DV Evropa… jak na Francii

Prstem po mapě a v knížkách máme procestovaný další evropský stát. Z Itálie se naše cestovní kancelář přesunula do Francie. A důvod byl stejně prozaický jako v předchozím případě (viz TU). V Lidlu měli tematický týden, takže jsme toho využili a nakoupili něco málo francouzských dobrot na ochutnání.

AKTIVITY

Stejně jako v předchozím případě syn chtěl, aby výstupem jeho práce byl oboustranný poster A3. Ale ještě předtím si, aby si uvědomil, co vlastně už o Francii ví, udělal společně s kamarádkou domškolačkou, která u nás byla několik dní na návštěvě, myšlenkovou mapu. Vymysleli toho spoustu a na základě asociací přicházeli na další a další věci.

Na poster nakonec taky došlo. Je koncipovaný stejně jako u Itálie, protože syn je podobně systematický jako já a má rád věci "na svém místě. Takže i taky jsou základní informace, povrch, památky, osobnosti, jídlo, Francie dnes, zemědělství a průmysl, knihy, které z prostředí Francie četl  a aktivity, kterým jsme se věnovali. 

I Francie je vyhlášená chutným jídlem. Sice jsme nevyzkoušeli vše, co francouzská kuchyně nabízí, protože vaříme převážně vegetariánsky, takže třeba kohoutka na víně či šneky jsme neochutnali, ale i tak toho bylo dost a dost. A na úvod zase vlajka z typických francouzských pochutin - sýr s modrou plísní, sýr brie, hroznové víno. Barevně se nám sice nepodařila tak úplně přesně jako u Itálie, ale barvy sedí. :-)

A zase jsme vyzkoušeli všechno možné. Polévky, sladká i slaná jídla, saláty… A všem nám moc chutnalo podobně jako v Itálii. Palačinky crepés nasladko s ovocem a čokoládou i naslano se špenátem a houbami a sýrem roquefort, lyonský a nicejský salát, francouzská snídaně, bagety, croissanty, třešňový nákyp clafoutis, makronky (ty jsme tedy koupili), špenátový a sýrový quiche, tousty croque-madame, houbový krém, pórkovo-bramborová polévka vichyssoise (ale studenou jsme ji nejedli), tousty s hruškami a sýrem roquefort, francouzská cibulačku, francouzské tousty s lesním ovocem, provensálské gratinované brambory… Bagety se nám sice nepodařilo upéct ani koupit tak výborné, jak jsme na ně zvyklí z milované Korsiky, ale croissanty se podařily, quiche jsme si zamilovali a určitě je budu dělat častěji (skvěle se do nich zpracovávají "zbytky"), ještě chci někdy vyzkoušet tarte tattin, na který nějak nedošlo. A zase se nám skvěle osvědčilo koření od Sonnentoru - tentokrát provensálské. 

K Francii neodmyslitelně patří pétangue. Tak jsme si ho taky zahráli. Nemáme sice žádné speciální hřiště, hrajeme na trávě, ale i tak jsme si to moc užili.

A pak už jsme se vrhli na tvoření. Podzim v Paříži je celkem jednoduchá koláž. Zvládnou ji i menší děti, protože není třeba stříhat. Z barevnách papírů a časopisů se vytrhávají různě velké kousky v podzimních barvách. Ty se střídavě lepí na podklad. Na barevné papíry se nakonec nalepí nějaký typický francouzský "artefakt" vystřižený z černého papíru. Hodí se i pár černých listů. Vše černé je možné dokreslit bílou pastelkou. Pro všechny je asi Eiffelova věž nejtypičtější z celé Francie, protože se objevila na všech obrázcích.

A aby té "ajfelofky" nebylo dost, tak jsme se trochu mrkli i na tvorbu Guillauma Apollinaira a jeho kaligramy. A i tady byla podoba "francouzského" kaligramu jasná hned.

A protože Francie je kolébkou impresionismu, věnovali jsme se při malování, kreslení a tvoření právě jemu. Prohlédli jsme si různé obrazy v knihách i na internetu (mrkněte třeba na Web Gallery of Art) a vrhli jsme se na tvorbu. A vzhledem k tomu návštěva je nadšená baletka, výběr byl jasný. Baletky podle Edgara Degase. Kreslilo se suchým pastelem na černou čtvrtku. A nejstarší se rozhodl, že on tedy baletky ROZHODNĚ kreslit nebude a zvolil si lekníny podle Clauda Moneta. A myslím, že se to všem moc povedlo. Černý podklad dělá divy.

Lekníny od Clauda Moneta jsme si zkusili ještě jednou. Tentokrát to byla výtvarná činnost pro mladší děti, ale nejstarší se také přidal. Budete potřebovat krepový papír v "leknínových" barvách. Bílá a odstíny modré se natrhají na pruhy a na střídačku nalepí na podklad. Ze světle zeleného krepáku se vystříhají kruhy ve tvaru leknínového listy. Z bílého krepáku o něco menší kruhy. Z růžového se pak udělají malé kuličky. Vše se trochu pomačká a nelepí na podklad.

Nejmladší, který aktuálně miluje "matlání" barev se cítil krepákovou koláží neuspokojen, takže si vzal barvy a lekníny pojednal po svém. A myslím, že se originálu přiblížil zdaleka nejlépe. :-) 

Při povídání o impresionismu jsme se dostali i k tomu, že základním znakem impresionistické malby je barevná skvrna, důležitá pro zachycení prchavosti světla a zářivé barevnosti krajiny. Téměř všichni impresionisté nepoužívali černou barvu ani kontury, ale hlavně zářivé, nemíchané barvy. Obrazy jsou tvořeny rychlou technikou, většinou krátkými tahy a lehkými doteky štětce. A tak si to děti vyzkoušely. A musím říct, že to pro ně bylo velice těžké. Jsou zvyklé spíš na rozmáchlé tahy štětcem, takže si navzájem musely stále připomínat, že mají "ťupkat". Ale zvládly to nakonec parádně.

