DV Evropa… jak na Itálii

Vloni a předloni jsme v rámci synova celoročního projektu (víc TU) poznávali Česko, letos se syn rozhodl prozkoumat Evropu. Na rozdíl od České republiky budeme asi poznávat a cestovat spíš jen prstem po mapě, ale věříme, že i tak to bude stát za to. První evropská země, se kterou jsme se více seznámili, byla Itálie. Důvod byl naprosto prozaický. Nakoupila jsem v Kauflandu v “italské” akci nějaké italské pochutiny a bylo třeba je spotřebovat, než skončí doba trvanlivosti. Po Itálii tak bude následovat Francie, protože byla akce pro změnu v Lidlu. U nás na malém městě je celkem obtížné sehnat nejrůznější speciality, proto jsme za tuto možnost velmi rádi, byť jinak raději nakupujeme u malých prodejců. Tak tedy Itálie a knihy, aktivity, videa, které jsme využívali.

AKTIVITY

Itálii jsme se věnovali v minulých pěti letech už dvakrát. Poprvé, když bylo nejstaršímu asi pět a o prázdninách dostával dopisy od skřítka Světoběžníčka a poznával s ním některé evropské státy a plnil úkoly. Podruhé v druhé třídě, kdy si syn jako hlavní projektové téma zvolil cestu kolem světa a s Willy Fogem se podíval i do Itálie. Takže si toho hodně pamatuje, bylo to pro něj spíš takové opáčko a se zemí se seznamovali i mladší.

Výstupem z jeho poznávání Itálie je oboustranný poster formátu A3. Na fotce ještě není úplně dodělaný, ještě je třeba dolepit nějaké obrázky a fotografie a vybarvit slepou mapu. Podobně má v plánu pokračovat i u dalších evropských zemí. Odrazovým můstkem pro vytváření posteru bylo uvědomění si, co vlastně už o Itálii ví. Napsal si tedy seznam toho, co se mu vybaví, když se řekne Itálie, pokusil se sepsat si i "italský abecedník". 

A protože zjistil, že si toho o Itálii pamatuje opravdu celkem dost, nechala jsem ho probrat se asi dvaceti různými časopisy, které máme doma schované pro podobné příležitosti (ani jeden z nich nebyl ani vzdáleně cestovatelský) a vyhledat si v nich nějaké "italské" obrázky k vytvoření italské koláže. Původně jsem myslela, že si koláž bude dělat jen nejstarší sám, protože jsem se domnívala, že obrázků bude mít jen tak tak pro sebe, ale kupodivu jich našel tolik "italských", že se do tvoření mohli pustit i dva mladší. A děti nejen lepily, na cíleně vynechaná volná místa si i něco italského dokreslily.

Itálii mají naše děti hodně spojenou se sopkami. Vlastně ani nevím proč zrovna tohle. Tak jsme si o sopkách samozřejmě povídali, nezapomněli jsme ani na Pompeje. Pročetli jsme si nějaké knížky, shlédli pár videí a nešlo jinak, než si sopku i vyrobit. Pokud neznáte, výroba je jednoduchá, efekt ohromující. Stačí vám jen trochu jedlé sody a ocet. My do jedlé sody přidáváme ještě trošku oranžového potravinářského barviva, abychom vytvořili tu správnou lávu. Sodu s barvivem dejte do sklenice z užším hrdlem a pak už stačí jen přilévat vodu.

Když se řekne Itálie, jsou to mimo jiné chutě a vůně neskutečně dobrého jídla. Kdy by neznal italskou kuchyni. My jsme si nejprve z typicky italských poživatin vyrobil italskou vlajku (bazalka, mozarella, rajčata) a pak už se regulérně vařilo.

Vyzkoušeli jsme všechno možné. Od polévek, přes těstoviny a rizota až k pizze a salátům. Chutnalo nám všechno. Postupně se tak na našem jídelníčku objevila pizza, foccacia s hroznovým vínem a olivami, krémové rissoto s hráškem, tagliatelle se smetanovou omáčkou s vlašskými ořechy, tři druhy bruschett s rajčaty, paprikami a nivou, toskánský chlebový salát, bylinková omeleta s toskánskými fazolemi, italská snídaně, gnocchi s hříbkovo-smetanovou omáčkou, spaghetti al pomodoro, rajčatový salát s bazalkou, krémové rissoto s dýní, tortellini se špenátovo-smetanovou omáčkou, žlutý meloun s šunkou, salát capresse, špenátové lasagne a polévka stracciatella. A ještě jsem si dali tirasimu, ale to jsme si, přiznávám, koupili v naší skvělé cukrárně. A co mě překvapilo? Že se nedá porovnávat omáčka z čerstvých rajčat (nebo alespoň celých rajčat z plechovky) s omáčkou z rajského protlaku (slibuju, že ten už v životě nekoupím!), že těstoviny jsou nejlepší domácí a že krémové italské rizoto je mnohem lahodnější než to, které jsem dosud vařila. Objevili jsme neskutečnou chuť žlutého melounu - všichni už jsme ho několikrát jedli, ale nikomu z nás moc nechutnal, protože nikdy nebyl pořádně dozrálý. Ale tenhle na nás čekal v našem obchodě tak dlouho, až krásně dozrál. Prostě věděl, že si pro něj dojdeme. A v kombinaci s parmskou sušenou šunkou je to fakt skvělá chuť! A Italské koření od Sonnentoru je výborné. Za deset dní jsme vypotřebovali celou krabičku.

