Pár informací o našem novém dlouhodobém projektu jsem už vypsala na sítích, ale rozhodla jsem se sepsat vše i na blog, protože by se třeba někdo mohl inspirovat a informace by se mu mohly hodit. Loni totiž vyšel nový díl z naší oblíbené série MŮJ STÁT a my jsme se rozhodli se jím inspirovat při našem cestování a poznávání naší vlasti. Tuhle sérii máme moc rádi, líbí se nám všechny díly a celkem často je využíváme při nejrůznějším povídání. Vyšlo už putování za státními symboly, za prezidenty a za patrony a světci od Martina Velíška s ilustracemi Milana Starého. A tentokrát to jsou památná místa Čech.
Nejnovější díl série MŮJ STÁT : PUTOVÁNÍ ZA PAMÁTNÝMI MÍSTY ČECH (Pikola, 2023) má autory jiné než předchozí díly, knihu napsala Monika Švec Sybolová a ilustrovala Lenka Jasanská, ale jinak je kniha koncipovaná podobně jako předchozí tři. Tahle kniha představuje čtenářům dvanáct památných míst Čech. Míst, která jsou neodmyslitelně spjatá s českou historií, konkrétně s rozvojem české vzdělanosti. A my jsme se rozhodli právě tahle místa navštívit. U každé z kapitol je přehledně přestavena historie místa, pověsti s ním spojené, osobnosti, které tu působili, jsou tu fakta i zajímavosti, informace o současném stavu místa, představeny jsou umělecké slohy či architektonické prvky, jsou tu obrázky, fotografie i nákresy, sem tam krátký komiks. Prostě skvělé a přehledné zpracování. Celou knihou provází čtveřice kamarádů, kteří místa postupně navštěvují.
My jsme se tedy rozhodli, že jednotlivá místa také navštívíme. Postupně, jedno po druhém. A zároveň se děti rozhodly z našich cest vytvořit obří pop-up knihu. Nic složitého, jen obyčejné prostřihy na jednotlivých stránkách a "vyskakovací" obrázky jednotlivých památek. K tomu obrázky, fotky a pár komiksových informací.
NÁRODNÍ MUZEUM
Začali jsme jako čtveřice kamarádů z knížky v Národním muzeu. Nejprve tedy před Národním muzeem, kde jsme si prohlédli Čechii i další v knížce zmíněné „postavy“. Schválně, jestli také před budovou Národního muzea kolem fontány najdete Čechy, Moravu a Slezsko, řeky Vltavu a Labe nebo Přírodní vědy a Historii a literaturu? V budově muzea nevynechejte ani prohlídku schodiště a Panteonu. Najdete tu sochy dalších významných osobností, které zasáhly do českých dějin (mj. Eliška Přemyslovna, Přemysl Oráč, svatý Václav, Libuše a další). Podívat jsme se přišli ale hlavně na něco jiného. Na oněch 12 památných míst, které společně se svými žáky namaloval Julius Mařák. A nejsou to žádné chudinky. Jsou to obří obrazy, které najdete na zadním schodišti mezi prvním a druhým patrem právě v historické budově Národního muzea. Skvěle jsme se tu naladili na další výpravy.
A pokud už v Národním muzeu budete, určitě navštivte i jeho skvělé nedávno rekonstruované expozice. Stojí za to opravdu všechny. Ty přírodopisné ve staré budově, i ty historické v budově nové hned vedle přes ulici, popř. přístupné skvělou multimediální podzemní chodbou. A pokud tu budete s menšími dětmi, určitě navštivte i nové Dětské muzeum (sem je lépe si rezervovat vstupenky předem).