A pak jsme se ještě inspirovali nápadem z blogu Učíme se venku a děti si vyzkoušeli impresionistickou krajinu "poskládat" z barevných skvrn z přírodních materiálů. Přesněji z koleček vyražených raznicemi z různě zabarvených listů.

KNIHY

Naučné knihy jsme využívali téměř totožné jako v případě Itálie. Na nafocené se můžete podívat v článku TU.

Z těch beletristických jsme nemohly vynechat knihu Miloslava Šaška TO JE PAŘÍŽ (Baobab, 2014). I když, ona to vlastně tak úplně beletrie není. Knihy Miroslava Šaška jsou totiž svým způsobem průvodce. Průvodce krásné, bohatě ilustrované a určené nejen dětem. Vycházejí po celém světě už víc než padesát let. Jen u nás je vydává nakladatelství Baobab teprve posledních pár let. Dřív se totiž nemohly vydávat. Světoběžník, malíř a ilustrátor odešel z Československa v roce 1947 studovat do Paříže, odkud se už domů nikdy nevrátil. Jeho knihy tedy vznikly zhruba před padesáti lety, ale jsou překvapivě aktuální. A pokud přeci jen už nějaká informace neplatí, najdete vzadu v knize doplněk "jak je to dnes". V každé z nich autor dokáže prostřednictvím především obrázků (a nemnoha textu) vyhmátnout srdce toho kterého místa. Je v ní spoustu drobných, zábavných informací, které se na internetu v záplavě informací ztratí. 

A takhle knížka je ještě starší než ta předchozí, je to příběh a nikoliv encyklopedie, ale i tak se z ní dozvíte spoustu zajímavostí o Paříži. Knížka GASTON - MŮJ KAMARÁD Z FRANCIE (SKDK, 1965) vypráví o malém Pařížanovi z předměstí, který se vydá na dlouhou cestu napříč Paříží. Na této dobrodružné pouti objevuje - a s ním i čtenáři - památky, krásu a rušný život tohoto města na Seině.

Z dalších beletristických knížek, které se v Paříži více či méně odehrávají, si můžete přečíst třeba ještě tyto. Všechny jsem četla a všechny jsou moc fajn. Pro francouzského spisovatele Timothée de Fombelle mám obzvláštní slabost. O jeho knihách si můžete přečíst ve článcích na blogu TU a TU.

Z těch více méně naučných tu mám knihu FRANCIE (Egmont, 2004) z edice Děsivé dějiny. Co je to gilotina? Jaké války Francie vedla? A s kým? Kdo to byl Ludvík XIV.? To vše a mnohé další se dozvíte v knize, která dějiny podává humorným stylem. 

Při poznávání francouzských malířů jsme využívali hlavně tyhle dvě knihy (Grada, 2010) z ediční řady z oblasti dějin umění. Každá z nich přináší ucelený a aktuální pohled na život a tvorbu dvou významných francouzských impresionistů. Dílo Oscara Clauda Moneta Imprese: Východ slunce dal jméno celému malířskému směru konce 19. a počátku 20. století. Obrazy impresionistů se snažily zaznamenat smyslové zážitky - vyslovit dojem a náladu. Vznikaly většinou v plenéru, zachycovaly hru stínů a slunečního světla a malíři využívali nejnovější poznatky z oblasti optiky.

A jednu z knih jsem měla půjčenou především pro sebe a společně s dětmi jsem v ní vyhledávala recepty, které si uvaříme. Kuchařka BON APPÉTIT! (Burda, 2013) je rozdělená do sedmi kapitol. V oddílu Dobré ráno je návod na výrobu pravé francouzské bagety či máslového croissantu. V kapitole Na malý hlad najdete inspiraci na saláty, slané koláče a další rychlá jídla. Oproti tomu v Noblesní Paříži jsou ta nejvyhlášenější jídla jako je kohout na víně nebo šneci. Kapitola Francouzský venkov vás naučí vařit z toho, co dvůr zrovna dá. Prostřednictvím kuchařky ale můžete objevovat i recepty na ryby a mořské plody či sladkosti (crepes Suzette, meringue s levandulí, makronky, creme brulee, třešňový clafoutis, čokoládový fondant, tarte tatin…). 

VIDEO, AUDIO

I tentokrát jsme většinu videí našli na iVysílání České televize. Něco málo jsme si také půjčili v knihovně (viz foto). Stejně jako v předchozím případě jsme poslouchali i nějakou francouzskou hudbu (Piaf, Aznavour, francouzské "lidovky) a poslechli jsme si i francouzskou hymnu. 

• francouzský díl Evropského pexesa (ilustrovaný, sice krátký, ale informacemi celkem nabitý cyklus), najdete TU
• díl z cyklu My jsme z… tentokrát děti z Francie, najdete TU
• cestopisných pořadů z Francie najdete také spoustu, třeba v pořadu Bedekr najdete Francii čtyřiadvacetkrát, víc TU
• čtyři francouzské díly najdete i v pořadu Cestománie TU
• skvělý byl i francouzský díl Jeden den v…, který popisoval aktuální problémy současné Francie, na iVysílání sice už není dostupný, ale mrkněte na YouTube
• stejně tak se zdá skvělý minicyklus o francouzské přírodě Divoká Francie, ani ten už ale bohužel není na iVysílání dostupný, ale třeba se vám ho někde podaří sehnat

Nastolené tempo se nám zatím celkem daří držet, i když trochu zpomalujeme. Ale další evropské státy určitě budou, snad se mi je podaří i sepsat.

----------------------------------------

Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.