Domácí těstoviny mají opravdu skvělou chuť. My jsme vyráběli fettuccine a stálo to za to. Sice mi přibylo pár šedivých vlasů, protože mouky a dohadování bylo všude víc než obvykle, ale děti to moc bavilo a brzy si vyžádaly pokračování. Strojek na těstoviny máme doma už několik let, ale těstoviny jsem na něm dělala tak třikrát. Děti u toho vždycky chtěly pomáhat a já na to nějak neměla nervy. Ale teď se to víc než hodilo, tak jsem ho z hromady určené na prodej zase vytáhla a dáme mu asi ještě šanci, protože těstovin se u nás sní fakt celkem dost.

Kromě těstovin si děti vyzkoušely i ozdobit svojí vlastní pizzu. Měly velký hlad, takže byly poněkud nekreativní a monotematické (rajčata, šunka, sýr), ale bavilo je to a pizzu z domácího těsta jsme určitě nedělali naposledy.

Pizzu si vyzkoušely vyrobit i z papíru. Tedy jen ti mladší dva. Technika je jednoduchá, stačí jen čtvrtku vystiženou do kruhu trochu navlhčit, udělat žlutý okraj a pak ťupkat kousky navlhčených houbiček barvy podle chuti. Dáte si šunkovou, sýrovou nebo s olivami?

A pak jsme se vrhli na velké umění. Prohlédli jsme si v Pijoanových Dějinách umění jak vypadá strop Sixtýnské kaple od Michelangela, přečetli si spoustu zajímavostí a děti se vrhly do práce. A jak jinak než pěkně vleže a malovali na "strop". Nejstarší se držel toho, co je na stropě Sixtýnské kaple skutečně vyobrazeno, dcera kreslila podle fantazie (a nesmírně oceňuju, že to těmi pastalkami vleže skutečně dovybarvila, a mladší syn své umělecké dílo záhy rozstříhal, takže ani není zdokumentováno.

Po Sixtýnské kapli jsme si prohlédli další díla italských renesančních malířů a záhy jsme je nemilosrdně "zneužili". Použili jsme velký nástěnný kalendář "Staří mistři", který jsem kdysi na jaře koupila "prošlý" za pár korun právě pro podobné účely. Z náhledů na zadní straně si děti vyzkoušely vytvořit koláže podle Jiřího Koláře.

A z velkých obrázků v kalendáři (da Vinciho Dáma s hranostajem a Leda s labutí a Botticeliho Zrození Venuše) jsem udělala tři puzzle různé obtížnosti, takže skládat mohou všichni tři.

Pro menší děti jsem pak ještě vytiskla různé omalovánky s italskou tematikou, pro dceru navíc kvíz ze skvělé brožurky Cesta do Evropy.

Připomněli jsme si ještě italské osobnosti, kterým jsme se nedávno věnovali. Článek k Leonardovi da Vinci najdete TU a k Antonio Vivaldimu TU.

KNIHY NAUČNÉ

Protože k evropským knihám chystám samostatný článek, popíšu ty, které se věnují celé Evropě velmi stručně a podrobně se jim budu věnovat v článku o Evropě.

Atlasů máme doma několik, ale tenhle ATLAS SVĚTA (Marco Polo, 2017) je nejnovější, je celkem dost podrobný a hlavně obsahuje i spoustu zajímavých informací. V úvodu atlasu jsou satelitní mapy světa, kapitoly věnované klimatu, ozónové vrstvě a ochraně životního prostředí. Závěrečnou část tvoří lexikon zemí světa od A do Z.

MAPY (Host, 2016) od manželů Aleksandry a Daniela Mizielińských milujeme doma všichni. Všechny věkové kategorie, protože každý si v nich najde to své, objeví něco, co o dané zemi zaručeně nevědět. 

