DV kam… do Moravského krasu (nejen) za pravěkem

Do Moravského krasu jsem chtěla vyrazit na víkend hned, jak jsme si začali povídat o pravěku. Přeci jen tam těch pravěkých archeologických nálezů bylo několik a navíc jsem někde četla chválu na muzeum v Blansku. Ale protože jeskyně otevírají v normálním režimu až od března, naplánovala jsem výlet na březen. Jenže ouha, skoro na poslední chvíli jsem zjistila, že Muzeum Blanenska má mimo sezónu otevřeno jen ve všední dny celkem omezenou dobu. Což mě dost překvapilo, protože mimo sezónu mají památky otevřeno spíš o víkendu. Takže první setkání s tamním muzeem tedy moc přívětivé nebylo.

Pak se ale vše jen v nejlepší obrátilo. Napsala jsem do muzea paní muzejní pedagožce, jestli nemají nějaké pracovní listy a ta mě zásobila množstvím tipů a informací, co a jak v muzeu můžeme s dětmi zažít. A ještě nám na pokladně nechala i vlastnoručně vyrobenou hru Obchodníci doby bronzové, kterou obvykle půjčuje jen školním kolektivům. Navíc v muzeu aktuálně probíhala i výstava Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa, tak jsme dostali pracovní listy i k téhle výstavě. A přímo v muzeu dostaly děti ještě dvě knížečky, které si mohly v průběhu procházení expozicemi postupně vyplňovat. V muzeu se k nám přidali i dva naši zbrusu noví báječní známí, s kterými jsem se seznámila právě díky tomuhle blogu (díky moc Saši a Simi!).

Děti se rozhodly projít si nejprve expozici Cesta do pravěku. Což je sice rozměrově nevelká, ale o tom víc interaktivní a skvěle udělaná výstava o pravěku Blanenska. Expozice s podtitulem Detektivní putování s archeologem Karlem Pazourkem proti proudu času zachycuje Blanensko v časovém úseku od raného středověku, kdy se v listinách poprvé objevuje Blansko, až po období kdy jeskyně Moravského krasu obývali neandrtálci. Expozici si můžete samozřejmě projít jen tak, prohlížet si exponáty, popř. poslouchat audioprůvodce, kterého najdete i na stránkách muzea TU.

Pokud ale do muzea zavítáte s dětmi, rozhodně doporučujeme zahrát si společně s nimi v téhle expozici hru Pazourkova cesta. Stačí si na pokladně muzea vyzvednout lupu a knížku plnou komiksů a otázek a pustit se do zajímavého luštění a objevování. S archeologem Pazourkem se vydáte do historie zjistit odkud pochází kouzelný medvědí zub. S pomocí lupy vyluštíte tajenku a za tu všechnu námahu dostanete nakonec metál. :-) 

V pokladně muzea si můžete ještě vyzvednout Pážecí pas, s kterým se můžete vydat na prohlídkový okruh muzeem. Na prohlídce se seznámíte s  významnými blanenskými osobnostmi a jejich životem. V místnostech, které se k osobnostem působícím na Blanensku váží, děti objeví tajnou schránku. V tajné schránce na ně čeká úkol nebo hádanka. Když hádanku nebo úkol splní, získají razítko do svého pasu a na konci prohlídky za vyplněný pas dostanou diplom pážete. Na děti v zámku čeká celkem deset tajných schránek a v nich někdy jeden, někdy i více jednoduchých úkolů. My jsme na prohlídku nešli, protože menší děti by ji nevydržely, ale několik schránek jsme objevili v prostorách expozice o pravěku a v expozici o objevitelích Moravského krasu.

A pak už jsme se vydali na zábavnou výstavu o historii Českých zemí. Knížku Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa známe, máme ji doma, syn si jí velmi rád listuje a všechny naše děti mají rády i její televizní podobu. Takže obří leporelo, které návštěvníka provádí zábavnou formou naší historií od dob lovců mamutů až po současnost, naše děti nepřekvapilo, ale rády si zahrály hru podobnou Člověče nezlob se a syn si vyplnit pracovní list, který jsme k výstavě dostali.

A pak vzhůru do archeologické herny Časoprostor. Ta byla takovým bonbónkem nakonec. Děti si tu mohly všechno vyzkoušet, prozkoumat, osahat. Hravou formou si mohly zkusit, jaké je to být archeologem, či se seznámit s významnými osobnostmi Blanenska. V jedné místnosti se děti za pomoci archeologického naleziště seznámí s historickým vývojem blanenského regionu a Zámecká obrazárna představuje osobnosti blanenského zámku. Vše je opravdu velmi dobře vymyšlené a provedené. Děti moc zaujaly skřínky s exponáty zabezpečené tajnými kódy, které si samy musely zjistit a vyluštit. Nechybí ani obrazovka s několika hrami a informacemi.

