Vyrazili jsme ráno skoro ještě za tmy směr střední Čechy. Program byl totiž domluvený už ráno od devíti hodin. HistoryPark v Ledčicích je takový super archeopark s příběhem. Můžete se zde seznámit s životem od pravěku po středověk. Zábavnou formou se naučíte, co obnáší práce archeologa a historika. A kromě toho na vás čeká i spousta další zábavy pro děti i dospělé. Zkusíte si rozdělat oheň, vykovat hřebík, utkat látku nebo vyrobit nádobu.
Na našem programu se sešlo asi osm domškoláckých rodin, celkem asi 20 dětí nejrůznějšího věku. Děti byly rozdělené do tří skupin a postupně si prošly tři stanoviště. Seznámily se s pravěkou keramikou, jak se tehdy pravděpodobně pracovalo s hlínou, jaké věci tehdy pravěcí lidé vyráběli a samy si mohly něco z hlíny vyrobit. Na druhém stanovišti si vyzkoušely práci archeologa a při postupném odkrývání kostry keltského bojovníka jim archeoložka vyprávěla, na co vše si musí dát archeolog při své práci pozor, co musí sledovat, čeho si všímat, jak pracuje a postupuje při své práci. Na třetím stanovišti se dozvěděly mnohé o nejrůznějších pravěkých činnostech a řemeslech - jak se rozdělával oheň, jak se opracovával kámen, jak se tkalo a vyrábělo oblečení, jak se drtilo obilí a spoustu dalších zajímavých věcí.
Potom jsme si mohli samostatně projít celý rozlehlý areál, prozkoumat modely jednotlivých pravěkých obydlí, pohladit si kozy, nejmladší byl nadšen ze slepic, kohouta a koček na dvorku. V HistoryParku je malý stánek s občerstvením, můžete si tam zakoupit i různé (nejen) pravěké suvenýry. My jsme tam byli opravdu moc spokojení a myslím, že budete i vy.
Z Ledčic je to jen co by kamenem dohodil na pověstmi opředenou horu Říp. Teda horu, on je to spíš kopec, že. Ale než se nahoru vyprápete, zadýcháte se celkem dost. My jsme se nahoru vydali ze vsi Ctiněves, kam jsme přejeli autem. Šli jsme po červené turistické značce a zároveň po trase jednoho Skrytého příběhu. Syn se stal tiskovým mluvčím praotce Čecha a cestou plnil úkoly, které mu byly zadány. Jeho hlavním úkolem bylo uvést vše kolem Čecha a Řípu na pravou míru. Byl tedy Čech na Řípu nebo nebyl?
Cesta vede nejprve maličko do kopečka mladou alejí a až poté trochu víc stoupá. Říp se víc a víc přibližuje, až se dají snadno rozeznat i skály na svahu. Ještě teď si vybavuji, jak dcera jásala, že přes ty skály určitě půjdeme a já jí oponovala, že co bychom tam dělali, že půjdeme po krásné široké cestě. A po té jsme opravdu i chvilku šli. Ale potom vzhůru na skály. :-) Část cesty je opravdu hodně kamennitá až skalnatá, navíc hodně strmě do kopce, ale dalo se to zvládnout i s malými dětmi. Ovšem s kočárkem nikoliv. Chcete-li nahoru s kočárem, vydejte se na rozcestí na kraji lesa vpravo. Tahle cesta je sice o něco delší, ale pohodlná a široká.
Ale nahoru na horu, rozuměj kopec, jsme se nakonec vydrápali. Vrchol Řípu je sice jen 455 metrů nad mořem, ale stoupačka je to slušná. Na vrcholu najdete občerstvení v turistické chatě, toalety, ale hlavně rotundu svatého Jiří a svatého Vojtěcha. A je krásná. Čerstvě opravená a nově natřená. Měla jsem trochu strach, protože asi půl roku před tím mi někdo říkal, že byla špinavá a posprejovaná, tak jsem byla moc ráda, že už to tak není.
Rotunda byla postavena roku 1126 knížetem Soběslavem I. na paměť jeho vítězství nad římským králem Lotharem v bitvě u Chlumce. Je to jedna z naposledy postavených staveb tohoto typu staveb v Čechách. U rotundy jsme si dali svačinu a trochu toho odpočinku a stejnou cestou jsme se vydali dolů. Zase přes ty hůře schůdné skalky, z kterých je ale nádherný výhled na (placatou) krajinu kolem. Vůbec se nedivím, že se tu praotci Čechovi tak líbilo. ;-)
Cestou z Řípu do našeho couchsurfingového přespání jsme se navečer ještě stavili v Mělníku. I tady jsme se pocourali městem po stopách Skrytých příběhů a setkali se tu s kněžnou Ludmilou. Syn měl za úkol pomoci kněžně, aby ji nechali ve městě přenocovat. Mělník je centrum vinařství se zámkem a historickým centrem zčásti obklopeným hradbami. Pod bílým kruhem v dlažbě uprostřed Náměstí míru se tu nachází 54 m hluboká středověká studna ze 14. století, zapsána v české Guinessově knize rekordů jako nejširší v tuzemsku - těsně nad hladinou její průměr dosahuje 4,5 m. Mělnické víno je pojmenované právě po svaté Ludmile, babičce svatého Václava. Ludmila je považovaná za zakladatelku mělnických vinařských tradic, její jméno nese též zámecká vinice. A zajímavosti se tu skrývají i pod zemí, ať už jde o zámecké vinné sklepy, vinařskou expozici v muzeu, městské podzemí nebo kostnici pod chrámem sv. Petra a Pavla.