Knihu EVROPA (Svojtka, 1997) už máme doma pěkně dlouho, ale to nic nemění na tom, že se v ní dá najít spoustu zajímavých informací o evropských státech. 

Mladším čtenářům se určitě bude hodit knížka MŮJ PRVNÍ ATLAS EVROPY (Svojtka, 2014), který je pokračováním Mého prvního atlasu České republiky. Je plný barevných ilustrací, jednoduchých map i srozumitelných a poutavých textů o všech evropských státech.

Knižní kráska S malířem kole světa sice vyšla už před pěknou řádkou let, ale Albatros letos vydal její evropskou část v novém vydání. Nesmrtelné obrázky Jiřího Kalouska provedou všechny mladé milovníky zeměpisu Českem, Slovenskem, Německem, Itálií…, ale opomenuty nejsou ani malé státečky. A nemusíte mít strach, text byl aktualizován, takže v knize S MALÍŘEM KOLEM EVROPY najdete jen nejnovější informace.

Encyklopedie EVROPA - POZNEJ SVĚT (Fragment, 2019) je také spíš pro mladší čtenáře, protože v ní žádné vyčerpávající informace nenajdete, ale ke všem evropským státům je tu vždy několik zajímavostí o významným kulturním památkám, zajímavých místech, podivuhodných přírodních útvarech či překvapivých národních zvycích, symbolech nebo tradičních způsobech oblékání.

A tohle je vlastně  taky atlas, ale hodně netradiční. S knihou ATLAS JÍDLA (Omega, 2018) se vydáte na cestu za tajemstvími tradičních jídel nejrůznějších zemí světa. 

KNIHY BELETRISTICKÉ

Ona tohle vlastně taky není tak úplně beletrie. Knihy Miroslava Šaška jsou svým způsobem průvodce. Průvodce krásné, bohatě ilustrované a určené nejen dětem. Vycházejí po celém světě už víc než padesát let. Jen u nás je vydává nakladatelství Baobab teprve posledních pár let. Dřív se totiž nemohly vydávat. Světoběžník, malíř a ilustrátor odešel z Československa v roce 1947 studovat do Paříže, odkud se už domů nikdy nevrátil. Jeho knihy tedy vznikly zhruba před padesáti lety, ale jsou překvapivě aktuální. A pokud přeci jen už nějaká informace neplatí, najdete vzadu v knize "jak je to dnes". V každé z nich autor dokáže prostřednictvím především obrázků (a nemnoha textu) vyhmátnout srdce toho kterého místa. Je v ní spoustu drobných, zábavných informací, které se na internetu v záplavě informací ztratí. Naopak tenhle průvodce se rozhodně neztratí. Ať už jím jenom doma listujete, nebo si ho strčíte podpaží a vydáte se objevovat na vlastní oči. A jak jinak, pro povídání o Itálii jsou jako stvořené TO JSOU BENÁTKY a TO JE ŘÍM.

A tady máme Benátky ještě jednou. Tentokrát ve snu. V kouzelní knize Štěpána Zavřela SEN V BENÁTKÁCH (Labyrint, 2016). Knížka je na tom podobně jako Šaškovy průvodce. Vychází česky po více než čtyřiceti letech od svého vzniku.  Co by se stalo, kdyby se jednoho dne celé Benátky ocitly pod mořskou hladinou? Marek a malá mořská víla se vydávají na noční dobrodružství do magického světa, kde se ryby, medúzy a sépie prohánějí spletitým labyrintem uliček a historických paláců. Poetický příběh a snové akvarely přibližují malým čtenářům fascinující benátskou architekturu a zároveň vyzývají k záchraně tohoto krásného města.

A Benátky znovu, tentokrát pro starší čtenáře. Kniha STRAVAGANZA - MĚSTO MASEK (Knižní klub, 2004)  je první díl šestidílné série Mary Hoffmanové (do češtiny byl přeložen jen tento díl). Autorku knihy inspirovaly Benátky, jejich nádhera a okázalost, ale také hrozba, která je v nich skryta a napsala napínavý a čtivý příběh pro čtenáře od čtrnácti let. Patnáctiletý Lucien je po chemoterapii upoutaný na lůžko a se starodávným zápisníkem pod polštářem se jednou probudí v 16. století v barvitém rušném městě na laguně, které je i není Benátkami, jak je známe z naší reality. Poznává svět renesančních lidí, prožívá mnohá romantická i nebezpečná dobrodružství, zaplétá se i do politických intrik, ale hlavně si nachází přátele a žije plnokrevný život. Nemoc zůstala v 21. století v našem světě, do kterého se však Lucien každý den vrací. A tak noci tráví v rušné Bellezze a dny na lůžku svého londýnského domova. Zjišťuje, že je jedním ze Stragavantů, lidí, kteří mají schopnost přemisťovat se v čase i prostoru. Co se ale stane, když se jeho nemoc ještě zhorší...? 

