Do Třebíče (nejen) za gotikou

Do Třebíče jsem se chystala už nějakou dobu. Že je to město se spoustou zajímavostí vím už dost let, kdy jsem tu absolvovala několikadenní knihovnický seminář a dost zajímavých míst si tu v rámci exkurze prošla, ale třeba na židovském hřbitově jsem nebyla. Manžel Třebíč jednou projížděl na kole, děti tu nebyly nikdy. Tak jsme spojili letošní cestovatelskou výzvu "všichni společně na novém místě" a aktuálně probírané historické téma (gotika) a vyrazili. V Třebíči je totiž mj. unikátní bazilika sv. Prokopa postavená v románsko-gotickém slohu.

Počátky města Třebíč jsou hodně dávné a jsou spjaty s významným benediktinským klášterem, který byl založen moravskými knížaty již roku 1101. A i díky bohaté historii města tu můžeme obdivovat několik cenných památek, z nichž tři nejvýznamnější jsou dokonce zapsány na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO - bazilika sv. Prokopa, Židovská čtvrť a Židovský hřbitov. A to nejen proto, že jsou tyto tři památky historicky cenné a velmi dobře zachovalé, ale také pro mnohaleté poklidné a tolerantní soužití židů a křesťanů v této části města.Všechny tyhle památky jsou propojené naučnou stezkou "Po stopách opatů a rabínů". K naučné stezce si můžete v kterémkoli ze tří informačních center (Karlovo náměstí, Zadní synagoga, Zámek) koupit za 10 Kč brožurku, která vás seznámí s jednotlivými místy. Přiznám se, že jsem se nevím proč domnívala, že v brožurce budou i nějaké úkoly či hledačka pro děti, jako jsme to viděli třeba v Kutné Hoře, ale je to opravdu jen mapka a informace k zajímavostem na trase. Což je škoda. Vlastně jsme s Třebíči na nic, co by mohlo poznávání města zpestřit dětem, nenarazili. Žádná hledačka, quest, pracovní listy… O jedny pracovní listy jsem si musela napsat mailem, protože nejsou veřejné, další pracovní listy jsme nedostali, protože jsou jen pro školní skupiny. Škoda, přeškoda. 

My jsme naše putování Třebíčí začali na Karlově náměstí, které je jedno z největších náměstí v ČR. Najdete na něm dva krásné renesanční domy. Je to Černý dům a Malovaný dům. Na obou jsou  krásná černobílá sgrafita a určitě stojí za zkouknutí. V infocentru nedaleko Malovaného domu jsme si koupili výše zmíněné brožurky a turistické vizitky. A hned jsme se pustili na cestu. Napříč přes náměstí, pasáží u hotelu Zlatý kříž, po lávce přes řeku Jihlavu a už jsme u dalšího "íčka", které se nachází hned vedle Zadní synagogy. První písemná zpráva o této synagoze pochází z roku 1737, ale byla pravděpodobně postavena již dříve, v pozdně renesanční době, protože vykazuje řadu renesančním prvků. Ovšem vnitřní výzdoba je již barokní a řadí se k nejkrásnějším barokním výmalbám na Moravě. Na ženské galerii je umístěna expozice s židovskou tematikou a skvělý model židovské čtvrti zobrazující její stav kolem roku 1850. My jsme si synagogu prohlédli jen s tištěným průvodcem, prckové bez nadšení, ale svítící model se líbil i jim. 

Pak jsme se vydali úzkými a spletitými uličkami napříč Židovskou čtvrtí vzhůru k Židovskému hřbitovu. Židovská čtvrť je unikátním souborem 123 dochovaných domů a patří mezi jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrť v celé Evropě. A když vyšplháte nahoru na kopec - můžete jít po silnici nebo pěšinkou jako my - naskytne se vám krásný výhled na Židovské město, baziliku a vlastně i na celé město Třebíč. Na kopečku nedaleko hřbitova najdete i pěkné přírodní hřiště, kousek dál je ještě Masarykova vyhlídka. 

Židovský hřbitov je opravdu obrovský. Je to jeden z největších a nejlépe zachovalých židovských hřbitovů v České republice. Na hřbitově se nachází asi 11 tisíc hrobů a téměř 3 tisíce náhrobků, z nichž nejstarší je pravděpodobně z roku 1631. Je tu pochována i řada předních představitelů třebíčské židovské obce. V přední části hřbitova jsou památníky židovských obětí obou světových válek.  

Cestou k zámku jsme to vzali z kopečka opět po několika schodech a úzkými uličkami až k Staré neboli Přední synagoze. Ta byla postavená v 1. polovině 17. století, později novogoticky přestavěna a nyní slouží Církvi československé husitské. Před synagogou jsme našli i jeden z "kamenů zmizelých". Stolpersteine, doslova „kameny, o které je třeba klopýtnout“ (zavadit pohledem), jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu. I do života Židů, kteří v Třebíči žili po staletí vedle svých křesťanských sousedů, neblaze zasáhla druhá světová válka. Židovské obyvatelstvo bylo v roce 1942 deportováno do Terezína a následně do vyhlazovacích táborů na východě. Válku přežilo pouze několik osob, i v Třebíči je proto upomínek na oběti holocaustu hned několik.