Mělník je krásné město samo o sobě, ale soutok Vltavy a Labe mu přidává ještě něco navíc. My jsme na vyhlídku na soutok na zámeckých terasách hned pod zámkem přišli až v podvečer a byla to nádhera. Pomalu zapadající slunce, k tomu vinice, ty dvě velké řeky, které jsou z výšky jako malé stužky. Prostě paráda. A odtud uvidíte jak soutok Labe s Vltavou, tak historické zdymadlo na říčním kanálu v Hoříně.
Druhý den jsme se vypravili do městečka, tedy spíš souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, které má mezi současnými obcemi v České republice druhý nejdelší úřední název. Obě části města jsme prošli opět po trase Skrytých příběhů. Syn tu měl za úkol pomoci knížeti Václavovi najít jeho meč, aby se mohl lépe bránil svému zákeřnému bratrovi. Trasa je krásnou procházkou po souměstí, které spojuje i rozděluje dlouhatánský most přes Labe, začíná od zámku v Brandýse, pokračuje přírodou do Boleslavi a poté se vrací historickým jádrem městečka zpět.
My jsme zaparkovali u brandýského renesančního zámku. Děti se nejprve vyřádily na přilehlém dětském hřišti a pak jsme teprve pokračovali dál. Uvnitř zámku jsme nebyli, ale i zvenku je krásně zdobený, takže je co obdivovat. O tom, že je zámek opravdu krásný a zřejmě i pohodlný k bydlení, svědčí i to, že si ho kdysi oblíbili panovníci Ferdinand I., Rudolf II. a Karel I. Rakouský. Každoročně se začátkem května na zámku koná slavnost Audience u císaře Karla I.
Po kamenném renesančním mostě přes mlýnské rameno, který byl postaven na začátku 17. století a patří k nejvýznamnějším dochovaným mostním dílům předbělohorského období v Čechách, jsme se dostali k velkému mostu přes Labe a po něm do Staré Boleslavi. Nejprve jsme šli Hluchovským lesíkem, kde jsou zbytky lužních lesů polabské nížiny, kolem koňského výběhu a dostali jsme se do historického centra Boleslavi. Kolem krásného kostela Nanebevzetí Panny Marie na Mariánské náměstí, kde je socha svatého Václava.
A pak Staroboleslavskou branou (pozůstatek původního opevnění) ke kostelu Svatého Václava. Bazilika svatého Václava je původně románský, v renesanci a baroku přestavovaný kostel, který stojí na místě kostela sv. Kosmy a Damiána, kde byl podle tradice svým bratrem Boleslavem I. roku 935 (nebo 929) zavražděn sv. Václav a které se stalo významným poutním místem. My jsme se bohužel dovnitř nepodívali, protože v kostele probíhaly opravy.
Poté jsme se zase přes most (pozor, trasa Skrytých příběhů vede v centru Staré Boleslavi po velmi frekventované ulici/silnici, ale jiná možnost bohužel není) vrátili k zámku v Brandýse a na trávě na zahradě tam poobědvali. Společnost nám dělalo několik pávů, v oplocené ohradě potom ještě kozy, králíci a slepice, takže prckové byli nadšení a zdrželi jsme se déle, než jsme původně zamýšleli.
A pak už vzhůru k odpolednímu cíli naší cesty. Už pár let jsem nejstaršímu slibovala, že se někdy pojedeme podívat do labyrintária v Loučni. Chvilku to tedy trvalo, ale nakonec slib splněn. Ono slovo labyrintárium asi není úplně přesné. Není to totiž žádné muzeum nebo sál s labyrinty. Třináct menších, větších i obrovských labyrintů a bludišť se nachází v areálu loučeňského zámeckého parku. Nic podobného jinde v ČR nenajdete. A jaký je vlastně rozdíl mezi labyrintem a bludištěm? Labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá. Oproti tomu v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem.
Areál je opravdu celkem velký, od jednoho bludiště k druhému vede naučná stezka, abyste žádný labyrint nevynechali, a na ní se dočtete mnoho zajímavého o historii i současnosti labyrintů a bludišť. Ale samozřejmě se parkem můžete pohybovat podle vlastního uvážení. V každém případě doporučujeme vyzvednou si v info centru vedle pokladny mapku, abyste měli přehled, kde co je. My jsme tedy pod vedením nejstaršího, který chtěl nutně projít všechno a úplně všechno, dost bloudili i s mapkou. :-)
V parku si můžete projít například světelný labyrint, tisové bludiště, palisádové bludiště, kamenný labyrint, travnatý labyrint, dlážděné či provazové bludiště či písmenkový labyrint. Nově také krásný labyrint krále Karla IV. U téměř každého bludiště či labyrintu jsou lavičky či jiná odpočívadla, pokud náhodou ne, trávy je všude kolem dost, takže doporučujeme si s sebou vzít deku. My jsme toho tedy moc nenaodpočívali, protože putování bludišti a labyrinty není jen zábava pro děti a my jsme se rádi nechali zlákat. Můžete si klidně na trávě udělat i piknik a piknikový koš si dokonce můžete objednat přímo v zámeckém hotelu. V areálu je také několik míst, kde se můžete občerstvit - od stánku s rychlým občerstvením až po luxusní hotelovou restauraci.
A potom už příjemně unavení domů. Po oba dva dny se nám báječně vydařilo počasí, viděli jsme toho za dva dny požehnaně a určitě můžeme vše doporučit!
Žádné komentáře:
Okomentovat