Hlemýždi a spol.

Plži, hlemýždi, páskovky, šneci… Zase tolik báječných zajímavostí a drobných dobrodružství. Vyražte hledat na začátku jara na holé stráně a meze prázdné ulity. Teď už jsou sice meze trochu zarostlé, ale ještě jistě najdete. Prázdné ulity jsou teď ještě světlejší a bělost některých září do dálky. Hlemýždi zahradní mají ulitu s pěti závity a naprostá většina z nich jsou praváci, tj. mají pravotočivou ulitu. Najdete-li hlemýždě či prázdnou ulitu levotočivou, našli jste opravdovou vzácnost (prý jedna z milionu).

My jsme tedy štěstí neměli, žádný zázrak se nekonal, „poklad“ jsme nenašli. Ale ulit jsme našli dost. Od  hlemýžďů a páskovek. Všechno to byly páskovky keřové (hajní u nás asi nejsou, na ty jsme měli štěstí jen  na výletě u Prahy), ale těch nejrůznějších barev bylo i tak moc. Pokud máte doma starší čísla časopisu Ahoj divočino! (Léto 2020) můžete si uspořádat přehlídku ulit.  Zkoumejte tvar, barvu, spirály, směr točení, ukažte si zlatý řez. 

Také jsme našli “zavíčkovaného” šneka (teď už je na to teplo, tak příští rok). Děti nevěřily, že je hlemýžď schopný vytvořit taková tvrdá “dvířka” a že za nimi někdo je. Tak jsme si ho vzali domů, dali do sklenice s trávou, rosili a za dva dny se “vyklubal”. Zimní zvápenatělé víčko je opravdu pevné a hlemýžď  zahradní si vápenaté soli na jeho výrobu střádá v těle celé léto. Jeden den jsme měli domácího mazlíčka, kterého jsme pravidelně hledali po celém okně, a vydatně ho krmili. Pak jsme ho dali zpátky ven, ale dost daleko od naší zahrady, protože teď už o mnoho lépe chápeme, že banda hlemýžďů a slimáků dokáže za noc zplundrovat zahradu. 

Alespoň ten “náš” byl teda strašný žrout a na vlastní uši jsme slyšeli, jak chroupá listí, které jsme mu servírovali. Hlemýžď zahradní prý za den dokáže zkonzumovat rostliny v hmotnosti poloviny své váhy a vše si strouhá ostrým páskem v ústech, kterému se říká radula a funguje jako struhadlo. 

Pokud „ulovíte“ nějakého hlemýždě, moc doporučujeme si prohlédnout, jak se postupně pomaloučku souká z ulity, jak vystrkuje tykadla a oči na stokách. Je prima si jeho ulitu i tykadla prohlédnout pod lupou. A když už nějaké ty hlemýždě budete mít, uspořádejte s nimi šnečí závody. Který vyhraje? Doporučujeme „závodní dráhu“ udělat  do kruhu a nikoliv na délku. Pak má šanci i hlemýžď, který se trochu „zatoulá“. A pokud chcete vyzkoušet, jaké jsou zrakové schopnosti plžů, jestli skutečně dobře vidí, připravte jim jednoduchý test s kameny či cihlami (viz poslední foto této sady). Nejdou hlemýždi mezery mezi kameny či cihlami nebo půjdou "přes"?

S neobydlenými!!! ulitami můžete i dál experimentovat. Wow efekt způsobí ulity v octu. Zkuste s dětmi  šnečí ulity v průhledné sklenici zalít vodou a octem (my ještě přidali sklenici s roztokem sody). Co se stane? Ve vodě ani v sodě se nestane nic. Ale v octu (kyselině) se začne ulita pomalu rozpouštět až úplně zmizí. Rozpouštění poznáte podle bublinek tvořících se na povrchu ulity. Jedná se o oxid uhličitý, který vzniká rozpouštěním uhličitanu vápenatého, který je hlavní složkou šnečí ulity. Nádoby můžete průběžně kontrolovat. Pokud budete mít „věkovitou“ ulitu jako my, za pár hodin nebude v octu vůbec nic. Zachovalým ulitám to může trvat i 24 hodin. Některé látky se zkrátka nerozpouští ve vodě, ale mohou se rozpouštět v kyselině. Patří mezi ně třeba uhličitan vápenatý, ze kterého jsou složeny ulity šneků.

S ulitami můžete i tvořit. Především s těmi velkými. Můžete je barvit barvami na vajíčka, natírat barvou, zdobit fixami. Vymýšlejte nové vzory a druhy hlemýžďů a páskovek. Nezapomeňte také na tělíčka z modelíny, hlíny či samotvrdoucí hmoty. A k tomu tykadla z větviček. Z děravých či provrtaných ulit můžete tvořit i nejrůznější přírodní závěsy, chrastítka, vozembouchy či lapače snů.

Při povídání o hlemýždích jsme využívali všechny možné materiály, které jsem doma našla. Starší i novější encyklopedie. Při poznávání hlemýždů jsme využili nejvíce knihu Obrázková zoologie Jany Modré, do života páskovek jsme nakoukli právě díky časopisu Ahoj divočino (víte, jak od sebe jednotlivé druhy páskovek rozeznáte?). Pro menší děti moc doporučujeme i publikaci Luční školka od Lipky. Četli jsme s porozuměním, děti si zapisovaly informace do svých deníků. 

Pro pobavení moc doporučujeme i „hlemýždí“ poezii. Najdete ji třeba u Emanuela Frynty nebo Ondřeje Hrabala.

Krásné poznávání! 🐌🐚🐌

-------------------------------

Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.