DV… jak na polární oblasti

Jako obvykle pozdě, ale co se dá dělat, dřív jsem to sepsat nestihla. Tématu polárních oblastí jsme se věnovali tak nějak průběžně během konce ledna a února. Nejprve hodně prakticky, protože u nás bylo letos v zimě opravdu hodně sněhu. Takže stavění nejrůznějších iglú, pro děti i pro malé figurky, hrátky na sněhu a se sněhem, závody "psích" spřežení se sáňkami apod. Děti chtěly být hodně venku, takže doma jsme toho moc nezvládli. To až později, když sníh roztál, věnovali jsme se tématu víc doma. A navíc je v tomhle období ještě i tučný čtvrtek, kterému se také říká tučňák (sice nemá s těmi opravdovými tučňáky nic společného, ale proč si je nepřipomenout) a také koncem února Mezinárodní den ledních medvědů, takže se oba tyhle svátky k tématu náramně hodí. Víc o obou svátcích najdete TU.

A tak jsem něco málo sepsala, třeba se vám inspirace bude hodit i kdykoliv jindy během roku. Jako obvykle jsme si nejprve povídali, prohlíželi knížky, vytáhli atlasy i glóbus. Co jsou to polární oblasti? Proč polární? Kde vlastně Arktida a Antarktida leží? Proč se Antarktida jmenuje Antarktida? Proč je jedna z nic světadíl a druhá ne? Jak je na tom Antarktida s velikostí oproti ostatním světadílům? Na území kolika států se rozkládá Arktida? Komu patří Antarktida? Jací lidé na A. a A. žijí? Kdo jsou Eskymáci či Inuité? Jak žijí? Jaké je v obou oblastech počasí a teploty? Jaké tam žijí rostliny a živočichové? (Taky vás tak rozčilují na (nejen) obrázcích v knížkách pro děti ti společní lední medvědi a tučňáci? Asi jsem hnidopich, ale mě děsně, podobně jako třeba tygr se lvem :-)). Co jsou to kry, ledovce, co je ledovcový šít? Co je polární záře, polární den a noc? Byl už někdo na severním a jižním pólu? Kdo první a kdy? Proč dochází k odtávání ledovců? Co jsou vlastně klimatické změny?

Tolik otázek. A myslím, že je to jen část z nich, která zazněla. Opravdu jsou to fascinující kraje.

My jsme si samozřejmě hodně pomáhali prohlížením a čtením nejrůznějších knížek. Těch s tématem Arktidy či Antarktidy najdete celkem dost. Pokud máte doma nějaký atlas či zeměpis pro děti, určitě tam polární kraje najdete. Občas jsou pravda smíchané oboje dohromady, což mi přijde trochu (někdy dost) matoucí, ale když budete vysvětlovat, zvládnete i to. Někde najdete jen Antarktidu, jakožto regulérní světadíl. V každé je třeba jen stránka nebo dvojstránka, ale pro první seznámení to určitě stačí. 

Tématu jsem se věnovala hlavně s prostředními dětmi, ale nejstarší se občas taky přidal. A nadšeně prolistoval a poté i pročetl tuhle skvělou knihu. Lepší, přístupnější a kvalitněji a zajímavěji zpracovanou knihu o Antarktidě totiž stěží najdete. Ne nadarmo získala cenu Magnesia Litera. Kniha Davida Böhma A JAKO ANTARKTIDA : POHLED Z DRUHÉ STRANY (Labyrint, 2019) obsahuje jak věcná fakta o dobývání tohoto nejstudenějšího, největrnějšího a nejvyššího kontinentu, fakta o minulosti i současnosti, o antarktické přírodě, tak i přehršel myšlenek spojených s lidskou odvahou, touhou, soutěživostí, odolností, strachem a nerozvážností. Autor se sám do Antarktidy podíval, dokonce i se svými dětmi a je tímhle místem fascinován. Je to znát a skvěle se mu daří "nakazit" i čtenáře.

A jen pár faktů z knihy:

- teplota se v zimních měsících na Antarktidě pohybuje mezi -40 a -70 st. C 

- nejnižší teplotu naměřili na ruské stanici Vostok 21. 7. 1983 a byla - 89 st. C 

- Nor Roald Amundsen dobyl jižní pól 14. 12. 1911 

- Brit Robert Falcon Scott se z výpravy k jižnímu pólu nevrátil, zahynul ve stanu 29. - 30. 3. 1912, pouhých pár kilometrů od stanice plné zásob 

- tuleň Weddellův vydrží pod vodou až 80 minut 

- tučňák císařský se dožívá až 50 let 

- zpěv plejtváka obrovského je slyšet až 800 km daleko 

- želvuška může být zmrzlá v ledu třeba i 30 let a přežije 

- Antarktická smlouva platí jen do roku 2048 (jak daleko se to zdálo v době jejího uzavírání) 

A jedno malé zamyšlení z knihy: "Není ta známá skutečnost, že z ledovce vidíme jen malou část, příkladem toho, jak vnímáme svět? Není všechno, co vidíme, jen desetinou celku - zatímco zbytek si domýšlíme a skládáme podle toho, co jsme už zažili, nebo se dozvěděli? A co když tu větší část domýšlíme špatně?" ... "Na jedno je ale důležité nezapomínat: to, co nevidíme, si domýšlí každý jinak." 