A Benátky počtvrté a naposledy. Kniha STRADO A VARIUS : LÉČKA RUDÉHO ABBÉ (Brio, 2005) od Martiny Skaly je jedním z dílů z volně navazující řady, v které najdete třeba ještě vyprávění o Mozartovi či Bachovi. V tomto díle jedou housličky Strado a houslista Varius do Benátek na oslavu narozenin opičky Faustiny. Ocitají se v městě na vodě rozzářeným každoročním karnevalem. V Benátkách se Strado setkává se zrzavými houslemi, které koncertovaly se slavným Antoniem Vivaldim. Právě Vivaldiho houslový koncert Čtvero ročních období má Strado a Varius předvést na oslavě narozenin, jenomže v noci před koncertem dostane Strado zvláštní dopis, což ohrozí nejen provedení koncertu, ale i přátelství Strada a Variuse. Jak vše dopadne? Můžeme doporučit pro děti už od pěti let.

A z Benátek se přesouváme do Florencie. Tam totiž ve společnosti mladinkého Leonarda da Vinciho a dalších významných italských renesančních umělců prožije své další dobrodružství dívka Bára, která může prostřednictvím kouzelného atlasu cestovat časem. V knize LEONARDO DA VINCI - ÚSMĚV MONY LISY ji tedy autorka Veronika Válková poslala do renesanční Florencie, kde kvete umění, ale také zuří boj o moc mezi rodem Medicejských a Pazziů. Bára se do něj zaplete úplně nevědomky - tajný vzkaz určený jednomu z Medicejských se totiž omylem ocitne právě u ní. Situaci jí pomohou vyřešit její přátelé Sandro a Lionardo. A navíc Bára rozluští staletou záhadu - komu vlastně patří úsměv Mony Lisy!

A pak tu mám několik historických detektivek z prostředí starověkého Říma.  Šest do češtiny přeložených knížek ze série FLAVIE GEMINA od Caroline Lawrencové, které vydalo nakladatelství Albatros, se odehrává v roce 79 a vypráví o skupince čtyř dětí, která se snaží rozluštit nejrůznější zločiny a záhady. Na konci publikace je tzv. Aristův svitek osvětlující méně známé pojmy vyskytující se v příběhu a také informace o tom, jaké události, osoby a reálie z příběhu jsou skutečné.

Další ze starořímských detektivek vyšly v nakladatelství Thovt a jsou dílem Fabiana Lenka. I tady se vždy řeší nějaká záhada a i čtenáři mohou v průběhu příběhu odpovídat na otázky a řešit malé úkoly. Doporučit můžeme třeba ZRADU V ARÉNĚ  nebo knihu STOPA VEDE V AKVADUKTU. V edici Zločinu na stopě však vyšlo velké množství dalších dílů (ze starověkého Řecka, Egypta, Mezopotánie aj.).

VIDEO

Videí o Itálii najdete spoustu. My jsme tentokrát ani nehledali na YouTube, protože naši potřebu zcela pokryla Česká televize na iVysílání. Videí tam najde opravdu hromadu.

• Evropské pexeso je cyklus kratičkých pořadů o jednotlivých státech EU pro menší děti, stručně, ale srozumitelně a je tam vše podstatné, najdete TU
• cyklus My jsme z… představuje jednotlivé evropské státy očima dětí, italský díl najdete TU
• chcete-li se naučit trochu italsky, mrkněte na některý z dílů Čau Bambini, spousta dílů a pět minut zábavné angličtiny s Emanuelem Ridim najdete TU (a k tomu pro nejmenší dvě hry s italskými recepty)
• cestopisných pořadů z Itálie najdete také spoustu, třeba v pořadu Bedekr najdete Itálii dvanáctkrát, víc TU
• pět italských dílů najdete i v pořadu Cestománie TU
• do Benátek po stopách Casanovy se vydali i Jiří Lábus a Oldřich Kaiser v pořadu Letem světem TU
• skvělý byl i italský díl Jeden den v…, který popisoval aktuální problémy současné Itálie, na iVysílání sice už není dostupný, ale mrkněte na YouTube
• pořady o Pompejích nejsou momentálně na iVysílání dostupné, ale můžete se na jeden podívat třeba na televizi Stream TU

Mám pocit, že jsme se celkem vyčerpali a uvidíme, jestli nám nastolené tempo vydrží i u dalších evropských států. Pokud ano, ráda se s vámi podělím o tipy i na další evropské státy.

----------------------------------------
Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.