DV historie… jak na mladší dobu kamennou

Po starší době kamenné (článek najdete TU) jsme se logicky přesunuli do mladší doby kamenné - neolitu. Z lovců a sběračů se stali zemědělci. Lidé sice sbírali dál, ale hlavním způsobem obživy se stal chov zvířat a obdělávání půdy. Zemědělci se už nestěhovali za zvěří, ale mohli se usadit na jednom místě. Budovali si tedy bytelnější příbytky s kůlovou konstrukcí, z rákosu, proutí a hlíny. A my jsme si ve zjednodušené či zmenšené podobě něco z jejich života ozkoušeli na vlastní kůži. A jako v předchozích případech i tentokrát si nejstarší syn zaznamenával to, co se dozvěděl, do své "historie".

 

AKTIVITY

Nejprve jsme se věnovali keramice. Protože lidé v mladší době kamenné již běžně vyráběli a vypalovali keramické nádoby, šperky a další výrobky. Prohlédli jsme si obrázky v různých knížkách (článek o knihách snad brzy na blogu), abychom věděli co a jak tvořit, vybrali jsme si vypíchávanou techniku a pustili jsme se do práce. Resp. musím dodat, že tuhle techniku si vybral nejstarší syn, ale mladší syn i dcera se jím velmi rádi nechávají inspirovat, takže si zvolili totéž a na další typy keramiky už nedošlo.

Původně jsem měla v plánu vyrábět nádoby pomocí stáčených "hadů", to se ale dětem z nevím jakého důvodu nechtělo, takže nádoby "slepovaly" pomocí plátů hlíny. Technika stáčených hadů se mi zdá jednodušší, protože nádoba lépe drží tvar. Z hliněných hadů se nejprve stočí dno a potom se hadi dále stáčejí směrem nahoru a vytvářejí se stěny nádoby. Stěny se potom vyhladí. Nádoby vytvořené touto technikou mají silnější stěny, lépe ale drží tvar. A nakonec děti na stěnách nádoby párátkem vypíchaly vzor, jaký se jim líbil. Na stěny nádoby lze také vyrývat lineární nebo kruhové obrazce a vytvářet tak keramiku lineární či volutovou. Protože jsme vyráběli ze samotvrdnoucí hmoty, nádoby jsme nevypalovali, pouze je nechali proschnout. Drží velmi dobře, jen se do nich nedá dávat voda ani nic vlhkého. 

Kromě nádob si mladší děti též vyrobily pravěké korále na krk. V mladší době kamenné se totiž lidé stále zdobili tím, co našli v přírodě (zuby zvířat, plody, kamínky, ulity apod.), navíc však začali nosit náramky a náhrdelníky z pálené hlíny. Výroba je jednoduchá, stačí jen z hlíny vymodelovat kuličky nebo oválky, které se propíchnou párátkem, aby se daly navléknout na provázek. Opět se nechají proschnout a nakonec se jen navléknou. 

Lidé v mladší době kamenné se již nezahalovali jen do kožešin a kůží, ale začali vyrábět první látky. Ty vznikaly tkaním na primitivních vertikálních tkalcovských stavech. Aby zůstávaly osnovní nitě napnuté, navazovala se na ně hliněná závaží. My jsme si práci trochu zjednodušili a osnovu jsme si udělali pevnou. Stačil nám k tomu rámeček vystřižený z kartonu. Na horní i sporní kraj jsme udělali v centimetrovém rozestupu dírky, kterými jsme provlékli vlnu. A pak už stačilo jen proplétat. 

Nejstaršímu synovi tkaní nedělalo problém, dcera zvládla s dopomocí a já musela mnohokrát "párat", protože mi za krkem pořád sedělo některé z dětí a trochu soustředění to přeci jen vyžaduje. S vytvořenou látkou jsme nijak dál nenakládali, šlo mi především o to, vyzkoušet si techniku, jak látka vlastně vzniká. Barvy jsme vybrali takové, jaké se v té době pravděpodobně mohly objevit na oděvech pravěkých lidí.

Před dalším tvořením jsme se museli vydat na výpravu. Potřebovali jsme totiž několik přírodnin, bez kterých bychom se neobešli. A vlastně jich bylo tolik, že jsme si předem museli napsat seznam. Vypravili jsme se pro větve, vrbové proutí, rákosí a jíl na stavbu neolitického domu, silnou větev na rycí tyč, ploché kameny na pečení a kámen s důlkem a kulatý kámen na zrnotěrku. A vše se po delším hledání podařilo nalézt. 