A protože jsme uvnitř v muzeu strávili celé dopoledne, vyrazili jsme se odpoledne trochu vyvětrat, i když počasí nám zrovna moc nepřálo. Byla zima, navíc drobně mrholilo. Měli jsme v plánu navštívit Sloupsko-Šošůvské jeskyně, tak jsem si udělali malý výšlap poblíž. Zajeli jsme do vesničky Holštejn a vyšlápli jsme si po červené turistické značce k jeskyni Hladomorna (Lidomorna) a na zříceninu hradu Holštejn. Jeskyně sloužila ve středověku jako hladomorna nedalekého hradu. Jedním z komínů ve stropě jeskyně, který je nyní z povrchu zasypán, se spouštěli odsouzení.  U vchodu do jeskyně se nachází nejobtížnější horolezecká cesta v České republice. My jsme ale ke zřícenině nešplhali po stěně, ale po příkré stezce. 

Zřícenina rozsáhlého hradu totiž leží ve výšce na osamělém skalním vápencovém suku. Hrad kdysi představoval jednoduchou stavbu bez hradní věže. Ve své době patřil k největším a nejpohodlnějším sídlům na Moravě. Z hradu se dochovaly asi 8 metrů vysoké zbytky zaoblené zdi nad příkopem, zbytky zdiva paláce a dalších staveb, malé části obvodové hradby a terénní nerovnosti. Hrad stojí opravdu ve výšce, takže je třeba se k němu došplhat skoro po čtyřech.

A pak už vzhůru do Sloupsko-Šošůvských jeskyní. Dorazili jsme se na poslední prohlídku toho dne a měli jsme velké štěstí, že jsme byli sami. Ukázalo se totiž, že mladší syn zatím není úplně nadšený návštěvník jeskyní, takže bylo fajn, že slečna průvodkyně mohla výklad trochu upravit pro potřeby dětí a hlavně urychlit. Tyto jeskyně tvoří rozsáhlý komplex dómů, chodeb a podzemních propastí, vytvořený ve dvou patrech. V Eliščině jeskyni je neuvěřitelná krápníková výzdoba. Fotografie z jeskyně ale bohužel nemám.

My jsme si tyhle jeskyně vybrali hlavně proto, že jsou významnou paleontologickou lokalitou. Ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních se dochovalo obrovské množství kosterních zbytků medvěda jeskynního. Mezi další zástupce pleistocenní fauny, které byly objeveny ve Starých skalách patří lev jeskynní, hyena jeskynní, rosomák, vlk aj. Těšili jsme se i na jeskyni Kůlna, v které prohlídka končí a která patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality na světě. Je zde zajímavá expozice o archeologických nálezech z období pravěku. Najdete tu soubor ilustrací, kopií originálních nálezů, videopořadů, dioramat a archeologických profilů.

A pak už jen polévka v blízkém hotelu Broušek (jeden z minulých majitelů šošůvské podzemí v 19. století prohledával a objevil většinu jeskyní tohoto komplexu) a potom vzhůru do našeho báječného couchsurfingového přespání. Díky vám!

Druhý den jsme měli v plánu prozkoumat Punkevní žlab a okolí. Do Punkevních jeskyní jsme nechtěli, už jsme tam byli před několika lety jen s nejstarším, bývá tam hodně lidí a je třeba si prohlídku předem rezervovat, ale hlavně jsme měli obavy, že mladší by prohlídku opravdu protrpěl,  protože je o dost delší než ta v jeskyních Sloupsko-Šošůvských. Nejprve ale turistika. Od Skalního mlýna jsme chtěli projít podél Punkvy (viděli jsme vývěr i propadání) po naučné stezka kolem Punkevních jeskyní až nahoru na Macochu. Počasí nám ale přálo ještě méně než předešlý den, bylo zima a dost hustě mrholilo, takže mladší děti se šprajcly, že se jim v tomhle počasí moc chodit nechce. A to i přesto (nebo možná právě proto), že cesta vedla po asfaltce.