BUDEČ
Do Budče jsme se sice vypravili až jako druhý výlet, ale podle knihy je to výlet první, proto ho dávám jako první i sem. Tohle naše „prohození“ mělo naprosto prozaický důvod. Chtěla jsem dětem konečně splnit mnohaletý slib (myslím, že už jsem to slíbila nejstaršímu asi před osmi lety), projet se Cyklovláčkem. Ten vyjíždí ráno v devět a to bychom od nás nestíhali, proto jsme byli první den v Praze na Vyšehadě, přespali a tohle až druhý den. Já z toho měla pravda poněkud osypky, nejstarší se na cestu tímhle vlakem také moc netvářil, ale nakonec to dopadlo dobře. Lidí i dětí bylo tak akorát, v pohodě jsme seděli, nemuseli jsme se nikde mačkat a mladší děti si to ve vláčku moc užily. Spíše ale doporučujeme jet mimo prázdninové měsíce (my jeli v první polovině září) a podle hrajvedoucí, takové vlakové animátorky, prý obecně méně lidí jezdí v neděli než v sobotu. Cyklohráček má několik vagónů (jeden určený jen na kola) a v každém z nich jsou trochu jiné hračky a atrakce. Ve vláčku se platí obvyklé jízdné Českých drah a vláček jezdí o víkendech a svátcích cca od dubna do konce září. Jezdí tzv. pražským semmeringem z Hlavního nádraží obvykle do Slaného a zpět. Pokud tedy chcete do Budče nebo na Okoř, je to ideální spoj. Víc najdete TU.
Z Prahy jsme se pomalým tempem (vlak nejede nijak rychle a často zastavuje) dostali za hodinku do přírody. Neplánovali jsme žádnou velkou trasu, asi jen 8 km, ale skoro pořád mimo "civilizaci". Vystoupili jsme v Zákolanech na zastávce a vydali jsme se nejprve po neznačené pěšince nedaleko k loži svatého Václava a až potom po červené na Budeč. Na kamenném loži prý odpočíval svatý Václav, který podle legendy chodil "do školy" do nedaleké Budče, kde se učil číst a psát a latinu. Mnohdy zde prý i unaven z učení usínal. Vyzkoušeli jsme a příliš pohodlné to tedy není. :-)
Budeč je bývalé přemyslovské hradiště na krásném místě na kopci. První Přemyslovci si zde v 9. století vybudovali hrad, který byl jedním z center jejich státu. V místě někdejší akropole stojí rotunda sv. Petra a Pavla a dnes představuje nejstarší stojící kamennou architekturu v Čechách. Rotunda tu tedy stojí již 1100 let a pamatuje mladá knížata Václava a jeho bratra Boleslava, kteří se zde učili psát a číst.
Zdejší hradiště bylo jedním z mnoha, které budovali Slované na návrších jako opevněná sídla. Na Budeč přišli kolem roku 800 a postupně zde vybudovali jedno z hlavních knížecích sídel Přemyslovců, kteří za vlády prvního historicky doloženého knížete Bořivoje sjednotili okolní kmeny a položili tak základy budoucí české státnosti. Z původního hradiště se zachovaly pozůstatky hradeb – valy, které obepínají plochu 22 hektarů. Tyto úctyhodné rozměry řadí Budeč k největším raně středověkým hradištím u nás. Po Bořivojovi dosedl na trůn jeho syn Spytihněv, který nechal po roce 895 postavit rotundu sv. Petra a Pavla. Od přelomu 10. a 11. století, kdy Přemyslovci sídlili již trvale na Pražském hradě, Budeč ztrácela svoji vojenskou a správní funkci a postupně ustoupila do pozadí. Poslední historická zpráva o Budči je ze 13. století, kdy ji královna Kunhuta darovala vyšehradské kapitule.
Prohlídky rotundy jsou v sezóně o víkendech, ale můžete se dovnitř podívat jako my v sobotu (také jen v sezóně) po bohoslužbě (víc informací najdete na webu Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně
TU). Hned vedle jsou i základy druhého budečského kostela Narození Panny Marie z 10. století. Podle pověstí se prý na Budči jako děti seznámili Libuše a Přemysl Oráč a také, že tu sídlil kníže Krok s dcerami než si vybudoval bezpečnější sídlo na Vyšehradě.
Hned vedle areálu najdete prima "domácké" občerstvení, kde si můžete dát něco malého na zub či pití, zmrzlinu nebo ledňáka. Můžete si tam zakoupit i nějaké suvenýry dokonce i tuhle knihu! A hned za občerstvením jsou i stylové kadibudky (pár kroků od toalet je totiž husitská vyhlídka) a pár kroků odtud krásná Včelí boží muka s výhledem do kraje. Opravdu doporučujeme tohle místo navštívit nejen jako místo připomínající počátky křesťanské kultury v Čechách a formování českého státu.
A pak dál po červené příjemnou krajinou přes louky, lesíky podél Zákolanského potoka až na zříceninu hradu Okoř. Počátky tohoto hradu spadají do 13. století. Hrad byl mnohokrát přestavován s důrazem na jeho lepší obranyschopnost, důležitou součástí jeho obrany byl rybník, který obklopoval hrad ze tří stran. Přesto byla stavba během třicetileté války hodně pobořena a z hradu toho mnoho nezbylo. Areál si můžete projít s průvodcem nebo sami a do ruky dostanete informace na papíře. My jsme se na prohlídku vydali sami, je tu spoustu zákoutí a schovávaček a děti si to moc užily. Hned před areálem najdete restauraci a cukrárnu, tak se můžete občerstvit.
VYŠEHRAD
Vyšehrad je druhé památné místo silně spjaté s českou historií. My jsme tu nebyli poprvé, ale protentokrát jsme se rozhodli seznámit se s ním podle knížky jako s jednou z nejstarších a nejpamátnějších částí Prahy a také jako se sídlem přemyslovských knížat, dokud nebyl vybudován Pražský hrad, místem spojeným s Libuší a Přemyslem Oráčem. Je to zkrátka podobně jako Budeč místo připomínající počátky křesťanské kultury u nás a počátky českého státu. Pověst vypráví, že místo založil kníže Krok, který hledal po Budči bezpečnější sídlo. Jeho poslové našli strmou skálu nad Vltavou a kníže přikázal vykácet les a postavit hrad - "vyšší hrad", tj. Vyšehrad.
Na Vyšehradě toho najdete ale mnohem, mnohem víc! My jsme tu byli poprvé před pěti lety (na blogu najdete o našem dni na Vyšehradě obsáhlý článek
TU) a stejně nadšení jsme byli i teď. Dětem jsem navíc připravila i vyšehradskou hledačku a nakonec jsme zase prošmejdili skoro všechno. Bylo krásně, slunečno, v pohodě tu strávíte půlden. Je tu několik restaurací a kaváren, když bude hezky, určitě si s sebou vezměte i deku.
Menší děti tu určitě zaujme dětské hřiště s postavami z českých pověstí. S většími omrkněte románskou rotundu sv. Martina a najděte dělovou kouli, spočítejte zvířata na Leopoldově bráně, zjistěte, co je na znaku vyšehradské kapituly a proč, najdete dva pohanské a tři čertovy kameny, odhalte, koho představují čtyři velká sousoší, jak se nazývá známá „modrá“ madona v bazilice svatého Petra a Pavla, najděte na hřbitově náhrobek někoho slavného… A nezapomeňte na prima labyrint! Je toho opravdu moc. A půjdete-li z Vyšehradu po schodech směrem na Výtoň, určitě omrkněte krásné vily, zajděte na super hřiště a na zmrzlinu a okoukněte limnigraf na nábřeží! Mnohem víc (i s mnoha odkazy na knihy a pracovní listy) najdete na blogu TU.
Tak za nás zatím takto. :-) Víc výletů jsme loni na podzim nestihli, tak budeme pokračovat zase letos na jaře. Levý Hradec jako poslední ze tří míst připomínající počátky křesťanské kultury u nás, Říp, Libušín a Tetín jako bájné kolébky českého státu a pak zase dál. Někde už jsme sice byli, ale rádi si to znovu zopakujeme. Na blogu najdete Říp
TU a Tetín
TU.
A co vy? Byli jste už někde? Líbilo se vám tam? Chystáte se někam?
-----------------------------------
Poznámka na okraj: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Prostě máme rádi dobré knihy a hezké věci a já moc ráda tipy posílám dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat