DV kam… na Berounsko (nejen) za Tetou

Křivoklátsko a Berounsko jsme projeli s manželem a tehdy asi dvouletým nejstarším před osmi lety na kole. A zůstali v nás krásné vzpomínky a pocit, že se musíme vrátit. Trvalo nám to… Ale teď už se čtyřmi dětmi se nám to koncem května konečně povedlo. Abych si to pro letošek trochu pojistila, doslat mladší syn ke svým dubnovým narozeninám poukaz na výlet plný hřišť. Kolem hradu Křivoklát jich totiž nejen v lesích najdete hned několik. Ale o tom později. A protože je to od nás trochu dálka, vyrazili jsme rovnou na tři dny. 

První den jsme se vypravili do Berouna. Zaparkovali jsme u zimního stadionu a vydali se po stopách čtyřkilometrové trasy Skrytých příběhů. Tenhle příběh je z roku 1421 a je husitský. Beroun stál tehdy na straně krále Zikmunda, tedy na straně katolíků, proti kterým husité bojovali. Beroun se proti útoku husitů opevnil, ale ve městě byl zrádce. Úkolem hráčů je pomoci ukrýt městskou pokladnu. Synovi se to podařilo, nejprve jsme ale prošli celým městem. Začali jsme na mostku pro pěší přes Berounku a přes Pražskou bránu jsme se dostali na Husovo náměstí. Tam jsme navštívili Muzeum Českého krasu. Muzeum není velké ani moc interaktivní, ale líbilo se nám tam. Je tam několik menších expozic - expozice Živá příroda Českého krasu, geologicko-paleontologická expozice Barrandien, Jeskyně a jeskyňáři v Českém krasu a Člověk a Český kras. Mimo to muzeum pořádá spoustu krátkodobých výstav. My jsme narazili na krásnou a barevnou výstavu Acháty a křemeny - krása skrytá v kamenech, která trvá do konce září. Teoretickou geologickou expozici můžete doplnit ve venkovním geoparku, kde najdete i obrovské bloky hornin, které si můžete sami osahat. Dokonce si můžete zkusit “vykutat” si nějakou zkamenělinu. I my jsme pár drobných našli.

Kolem kostela sv. Jakuba jsme došli ke krásné Plzeňské (Horní) bráně, která byla od počátku 14. století součástí městského opevnění. Střežila obchodní cestu do Plzně a až do roku 1752 se v ní vybíralo clo. Původně gotická věž byla několikrát přestavěna a opravována. V současnosti je tu stálá expozice hradebního systému a z ochozu brány je pěkný výhled na město a okolí. 

Od věže jsme vystoupali do kopečka na Městskou horu, kde najdete dětské hřiště a hlavně medvědárium. Ve výběhu už bohužel najdete jen dva medvědy z medvědí večerníčkovské trojice - Kubu a Matěje, Vojta bohužel předloni zahynul. Ale i tak to byl pro děti zážitek, vidět medvědy tak zblízka. U medvědů jsme se sešli s milou rodinou, s kterou jsme se seznámili díky blogu a bylo to moc milé několikahodinové setkání (díky moc!). Společně s nimi jsme také vyšplhali na jedenáctimetrovou rozhlednu, z které se pěkný výhled po okolí.

Celý den bylo pod mrakem, zima, sem tam dokonce i přeháňka, ale v podvečer vylezlo sluníčko, tak jsme se rozhodli, že se vydáme ještě prozkoumat nové hřiště nedaleko Králova Dvora-Počápel. Na webu jsme na něj našli dobré reference, ale na mapě není ještě nikde značené, tak to bylo trošku dobrodružné. Ale našli jsme a hřiště je opravdu moc pěkné, vhodné pro menší i větší děti. Je tam několik dřevěných atrakcí, menší ale skvělá lanová stezka a dokonce i mobilní toalety. Děti se na hřišti skvěle vyřádily, takže my určitě doporučujeme. Navíc je tam odtud krásný výhled po okolí. Auto zaparkujte u kostela Nanebevzetí Panny Marie, pak se vydejte po cyklostezce a po několika desítkách metrů za zatáčkou už hřiště uvidíte. Nebo si na hřiště můžete po cyklostezce rovnou zajet na kole. Večer jsme se potom vydali do našeho couchsurfingového přespání (díky veliké!), abychom si odpočinuli na další výletování.

Druhý den jsme se rozhodli prozkoumat hrad Křivoklát a trochu i křivoklátské lesy. Pokud se vydáte na hrad autem, doporučujeme zaparkovat až nad hradem, abyste nemuseli k hradu a potom dál k hřištím do prudkého kopce. My jsme zaparkovali až nahoře u Informačního a vzdělávacího střediska Lesů České republiky. Neplatí se tu parkovné  a k hradu je to po červené turistické trase jen kousek z kopečka. Naše děti nejprve museli vyzkoušet přilehlé hřiště ve vsi, které je celé ve tvaru velkého dřevěného hradu a my jsme na něj během dne vrátili dokonce několikrát a bylo dost těžké děti dopoledne nalákat na návštěvu hradu.  

Na hradě jsme totiž měli domluvenou prohlídku pro domškoláky (všem díky za moc milou společnost!) Česká státnost napříč dějinami. Období královské moci bylo nastíněno během prohlídky nejstarších částí hradu, druhou část prohlídky, která byla zaměřena na vznik Československa a státní symboly, tvořila výstava Můj stát podle stejnojmenné knížky, kterou máme doma moc rádi. Ze samotného programu pro domškoláky bohužel fotografie nemám, na prohlídce byl jen nejstarší syn. Měli jsme obavy jít tam s našimi prcky, aby nerušili, takže jsme si jen prošli první nádvoří a podívali se na nižší z věží (zdarma). Dětem to úplně stačilo. Kromě prohlídky pro děti vedou hradem ještě tři různě dlouhé prohlídkové trasy, pokud byste nechtěli dovnitř, ale přeci jen něco víc z hradu vidět, můžete si zaplatit prohlídku bez průvodce po hradbách a na velkou věž - známou dominantu celého hradu. Hrad Křivoklát je královský hrad, je obklopený nekonečnými lesy a oblíbeným místem pobytu a lovu Přemyslovců i Lucemburků. Vznikl počátkem 12. století a během následujících staletí prošel nejrůznějšími úpravami. Ty nejzásadnější, pozdně gotické, proběhly za Vladislava Jagelonského na přelomu 15. a 16. století. 

A od hradu zpět do kopečka k budově Lesů ČR, tam zahnete doleva a po chvilce dojdete k Dendrologické naučné stezce a k prvnímu ze tří hřišť, která jsou součástí Rekreačně naučného areálu Křivoklát. Na tomhle hřišti najdete velkou herní sestavu - hrad, lanovku, ohniště s posezením a altán. Dál jsme si trochu pobloudili areálem a přišli jsme k jinému ze dvou dalších hřišť, ale to vůbec nevadilo. Na tomhle hřišti se všechny přítomné děti na chvilku samy zabavily, takže jsme měli prostor si i my dospělí trochu porelaxovat. Kromě atrakcí pro děti je tu totiž i velká houpačka a houpací síť. Na třetím hřišti najdete super obří skluzavku. Určitě ale mezi jednotlivými hřišti nepospíchejte, je pořád co číst, studovat a objevovat. Jsou tu zajímavé naučné cedule, které vás  seznámí s rostlinami a ptáky, dřevinami, myslivostí i historii lesů na Křivoklátsku, houbová stezka, vyřezávaná zvířátka, kvízové tabule, lavičky a altány a spousta dalšího. A to jsme v podstatě prošli jen kousek, protože mladší syn měl slíbaná hlavně ta hřiště, že. :-)

Před odjezdem z Křivoklátu jsme se ještě zastavili hned u silnice v Informačním a vzdělávacím středisku Lesů České republiky. Na to, že je tu nějaká zajímavá expozice, jsem narazila úplně náhodou, vůbec by mě nenapadlo jít dovnitř, jen se mi zalíbila turistická vizitka tohoto místa, která podle fotografie slibovala zajímavou expozici. A bylo tomu opravdu tak. Musím říct, že zajímavější a interaktivnější expozici o lese jsem asi ještě neviděla. Expozice „Les kolem nás“ zaujala děti i dospělé. Je vytvořena tak, abyste se tu cítili jako v lese, od podlahy se stopami zvěře pokryté hrabankou, přes jednotlivé exponáty, až po zvukovou kulisu bublajícího potůčku. Na vcelku malém prostoru se seznámíte s nejrůznějšími typy lesa, poznáte chráněná území křivoklátských lesů, historii loveckých hrádků, zvěř, která zde žila v době středověku a byla vyhubena, uvidíte tu geologický panel s podrobnou geologickou mapou, půdní profil, prezentaci živé přírody, vodní prostředí. Svůj koutek má i říše hmyzu, zastoupená řadou druhů brouků a motýlů převážně vázaných na les. Další panely jsou věnovány darům lesa, je tu i kout s nočním lesem spolu s jeho obyvateli včetně zvukových ukázek. Celá výstava je plná nejrůznějších interaktivních prvků – poznávačka stromů, skládání puzzlí, sběr lesních plodů a další zajímavosti, které umožňují hlavně malým návštěvníkům aktivní zapojení do celé prohlídky.

A protože  jsme chození ještě neměli dost, stavili jsme se cestou do našeho couchsurfingového přespání na okraji Berouna ještě v Hudlicích. Tu dojdete po modré značce na kraji vsi kousíček od návsi k jedné podivuhodné skále (487 m.n.m.). Není to přírodní útvar jen tak ledajaký. Je uváděn v učebnicích geologie jako typická ukázka buližníkových skalek, zvaných jinak sluky, nebo cizím slovem monadnoky. Buližníky jsou starohorního stáří a patří k takzvaným zoogenním křemitým horninám. Znamená to, že obsahují zbytky droboučkých mřížovců a křemenitých hub. A navíc, pokud se vyškrábete na vrchol skály - pěkně do vršku, přes kameny a kořeny, přesně pro naše děti, užasnete nad pěkným výhledem do okolí. Jo, a navíc se v Hudlicích v rodině ševce narodil český národní buditel, jazykovědec a překladatel Josef Jungmann. 

A na večeři jsme se zastavili ve vyhlášené restauraci Zastávka v Nižboru. Tahle netypická restaurace byla před pár lety chátrajícím dřevěným železničním skladem "magacínem" z roku 1876, který se herec Tomáš Hanák rozhodl zachránit a změnit. Posedět můžete na rampách, na peronu, v lokálu připomínajícím rakousko-uherskou železnici nebo ve vagonu. Dokonce se tu dá přespat ve zrestaurovaném vagonu z roku 1948. Restaurace má skvělou atmosféru, k tomu tu ještě velmi dobře vaří. K mání jsou domácí limonády, husté polévky i moučníky. Kuchyně nabízí nejen nádražní klasiku v nových kabátech, ale i "nepolotovarová" jídla, vč. bezmasých. Fakt jsme si pochutnali.

Poslední den jsme trávili po stopách Skrytých příběhu. Na Tetín jsme se chtěli podívat kvůli synovu historickém projektu a ve Svatém Janu pod Skalou jsme s manželem byli před mnoha lety a chtěli jsme si toho mystické místo s krásnou vyhlídkou znovu připomenout. Díky Skrytým příběhům jsme se v Tetíně setkali nejen s bájnou Tetou, sestrou kněžny Libuše, ale také s kněžnou Ludmilou. Kněžna Ludmila tu byla zavražděna a synovým úkolem bylo najít společně s Ludmiliným vnukem Václavem její hrob a zjistit, proč byla vlastně zavražděna a kdo ji zabil. Tetínská trasa není dlouhá, měří jen asi 1 kilometr, ale poznáte díky ní vše, co je v městečku zajímavého. Trasa začíná u tetínského zámku, který byl v 18. století místem setkání významných osobností - Jungmann, Dobrovský, Čelakovský... V současnosti není veřejnosti přístupný, ale v čele zámku se nacházejí hodiny, které prý v celou hodinu hrají melodii Nad Berounkou pod Tetínem. My jsme si na celou počkali, ale neslyšeli jsme bohužel nic. Dál nás trasa Skrytých příběhů vedla ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, kde byla u původní románské stavby Ludmila pravděpodobně pohřbena. Kousek od hřbitova se nachází škola a školka, u kterých je i veřejně přístupné dětské hřiště. A odtud už je to jen kousek ke zřícenině hradu Tetín a na Tetínskou vyhlídku. 

Tetínské hradiště se nacházelo poblíž dnešní zříceniny hradu Tetín v místech dnešní obce. Bylo jedním z opěrných bodů soustavy hradišť, která obklopovala přemyslovský stát ve středních Čechách a jeho počátky jsou nejčastěji kladeny na přelom 9. a 10. století. V roce 921 zde byla zavražděna Svatá Ludmila. Ačkoli písemné zmínky o hradu pocházejí až ze 13. století, Tetín byl znám už z ludmilských a václavských legend. Na místě si můžete z hradu prohlédnout už jen dochovanou severozápadní část, kde je vidět spodní část věžovité brány, zbytky zdí hradního paláce a hluboký příčný příkop. Od zříceniny, která je volně přístupná, je okouzlující výhled do údolí řeky Berounky, na blízké vápencové skály a část města Beroun. K vyhlídce vede naučná stezka, která vás seznámí s historií obce Tetín u Berouna, kde tedy bylo podle pověsti sídlo Krokovy dcery Tety.

Od vyhlídky jsme se přesunuli k “soukostelí”. V těsné blízkosti tu stojí barokní kostel sv. Ludmily a románský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Nejmenší ze tří kostelů v obci byl postaven kolem roku 1200 a pravděpodobně stojí na místě starší stavby z období života sv. Ludmily. U kostelů jsme si dali v trávě oběd a pokračovali jsme za dalším Skrytým příběhem. 

Svatý Jan pod Skalou je požehnané a romantické místo, malá vesnička obklopená skalami. A právě tu měl syn na trase Skrytých příběhů zjistit, kde se vzal svatý Ivan, zda byl kralevicem a proč se straní lidí a pomoci mu s jeho děsy. V úvodu Skrytých příběhů jsme se dozvěděli: Poustevník Ivan žije v devátém století. Svůj život stranou od lidí, v neprostupném lese, si vybral v době, kdy ještě žádní svatí muži nebyli... Byl prvním poustevníkem na českém území! A zatímco rozmlouvá se zvěří a sbírá lesní plody, na český trůn se dostal první český kníže Bořivoj. To ovšem Ivan neví! Pamatuje si jen hrůzy válek, když byl mladý, a knížete Neklana. Ivanovo jméno se v kronikách mění: Unwan nebo Unwanus a také Jan – proto byla později vesnička pojmenována Sv. Jan pod Skalou. Ivan jako svatý muž vidí do budoucnosti, takže ví, že o mnoho století později naleznou antropologové v jeskyni zakopanou jeho kostru a budou se divit, jak je mohutná a jak jsou její kosti nasáté už za života jeskynním vlhkem. Je rád, že na něj lidé nezapomenou. Jenomže teď má problém: Jde na něj černý běs, jakoby ho chtěl z lesa vyhnat pryč. Ivan nesnáší lidi. Kdo mu pomůže, když ne ty?

Trasa Skrytých příběhů kopíruje naučnou stezku Svatojánský okruh. Je dlouhá 4 km a fyzicky trochu náročnější, protože stoupá hodně do kopce. Trasa je okružní a je na ní 11 zastavení. Z naučných tabulí se dozvíte něco o místní fauně a flóře, historii těžby a zpracování vápence. Chvilku jsme strávili u areálu bývalého kláštera benediktinů, který má svůj počátek již v 11. století, kdy zde údajně stávala jeskynní kaple sv. Jana Křtitele. Součástí areálu je i kostela Narození sv. Jana Křtitele. Pod kostelem se nachází jeskyně sv. Ivana, která byla v minulosti upravena na skalní kostel. V části jeskyně je zachována neupravená travertinová jeskyně s původní krápníkovou výzdobou. V době naší návštěvy bylo zavřeno, ale dětem úplně stačilo podloubí, kde vyvěrá silný pramen sv. Ivana s údajně léčivou vodou. Od té se děti nemohly odtrhnout. Odtud jsme stoupali po červené turistické značce prudce vzhůru ke kapli Povýšení sv. Kříže a dál do kopce až k nádherné vyhlídce odkud je vidět celá vesnička, klášterní areál i skály okolo. Impozantní skalní stěna sahá do výšky 210 metrů nad okolní terén a jedná se o nejmohutnější skalní stěny v Českém krasu. 

Dál už se jde po naučné stezce. Brzy narazíte na železnici, která je tu ještě z doby, kdy tu v roce 1918 začala belgická firma Solvay s těžbou vápence, Ten už se tu od roku 1964 netěží, ale jak to tu kdysi vypadalo a jak těžba a doprava vápence probíhala, se můžete podívat v nedalekém hornickém skanzenu Solvayovy lomy. Kromě obchůzky terénu jsou tu pro zájemce připraveny tématické expozice v budově někdejších kanceláří a skladu, prezentující vybavení horníků a těžební zařízení. Můžete se svést i důlním vláčkem. My jsme v areálu nebyli, zrovna měli zavřeno. U Solvayových lomů najdete i venkovní expozici hornin, která zahrnuje 17 exponátů neživé přírody a dvě naučné tabule, které vám osvětlí geologický a paleontologický vývoj této oblasti. A pokud byste chtěli na vyhlídku nad Svatým Janem pod Skalou bez stoupání do kopce, doporučujeme zaparkovat na parkovišti před Solvayovými lomy a dojít na vyhlídku po trase naučné stezky téměř po rovině.

A pak už jen lesem mírným i prudším klesáním kolem jeskyně Arnika zpět k areálu bývalého benediktinského kláštera. A domů. Skvělý výlet to byl! Tenhle kraj je tak krásný a bohatý na zajímavá místa i půvabné zákoutí, že jsme tu určitě nebyli naposledy. Neviděli jsme totiž třeba Karlštejn, lomy Amerika a Alkazar, skanzen Solvayovy lomy, Srbsko, neputovali jsme podél Berounky, nenavštívili jsme zámek s keltskou expozicí a sklárnu Rückl v Nižboře, Hamousův statek ve Zbečně, Koněpruské jeskyně… Zkrátka je toho moc a rádi se vrátíme!