A pokud byste si chtěli vyzkoušet, jak ledovec plave a kolik je ho vlastně nad/pod hladinou, zkuste tuhle skvělou aplikaci TU. Spoustu dalších zajímavých informací o Antarktidě a tučňácích najdete třeba i TU.

Při povídání o Antarktidě jsme se věnovali ze zvířat především tučňákům. A jako obvykle prohlížení obrázků, čtení, tvoření a videa. Moc se nám líbila tahle starší knížka PUTOVÁNÍ TUČŇÁKŮ (Samona Magazines, 2005), která je plná neskutečných fotografií tučňáků i antarktické krajiny. Je to vlastně jakýsi doprovodný obrazový průvodce ke stejnojmennému filmu a obojí je moc prima. 

K poznávání nám pomohli i tučňákové přiřazovací kartičky. 

Beletristických knih o tučňácích pro menší čtenáře je několik. U nás je oblíbený MODRÝ TUČŇÁK (Albatros, 2020) Petra Horáčka. O tučňácích se tam toho sice moc nedozvíte, ale tahle knížka o jinakosti, o tom, jaké je to být stejný a přesto trochu jiný a také o přátelství a porozumění je prostě moc fajn.

Našim mladším se moc líbí i hledací knížka KDE JE TUČŇÁK PIP? (Thovt, 2005) s vtipnou pointou na konci a celá vtipná, humorná a veselá knížka 365 TUČŇÁKŮ (Baobab, 2017).  V té prvního ledna zazvoní pošťák a přinese balík. Je v něm tučňák a záhadný dopis: „Jsem číslo 1, až budu mít hlad, dejte mi najíst.“ A tak to jde den co den… Po domě zanedlouho capkají nejdřív desítky a pak stovky nezvaných hostů s oranžovými nožkami a v černobílém fráčku, místo mluvení kvakají, neustále se zavírají do koupelny a ke všemu bývají dost nervózní, když mají hlad. Po pár měsících mamince docházejí zásoby, sestra má chuť na tučňáčí paštiku a tatínkovi se z toho neustálého přepočítávání motá hlava. Co s tím? Skvělé vyprávění, trocha počítání a ekologická pointa k tomu. 

Kromě Putování tučňáků jsme dívali ještě na film Polární příběh. Film je od stejných tvůrců, ale tentokrát se zaměřuje na Arktidu a (nejen) lední medvědy. Polární medvídě Nanu a mládě mrože Seela bojují o život od narození až do dospělosti. Jejich matky je už nechrání před predátory ani před smrtí v souboji. Avšak největší výzvou pro Nanu a Seela je přežít krutou změnu klimatu v Arktidě, která přináší akutní nedostatek potravy. Ledové království, které jim dalo život, jim mizí před očima. Jejich přežití závisí na ledu Obojí jsme měli půjčené z knihovny. A kdysi dávno jsem v Levných knihách koupila i tři DVD z edice Já a moje rodina. To je skvělý seriál České televize o nejrůznějších zvířecích mláďatech, bohužel ale aktuálně není nikde volně k dispozici. Máme doma díly Mráz a led, Tučňáček a Lední medvídek. 

Ledním medvědům jsme se přirozeně věnovali v rámci Arktidy. Využili jsme hlavně knížku LEDNÍ MEDVÍDEK (Knižní klub, 2009). Jedná se o krátký příběh s celostránkovými ilustracemi, který zavede malé čtenáře do Arktidy, kde prožívají svá každodenní dobrodružství dva malí medvědí kluci. Knížku jsme četli po částech s předvídáním a po přečtení jsme si ještě pustili přiložené DVD. Na něm jsou dvě videa, jedno z výše zmíněného cyklu Já a moje rodina a druhé se základními informacemi o ledních medvědech. Knihu i DVD vřele doporučujeme.