Na zahradě jsme nejprve vyzkoušeli zrnotěrku. To je obyčejný větší kámen s důlkem (ten náš mohl být o něco hladší) a k tomu tvrdý hladký kulatý oblázek (ten náš je původem z Korsiky, ale vhodnější se nám najít nepodařilo). Na větší kámen jsme nasypali zrno a menším kamenem jsme ho pohybem od sebe a k sobě roztírali. Na drcení jsme používali pšenici špaldu, protože je to velmi starý druh obiloviny, která se pěstovala v Evropě již před 8000 lety. A přiznáváme bez mučení, že práce s drtidlem byla namáhavá a zdlouhavá, zvláště, pokud by bylo potřeba vyrobit mouku, nikoli jen hrubě nadrcený "šrot". Nám se podařilo vyrobit jen onen "šrot" a ještě ho ani nebylo nijak mnoho. 

Ale na placky úplně stačil. Smíchali jsme obilný šrot s trochou vody, nechali přes noc nasáknout, změknout a nabobtnat. Druhý den jsem jen doředila, aby byla směs hodně hutná a držela při sobě a mokrýma rukama jsme potom modelovali slabé placky, které jsme pekli na rozpálených kamenech rozmístěných těsně kolem ohně. A musím říct, že to šlo báječně. Některé měly sice trochu opálené okraje, ale opékaly se skvěle. Ještě teplé placky jsem potřela medem a byly výborné. Opravdu doporučuji vyzkoušet, za mu námahu s mletím to stálo. 

Společně s plackami jsme na ohni ještě opékali hovězí maso nakrájené na tenké plátky. Bylo jen osolené, na závěr posypané sušenými bylinkami. To ale takový úspěch u dětí nesklidilo. Bylo sice skvěle propečené, ale zůstalo celkem tuhé. Vlastně nevím, čím to je, jestli je to takto normální nebo ne. My doma maso skoro nevaříme, protože manžel je vegetarián, takže jsem vlastně ani moc nevěděla, jaké maso koupit a co s ním. :-) Ale vyzkoušet jsme si to určitě chtěli a zjistili jsme, že upéct maso na horkých kamenech opravdu jde. Měli jsme v plánu vyzkoušet i něco jako Setonův hrnec, protože i tak podobně se možná maso v pravěku připravovalo, nakonec z toho ale sešlo, protože je to celkem náročné na přípravu a kvůli kousku masa (víc by se toho u nás doma asi nesnědlo) se mi to celé absolvovat nechtělo. Navíc nejstarší má zkušenost s vařením v Setonově hrnci ze skauta. Za zbylé špaldy jsme si ještě připravili skvělou kaši s medem a jablíčky. I tak se špalda zřejmě kdysi připravovala. I když musím přiznat, že na kaši už jsem mouku mlela v elektrickém mlýnku, nikoliv na zrnotěrce. A opět stačí jen den předem zalít teplou vodou, nechat nabobtnat, druhý den doředit a případně prohřát a může se jíst. Byla to bašta, snědli ji i naši malí rejpalové. :-)

A abychom si vyzkoušeli, jak pravěcí lidé svá políčka obdělávali, zhotovil syn rycí tyč. To je vlastně jeden z prvních zemědělských nástrojů. Její výroba je jednoduchá a překvapivě velmi dobře funguje. Na výrobu je třeba pouze pevná silnější větev o něco vyšší než jste sami (popř. děti), silnou tak, aby se dala dobře uchopit rukou. Na jedné straně syn sekerkou vytvořil mírně zploštělý hrot, který nesmí být příliš tenký, aby se nezlomil. Osekaný konec pak vložil do plamenů a trochu jím pohyboval, aby se hrot celý očadil. Na velkém kameni potom přibrousil jednu stranu hrotu a bylo hotovo.

Plochou stranou hrotu jsme zarývali tyč do země a obraceli hlínu. Boční stranou hrotu potom můžeme dělat řádky pro setí. My jsme tedy nezkoušeli založit záhonek úplně nový, to by byla celkem slušná fuška. Vyzkoušeli jsme zrýt kousek záhonu stávajícího, i když po zimě hodně slehlého. Šlo to dobře, skvěle šly s rycí tyčí vyrývat třeba pampelišky, ale celý záhon s tím nechtěl rýt nikdo z nás. Hodně všechny z nás překvapilo, že hrot skvěle držel a nezlomil se, ani když jste páčili celkem silně. 

A jako poslední aktivitu jsme si vyzkoušeli stavbu domu z mladší doby kamenné. Tedy já chtěla vyzkoušet jen stavbu pravěkého oplocení, ale děti mě přehlasovaly, že prý když jsme stavěli model příbytku ze starší doby kamenné, musíme i z mladší doby kamenné. A tak jsme stavěli. Příbytky prvních zemědělců totiž byly skutečné domy - pevné, velké, s kůlovou konstrukcí, šikmou střechou z rákosu a stěnami ze dřeva a hlíny. 

Ze silnějších větví zatlučených do země jsme si nejprve vyznačili půdorys naší stavby, resp. mnohokrát zmenšeného modelu. Mezi větve jsme potom cik-cak proplétali vrbové pruty. Každý další prut se provléká opačně než ten předchozí. Pruty jsme stlačovali k zemi a přidávali další a další, dokud  jsme nedosáhli potřebné výšky. Tak jsme to udělali na třech stranách, vchodovou stranu jsme nechali volnou. Stěny jsme potom vymazali jílem, který jsme smíchali s trochou suché trávy, a nechali vyschnout. Nakonec jsme osadili střechu, ale to už byla čirá improvizace, protože jsme moc nevěděli, jak na to. Ale dům stojí, střecha drží, tak snad jsme se alespoň trochu přiblížili reálu a děti si ozkoušeli, jak se tehdejší domy stavěli. A úplně stejně lze vyrobit i oplocení, nejen v miniaturizované verzi. 

A k tématu zase pár odkazů. Knihy budou ve stále ještě připravovaném článku o pravěkých knihách. 

ODKAZY A PRACOVNÍ LISTY

• spoustu pracovních listů najdete na stránkách Archeologie na dosah - na stránkách se sice dost špatně orientuje, ale obsah stojí za to, doporučuji se proklikat (pracovní listy k prvním zemědělcům, prvním řemeslům, omalovánky apod.)
• tipy na pravěké hrátky venku najdete ve sborníku Oživlá historie sdružení Učíme se venku TU
• na blogu Hravá dějeprava najdete tip, jak interaktivně na srovnání starší a mladší doby kamenné, víc TU
• webová stránka (nejen) o oblékání v pravěku Jak obléci pračlověka (kurzy, metodické materiály, knihy, výukové programy), jejich skvělou knihu Oblékání pravěku máme doma, o ní víc v příštím článku, víc TU

VIDEA

• video ze série Byl jednou jeden člověk, 4. díl Úrodná údolí (my máme doma DVD, ale najdete i na YouTube)
• video Pravěcí zemědělci podle knihy Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa najdete na webu České televize TU 
• trilogie podle knih Eduarda Štorcha Osada havranů, Na veliké řece, Volání rodu (filmy se s původní předlohou hodně rozchází, Volání rodu je v knižní podobě již z doby bronzové), filmy jsme měli půjčené z knihovny, Osadu havranů si můžete poslechnout i jako audioknihu

VÝLETY

• Všestary - archeoskanzen u Hradce Králové, skvělé tematické programy, článek TU
• HistoryPark Ledčice - archeopark s bohatým programem, kde si můžete mnohé sami vyzkoušet, článek TU
• Muzeum Blanenska - skvělá interaktivní expozice o (nejen) pravěku Blanenska a Moravského krasu a pravěká dílna k tomu, článek TU
• skvělé pravěké interaktivní expozice jsou i v dalších muzeích, např. Muzeum Mohelnice s pravěkou expozicí a hernou
• pravěká osada Křivolík - experimentálně archeologické centrum v přírodě, tam jsme ještě nebyli, ale chystáme se

Další články z našeho historického projektu: VESMÍR A VZNIK ZEMĚ, PREHISTORIE, DINOSAUŘI, STARŠÍ DOBA KAMENNÁ, MLADŠÍ DOBA KAMENNÁ, DOBA KOVŮ, POVĚSTI (připravuje se), SLOVANÉ (připravuje se)

-----------------------------------

Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.