Takže jsme se nakonec nahoru k Macoše nechali vyvést lanovkou. Cena za tu pětiminutovou jízdu příšerná, ale co bychom pro ně neudělali, že. :-)  Propast Macocha je více než 138 metrů hluboká a je největší propastí svého druhu v České republice a i ve střední Evropě. Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. První z nich byl vybudován v roce 1882 - je umístěn v nejvyšším bodě. Druhý z nich pochází z roku 1899, nachází se 92 metrů nad spodní částí propasti a je z něho velmi dobře vidět na dno. Na dno se dostanete v rámci prohlídky Punkevních jeskyní. Byli jsme jen na horním můstku, protože prckům se moc šlapat nechtělo, takže jsme veškerou energii soustředili na zpáteční cestu. Kupodivu tu nebylo ani moc lidí, počasí asi udělalo své.

Zpět ke Skalnímu mlýnu, kde jsme měli zaparkované auto, jsme sestupovali po žlutě značené turistické stezce Křenkovou stezkou. Ta je dlouhá asi 2,5 km a jde se po ní celkem pohodlně. Terénní kočárek by cestu též zvládl. My jsme si chvilkami připadali spíš jako v listopadu než v dubnu, protože všude kolem byla spousta spadaného listí, nic moc zeleného okolo nebylo a do toho dost zataženo. Ale mrholit přestalo a to nám úplně stačilo ke štěstí.

Lesem jsme sestoupali přímo k našemu dalšímu cíli a tím byl Dům přírody Moravského krasu. Dům přírody Moravského krasu není jen návštěvnické centrum, ale je možné si tu prohlédnout interaktivní expozici, která netradiční a poutavou formou seznamuje návštěvníky s fenomény a příběhy zdejší krasové krajiny. Venku na lavičkách jsme si dali oběd a děti se vyřádily už tady venku, kde různě přeskakovaly a dováděly. Kromě menšího geoparku tu najdete také podivuhodný vodní prvek, na kterém po vlastnoručním napumpování vody můžete pozorovat, jak územím Moravského krasu protéká voda, kde vyvěrá, kde se ztrácí… 

A pak děti nedaly jinak, než že před prohlídkou samotné expozice musí nutně navštívit i dětskou hernu. Ta je zdarma, vstup do ní se neplatí, takže do ní můžete nakouknout i když půjdete jen okolo a Dům přírody nebude vaším primárním cílem. Moc se mi líbilo, že v herně mysleli na různé věkové katerogie, takže tu najdete nejrůznější hry a aktivity, ale především mě nadchlo to, že ve všech hrách se tu odráží zdejší krajina a příroda. Ději se mohou prolézt "jeskyní" s kostrou medvěda a se skluzavkou, mohou si zkusit poskládat různé druhy krápníků, seznámí se se zdejšími zvířaty a rostlinami na nalepovací tabuli apod.

Potom už přímo do expozice. Ta je dvoupatrová, v dolní části se nachází návštěvnické centrum, kde vám doporučí, jaká zajímavá místa Moravského krasu navštívit, ale především tu začíná příběh krajiny Moravského krasu od hlubinného geologického vývoje až po její současnou podobu. Příběh má několik částí. Přízemí vás zavede do historie, pozve k cestě časem v hlubinách historie od počátku vzniku planety až po současnost. Představí geologickou minulost Moravského krasu, ponoříte se do korálového moře, můžete důkladně prozkoumat vývoj krasových jevů a jeskyní, potkáte se s lidmi z hluboké minulosti a uvidíte jak, žili v jeskyních. Blíže se vám představí také jeskynní živočichové, jako například netopýři. 

Z potemnělých, jakoby pouze světlem karbidové lampy osvětlených, „jeskynních“ prostor vás točité schodiště přivede na denní světlo do současné přírody Moravského krasu. Zde poznáte biotopy oblasti, dozvíte se o vývoji krajiny a jejích změnách vyvolaných lidskou činností. Změny krajiny si můžete sami „vyprojektovat“ a promítnout. Na 3D stole najdete nepřeberné množství map se zajímavými místy a jevy Moravského krasu. Velká okna vhodně propojují přírodu uvnitř se skutečnou přírodou venku. Na obrazovkách je tu i velké množství nejrůznějších her, hrátek a kvízů pro velké i malé. A po báječném objevování a bádání můžete sejít do 3D kina, pustit si film, usednout a už se jenom dívat.

A na závěr už jen povinná fotka u vláčku, který Punkevním dolem neustále přijíždí. Původně bylo ještě v plánu navštívit jeskyni Balcarku, která má také pravěkou expozici, ale po zkušenosti z předchozího dne jsme to nechali někdy na později až budou děti větší. Pokud byste chtěli ještě další pravěk v Moravském krasu, určitě si nenechte ujít jeskyni Výpustek, Kateřinské jeskyně či Býčí skálu. Souhrnné informace o pravěkých expozicích Moravského krasu Jeskyně a lidé najdete TU.