Stejně tak jako dvě další knížky o ledních medvědech. Malou knížečku LEDNÍ MEDVĚDI ODCHÁZEJÍ ZA ŠTĚSTÍM (Běžíliška, 2016), kterou napsala Jana Šrámková a ilustrovala Tereza Šedivá, v které rodinka ledních medvědů hledá nový domov. Podaří se jim zapadnout a zároveň se nevzdat tuleního masa a lásky k polární záři? Vychází v edici Mikroliška, což je řada malých, bohatě ilustrovaných knížeček do kapsy.

V příběhu ledního medvěda Padyho, který odkazuje na nesnáze ledních medvědů v měnícím se podnebí, zase ilustrátorka Sandra Dieckmannová upřímně vypráví o pomoci neznámým a ukazuje, že jak ve světě zvířat, tak ve světě lidí by se mezi jednotlivci neměly dělat rozdíly. Knihu PADY v roce 2018 vydalo nakladatelství Práh.

K tématu se nám skvěle hodila i dvojice knížek STELA A 16 HUSKYŮ A STELA V ZEMI TUČŇÁKŮ (Pikola, 2019/2020) od Terezy Pařízkové, které krásně ilustrovala Ivona Knechtlová. Obě se odehrávají na sněhu a ledu, první z knih se z části odehrává na Aljašce blízko polárního kruhu, druhá kniha zase přímo v Antarktidě. Obě jsme četli s prostředními dětmi a všichni jsme byli nadšení. Čtivé, dojemné, milé příběhy, ale dozvíte se i spoustu zajímavých informací o jízdě se psím spřežením či o životě v Antarktidě. Díky knížkám jsme s dětmi nahlédli do ne zcela běžné rodiny. Dědeček se vyrovnává s odchodem babičky, malá Stela s odloučením od maminky, která pracuje jako vědkyně na druhém konci světa, tatínek se zamiluje do jízdy se psím spřežením… Naštěstí všechny spojuje velká láska k přírodě a ke zvířatům, díky nimž se život stane mnohem zábavnější. 

Pracovních a grafomotorických listů najdete různě po internetu hodně. Bohužel už moc nevím, odkud co mám, ale případně mohu naskenovat, budete-li mít zájem. 

Pracovní listy o Antarktidě od Ani-Muk najdete TU. Spojovačky najdete třeba TU.

Tohle jsou pracovní listy k lekci o dobývání jižního pólu, které jsem kdysi kdesi stáhla, ale už nemůžu dohledat. Až si budete o tomhle tématu povídat, vřele doporučujeme video Den, kdy byl dobyt jižní pól (najdete ho TU). Já jsem navíc nadšeně vzpomínala na muzeum Fram, které jsem před lety navštívila v Oslu. Škoda, že se tam s dětmi jen tak hned asi nepodíváme. Podle toho, co jsme se o polárních expedicích Amundsena a Scotta dozvěděli,  jsme si také doplňovali tabulku ANO/NE, co bychom si s sebou na výpravu na Antarktidu vzali a co nikoliv. 

Většinu těchto pracovních listů najdete na webu 3dinosaurs TU. Spoustu další inspirace najdete na stejných stránkách TU.

Tyhle pracovní listy jsem narychlo vyrobila sama. Jde o poznávačku pro nejmladší - která zvířata se v knize, filmu, povídání…. objevila? Kvíz pro nejstaršího a pro prostřední tabulka srovnání tučňáků a ledních medvědů (analýza věcných rysů). Kvíz najdete ke stažení TU a tabulku TU.

A na závěr některého povídání si vytváříme tzv. pětilístek. Jedná se o  stručné shrnutí tématu do tvaru jakési pětiřádkové básně či obrazu. Na první řádek je umístěno téma, druhý řádek je odpovědí na otázku „Jaké to je?“ a jako odpovědi jsou použita dvě přídavná jména, která dané téma popisují. Třetí řádek tvoří tři slovesa, která odpovídají na otázku „Co dané téma dělá?“, popř. „Co se s daným tématem děje?“. Pro čtvrtý řádek se tvoří věta o čtyřech slovech, která se jakýmkoliv způsobem k zadanému tématu váže. Pátý a poslední řádek je nakonec doplněn synonymem či asociací pro slovo, které je v prvním řádku.  

Tyhle pracovní listy jsou z časopisů, které už nevychází (HRANA a Pojď si hrát), ale kdysi jsem si je okopírovala. Všechny se týkají Inuitů, Eskymáků a dalších národů žijících za severním polárním kruhem. Ke zkouknutí doporučujeme starý dokumentární film Nanook of the North (TU) o tom, jak Eskymáci v minulosti žili. Povídat si můžete o tom, jak Inuité (Eskymáci) žili a žijí, jak bydlí, jak se staví iglú, jak si obstarávali potravu, jak a co si oblékali, čím se živí (lov, chov, těžba nerostů), jak se zdraví apod. A není nad to si postavit nějaké to iglú přímo ve sněhu nebo alespoň doma třeba z kostiček cukru. Můžete i mrknout na video, proč je v iglú teplo TU, pustit si skvělé CD Angatar (je to zhudebněná pohádka na motivy knihy českého cestovatele Miloslava Stingla o malém inuitském lovci, který má vše, co potřebuje, vždycky při sobě, víc TU) nebo písničku Jarka Nohavici Grónská zem (TU).

K tématu polárních oblastí existuje i několik deskových her. U nás je oblíbená tahle logická "smartka" na cesty TUČŇÁCI NA POCHODU od Mindoku. Existuje i její desková varianta Tučňáci na ledu, fajn je i hra IglooMania. 

Poskládali jsme i nějaké puzzle, která jsem doma vyhrabala. To malé je zrovna ten typ "lední medvědi se kamarádí s tučňáky", ale je součástí celkem hezké čtyřdílné zvířecí sady od MiDeer, tak jsem to nějak zkousla. :-) To velké naučné je od firmy Larsen, to je taková osvědčená jistota v oblasti (nejen) výukových puzzle. 

V tématu, kde se vyskytují nějaká zvířata, nemůže chybět ani přiřazování. A tady už je opravdu striktně rozděleno, co žije v Arktidě a co v Antarktidě. Třísložkové karty a reálné figurky zvířat k tomu. Třísložkové karty zvířat všech světadílů najdete u mě ke stažení TU.

Velmi pěkné rozdělení zvířat na ta arktická a antarktická (plus ta, která žijí v obou oblastech) jsou v pracovních listech, která pracují pomocí Vennova diagramu TU. Najdete tam i spoustu dalších aktivit.

A aby bylo i něco pro nejmenšího, vyzkoušeli jsme ledový senzory box. Ledové kry a ledovce jsme předem "vyrobili" v mrazáku a potom už jen simulovali prostředí a zkoumali rukama. Jen ta zvířata tedy prosím raději nemíchat, ať se to dětem neplete. :-) My tedy byli v Arktidě.

A i na nějaké to tvoření došlo. Nejprve antarktičtí tučňáci. Pozadí je vytvořené "stěrkovou metodou". Na čtvrtku se nakape pár kapek temperových barev požadovaných odstínů a vše se potom rozetře stěrkou (třeba tou na těsto). Důležité je barvu zbytečně dlouho nepřetírat, barvy by se hodně smíchaly do sebe. A po zaschnutí se jen domalují tučňáci. Zase temperou, není třeba ji ředit, měla by zůstat sytá, aby dobře kryla. Nepoužíváme téměř nikdy žádné šablony, děti malují "z ruky", jen si vždycky předem ukážeme, jak jednoduše postupovat, aby zvolená zvířata, osoby či věci měly vše, co mají mít. Např. tučňák má tělo jako ovál, na něm je hlava jako kruh, nohy jako trojúhelník, křídlo jako kapka, zobák a ocásek malé trojúhelníky, oko a tučňák je hotový.

Lední medvědy v polární záři děti malovaly na podklad vytvořený ze zapouštěných anilinových barev. Barvy se zapouští do vlhkého podkladu a ještě vlhké se vše posype solí. Nechá se uschnout a poté se sůl oklepe. Medvědy děti tupovaly houbičkou přes vystřiženou šablonu. Tu si samy nakreslily a vystřihly. Postupovali jsme podobně jako v předchozím případě. Oválné tělo, kulatá hlava, čtyři nohy, ocas, kulaté uši. Po zaschnutí se černou fixou dokreslily detaily. 

Malba na alobal děti také velmi bavila. Alobal se nalepí na karton požadovaného tvaru a může se malovat. Dobré je přidat do každé barvy na paletě kapku jaru, barvy potom na alobalu lépe drží.

Lední medvědy děti malovaly i v ledové a sněhové krajině. Pozadí je zase vytvořené anilinkami do vlhkého podkladu sypané solí a potom prstem pomocí bílé tempery malovaní medvědi (nakonec lehce přetupovaní houbičkou). Černé detaily jsou domalované fixou.

Mladší děti vytvářely tučňáky a lední medvědy i s pomocí ruliček od toaletních papírů. Stačí jen ruličky a barevné papíry. 

Určitě moc fajn je tahle polární krajina z webu Výtvarné náměty, najdete TU. Dětem se bude určitě líbit i iglú z obtiskávaných kostiček lega s jejich fotkou coby Eskymáky, kterou jsem zachytila někde na internetu.

-----------------------------------

Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.