Od Přední synagogy už je to v podstatě jen kousek k zámku a bazilice. Bazilika sv. Prokopa vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který v roce 1101 založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský a původně byla zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Je postavena v unikátním přechodném románsko–gotickém slohu. Klášter byl značně poškozen během husitských válek i při obléhání města uherskými vojsky Matyáše Korvína. Po zániku kláštera v roce 1525 bazilika sloužila jako skladiště, konírny či pivovar. Až za vlády Valdštejnů v 17. století byla postupně opravena a zasvěcena sv. Prokopovi. Opravdovými skvosty baziliky jsou bohatě zdobený hlavní vchod a kruhová okna v apsidě.

Bazilika je opravdu impozantní a úchvatná. Zvenku i zevnitř. My jsme s nejstarším a prostřední využili prohlídky s průvodcem. Bez průvodce se do baziliky mimo bohoslužby dostanete jen v pátky po čtvrté hodině. To je bazilika volně přístupná. My jsme na prohlídce byli úplně sami. Ostatně stejně tak jako předtím v synagoze a později na zámku. V Třebíči jsme totiž byli ve všední den, navíc v pondělí, ale všude bylo otevřeno a nikde nikdo. Pokud se někdy v Třebíči vyskytnete, určitě doporučujeme se podívat dovnitř do baziliky. Ten prostor je totiž dechberoucí. Obrovský prostor, pozdně románské prvky se mísí s těmi gotickými, sem tam nějaká renesance či baroko z pozdějších přestaveb, ale vůbec to nevadí. 

V rámci prohlídky se dostanete i do krypty, kde se v době, kdy byla bazilika využívána jako pivovar, skladovaly sudy s pivem. Dnes už tam ovšem najdete jen 50 sloupů (každý z nich má jinou hlavici) a jedno obří zdobené víko s erbem Valdštejnů.

Zatímco já jsem si se staršími prohlížela baziliku, manžel s mladšími byl na expozici Cesty časem v Předzámčí a my jsme k nim potom připojili. Budova Předzámčí je součástí areálu třebíčského zámku. Ten byl v 16. století přestavěn z původního benediktinského kláštera a patřil nejprve Pernštejnům, poté Osovským a nakonec Valdštejnům. Nyní v zámku sílí Muzeum Vysočiny Třebíč. V muzeu se nachází čtyři interaktivní expozice  - Svět neživé přírody, Svět portálů a bran, Valdštejnové na Třebíči a Lidé. Místa. Osudy. My jsme ale vzhledem k tomu, že jsme s sebou měli všechny děti, zvolili pro děti více přitažlivou expozici Cesty časem. 

A dobře jsme udělali! Tahle expozice totiž seznámí hodně hravou formou nejen děti s vývojem města, řemesly, stavbou baziliky a dalším. Expozice je opravdu obrovská, nachází se v několika velkých místnostech a je rozdělá do tří částí. Nachází se v ní velké množství naučných panelů, které jsou ale velmi dobře přizpůsobené dětem. Autorkou čtivých textů je Klára Smolíková a přitažlivě je ilustroval Honza Smolík. Výstava vychází ze dvou knih stejných autorů Jak se staví město a Řemesla.

V první části pojmenované JAK SE STAVÍ BAZILIKA jsme se mohli seznámit se středověkými stavebními postupy a na vlastní kůži jsme mohli poznat zručnost středověkých stavitelů. Mnohé jsme si totiž mohli sami vyzkoušet. Jak postavit mostový oblouk či křížovou klenbu? Jak vytyčit základy baziliky?

V druhé části nazvané JAK VZNIKÁ MĚSTO jsme viděli, jak se Třebíč měnila v průběhu času . To, jak se město vyvíjelo v jednotlivých stavebně-historických etapách, jsme si dokonce mohli vyzkoušet na skvělém skládacím modelu.  Jiný názorný model nám zase ukázal, jak to vypadalo v útrobách gotického, renesančního a barokního domu. 

Poslední a nejrozsáhlejší část výstavy se nazývá JAKÁ BYLA ŘEMESLA a najdete v ní dílny mnoha starých mistrů. Poznali jsme jejich nástroje i výtvory. Podívali jsme se do dílny pekaře, tiskaře, mydláře, tesaře, dokonce i do vybaveného kupeckého krámku. Jaký byl rozdíl mezi koželuhy a jircháři, jaké dřevo zpracovávali bednáři a bečváři, co dělal provazník a čím se živil jeho kolega prýmkař?

Musím říct, že děti byly nadšené. Jak samotnou expozicí, tak tím, že jsme v ní byli po celou dobu úplně sami. A vydrželi tam víc jak dvě hodiny. Jen mě dost mrzelo, že přestože je v různých letáčcích k expozici napsáno, že si děti mohou vše osahat a vyzkoušet, je na výstavě na mnohých exponátech cedule, že se na ně nesmí sahat. 

A vydařil se celý výlet, počasí nám přálo, v Třebíči se nám líbilo a opravdu můžeme návštěvu doporučit. Škoda jen těch neexistujících pracovních listů pro děti, na tom by se opravdu mohlo zapracovat. Tak třeba se vám při návštěvě budou hodit ty naše. 

PRACOVNÍ LISTY

• naše pracovní listy k naučné stezce Po stopách opatů a rabínů pro 1. stupeň ZŠ si můžete stáhnout TU
• naše pracovní listy určené pro předškoláky a 1. ročník ZŠ najdete TU
• pokud byste využili pracovní listy s židovskou tematikou, které jsem si nechala poslat z infocentra v Zadní synagoze či pracovní list, který jsem objevila na výstavě Cesty časem, a který se věnuje středověkým erbům jednotlivých řemesel, napište mi mail (peslerova@gmail.com)