Země Keltů zahrnuje území města Nasavrky a jeho blízké okolí, které pamatuje keltské osídlení. Zemi Keltů vytvořil neziskový spolek Boii ve spolupráci s archeology a především dobrovolníky. Centrem země je skanzen, jehož vznik byl inspirován keltským oppidem – pravěkým městem, jehož pozůstatky se nachází nedaleko Nasavrk v obci České Lhotice. Tyto dvě místa jsou propojena devítikilometrovou Keltskou naučnou stezkou, na které najdete také např. expozici Po stopách Keltů v nasavrckém zámku nebo rozhlednu Boiku.
My jsme si naučnou stezku neprošli, protože 9 kilometrů by bylo na prcky ještě moc, ale skanzen, expozici na zámku a ještě něco navíc, jsem zvládli. Spolek Boii se pokouší vybudovat rekonstrukci keltského oppida, spadajícího zhruba do 1. století před naším letopočtem. Vzhled staveb včetně jejich rozmístění je založený na archeologických poznatcích, vstupní brána a navazující kamenné opevnění má předlohu přímo v nedalekém oppidu v Českých Lhoticích. Spolek se snaží maximálně vycházet z dostupných věděckých poznatků a technologických možností našich předků. Osada stále vzniká, najdete v ní několik staveb dokončených (brána, dům kováře a hrnčíře, kovárna, polozemnice, hospodářské stavby, sýpky, dílny a další), jiné stavby rozestavěné, některé jsou jen naplánované a budou se postupně dobovými technikami a technologiemi budovat. Se stavbou pomáhají v rámci různých akcí i dobrovolníci. V době naší návštěvy zrovna taková dobrovolnická akce probíhala a dobrovolníci stavěli proplétané ohrady pro zvířata.
Stavby si můžete prohlédnout, podívat se i dovnitř, některé z nástrojů si i vyzkoušet. My jsme si v domě kováře prohlédli tkalcovský stav, vyzkoušeli zrnotěrku, děti si vyzkoušely, jak by se v takovém domku spalo. A pak jsme navštívili opravdové keltské kováře. Ti v kovárně zrovna vyráběli nůž a bylo moc fajn je chvilku sledovat. Měli jsme štěstí na báječného keltského průvodce, který byl mimochodem o dost otužilejší než my. :-) My se choulili do bund, on chodit jen v košili a bosky.
Popovídal nám o skanzenu, ukázal nám, jak Keltové rozdělávali oheň pomocí práchna, jak fungoval keltský zámek, představil nám keltské zbraně i nástroje a hlavně jsme si mohli všechno i vyzkoušet.
Keltský skanzen Země Keltů pořádá i poměrně dost tematických akcí v průběhu celého roku. My na takové hromadné akce moc nejsme, ale pokud byste tam zrovna v tenhle čas chtěli vyrazit, mrkněte na jejich webové stránky. Každý měsíc se koná jedna až dvě větší akce. Ve skanzenu se nám moc líbilo. I přes tu velkou zimu. Neskutečně obdivuju ty, kteří všechno tohle dali dohromady a dál a dál staví nové stavby a organizují nejrůznější akce pro veřejnost.
Po prohlídce skanzenu jsme se vydali ohřát do nasavrckého renesančního zámku, kde jsme si prohlédli expozici Po stopách Keltů. Expozice není velká, ale je pěkně udělaná, spousta prvků je interaktivních, takže se zabavili i ti menší. Jen pozor na to, že teď mimo sezónu má zámek otevřeno jinak než skanzen, tak abyste nenarazili na zavřené dveře.
V expozici se můžete pokusit poskládat nádoby do hrnčířské vypalovací pece, umlet obilí na zrnotěrce, "uvařit" něco ze surovin v kotlíku nad ohněm, prohlédnout si interaktivní model keltského oppida v Českých Lhoticích, potěžkat keltské zbraně apod.
Prosklených vitrín v expozici moc nenajdete, což nám vůbec nevadilo. Moc se mi líbilo, že se hezky propojilo to, co jsme viděli ve skanzenu s konkrétními exponáty, instalacemi či digitálními projekcemi přímo v muzeu. Expozici si můžete projít buď sami nebo s průvodcem. Asi nemusím dodávat, jakou variantu jsme zvolili my. :-)
Původně bylo v plánu se po návštěvě zámku trochu projít a dojít po naučné stezce necelé dva kilometry k rozhledně Boika. Ale protože mladšímu synovi se v té zimě nechtělo moc chodit a raději by na hřiště, zvolili jsme alternativní program. Nejprve jsme sešli kousek pod zámek do sadu jedlých kaštanů, kde je i malé hřiště. Přírodní památka Kaštanka je unikátní sad kaštanovníků setých, které plodí jedlé kaštany. Sad založil roku 1776 kníže Jan Adam Auersperg, dnes má rozlohu 1 ha a nachází se v něm přes 100 stromů, některé ještě z původní výsadby. Nejznámější je "Knížák", který prý zasadil sám kníže Auersperg. Ten sad je opravdu úžasný a chceme se sem ještě podívat, až budou kaštany zrát. Ty staré stromy jsou neskutečné. Určitě doporučujeme se sem zajít podívat, budete-li mít do Nasavrk cestu.
A cestou domů jsme si zajeli ještě na jedno hřiště. Tentokrát lesní, které se nachází kousek za keltským skanzenem v lese. U hřiště je i kryté posezení v altánku, k tomu stůl ve tvaru bekyně mnišky, lavičky ve tvaru jezevčíků a hlavně naučná Stezka mladého lesníka.
Na stezce si děti i jejich rodiče prověří své znalosti o lese a co nevědí, to se dozvědí. Mimo to si na některých z deseti stanovišť také protáhnou tělo při hravých úkolech. Trasa je krátká, měří jen půl kilometru, a je otevřená celoročně. Opravdu se moc nenašlapete, v podstatě všechny naučné tabulky vidíte od "startovní brány", ale děti plnění úkolů hodně bavilo a hlavně se u toho i zahřály.
Musím říct, že výlet do Nasavrk se hodně vydařil. Tolik zajímavostí bych v malém městečku a jeho okolí nečekala. A to můžete ve městě navštívit ještě včelařské arboretum, geopark s hřištěm, a když se vydáte na naučnou stezku, projdete se i kolem kamenného kruhu, hradišťského vodopádu, kousek údolím řeky Chrudimky až ke zmiňované rozhledně Boika. A kousíček je i zřícenina hradu Strádov. Takže my se do Nasavrk určitě vrátíme!
A na úplný konec ještě pár detailů z našeho výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat