobrodružných úkolů a hlavolamů a skládaček. Je možné si též zahrát několik orientačních her (Cesta za pokladem, Hlaholam, pátrání po Kamenech času nebo bloudění v temném Skladišti).
My jsme Zeměráj navštívili v režimu "pro školní skupiny", takže jsme neměli možnost vyzkoušet si některé z aktivit, které jsou (za příplatek) k dispozici běžným návštěvníkům - lukostřelba, výroba amuletu, vyrábění na hrnčířském kruhu, pátrání v archeologickém nalezišti... Ale vůbec nám to nevadilo, protože jsme se všichni plně zabavili tím, co park nabízí za běžné vstupné. V areálu s námi byli ještě čtyři další školní skupiny, ale areál je opravdu veliký, takže jsme se s nimi jen míjeli. Navíc odjeli o dost dřív než my, takže poslední dvě hodiny jsme měli park úplně jen pro sebe.
Přestože podle předpovědi hrozily celý den bouřky a přívalové deště, Zeměráji se jako zázrakem vyhnuly, takže jsme si užili krásný slunečný den. A i kdyby nás nějaký ten déšť zastihl, je v areálu dostatek krytých prostor (velký stan hned u vstupu, krytá herna, další menší stavby). Nechybí ani hospůdka se stylovou nabídkou jídel a nápojů v usedlosti s roubeným domem z roku 1640 u osady Budařov.
Pokud jste v Zeměráji ještě nebyli, tak určitě vyrazte. I když si třeba nebude chtít hrát společně s dětmi, rozkvetlé louky, bosou chůzi, cachtání v potůčku nebo poležení v trávě si užijete určitě. My jsme si tenhle víkend, který byl o dost méně turistický a poznávací než obvykle, ale o to více zábavný a zážitkový, užili beze zbytku.
Žádné komentáře:
Okomentovat